Krásná bytost

ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA

Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

O propuštění… a odpuštění…

„Váháš-li s propuštěním bolesti ze svého nitra kvůli domnění, že to neuneseš a že tě tvá bolest zničí, na chvíli se prosím posaď venku v přírodě a podívej se na lístky, které volně opadávají z korun stromů. Tak je to jednoduché. Strom nijak netrpí. Lístky, které opadávají, prostě letí svou cestou, zcela přirozeně a nenuceně, v míru a světle slunečních paprsků. Kdyby se je strom snažil držet nadále ve svých korunách, jen by ztrácel energii, protože by je vyživoval zbytečně. Jim by to nepomohlo a on by byl znavený a nemocný z vyčerpání. Suché lístky bez života potřebují jít. I vítr jim v tom pomáhá. Lehce opadající lístky odnáší jemný vánek, ty vytrvalé pak popožene silnější vítr. V obou případech však listy pokračují dál, pokrývají zemi a postupně se stávají její součástí, aby na jaře mohly opět vykouknout z pupenů v celé své kráse a plné života. Neboj se tedy nechat odejít svou bolest, neboj se, že by tě tvá bolest přemohla. Věř, že může jít stejně snadno jako lístky, které vidíš se vznášet ve slunečním světle, a odevzdej ji Bohu i Matce Přírodě, kteří se o ni postarají. Můžeš si vydechnout. Všechno bude v pořádku. Stejně jako strom nikdy nepřijde o zdravé, zelené listí, které je potřebné, ani ty nikdy nepřijdeš o nic, co by bylo pro tvůj život nezbytné. Neboj se tedy propustit to, co ti působí bolest. Svěř to všechno do jejich rukou a nechej jim to. Důvěřuj Síle, která pečuje o všechny živé bytosti na této Zemi a která každé z nich milosrdně poskytuje plnou náruč lásky, v níž se mohou uschovat a schoulit, kdykoli to potřebují.“

* * *

– Poselství stromů, M.T.

NIKDO TĚ NEMŮŽE ZACHRÁNIT.

Jakmile poznání dosáhne jistého stupně, nikdo a nic tě nemůže zachránit
před pádem do prázdnoty – do sebe.
Budeš se ze začátku cítit zcela osaměle,
nebudeš mít žádnou motivaci, naději a směr, jak pokračovat dál.
Doslova se ti zhroutí dosavadní svět i to, v co jsi bláznivě věřil.
Vztahy s ostatními již nebudou takové, jako dříve.
Najednou budeš chtít osekat vše, co není přirozené a autentické.
Nestrpíš žádné nánosy umělého chování a přetvářek.
Po jistý čas tě může navštívit sklíčenost z vlastní prázdnoty,
a možná se pod jejím tlakem budeš snažit oživit svou známou identitu.
Třeba přijde i snaha vrátit se k tomu známému obrazu, který jsi kdysi vnímal v zrcadle.
Nebudeš moc pochopit, proč už tě nezajímá to, co tě vždy zajímalo,
proč se bezhlavě nedokážeš zamilovat a trápit se tím,
proč raději trávíš čas se sebou, než ve společnosti.
Budeš se prázdnotě bránit a utíkat před ní k nějakému rozptýlení.
Strach z toho, co bude, tě dost pravděpodobně i ochromí.
Jsi však na jediné správné cestě, která vede z pout fyzické reality.
Přišel čas největší vnitřní revoluce, začíná tvé probuzení ze snu,
který tě dočasně zhypnotizoval.
Jsi na cestě do svého pravého doma – na cestě k sobě samotnému.
Tato transformace tě nakonec naplní vnitřní spokojeností.
Budeš vnímat svět opět, jako „ten“ svět, jen tvůj starý úhel pohledu
bude rozmačkán a rozdrcen na kusy.
A v té zdánlivé nicotě, která tě dříve děsila, najdeš tolik hledaný klid a porozumění pro okolní svět.
Zjistíš, že vše je v pořádku takové, jaké to je, a „necháš to tak být“.
Stane se z tebe poutník fyzickou realitou trvale zabydlený v Lásce – v sobě.
Potom už nebudou žádné otázky, protože jsi zjistil, že neexistují žádné odpovědi. Dorazil jsi domů, je konec hledání…

Karel Spilko

Staň se ideálním partnerem.

 

Někdy máme svého ideálního partnera po svém boku a nepoznáme to. Abychom to rozpoznali, potřebujeme čas a důvěru, pocit blízkosti a sounáležitosti.
Často se ptáme šťastných párů, co je tajemstvím jejich štěstí. Každý pár má na to jinou odpověď. Ta moje je úplně jednoduchá. Před sedmnácti lety jsem se takto rozhodl. Chtěl jsem mít harmonický vztah založený na hluboké lásce, oboustranné úctě, blízkosti, otevřenosti a upřímnosti – nic menšího by mě neuspokojilo. Chtěl jsem být konečně schopný mít opravdový vztah.
Až do té doby jsem prožíval vztahy, ve kterých jsem si nebyl jistý a nedokázal se rozhodnout, zda mám teď po boku skutečně tu správnou partnerku. Možná někde je ještě nějaká jiná, lepší, skvělejší, která by se ke mně hodila mnohem více a také by mnohem lépe odpovídala mým potřebám. Žena, která by mi lépe rozuměla, s níž bych měl mnohem méně problémů a která by po mně více toužila. Tedy taková, která by mi neustále hleděla zamilovaně do očí a ze rtů mi přečetla každé přání.
Už při prvních problémech, které v dřívějších partnerstvích nastaly, jsem si byl jistý, že toto není ta pravá partnerka. Většinou jsem dospěl k jednoznačnému názoru, že nežiji ve vztahu, po jakém jsem toužil. Čím dál víc jsem toužil po takovém člověku, který chodí někde venku a hledá mě. Po člověku, se kterým bych mohl konečně prožít to, co jsem si tak moc přál: opravdový a hluboký milostný vztah.
Díky tomuto postoji se moje problémy v každém vztahu den za dnem vyostřovaly. Stále častěji jsem si uvědomoval nedostatky, věci, které se mi nelíbily, kvůli kterým jsem musel udržovat odstup, a pochopil jsem, že štěstí v lásce nelze nalézt tam, kde jsem původně zamýšlel. Čím větší byl můj odstup, tím rychleji se vztah rozpadal. Polevila oboustranná důvěra, stejně tak i pocit bezpečí, klidu a sounáležitosti, a rovněž pocit vzájemného štěstí, který nás spojoval.
Brzy si uvědomila i moje partnerka, že ani já nejsem pro ni ten pravý. A tak jsme se ocitli ve slepé uličce. Oba dva jsme věděli, že jednou musí dojít k definitivnímu rozchodu, který začal vlastně už dávno. Dřívější štěstí stálo najednou na velmi vratkých nohách. Každý z nás jen čekal na vhodný okamžik, kdy ze vztahu vyskočit. Někdy jsem to byl já, protože jsem si myslel, že moje další partnerka bude konečně už ta pravá. Někdy jsem byl na rozchod příliš zbabělý a čekal jsem, až se k němu rozhodne moje partnerka a já z toho uniknu morálně nepošramocen.
Opravdové štěstí v lásce je vždy jen otázkou rozhodnutí.
Nikdy předtím jsem se nerozhodl pro opravdové štěstí v lásce. Myšlenka, že pro mě někde existuje ideální partnerka, mě nutila vyčkávat. A protože moje partnerky začaly po první fázi zamilovanosti ukazovat i své stinné stránky a já narážel na své osobní hranice, byl jsem vždy už jednou nohou ze vztahu venku.
Přitom jsem si samozřejmě vůbec neuvědomoval, že jsem něco udělal špatně. Jen jsem se zkrátka připojil k všeobecnému názoru.
Ideální partner se se mnou nebude hádat, nebude se mnou bojovat, všechno bude probíhat v naprostém klidu a harmonii. S ideálním partnerem jsme jedno tělo, jedna duše, pomůže mi vstát, když upadnu, a jsme prostě stále jen šťastní.
Ale právě tato očekávání a vžité představy o jedinečném a skoro nadlidském partnerovi, který by nám ve všem vyhovoval, zabraňují jakémukoliv partnerskému vývoji.
Ideální partneři se také hádají, mají neshody a zažívají krize. Když se sejdou dva lidé, narazí na sebe dvě osobnosti, které hledají, co mají společného, tak, aby neztratily samy sebe. Každý partner nám tedy bude neuvěřitelně blízký a bude s námi duševně spřízněný, ale zároveň pro nás zůstane vzdálený a nepochopitelný.
I náš ideální partner.
Když neuznáme, že je náš partner jedinečný a že by měl zůstat takový, jaký je, že je s námi dobrovolně  a dobrovolně  s námi tráví svůj čas, a přes veškerou blízkost a propojení musí zůstat samostatným člověkem, aby se nemusel vzdát sám sebe, budeme v jeho odlišnostech stále hledat chyby.
Jakmile začneme hledat chyby, je rozchod jen otázkou času.
Přesněji řečeno – jakmile začneme hledat chyby, rozhodujeme se víceméně pro to, aby náš vztah ztroskotal. Soustřeďujeme se na věci, které nefungují. Stále více pozornosti věnujeme obavám, že se určitě rozejdeme, a od tohoto okamžiku hledáme nevědomě důkazy, proč to tentokrát zase neklapne.
Jakmile se zaměříme na chyby, nevidíme už člověka takového, jaký opravdu je, ale posuzujeme ho stále podle našich měřítek, zda je takový, jakého ho chceme mít.
Všechny vlastnosti, které jsou v katalogu našich požadavků, milujeme a všechny ostatní odmítáme. Pracujeme na tom, abychom partnera změnili tak, aby prostě dokonale zapadl do našeho života, aniž bychom se měnili my sami. Náš partner naopak usilovně pracuje na tom, aby prosadil svou představu o společném soužití.
A už tu máme dva lidi, kteří spolu neustále bojují, a vypadá to, že se k sobě nehodí. Ve skutečnosti jde ale o mocenský boj, o udržení vlastní pozice, o ocenění a o to, kdo bude mít pravdu. Jde o všechno, jen ne o lásku.
Nevědomě, ale nezadržitelně směřujeme k rozchodu. Z množství různých vlastností, z bohatství, které nám partner může nabídnout svou odlišností, filtrujeme pouze ty oblasti, které nás vedou k neblahému konci.
A tím se dostáváme ke skutečné podstatě ideálního partnera. Ten perfektní, skvělý, věrný, loajální, čestný, velkorysý a moudrý partner, který je vždy plný pochopení, sice existuje, ale jen pod jednou podmínkou. Musíme mu dát možnost, aby se takovým partnerem mohl stát. Potřebuje prostor a důvěru, stejně jako ji k tomu potřebujeme my sami.
Ideálními partnery se stáváme postupně. Potřebujeme čas, pocit blízkosti a sounáležitosti. Možná již delší dobu žijeme se svým ideálním partnerem, ale ještě jsme to nepoznali.
Pravá láska začíná teprve tehdy, až opadne zamilovanost.
Dokud jsme v první fázi zamilovanosti, nemůžeme opravdu milovat. Nevnímáme svého partnera takového, jaký je, ale takového, jakého bychom ho chtěli mít. Vznášíme se v oblacích, hormony se v nás bouří a my vidíme jenom pozitivní vlastnosti. Touha sblížit se s tímto člověkem, kterého milujeme, je tak silná, že chceme vidět pouze to, co máme společné. Jen aby se neobjevilo něco, co by nás rozdělilo. Cítíme, že jsme k tomuto člověku nesmírně přitahováni. Jsme zamilovaní a každá naše myšlenka patří jemu.
A protože v nás všechno, co by nás mohlo rozdělit, vyvolává obrovský strach, vytřídíme z našich vjemů všechno negativní. Vnímáme jenom to pozitivní. Ve fázi zamilovanosti vibrujeme na hladině štěstí, která pátrá jen po tom, co je společné. Vždyť přece doufáme, že překonáme dosavadní neštěstí a právě při tom nám má pomoci objekt naší touhy.
Ale jak všichni víme, fáze zamilovanosti pomine v každém partnerství. A najednou objevujeme věci, které jsme předtím neviděli. Takové, se kterými jsme nepočítali. To je právě ten okamžik, kdy svého partnera poprvé vidíme takového, jaký opravdu je. To je okamžik, kdy bychom se měli rozhodnout pro lásku. Opravdová láska totiž nevzniká na začátku, ale postupně roste.
A tím se opět vracíme k ideálnímu partnerovi. Teprve až se rozhodneme, má člověk stojící po našem boku možnost stát se naším ideálním partnerem. Může to však nastat pouze tehdy, když člověk, kterého milujeme, bude mít pocit, že všechno, s čím se nám svěří, je bezpečně uschováno, že ho při první hádce nebo první krizi neopustíme a neutečeme, ale zůstaneme s ním. Když mu dáme pocit, že nám může důvěřovat, může se o nás opřít a může se na nás spolehnout.
Musíme se ovšem jednoznačně rozhodnout. Já jsem se k tomu rozhodl před sedmnácti lety. Rozhodl jsem se připustit si blízkost, dostát svému slovu a zůstat. Podívat se i na své stinné stránky, ačkoliv to není lehké – vždyť kdo by se chtěl na sebe dívat v negativním světle! Rozhodl jsem se také podívat na stinné stránky své partnerky, s láskou a porozuměním, aniž bych si je hned bral osobně. Rozhodl jsem se přijmout skutečnost, že moje partnerka je samostatný člověk, který je se mnou dobrovolně. Dává mi úžasný pocit důvěry. Zrcadlí moje stinné stránky. Vždyť ani pro ni není jednoduché nechat se z této strany pozorovat.
Nikdy jsem ani na minutu naše partnerství nezpochybnil. Ani jedinkrát. Všechny ostatní vztahy, které bych mohl mít, jsem ze svého života úplně vyloučil. Pro mě byla jen tato jediná.
Teprve s tímto rozhodnutím se dostavil pocit hluboké lásky a štěstí. Štěstí v partnerském vztahu je tedy v první řadě otázkou rozhodnutí.
Jakmile se smíříme se všemi chybami, které má ostatně každý člověk, a umíme je vlídně přejít, teprve potom může náš partner vydržet naše chyby a přehlédnout naše slabiny.
Teprve potom přestaneme proti sobě bojovat. Nepotřebujeme druhému dokazovat, že máme pravdu a že jsme vyhráli.
Když vyhraje jen jeden, prohrávají oba.
Stanou-li se dva lidé ideálními partnery, neexistuje už boj o to, kdo má pravdu. Každý je jiný, jedinečný a úžasný ve svých odlišnostech. A takový smí i zůstat.
Kdo někdy zažil hlubokou lásku, která vše spojuje, získal mnohem větší sílu, než mohl kdy získat z toho, že měl pravdu. Chceme-li mít pravdu, odděluje nás to od sebe. Láska se přes to přenáší. Vezmi ji opravdu vážně.
Vše negativní, co se ve vztahu odehraje, neberme tak vážně, aby to samotný vztah ohrozilo. Nejdůležitější je naše rozhodnutí a jeho síla. Vnímejme to, co podporuje náš vztah, pomáhá mu a pohání ho vpřed. Všímejme si věcí, které skvěle fungují, a soustřeďme se na ně.
Vždy bychom měli na misky vah pokládat více pozitivního než negativního. Měli bychom se zaměřit na to, jaké bohatství nám partnerství přináší, co se můžeme naučit a jaké kvality můžeme v sobě probudit právě v tomto vztahu. Kým se díky němu můžeme stát. Každý den bychom měli svému partnerovi ukazovat, že jsme tady pro něj a že tento postoj nezávisí na tom, jakou máme zrovna náladu nebo zda nejsme právě rozzlobeni.
Hluboké poznání, že nejsme uvězněni v systému hodnocení, který stále rozhoduje o tom, jestli se partnerství podaří nebo ne, nám umožní prožít každý den naprosto uvolněně a svobodně.
Rozhodneme-li se jednoznačně, že naše partnerství je pro nás to správné, bude se i náš partner cítit v bezpečí a uznávaný, a bude se nám každým dnem více otevírat.
A pak už to nebude otázkou rozhodnutí, ale bude tu něco, co nově vzniklo, něco, na co se můžeme podívat a co nám dá sílu zvládnout velké věci, které přijdou.
Možná už máš svého ideálního partnera vedle sebe. Pak mu musíš věnovat láskyplnou náklonnost, kterou potřebuje, aby mohl své kvality plně rozvinout.
Štěstí je… když se můžeme stát ideálním partnerem.

* * *

– z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh

11 důvodů pro příchod duchovního partnera.

 

Je mnoho způsobů vyjádření pro partnera, se kterým prý máte zažít neuvěřitelně romantickou lásku, totální splynutí, pohádkový výjev, kdy šípková Růženka procitne a pohlédne do očí svému princi a jsou šťastni až do smrti.

 

Někdo jej nazývá duchovním partnerem, někdo dvojplamenem, partnerem duše či duchovním dvojčetem. Zní to tak neuvěřitelně utopicky, že to snad ani nemůže být pravda. Rozum napovídá, že spíše než pohádkový výjev šípkové Růženky, se setkání s dvojplamenem bude podobat vysvobození Fiony Shrekem. Pěkně zatřást, vstáváme, makáme, a když se dostatečně namakáme, tak se do sebe možná zamilujeme.

Z vlastního pozorování sebe, okolí a partnerských vztahů jsem našla zlatý střed. Romantika? Ano. Ale s pořádnou dávkou sebeuvědomění a makáním na sobě. Protože nic není zadarmo. Naše úsilí přímo úměrně určuje, jak velká, romanticky láskyplná exploze dorazí.
Kdy tedy dvojplamen do života přichází?

Přichází za odměnu

Vaše dvojče, neboli dvojplamen vám nespadne z nebe. Je velmi pravděpodobné, že čeká někde v blízkosti, aby vás neminul, až do sebe oba dozrajete. Dvojplamen je odměna za odvedenou práci na sobě. Lpíte? Posuzujete sebe i druhé? Kritizujete a ukazujete na chyby? Tak to na sobě budete muset ještě pracovat a těchto omezení se zbavit.

Přichází, až milujete sami sebe

Váš dvojplamen je vaše dokonalé zrcadlo. Dokud nemilujete sami sebe, tak se budete se svým dvojplamenem stále míjet. Dokonale by vám totiž vyzrcadlil to, co vám vadí na sobě a ani o tom nevíte. Nemáte přijatou svou žárlivost? Bude vám neustále dávat podněty k žárlení. Lpíte na pořádku? Ukáže vám, jak vypadá nepořádek. Jste hrubí ke svému okolí či blízkým? Bude se k vám chovat hrubě. A proto ho nepotkáte. Protože toto partnerství už neslouží k tomu, aby se dva lidé trápili a ukazovali si, co je špatně, ale aby už v sobě mohli skrze partnera uvidět to, co je dobře.

Přichází, až je váš pohár lásky naplněn

Pakliže neumíte čas trávit o samotě, máte smůlu.  Pořád se musíte zaměstnávat, abyste se ze sebe a ze světa nezbláznili, nikam nejdete sami a když hrozí, že strávíte víkend o samotě, tak se hroutíte už v pondělí. Když nevíte co s nudou a čekáte, že vás někdo zabaví, dvojplamen to určitě nebude. Váš dvojplamen znásobuje to, co už v sobě máte. Takže pokud jste se konečně přijali i se svými chybami, přiznali si podíl viny na svých neúspěších a baví vás být jen tak se sebou, pak vám váš dvojplamen bude zrcadlit respekt, úctu, toleranci a naprosté nemanipulativní chování.

Přichází, až už to nepokazíte

Věřte, že existuje. Pro každého. Čeká na vás, jako vy čekáte na něj. Maká na sobě, aby byl pro vás tím nejlepším, co vás v životě potkalo. Abyste se na něj s obdivem koukali a řekli si „Bože, on je celý já, ten je úžasný!“  Vesmír totiž nedopustí, abyste se minuli. Ale taky nedopustí, abyste byli pro takového partnera nezralí. Je to taková odměna za složenou maturitu života.

Přichází, až už to neočekáváte

Umíte si představit, že se cítíte tak naplnění a spokojení, že vám život bez partnera nečiní žádné potíže? Že už se o sebe umíte postarat a máte takovou důvěru v sebe a ve vyšší vedení, že se nebojíte téměř ničeho? Víte, že kolem sebe máte spoustu krásných inspirativních lidí a nepotřebujete se ředit do nějakého vztahu? Pokud si to umíte nejen představit, ale ještě to bez pocitu jakéhokoli ukřivdění žijete, pak je čas aby do vás vrazil váš dvojplamen. On už totiž nehodlá ukazovat vaše osobní nedodělky, ale chce vyzdvihovat vaše přednosti. Možná něco, čeho jste si na sobě ani nevšimli nebo jste tomu nedávali přílišnou pozornost. Je tady proto, aby vás obdivoval, dýchal s vámi ve stejném rytmu a zrcadlil tu nejlepší část vás.

Přichází, až se naučíte spolupracovat

Pakliže si myslíte, že všechno umíte nejlíp a radši to uděláte sami, než aby přišel někdo a udělal to špatně, tak ještě čas na dvojplamen nedozrál. Je tady totiž proto, aby vám byl naprosto svobodně kdykoliv k dispozici. On se totiž neobětuje ani neředí, ale zcela čistě si uvědomuje, že co dělá pro vás, dělá pro sebe. Že jste jeden celek, který se vzájemně nahrazuje, když je jeden článek oslaben. Pakliže si neumíte o pomoc říct, je dvojplamen zbytečný. Počká, až vám splaskne hrdé ego a necháte si pomoct. A pomáhá vám proto, abyste se mohli rozvíjet a věnovat se tomu, co vás baví a naplňuje. Abyste ze sebe vydali to nejlepší a mohli z toho čerpat oba dva.

Přichází, až už ze sebe neděláte obět

Pokud máte tendenci si stěžovat na minulost a vyvolávat pocity lítosti, jak jste měli těžký život a jak se vám nedařilo to nebo tamto, tak na duchovního partnera zapomeňte. Ten na fňukání nemá čas. Nebude se babrat v tom, co vás potkalo, ale bude chtít s vámi tvořit lepší budoucnost skrze nejkrásnější přítomnost, jakou si dokážete oba vytvořit. Jestliže máte ještě  tendence fňukat, opět se minete.

Přichází, až se umíte postavit svému strachu

Potkat dvojplamen a ustát to, chce odvahu. Nejedná se totiž o běžnou zamilovanost, která by mohla mást. Nejste zaslepeni touhou, ale jasně vidíte, proč TOHLE přišlo. Je to takový poslední dílek puzzle, bez kterého jste neviděli celek. A to je šok. Mysl to potřebuje vstřebat a první co je, tak zavelí „útěk“. Pakliže se svému strachu a obrannému mechanismu neumíte postavit, utečete a promarníte šanci. Pokud se sebe a svých programů, které vyplynou na povrch jako zasmrádlé kaly, nezaleknete, budete nuceni otevírat přes bolest své srdce a už ho nikdy nezavírat.

Přichází, až se umíte odevzat LÁSKYPLNÉMU vedení

Až věříte, že je vše tak, jak má být. Až se nebojíte o vlastní existenci, ale hluboce věříte, že je o vás vždy postaráno. Nebojíte se o to, že vám něco bude chybět, ale víte, že máte přesně tolik, kolik do života máte dostat a kolik požadujete. A pak už ani nepožadujete. Vaše přání a tužby se rozplynuly ve víru božského vedení a máte vše, co potřebujete.

Přichází s vděčností

Jakmile pociťujete vděčnost za každou maličkost, kterou máte. Jakmile jste z naprostého naplnění schopni odevzdat vše, co jste doposud vybudovali hlavou. Nyní je čas na cestu srdce. A srdce nevlastní. Srdce dává hořící láskou a pevnou vírou v sebe a v celý nekonečně vyhlížející dokonalý proces BYTÍ. Jste vděčni za každou rezavou lžičku, kterou máte možnost používat. Za každý závan větru ve vlasech, za každý paprsek slunce dopadající na vaši tvář.

Přichází se svobodou

Duchovní partner nesnese vlastnění a manipulaci, ale vyžaduje po vás svobodu. Ve všem. Nechce se nedobrovolně přizpůsobovat vašemu nastavení, ale vyžaduje respekt k nastavení jeho. Pokud máte ještě touhu manipulovat a získávat pro sebe egoistickými výlevy nějaké výhody, zapomeňte. Na tohle je úplně hluchý. Neuslyší vaše výzvy a ty se rozplynou jako mlha nad ránem. Do detailu vám ukáže, jakou svobodu dáváte sami sobě a jakou jste momentálně ochotni přijmout.

Potkat dvojplamen nemusí vždy vypadat romanticky jako z pohádky. Ono to ale nesmírně romantické je i přesto. Možná to je to nejlepší, co ještě v životě zažili a i přesto bude bít mozek na poplach s cílem „zdrhni!“ Pokud se svému strachu otevřete a přijmete ho jako nutnou součást boření hradeb kolem svého srdce, dočkáte se sebezdokonalení, očištění, pokory v celý vesmírný proces a neuvěřitelně silné vděčnosti, skrze stále více se otevírající srdce.

Strach vás může ochromit, ale nemáte tam pochybnost. Víte, že vše je správně tak, jak to je a užíváte si to ve všech barvách.

 

Autorka: Vendula Kociánová

Se souhlasem autorky převzato ze stránek 

http://www.vendulakocianova.cz/

Neuzavřené cykly: kudy nám uniká energie…

 

Každý má své neuzavřené cykly. Někde visí, odebírají energii, brzdí rozvoj a konec konců ovlivňují zdraví.

Materiální – začali jste s něčím, ale nedodělali jste to: nějakou věc, nějaký předmět. Ale jsou i další možnosti: úklid v domě, binec v kabelce, na pracovním stole, rozházené věci, pohozené nepotřebné předměty…

Emocionální – propukl ve vás hněv, ale hned jste ho potlačili, nacpali někam dovnitř, kde zůstal. Na někoho jste se rozzlobili a zloba teď někde visí. Naštvali jste se sami na sebe, nezamysleli jste se nad situací, jen jste svou naštvanost „zmrazili“ a ona teď ve vás uvázla.

Rozumové – něco jste někomu slíbili a nesplnili to – někde to vázne. Chystali jste se do něčeho pustit, ale ani jste nezačali – vaše původní odhodlání někde visí.

Duchovní – nepoděkovali jste za něco, co pro vás někdo udělal. Dokonce i za podrazy a nepříjemnosti by měl člověk děkovat, protože jsou zdrojem poučení.

Existence neuzavřených cyklů vás zdržuje v minulosti. Máte-li veškerý prostor v bytě zaneřáděn nějakými krámy a nepořádkem, nemáte jednoduše místo, kam dát něco nového. Podobné je to s neuzavřenými cykly. Jejich uzavření, svým způsobem očista vašeho života, vám dá možnost pohybu vpřed. Musíte se zbavit minulého, abyste mohli realizovat něco lepšího v budoucnu.

Neuzavřené cykly vám odsávají energii, zmrazují ji. Nedovolují vám radovat se naplno ze života.

Zbavíte-li se neuzavřených cyklů, získáte svobodu. Nejen ve fyzickém smyslu. Nejdůležitější je zbavit se strachu, který vám brání rozloučit se s věcmi, které dávno ztratily svou funkci. Udělejte si pořádek, odpusťte těm, kdo vás urazili nebo rozzlobili, požádejte o prominutí jiné, kterých jste se zas možná dotkli vy, pokuste se vyplnit staré sliby. Buďte vděčni za vše, čeho se vám v životě dostalo.

Život se ustavičně mění. Když se objeví něco nového, radujte se a těšte se z toho. Zacházejte s tím opatrně a s úctou. A až přijde čas, propusťte to ze svých služeb.

(zdroj: http://www.pronaladu.cz/neuzavrene-cykly-kudy-unika-energie/)

Rok 2017 přeje a žehná novým začátkům!

 

Vybízí k plnému soustředění se na sebe sama a na svou vlastní jedinečnou cestu.
Inspiruje k tvořivosti a svobodnému rozvíjení svých talentů a dovedností. Vede nás k rozpomenutí se na to, kdo jsme a co si opravdu bytostně přejeme. Vědomé spojení se Zdrojem energie v nás napomůže celkovému ozdravění našich těl, vztahů a dalších oblastí života…

V uplynulém roce Marsu jsme více či méně dobrovolně ukončili staré záležitosti, rozloučili se s tím, co již nepotřebujeme, co nás trápí a zbytečně zatěžuje. Tím se osvobodil vnitřní i vnější prostor a my se můžeme otevřít novým možnostem a příležitostem… A také novému vnímání a chápání života a sebe sama.

star

Stejně tak po tarotové kartě číslo XVI Věž následuje číslo XVII Hvězda, často nazývaná „kartou vodnářského věku“. Nahá žena lije vodu ze dvou džbánů do jezírka a na zemi. Odevzdává tak svou nashromážděnou zkušenost do kolektivního pole a modlitbou a meditací pročišťuje zemi, tedy každodennost a stereotypní reakce na situace, které se dějí. Jde vlastně o vyobrazení procesu obrody,kterým nyní stále intenzivněji a vědoměji procházíme jako jedinci i jako celé lidstvo…

Jedna plus sedm rovná se osm. Osmička svým tvarem připomíná rovnováhu mezi nebem a zemí: „Jak nahoře tak dole“ a vede nás k tomu, abychom se řídili kosmickými zákony, sladili se s vesmírnými rytmy a cykly, abychom správně ohodnotili a vyhodnotili své talenty a schopnosti.

Před tím, než cokoliv nového začneme, se potřebujeme zastavit, zklidnit svou mysl i emoce, rozpomenout se na svůj božský původ, naladit se v meditaci či v modlitbě na svou Hvězdu, tj. na své vyšší Já tak, aby naše konání bylo skutečně nové, obrozené, ze srdce jdoucí, přinášející radost a užitek nám samým a stejně tak i okolnímu světu. Abychom podobně jako nahá žena, tj. čistá duše nemuseli nic skrývat…

Svým umístěním v horoskopu zrození Slunce vypovídá o našem já, o vztahu k sobě samým, o našem sebe-vědomí a s tím spojeném fyzickém zdraví a imunitě. Dnem Slunce je neděle, která je též prvním dnem, tj. energetickým začátkem týdne. Od toho, jak neděli prožijeme se pak odvíjejí další dny. Nakolik dokážeme nedělat, nedělit, odpočívat, být sami se sebou a zabývat se jen tím, co nás těší a baví? Umíme si udělat čas pro sebe, být sami se sebou? Rok Slunce je tedy takovou jednou velkou nedělí a neděle v něm prožívejme obzvláště vědomě..

1-1

 

 

 

 

 

Součet 2017 dává číslo jedna, které je z numerologického hlediska i číslem Slunce. Jednička nám připomíná naší jedinečnost a stejně tak i skutečnost, že vše je ve skutečnosti jedním, vše je jediné vědomí, jediné Absolutno…

sun

Symbolem Slunce v astrologii je kruh s bodem uprostřed. Duch je umístěn v těle, tj. paprsek nesmrtelného Ducha proniká do roviny hmoty. Bod je mystickým středem, zdrojem, z něhož vše vyvěrá, z něhož se vše tvoří… Takto je zevnitř utvářeno i naše tělo, do něhož jsme jakoby oblečeni, jímž jsme obklopeni. Tělo, které je zdánlivou hranicí mezi námi a světem jako kruh kolem bodu, potvrzující naše rozhodnutí narodit se v hmotném těle a částečně tak usnout, polo-zapomenout na svůj božský původ a spojení se Zdrojem. Tímto „polo-zapomenutím“ jsou pak způsobeny mnohé trampoty, ovšem i mnohá potěšení, které nazýváme dohromady hmotnou existencí. Z nadhledu a perspektivy sedmé čakry na temeni hlavy je pak vnímáme jako BOŽSKOU ČI KOSMICKOU HRU. Z úrovně čakry první, umístěné na kostrči a spojené symbolicky s přísným Saturnem, vnímáme život velmi vážně, jako těžký, plný nebezpečenství, před kterými se musíme ochránit a problémů, které musíme řešit. To vše střídáno krátkými okamžiky pomíjivých radostí, kvůli kterým to vše snad stojí za to(-:?

Rok Slunce tedy prozáří shůry naše těla, naše mysli, naše pocity. Pozdvihne nás výše, rozšíří naše vědomí a pomůže nám příjemným způsobem uvolnit nejrůznější stažení, blokace, omezující vlivy z minulosti, které můžeme jako Hvězdná žena prostě s úlevou odevzdat, opustit, rozpustit… Tvořivost, hravost, spontánnost a s nimi i dětská čistá radost přicházejí právě tehdy, když přestaneme sami sebe a tím i své životní okolnosti brát tak vážně, vnímat je jako tuhé, neměnné, pevně dané a tím i omezující. Takové omezené chápání a vnímání se obvykle projevuje v naší páteři jako určité stažení, jako blokace jednotlivých energetických center, bránící životní síle proudit. Prodýchávání a pročišťování páteře zevnitř je jednou z nejjednodušších a zároveň těch nejdůležitějších technik jógy. Naše záda se tak zákonitě narovnají, přirozeně se rozvine květina srdeční čakry, posílí se oblast sluneční pleteně (solar plexus), stáváme se vyrovnanějšími, sebevědomějšími, tyto kvality vyzařujeme do okolí a dle zákona podobnosti si přitahujeme do svého života nové příležitosti, inspirativní setkání a další mnohé dobré věci, které si vzájemně tak rádi přejeme.

Strachy ega spojené se zachováním hmotné existence a lpění na své osobní důležitosti vedou také k nejrůznějším disharmoniím v našem energetickém poli, které se v podobě kruhu rozestírá kolem našeho hmotného těla ve vzdálenosti předpažené ruky. Zde jsou naše hranice, které by měly být okolím respektovány. Hradby, které jsme si ze strachu a ze stavu nevědomí kolem sebe dříve budovali, se v těchto osvícených letech již rozpouštějí či náhle boří a místo nich objevujeme a zevnitř vědomě utváříme své hranice přirozené, utváříme svou celistvost a dobrou imunitu, stáváme se bytostně zdravými, rozsvícenými jedinci, radujícími se jen z toho, že jsou a obdarovávají tak sebe i své okolí. Masky padají, iluze končí… Přichází ráno a my se probouzíme z dlouhého snu!

Jak tvořit, s čím tvořit a jak tímto tvořením obdarovat a prozářit sebe i své okolí, jsme si vědomě vybrali již tím, že jsme se narodili do jednoho z dvanácti znamení Zvěrokruhu. Tím jsme na herní desce Božské hry umístili své figurky, svá malá slunce do určitých pozic, zvolili jsme si a vymezili oblast sebepoznání: Například Býk tvoří a poznává sebe sama v oblasti jídla a peněz, Váhy ve vztazích, Panna ve zdraví a službě atd… Z jednoho se vyděluje zdánlivá mnohost: naše malá slunce vycházejí jako paprsky z jediného Slunce-Zdroje uprostřed Zvěrokruhu, jsou s ním nerozlučně spojena, z něho čerpají podporu a k též směřují. Pokud zpracujeme, propojíme, scelíme všechny kvality Dvanácti, stáváme se Třináctým znamením Zvěrokruhu a tato úroveň Božské hry končí…

Nový rok vítáme několik dní po novoluní v Kozorohu, v období, kdy se soustřeďujeme na sebe, ptáme se, co je pro nás skutečně podstatné a důležité. Jak si vlastně přejeme žít, co nás baví a naplňuje radostí, co potřebuje naše tělo, aby nám v něm bylo dobře?

A co vlastně znamená soustředit se na sebe? Nejde náhodou o tolik zavrhovaný egocentrismus či sobectví? V roce Slunce se, kromě jiného, učíme rozlišit mezi egem a Já. Egocentrický člověk vyjadřuje svými myšlenkami, pocity a činy heslo: „Po mně potopa!“, tj. nedbá na následky svého konání. V dnešní době je takovým projevem především konzumentský přístup k životu, sklon obklopit se a zahltit vším možným i nemožným…

Slunce nám sděluje, že toho ve skutečnosti zdaleka tolik nepotřebujeme. Snad proto kvůli svému rozvoji tak rádi cestujeme do tzv. rozvojových zemí, níže na jih a necháváme se inspirovat a obohatit tzv. chudými lidmi, kteří jsou často mnohem radostnější a šťastnější. Radost bez příčiny je další jogínskou technikou, kterou můžeme denně, ze začátku alespoň pár minut praktikovat… Při mnohem hlubším soustředění se, které už je vlastně meditací a duchovní praxí, se spojujeme se svým bytostným či vyšším Já a tím i absolutnem, celým nekonečným vesmírem. Zpočátku se můžeme jednoduše naladit do srdce, kde vždy bezpečně zjistíme, jak se věci mají. Zjistíme, že bez lásky k sobě a bytostného sebe-přijetí se opravdu daleko nedostaneme…

Ano, ať už se v našem životě, v našich vztazích, v práci, se zdravím stalo cokoliv, v roce 17 můžeme vstát a jít za svou Hvězdou! Pokud během roku pocítíme únavu a nejistotu, pak si díky tomu budeme moci uvědomit, že jsme se zřejmě od svého spojení s Hvězdou poněkud odchýlili a řešíme problémy ostatních či vycházíme vstříc jejich požadavkům více, než je. často doslova, zdrávo(-: V takové chvíli se zastavme, zklidněme, jděme do sebe, abychom obnažili skryté motivy, které nás k takovému chování vedou…

V meditaci na spojení s Hvězdou výrazně napomůže Luna ve Vodnáři, která se na začátku roku, přesně o půlnoci z 31.12 na 1.1 nalézá v drobném pozitivním aspektu (vztahu) polosextil se Sluncem v Kozorohu. Naše hluboká touha po skutečné vnitřní svobodě bude tedy s pomocí velmi konkrétních psychických projevů a intuitivních sdělení usměrňovat naší rozumovou a vědomou část, Slunce v Kozorohu, naše já, případně i ego se svými často pomíjivými cíli…

Podporu v podobě pozitivního aspektu sextil má Slunce od spojení neboli konjunkce Marsu s Neptunem v Rybách, která nastala 1.1 2017 jako jakýsi prvotní energetický impuls roku. Toto spojení můžeme nazvat třeba Boží bojovník či Šiva Ničitel. Umíněné Slunce v Kozorohu může představovat náš sklon naložit si na záda pořádný náklad úkolů, povinností a s tím i zbytečných problémů. Na poslední chvíli může být občas poněkud iracionálně připomenuto, že tudy cesta nevede, že máme dělat jen to, co je smysluplné, co vyvěrá z nás, co je skutečně dílem Božím…

V roce 2017 budeme dále ve své práci na sobě podporováni především vskutku blahodárnou konstelací planet: Uran v Beranu se ještě dvakrát ocitne v pozitivním aspektu-vztahu trigon se Saturnem ve Střelci. Poprvé tato situace nastala přesně 25.12 2016, dále pak nastane 19.5 a 11.11 2017. Její vliv však můžeme využívat během celého tohoto téměř ročního období.

Uran se ve znamení Berana nalézá již sedmým, posledním rokem a završuje tak své revoluční, mocné a probouzející působení. Přímo kvantovými skoky urychluje náš vývoj, naše rozpomínání se na to, kdo jsme a co doopravdy chceme. Jakožto kosmický programátor nás osvobozuje od omezujících nastavení daných výchovou a společenskou situací. Svým hlubokým, meditativním dechem rozdmychává oheň čistého nadšení z existence. Skrze temena našich hlav vysílá energetické žehnající impulsy do všech oblastí života i těla. Vždyť znamení Berana souvisí s raným dětstvím, s prvními sedmi lety, kdy jsme si většinou hráli, tj. opravdu jsme dělali, co jsme chtěli a díky tomu jsme se tak intenzivně vyvíjeli. Stejně tak dychtivě jsme přijímali impulsy z okolí, především od rodičů či prarodičů a více či méně se nechali ovlivnit jejich osudy, názory, chováním a vytvořili jsme si žebříček hodnot, podle kterých jsme se doposud chovali.

Období Urana v Beranu je tak obrovskou rebelií celého lidstva a projevuje se na mnoha různých úrovních. U jednotlivců jde především o intenzivní kladení si otázky: co vlastně opravdu chci dělat, jak chci žít? Otázky, kterou jsme si během života pod tlakem okolností často klást přestali. Otázky, která by se také měla stát klíčovou a zásadní nejen pro sluneční rok 2017…
Trojitý trigon se Saturnem ve Střelci pak pomůže celé toto sedmileté období završit, sklidit plody velké uranské revoluce, nasměrovat naše osvobozování a sebeobjevování. Ukázat konkrétní směr a cíl a v dobrém smyslu nás i donutit dělat konkrétní každodenní kroky k němu. Zatímco Uran urychluje, Saturn naopak brzdí. Jejich dobrý a harmonický vztah v tomto období by se dal přirovnat k jízdě autem, kde rovněž musíme ve správnou chvíli šlápnout na plyn a přidat na rychlosti a poté zase přibrzdit…

Saturn se ve Střelci se nalézá přibližně od roku 2015 do konce roku 17 a jeho působení můžeme shrnout do jediné věty:Člověče, soustřeď se, rozpomeň se na své nashromážděné poznání a zkušenosti a použij je v praxi tak, abys mohl opravdu moudře užívat života a byl prospěšný i ostatním!“ Nebo též obráceně: „Den za dnem se postupně očišťuj a zbavuj názorů a přesvědčení, které ti vůbec neprospívají a naopak škodí, dělají tě ne-mocným…
Astrologický dům horoskopu, kde se aktuálně Saturn ve Střelci u každého z nás nalézá, pak vypovídá o konkrétních životních oblastech a situacích, v nichž Saturnovy přísné zkoušky skládáme…

Trigon Urana se Saturnem si můžeme představit jako jakýsi „Vůz změn“, který vyjel z garáže již v roce 2016, v tomto roce nabírá rychlost a díky našim řidičským zkušenostem se nám jej podaří uřídit a koncem roku dojet zdárně k cíli. Tento trigon je ohnivý: změny tedy proběhnou v nás samých jako celkové prozáření, odvaha, bytostné ozdravění, energetické osamostatnění a vyvázání se z nejrůznějších závislostí, slibů, fiktivních povinností. Konkrétnější výsledky se pak projeví až se vstupem Urana a Saturna do zemských znamení Býka a Kozoroha.

Vstup Saturna do Kozoroha před třiceti lety přinesl výsledky velmi konkrétní: pád komunistických režimů v Evropě. Předchozí umírání a poslední křeče tzv. starého režimu v procesu a jakousi „perestrojku“, tj. přestavbu nebo též přenastavení, přeladění našeho pohledu na svět (Saturn ve Střelci byl naposledy v letech 1986-88)nyní v jiné podobě zažíváme znovu… Rok Slunce je tedy ještě poměrně divokou jízdou, jen s tím rozdílem, že jí (možná) nebudeme vnímat tak dramaticky jako v roce Marsu, možná se chvílemi budeme i bavit (-:

Další významnou astrologickou událostí je vstup vzestupného lunárního uzlu (Rahu) do znamení Lva, kde Slunce vládne. Ze znamení Panny se do Lva přestěhuje přesně 10.5 2017 (bude zde do 7.11 2018). Od listopadu 2015 zažíváme díky vzestupnému uzlu v Panně tzv. Velké vystřízlivění, uvědomujeme si nezbytnost udělat si pořádek v těle, v příbytku, v životě… Se vstupem vzestupného uzlu do Lva si díky předchozí očistě začněme skutečně užívat radostí života v těle. Jak nám to půjde, co si pod tímto pojmem představit? Zde si můžeme opět připomenout součet Sedmnáctky, tj. Osmičku a s ní i tarotovou kartu VIII SÍLA.

Žena, která láskyplně rozevírá tlamu lva je výjev, který by nás v reálném životě jistě překvapil. Přesto se něčím podobným zabýváme téměř denně když se pokoušíme „zkrotit“ své závislosti, chutě a touhy, často však násilím či s pomocí zrádného intelektu. Slibujeme si, že budeme jíst zdravěji, cvičit častěji, potlačujeme své sexuální tužby, které se pak utrhnou ze řetězu“ v ten nejméně vhodný moment…(-: Žena na kartě Síla má však toto téma zvládnuté a inspiruje nás třeba jen tím, že svého lva (tužby, chutě vášně) prostě miluje a přijímá a se zjevnou rozkoší si je vědomě užívá, tudíž jí rozhodně nepřerostou přes hlavu! Tato karta by mohla zdobit mnohé motivační nástěnky nejen v roce 17 (-: Vždyť vzestupný uzel ve Lvu nám po osmnácti letech opět říká: „Užívej si, oslavuj dar života v těle, dělej, co ti činí potěšení, rozvíjej svou individualitu a sdílej s druhými své jedinečné dary a talenty“.

Sestupný uzel (Ketu) ve Vodnáři z druhé strany Zvěrokruhu však toto užívání vyrovnává či zakotvuje po svém: svobodou. Ano, dopřejme si potěšení i úspěch, ovšem neulpívejme na něm, nenechme se jím omezit, spoutat. Uvědomujme si, co děláme, co svým jednáním vytváříme, jaké výsledky přinese. Osvícený stařec Vodnář a mladý „pařmen“ Lev se budou muset mezi sebou domluvit a vytvořit něco nového, kvalitativně jiný způsob oslavování a užívání života v těle.
Je vůbec možné tyto dva protipóly sloučit, propojit? Pokud se rozhodneme, že ano, půjde to…! Podobně se mnozí z nás ptali v době stejné konstelace uzlů v roce 1998-9. Tehdy se odpovědí stala Tantra… Jak vnímáme toto prastaré moudré učení dnes? Nuž, ať už jsme zažili v uplynulých osmnácti letech na toto téma cokoliv, linie evoluce Vodnář-Lev nám přináší možnost pokračovat v tomto objevném dobrodružství na zcela nové úrovni.

Tato konstelace podpoří také naší tvořivost a rozvoj originálních alternativních aktivit, například projektů v oblasti práce s dětmi, uměleckých činností, tvořivého trávení volného času, ekologické péče o vzhled, léčivé sexuality, práce s tělem…

7.6 se vzestupný uzel ve Lvu a sestupný ve Vodnáři dostanou do dobrých aspektů s Uranem v Beranu a toto přibližně čtrnáctidenní období může přinést opravdu osvícené přesné zásahy do našeho tvoření! Dostaneme geniální nápady a jasné pochopení, jak propojit různé oblasti, lidi, poznatky, zkušenosti do nového prospěšného a životaschopného celku… Přesně 11.9 pak nastanou podobně dobré vztahy celé linie s Jupiterem ve Vahách. Toto období bude vhodné k tomu, abychom své projekty, a tvůrčí aktivity dovedli k dokonalosti, dali jim formu a tvar, ve které je nabídneme světu. Plné dotažení a potvrzení správnosti našich aktivit dostaneme až ve dnech kolem 9.10, kdy se do pozitivních aspektů s linií evoluce dostane Saturn ve Střelci.

Jak nás v roce 2017 učí, léčí, zasvěcuje, podporuje „hodný strýček“ Jupiter? Až do 10.10 2017 se tento štědrý dárce bude nalézat ve znamení Vah (od 9.9 2016). Po dvanácti letech tedy opět blahodárně působí na oblast partnerských vztahů. Podoben taoistickému mistru nám pomáhá rozvíjet umění vyrovnat se a narovnat, zprůchodnit energetické dráhy v sobě a umožnit energii proudit i mezi námi a světem…

Co nám v tom brání? Jaká zranění, jaké situace, s nimiž jsme se doposud nevyrovnali stále nedobře ovlivňují naše vztahy, počínaje vztahem k sobě? Zraněný léčitel Chiron, vládce Vah právě o těchto hlubších příčinách vztahových disharmonií vypovídá. Generace tzv. „nechtěných dětí“ s Chironem ve znamení Berana (přibližně 1968-1977) zažívá léčivé působení Jupitera ve Vahách obzvláště intenzivně. Hluboká zranění z dětství se více či méně projevují i v dospělosti a záleží na každém, jak je ochoten si je přiznat a terapeuticky zpracovat

Aktuálně se Chiron nalézá již několik let v Rybách a jeho několikanásobný pozitivní aspekt kvinkunx (150 stupňů) s Jupiterem ve Vahách, nabízí příležitost k odpuštění, které může opravdu ukončit bolestné opakující se vztahové situace. Odpustit můžeme všem ženám a mužům, kteří nám (nejen v tomto životě) ublížili a samozřejmě též naopak: poprosit o odpuštění všechny muže a ženy, jimž jsme ublížili my…Tento aspekt nastává přesně 31.12 2016, dále 14.2 a 23.9 2017 a jeho působení můžeme využívat po celé toto několikaměsíční období.

Dlouhodobá opozice Jupitera ve Vahách s Uranem v Beranu patří k nejnáročnějším astrologickým konstelacím roku. Poprvé nastala 26.12 2016, dále nastane 3.3 a 28.9 2017.
Z jedné strany tu máme snahu o zachování rovnováhy ve vztazích, kvůli níž jdeme často do nezdravých kompromisů a přetvářky, z druhé strany jednoznačné extremní projevy svobody jedince, svobody za každou cenu… Jupiter též představuje tradici, určitý konzervatismus, Uran oproti tomu vše nové, vymykající se stávajícím pořádkům.

Tendenci těchto dvou polarit rozjíždět se a vzdalovat může dobře držet „na uzdě“ již zmíněný Saturn ve Střelci, který tu hraje roli moudrého prostředníka a napovídá, že cesta může vést středem a domluva je možná. V době trigonu Saturna s Uranem (viz. výše) se soustřeďme na vlastní vývoj a nové příležitosti v sebepoznání, v době sextilu Saturna s Jupiterem (kolem 27.8) spíše na na léčení a kultivaci vztahů, rozšíření harmonie.

Ano, obě planety v opozici potřebují naší pozornost, důležité však je, abychom je nevnímali jako protikladné, ale naopak jako souladné, spolupracující. K tomu však potřebujeme vyvinout jisté vnitřní úsilí. Ve vztazích zákonitě potřebujeme svobodu, jinak ustrnou, stávají se zátěží a omezením. Po mnoho let jsme si s pomocí Urana v Beranu uvědomovali, že problematické situace ve vztazích vycházejí z nás, z nedostatečného sebe-přijetí a sebe-lásky. Tak dlouho a umíněně jsme marně hledali lásku a přijetí u těch druhých, až jsme došli do bodu pochopení a osvobodili jsme se tak z mnohých závislostí a omylů. Na konci tohoto osvíceného období jsme opozicí Uran-Jupiter (Beran-Váhy) vlastně obdarováni, neboť můžeme vytvořit skutečně nové pojetí vztahu nového věku: vztah jako přátelství, vztah jako příležitost ke společnému vývoji…

Vstup Jupitera do Štíra (10.10 2017 – 8.11 2018) přinese poněkud razantnější výuku a léčení. Budeme-li naslouchat radám Jupitera ve Vahách, pak se ve stavu skutečné rovnováhy hladce a elegantně ponoříme do hlubokých temných vod sexuality a iracionálna, abychom prozkoumali své možnosti či pořešili ty nejhlubší příčiny svých stávajících potíží. Sexualita Štíra je jiná – zralá, transformační, léčivá, zázračná… Pokud si tak přejeme a jsme připraveni, naše pohlaví (zóna Štíra) se stanou chrámem a místem bohoslužby, Jupiter pak naším skutečným tantrickým učitelem…

Černá luna neboli Lilit přejde ze znamení Štíra do Střelce 14.2, a tím skončí mnohaměsíční období (od 27.5 2016) „šťourání“ v citlivé oblasti sexuality a hlubokých traumat, kdy nám bylo „pomáháno“ odhalit pravdu o sobě, odpuštěním uzdravit prohřešky minulosti, prožít a přijmout temnotu a stín v sobě samých

Ve znamení Střelce bude až do 10.11 Černá luna vydatně napomáhat Saturnu v očistě našich názorů a přesvědčení a tím i očistě jater, sídla Jupitera, vládce Střelce. Ke spojení Černé luny se Saturnem dojde 22.8, kdy tlak na naší názorovou detoxikaci bude zřejmě maximální. Podle naší reakce na to, co se děje, dobře poznáme, jak jsme využili celé období Saturna ve Střelci, období Velké názorové obrody a zasvěcení do skutečné zdravé pozitivity, období osvobození se od vlivů společenských či náboženských a dalších manipulací…

Bílá luna neboli Selena se po sedmi letech od 12.11 2016 nalézá ve znamení Býka, kde nám pomáhá spojit se vědomě se svým ženským či mužským tělem, prohlubuje sebelásku, vědomí vlastní hodnoty a otevřenost skutečné hojnosti. Pomáhá nám udělat svůj život hluboce ekologickým, zdravě a příjemně jednoduchým. Harmonický aspekt trigon Bílé luny v Býku s Plutem v Kozorohu nastane 28.3. a je možné, že napomůže odblokovat, uvolnit mnohá emoční sevření, projevující se například potížemi s krční páteří, která se nalézá na tělesném Zvěrokruhu právě v zóně Býka. Projevy tohoto zemitého trigonu budou poměrně konkrétní, v těchto dnech můžeme učinit mnohá rozhodnutí spojená s naší obživou, bydlením, jídlem či dalšími podobnými záležitostmi. Společným jmenovatelem je určitě hlubší spojení s přírodou a přirozeností, samostatnost a zodpovědnost, vycházející ovšem ze skutečné sebelásky…

13.6 přejde Bílá luna do znamení Blíženců (do 12.1 2018) a nabídne nám ty nejlepší, opravdu čisté zdroje informací a příležitosti učit se a studovat tím nejlepším pro nás způsobem, opět konkrétně podle astrologického domu, který se v Blížencích u každého z nás nalézá.

Přátelé, s nadějí očekávaný rok Slunce už je tady, nezbývá než narovnat záda a vypnout hruď, vzpřímeně a hrdě jako Lev, jako král se nechat inspirovat shůry, začít opravdu vládnout svému životu a udělat první vědomé kroky po zlaté cestě Středem…

Nechť se naše přirozené energetické koruny na temeni hlavy podobny květinám otevřou slunci už tady, už teď!

S láskou a přáním všeho dobrého všem nám, dětem z hvězd

Alita Zaurak

 

Energie – Jak ji získáváme a jak ji ztrácíme?

Energii ztrácíme, když:

  • Říkáme „ano“, když se nám chce říci „ne“.
  • Usmíváme se, místo abychom plakali.
  • Neodpočíváme.
  • Přemlouváme sami sebe, abychom ještě chvilku vydrželi, místo abychom dali najevo, že není jasné „kvůli jakému zářivému cíli bychom měli trpět“.
  • Urážíme se, místo abychom někoho požádali o to, co potřebujeme.
  • Nezabýváme se svými věcmi.
  • Někdo je naprosto nezajímavý, ale my se s ním z jakýchsi vymyšlených důvodů stále stýkáme.
  • Lidé blízko nás většinu času hovoří o něčem negativním.
  • Bavíme se příliš mnoho o politice, vysokých cenách, zácpách na silnicích apod.
  • Intrikujeme.
  • Často a emotivně vyprávíme o tom, jak žijí jiní.
  • Děláme nezajímavou práci, která nás omrzela.
  • Bojíme se.
  • Čekáme, že někdo přijde (Ježíšek, princ, nová vláda) a náš život se změní.
  • Nadáváme si, pokládáme se za nehodné, nešikovné, za smolaře.

926


Energii získáváme, když:

  • Se seznamujeme s novými lidmi.
  • Získáváme nové vědomosti.
  • Cestujeme.
  • Překonáváme své strachy.
  • Zkoušíme něco nového.
  • Procházíme se (nepleťte si s „utíkáme do práce“ nebo „jdeme na nákup“) bez jakéhokoli určitého cíle.
  • Zabýváme se tvorbou.
  • Stýkáme se s příjemnými lidmi.
  • Stýkáme se s lidmi, kteří nás podporují a věří v nás.
  • Zabýváme se svým tělem (vhodná jsou jakákoli tělesná cvičení, tanec, sauna, plavání).
  • Uvolňujeme nějaký materiální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte v nově zařízeném pokoji).
  • Uvolňujeme emocionální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte, když dokážete odpustit a s někým se smířit).
  • Říkáme „ne“, když se nám chce říci „ne“ a říkáme „ano“, když se nám chce říci právě „ano“.
  • Začínáme dělat to, co si srdce žádá.

Zdroj: http://astroplus.cz/energie-jak-ji-ziskavame-a-jak-ji-ztracime/

Ženy….něco pro vás…

Myslím si, že ve chvíli, kdy vstoupíme do druhé poloviny života, vesmír nám jemně položí ruce na ramena, aby si nás přitáhl a zašeptal do ucha: Tohle už není hra. Je čas. Všechno to předstírání a předvádění – všechny mechanismy, které sis vytvořila pro svou ochranu, aby ses necítila nedostatečně, a aby Tě nikdo nezranil – teď už potřebuješ pustit.
Tvé brnění Ti brání vynést na světlo své dary. Chápu, žes tuto ochranu potřebovala, když jsi byla malá. Chápu, žes věřila, že toto brnění Ti pomůže získat všechno, cos potřebovala k tomu, aby ses mohla cítit chtěná, hodna lásky. Jenomže Ty stále ještě hledáš a jsi možná více ztracená, než kdy předtím.
Čas se krátí. Jsou před Tebou neprozkoumaná dobrodružství. Nemůžeš strávit zbytek života tím, že si budeš dělat starosti, co řeknou druzí. Přišla jsi na tento svět hodna lásky, máš tu své místo. Ve Tvých žilách proudí odvaha a odhodlání. Jsi zrozena k životu a milování celým svým srdcem. Je čas se projevit a být viděna.“
~ Brené Brown

VAŠE NITRO – NEVYČERPATELNÁ POKLADNICE

 

„Vaše nitro skrývá nevyčerpatelnou pokladnici. Obraťte svůj pohled dovnitř a dočkáte se splnění přání svého srdce,“ říkával Joseph Murphy na počátku minulého století, kdy těmito slovy doslova fascinoval davy lidí. A jeho učení o naplněném životě ještě dlouho fascinovat bude.

Joseph Murphy

náhled obrázku

Joseph Murphy se narodil v Irsku roku 1898. Zemřel o 83 let později, už ale jako velice známý a uznávaní kněz a guru v americké Kalifornii. Jeho smrt zasáhla tisíce lidí napříč zemí – zemřel ten, kdo je motivoval, kdo je učil si plnit přání, kdo je bezpodmínečně miloval a kdo jim vštěpoval myšlenky božského míru, lásky a štědrosti.

„Cokoli vaše vědomí považuje za správné a čemukoli pevně věří, to podvědomí přijme za skutečnost a postará se o realizaci. Věřte ve svou dobrou hvězdu, v Boží vnuknutí, ve správnost svého rozhodnutí a všechna požehnání života!“

Čtyřlístek

Ano, právě Joe, jak se mu lidově říkávalo, přišel na začátku 20. století s jedinečnými myšlenkami o moci našeho podvědomí. A jeho smrtí tento boom neskončil, naopak. Mnoho jeho žáků učení o pozitivním myšlením rozvinulo a dnes ho můžeme řadit mezi hlavní pilíře hnutí New Age. Murphyho poselství však bylo mnohem hlubšího rázu…

„Chybou řady lidí je, že nevyužívají neviditelných zdrojů přijmů.“

Mladý Joseph léta studoval, aby se mohl stát knězem. Ostatně už jeho otec působil jako ředitel na římskokatolické škole. Murphy však léta hledal směr, hlavní poslání a zkoumal rozdíly mezi jednotlivými náboženstvími. Už ve svých raných letech se přiklonil k učení Východu a objevil to, co hledal. Tedy, že veškerá síla je v nás!

„Nepřišli jste na svět, abyste bydleli v chatrči, oblékali se do cárů a trpěli hladem. Jste předurčeni pro plný život.“

Sám důvěřoval božskému vedení a jeho cesty se tak začaly ubírat do New Yorku, kde jako vystudovaný chemik působil ve farmaceutickém průmyslu a zároveň navštěvoval Church of the Healing Christ, což ovlivnilo jeho další směrování.

“Starostmi, strachem a obavami můžete narušit normální rytmus srdce, plic a jiných orgánů. Naplňte své podvědomí harmonickými a zdravými myšlenkami zaměřenými na mír a pokoj, a všechny funkce vašeho organismu se brzy opět znormalizují.“

To už se ale stěhoval do proslulé Californie, konkrétně do města andělů. Stal seduchovním vůdcem Church of Divine Science na dlouhých 28 let. Jeho nedělní mše, jeho radiové pořady, cesty do zahraničí a veřejné přednášky ukazovaly, jak se dá za pomocí podvědomí (slova v té době nepříliš známého) vyléčit i ze smrtelných chorob, ze závislostí, z duchovních problémů, i jak vyřešit finanční či manželskou krizi.

“Všechny nemoci mají duševní původ. Neexistuje žádný tělesný jev, který by nebyl reakcí na představu vašeho ducha.”

Joseph Murphy si veškeré zážitky z cest a především ze své léčitelské praxe poctivě zapisoval, aby tak vzniklo množství inspirativních knih, které každému člověku ukážou východisko z nelehké situace. Murphy propojoval nové poznatky se starodávným učením a zpřístupnil tak Bibli a především Žalmy široké veřejnosti.

„Každých jedenáct měsíců se hmota lidského těla obnoví. Vytvořte si tedy nové tělo tím, že natrvalo zaujmete pozitivní postoj.“

Murphy, sám ženatý, se rovněž věnoval mezilidským a partnerským vztahům. Byl zastáncem manželství, pakliže je to svazek milující, šťastný a obohacující. Nezastával ovšem názor, že co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, což byl v té době zcela konzervativní názor. Jenže on hlásil lásku a mír, nikoli hádky a boje.

„Manželství samo o sobě není zdrojem štěstí. Teprve poznání věčných pravd a duševních hodnot může ženě a muži přinést štěstí a radost.“

Jeho knihy i dnes mizí z pultů hned, jakmile vyjdou. V českém překladu vyšly například tituly Moc Podvědomí, Pravdy, které změní váš život, Zázrak vašeho ducha, Cesta k vnitřnímu bohatství a mnoho dalších.

„Přejte svým bližním totéž, co přejete sobě. To je klíč k harmonickým mezilidským vztahům.“

V den úmrtí Josepha Murphyho svět plakal. Dnes svět pláče nad jeho moudrostí, pokorou a čistotou duše. Je učitelem dnešních duchovních autorů, lektorů a řečníků. Dodnes však Joseph Murphy nebyl překonán.

„Nejste žádným vězněm, nýbrž spolutvůrcem společnosti. Snažte se, aby zazářilo světlo vašeho talentu a vašich schopností.“

Zdroj: e-mail

JAK POZNÁM, ŽE JSEM AUTENTICKÁ, PRAVDIVÁ K SOBĚ I OKOLÍ, UPŘÍMNÁ SAMA K SOBĚ?

14424922_10153825182507344_6056841473524897333_o.jpg

 

Pravdivost a upřímnost k sobě se pozná v tom, že neexistují rozpory mezi tím, co žiješ – děláš a tím, co říkáš, o čem přemýšlíš, že chceš změnit, za čím si jít.

Jde o to, že to můžeš žít třeba úplně „blbě“ s věčnými chybami, omyly, pády, vzlety a je to úplně v pořádku.

Nebo to můžeš žít docela dobře s tím, že občas ujedeš ke starým zvykům, starému přemýšlení, ale zase se vrátíš sama k sobě a na tu cestu, o které mluvíš, že jí chceš, kterou chce tvoje srdce.

Nebo o tom můžeš jen donekonečna vyprávět, přemýšlet o tom, jak to uděláš, věčně se srovnávat s někým dalším, věnovat veškerou energii svému vnitřnímu kritikovi, který ti ani nedovolí udělat nový krok, či něco v životě rozjet, ale pak jít zase 100 x proti sobě, omlouvat se, obhajovat, hledat výmluvy proč něco nejde, proč to nejde žít.

Nebo chtít sama po sobě úplně nereálné věci, protože to tak dělá někdo, koho obdivuješ, s kým se srováváš, kdo je v tvé představě dokonalý a žije dokonalý život – ale to je jen iluze, nikdo nežije dokonalý život, žije jen ten svůj, se vším, co k němu patří a hledá v tom svou rovnováhu.

Jde o to, že nic, co dělají ostatní nemusí být tvoje cesta, byť se ti to zdá perfektní a chtělo by se ti taky tak žít. Musí to být speciální mix toho, co je vlastní jen tobě. Vlastní recept, ve kterém máš skvělý pocit a kde žiješ vlastní vzlety, pády, chyby, cokoli se namane a nevymlouváš se, jen to všechno přijímáš a žiješ tak, abys nešla proti sobě.

Upřímná změna vyžaduje slevit ze svých nároků, žít to nedokonale (tedy ne podle škatulky představy, jak to má vypadat – podle někoho). Žít to třeba „jen“ dobře a někdy i „blbě“, ale žít to. Přijmout, co se přijmout dá a nezabývat se tím, co změnit nejde. Přestat věnovat energii vnitřnímu kritikovi, co to všechno řídí a posílá strach.

Kolik času vnitřnímu soudci, kritikovi – svým strachům z budoucnosti, kterou ještě ani nevyzkoušeli, svému obhajování, výmluvám, proč něco nejde, všichni věnují, je pro mě až fascinující… a život zatím utíká.

Chci milovat své tělo, tak na co čekám? Chci žít jinde, než žiju, tak na co čekám? Chci se změnit vnitřně, tak na co čekám? Chci dělat jinou práci, tak na co čekám? A v čem si lžu, když se donekonečna vymlouvám na to, že ještě nemůžu a věnuju energii omezujícím myšlenkám? Ale život letí jako šílený, deset let není nic a pak najednou tělo už nemůže, ale ani duše už nemůže. Tělo onemocní a my pak chceme rychle změnu, a když pak říkáme: to chce trpělivost, stejná léta, cos ho trápil/a, bude možná trvat tvoje uzdravení, tak se do toho nikomu nechce – trpělivost se sebou samým, s procesem, to je základ sebelásky.

Stejné je to s vnitřním světem, aby to fungovalo je třeba na něm pracovat každý den, úplně stejně jako každý den jíme, bychom měli mít každodenní rutinu v duševní hygieně. Přijde emoce, tak jí pozoruju a prožiju naplno s vnitřním dítětem. Přijde strach, tak ho pozoruju a prožiju naplno s vnitřním kritikem. Je to práce na 2 minuty denně. Emoci nepotlačím, přijmu ji ve svém prostoru, ale ani si o ní v tu chvíli nic nemyslím, jednoduše jí jen prožiju v těle. A právě tyhle 2 minuty denně se za 5 let nastřádají do deprese, vyhoření, stejně jako 1 kilo navíc za měsíc, se za rok nastřádá do 12.

Takže žít to s chybami, žít to po svém, ale žít to… a nevymlouvat se už na nic. Pak už jen s láskou a někdy i velkým pobavením sledovat, že už není rozpor mezi tím, co cítím, že bych chtěla žít a tím, co žiju. Že se to stává skutečností. Pomalu, trpělivě, s vděčností za vše, co život přináší.

To je upřímnost k sobě i tělu.

 

FB: Shumavan

Duben 2020
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930