Krásná bytost

ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA

Motto týdne:

Moudrost jedné staré ženy

Nebolí tě záda, ale váha, kterou na nich nosíš. Nebolí tě oči, ale nespravedlnost, kterou jimi vidíš. Nebolí tě hlava, ale myšlenky, které v ní máš. Nebolí tě hrdlo, ale nevyřčené slova z něj. Nebolí tě žaludek, ale to, co nemůžeš strávit. Nebolí tě játra, ale hněv, který se v nich nahromadí. Nebolí tě srdce, ale nedostatek lásky v něm.

....kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny....

Nezapomínejte naplňovat si život tím, čím máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života...

Jak posílit ženskou energii.

Tento postup byl vyvinut zvlášť pro ženy. Pomůže vám v případech, kdy:

  • se necítíte dost žensky a přitažlivě
  • ze života se vám vytratila přirozenost a lehkost
  • snadno se unavíte propadáte úzkosti
  • v životě dochází k mnoha událostem, které jsou vám vyloženě nepříjemné nebo jsou kolem vás lidé, kteří vám vadí a dráždí vás
  • máte pocit, že «jste na všechno sama» a jste z toho velmi unavená

Pokud jsou vám dvě či tři z uvedených věcí více než povědomé, znamená to, že u vás došlo k porušení rovnováhy jin-jang směrem k jang, aktivní mužské energii (bílá část známého jin-jang kruhového symbolu). Harmonie předpokládá, že bílá a černá plocha kruhu jsou vyvážené, ne snad nezbytně padesát na padesát, ale přesně natolik, nakolik to vyžaduje nějaká konkrétní situace. Uváděný postup posiluje jin, pasivní ženský počátek (černá část symbolu) a obnovuje rovnováhu.

Když žena hodně uvažuje a stále řeší nějaké životní úkoly, její energie se soustřeďuje v hlavě, v mysli. Z toho plyne, že má-li být obnovena rovnováha, je třeba energii pustit i níž. Ženské těžiště leží dole, v oblasti dělohy. Pokud žena ustavičně „pracuje hlavou“, není těžiště dobíjeno, žena přestává být uzemněna, ztrácí stabilitu a sebejistotu.

Postup

Posaďte se co nejpohodlněji, zhluboka se nadechněte a vydechněte. Zavřete oči. Uvědomte si své tělo, pozorujte plynutí myšlenek. Prostě je jen pozorujte, konstatujte fakt jejich plynutí hlavou. Začněte si představovat, že veškerá energie, která se takto projevuje v hlavě, začíná pomalu sestupovat dolů.

Pokud jste více citlivá, pak jen vnímejte a pozorujte proces přelévání energie níž a níž. Jestliže je vaše citlivost menší, pomůže vám možná představovat si obrázek: vaše miniaturizovaná kopie sedí ve vaší hlavě, potom pomaloučku sjíždí výtahem dolů a velice zlehka přistává na úrovni dělohy.

Veškerou soustředěnost teď upřete na dělohu, vnímejte zkrátka, že ji máte. Kam upíráte pozornost, tam směřuje energie. Pozorujte své pocity.

Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Představujte si, že dýcháte dělohou. Postupujte velice pomalu, meditativně, vychutnejte každý z pocitů, pomáhejte celému procesu dýcháním, které musí být hluboké a velmi pomalé.

Upírejte soustředění na dělohu asi 2-3 minuty.

Tento postup je velmi prostý, ale pozoruhodně účinný. Naučíte-li se zaměřit energii do dělohy a udržet ji tam, posílíte svou ženskost, přecházet do ženského stavu pro vás bude mnohem snazší, dostaví se vnitřní klid, vaše pohyby i chůze budou daleko plavnější a půvabnější. A možná se projeví i kvality, o kterých jste se domnívala, že vám nebyly dány. Tento postup je základním prostředkem rozvinutí ženskosti a ženské sexuality.

Jak použít svoji ženskou energii, abys vyhrála v životě i v lásce.

Jak použít svoji ženskou energii, aby si vyhrála v životě i v lásce

Tvoje největší síla je tvoje ženskost. Je ironií, že naše ženskost se ztratila na cestě k rovnoprávnosti. Zkušenosti, které zažíváme se ženou, která je opravdu rozvinutá ve svém ženství, je její ženská záře. Když muž zažívá ženinu ženskou záři, je jí uchvácen a přitahován jako můra ke světlu. Naneštěstí si většina žen myslí, že ženskost je slabost.

Ženskost přichází z ochoty být zranitelná. A každý, kdo je otevřený do zranitelnosti, ti řekne, že to chce mnohem víc síly být otevřený (ženská energie), než když chráníš sám sebe a uzavřeš se (mužská energie).

Naneštěstí, v dnešní společnosti je to poměrně vzácné zažít ženu, která je autenticky otevřená ve své ženské záři. Z naší potřeby se adaptovat a zajišťovat nás a naše rodiny, desetiletí zpět začaly ženy vstupovat do pracovního procesu. A nevím jak vy, ale když jsem já vstupovala do korporátního světa, velice rychle jsem dostala zprávu.

  • Emoce nechej doma
  • Nechej své osobní problémy doma
  • Toto je místo byznysu, ne emocí
  • Potřebuješ zůstat ostrá, silná a zaměřená
  • Dokonči to, ukaž výsledky. Produkuj, produkuj, produkuj

Toto jsou všechno mužské pokyny, není zde prostor pro ženskost. Tak co jsme měly dělat? Ženy vynikají v přizpůsobování kvůli svému přežití. Staly jsme se skutečně dobré v nošení mužské masky a užívání mužských nástrojů k práci. Možná jako mnoho žen také často zažíváš zklamání, bolest v srdci, smutek, samotu nebo frustraci, a tak sáhneš po svojí mužské masce a mužských nástrojích, abys cítila méně bolesti. A tvoje mužská maska a nástroje, za které jsi odměňována při práci, začnou prosakovat do tvého osobního života.

To byla zkušenost, kterou jsem zažívala, když jsem byla známá jako ledová královna. Naštěstí pro mě, život měl pro mě plán. Zažila jsem zkušenost, která prolomila moji mužskou masku a na moment mi dovolila otevřít se ve své ženské záři, ale dost hluboce na to, abych ji začala toužit žít.

Trvalo to rok mého života najít moji ženskou energii a zjistit, jak ji kultivovat a najít v ní sílu. Když jsem to udělala, začala jsem vidět, že jsem nebyla jediná žena, která byla zaseknutá ve své mužskosti a odpojená od své ženskosti. Ve skutečnosti cítím, že je to epidemie dnešní společnosti. Najít model ženské role je velmi vzácné, a ani neučíme naše dívky být ženské.

Jako ženy jsme se rozvíjely, abychom zajistily samy sebe, posílily samy sebe, vedly samy sebe a byly, dělaly a měly cokoliv, co může být, dělat nebo mít muž. A to je všechno fantastické – dokud nás nechytne amok…

Rovnoprávnost je skvělá, svoboda je nutností, ale nezávislost navzdory mužům, kteří tě chtějí zajistit… odmítání dovolit někomu jinému, aby tě zajistil, ze strachu, že ti to bude sebráno… zajišťování sebe sama do bodu, kde není prostor, aby tě zajistil muž (když pro muže je to jako kyslík)… toto znamená, že naše mužské schopnosti chytl amok a ubližují nám více, než nám pomáhají.

Takže, co je ženskost a jak získat tu svoji? Roky jsem to studovala až doteď. Strávila jsem více než rok zkoušením najít svoji ženskou energii a věnovala jsem roky kultivování a učení tohoto ostatní ženy. Zde je to, co jsem našla jako pravdu.

Ženskost je otevřenost. To je všechno, co je. Tvoje ženskost je tvůj stupeň otevřenosti.  Není to o tvé sexualitě, tvé kráse, tvých vlasech nebo makeupu. Je to zcela o tvé energii.

Jestli chceš pochopit svůj stupeň ženskosti, jen si polož jednu otázku – Jak otevřená jsem? Kde je centrum tvojí vážnosti na denní bázi? Na škále od nuly do deseti, jak otevřená jsi? To je tvůj stupeň ženské energie. Ale není to vyryto do kamene, může se to natrvalo změnit.

Ženská energie je tvoje otevřenost. A tvoje příchuť ženskosti je, když tvoje otevřenost potká tvoji autenticitu. Tvoje autentická ženskost má unikátní příchuť tebe. Nemůžeš modelovat moji příchuť ženské energie nebo někoho jiného, nebo podle definice.

Abys otevřela svoji ženskou záři, musí to být autentické pro tebe. Musí to být tvoje. To je důvod, proč říkám, že to nemá nic společného s vašimi vlasy, oblečením nebo make-upem. Ženskost není těsné tričko nebo barva vaší rtěnky.

„Ženskost je otevřenost, vyjádřená skrze vaše autentické já.“

Být něčím jiným než otevřená ve své ženské záři není autentické. A to je to, co cítí muž z ženy – její otevřenost. Ženy nedávají mužům dost uznání. Muž, který je zakořeněn ve své dospělé mužské energii může cítit ženskou otevřenost na míle daleko.

Jak můj manžel Paul říká, že může vidět ženu přes celý park v kabátě a klobouku a ví přesně, jestli je ve své ženské nebo mužské energii. On to cítí. Muži mají radar na ženskou otevřenost. Nemusí mít slovník, aby to mohl pojmenovat, ale může cítit, jestli je otevřená nebo zavřená. Někteří muži tvrdí, že je to jako být schopný cítit, jestli je učiněným štěstím nebo ne. Pokud je k němu otevřená, on to může cítit. Pokud je vůči němu uzavřená stáhnutím se, trestáním nebo neschopností být šťastná, také to může cítit.

Když je muž v dospělé mužské energii v přítomnosti ženy v její ženské záři, nazývá to připraveným ji sloužit. Nemůže si pomoct. Je jako na jehlách. Pokud toto nebyla tvoje zkušenost s muži, potom se tě ptám, jak otevřená jsi v tomto momentě? (nula až deset). Když jsou ženy kompletně k mužům otevřené, schopné se učinit šťastné, a ochotné být zranitelné, s pozitivním záměrem ve svém srdci, muži jsou přivoláni sloužit ji. To je její největší síla. Její zranitelnost. Ale v začátcích to chce hodně odvahy být zranitelná a otevřít se, to je to, proč je to tak vzácné.

Ženy mají nezměrnou sílu, ale ta není v jejich mužské energii, je to v tom, když pravdivě přijmou svoji ženskou energii. Toto zažívám denně. Samozřejmě, od Paula, mého manžela, který mi vyjasňuje moji cestu a pomáhá mi splnit mé sny a touhy… ale jedná se i o jiné lidi. Od mého 10-ti letého syna, přes muže v metru, který mi pomáhá s kufrem, po muže, s kterým spolupracuji v podnikání. Jsem plně v mé ženské energii v jejich přítomnosti, dovoluji jim, aby mně pomáhali, a já je za to oceňuji, protože vím, že moje ocenění je pro ně jako kyslík, a vynáší na povrch to jejich nejlepší a nejautentičtější já.

Mám takové zkušenosti neustále s muži, když plně ocením, co pro mě udělali, ať už je to jakákoliv situace. Vidím to světlo v obličeji muže, když přijímá moje ocenění. V takový okamžik cítím, že hladoví po takovém ocenění od ženy za to, co dělá. Mnoho mužů je obklopeno ženami, které se drží zpět a uzavírají se před muži. Pro takové muže je ocenění od ženy a taková otevřenost, jako když najdou vodu po dlouhé cestě ve vyprahlé poušti. 

Nesměji se na muže a neoceňuje je, abych dostala „to, co já chci“. Dělám to proto, že to obrovsky zesílí jeho prožitek mužské energie. Směji se a oceňuji je z čistého potěšení. Pak se většinou stává, že takový muž nemá nikdy dost v tom, co může dalšího udělat, ať v životě, nebo v podnikání.

Muži mají nutkání pomáhat ženám, když jsou v ženské energii. A každý den si potvrzuji, že je to pravda od té doby, co jsem vstoupila do své ženskosti a otevřenosti. Ženskost je tvoje největší síla. Přijmi ji!

 

Přeloženo z článku – how to use your feminine energy to win at life and love

Napsala Stacey Martino, přeložila Lucy Majkus (NLP kouč a zakladatelka portálu www.HarmonickyVztah.cz a Probuď v Sobě Bohyni)

Článek je možné v nekomerční podobě šířit dál v nezměněné podobě včetně této poznámky a odkazem www.HarmonickyVztah.cz  a všemi dalšími odkazy uvedenými v tomto článku.

Zdroj: http://www.yourtango.com/experts/stacey-martino/your-greatest-power-your-femininity

Posvátný prostor v srdci…

V našem Srdci je prostor. Nejedná se o fyzický prostor, ale o prostor samotného vědomí, přímou přítomnost Božství. V tomto vnitřním prostoru zřídka přebýváme. Stává se tak jedině v hlubokém spánku, kdy se do něho nevědomky vracíme, abychom si odpočinuli a osvěžili síly.
Když se díváme do naší mysli, vidíme uvnitř prázdnotu. Nejsme rádi sami, zvláště když se máme vypořádat s vnitřní prázdnotou, která zpochybňuje naší existenci. Jsme zvyklí se dívat ven a uvádět se ve vztah. Máme za to, že když jsme sami, nejsme nikým, nejsme s ničím ve vztahu a nemáme žádnou stimulaci a důležitost. Prcháme před vnitřním prostorem a utíkáme se k vnějším pocitům a zapojení. Naplňujeme se věcmi světa a zaměstnáváme se věcmi mysli. To způsobuje, že náš vnitřní prostor nám připadá hrozný. Lekáme se ho, jakoby představoval velké utrpení a temnotu.
Ale prostor v Srdci je nejúžasnější ze všech záležitostí. Prostor v Srdci obsahuje všechno. Je v něm celý vesmír, všechen čas, prostor i stvoření. Je tam minulost, přítomnost i budoucnost. Všechny naše vzpomínky, vzpomínky na všechny věci a vše, čím se můžeme stát, to vše je tam uloženo v dokonalé harmonii. Všechny světy a všechny bytosti přebývají v tomto vnitřním prostoru a od nejmenšího k neomezenému jsou utkány do tvaru lotosu. Klíč ke splnění všech přání nespočívá ve vnějším usilování, ale ve sledování jejich esence ve vnitřním prostoru.
Náš vnitřní prostor je naplněný světlem, jaké vydává snad tisíc sluncí. Obsahuje vnitřní slunce čirého vědomí, jehož je vnější slunce pouhým odrazem. Drží neuhasitelný plamen naší vlastní bytosti, uvědomování duše, která přetrvává po všechna naše vtělení. V našich duších přebýváme všichni okolo našeho vnitřního ohně, podobni dětem shromážděným kolem matky, kolem plamene, který vše vyživuje. Tam prodlévá původní životní síla, která poskytuje vitalitu a naději všem bytostem.
Život dlí v prostoru našeho Srdce. Nejen náš osobní život, ale všechen tep a vibrace vůbec. Naše pravé Já přebývá v prostoru uvnitř Srdce, vždy plné míru, vzdálené od veškerého trápení mysli a sporů ega. Prostor uvnitř našeho Srdce je naším pravým domovem, ve kterém můžeme nechat všechno volně běžet, včetně našeho těla a naší totožnosti, a stát se úplně volným. Celý příspěvek

Venované všetkým ženám.

Ženy potajomky plačú, nepriznajú, že sú unavené na smrť.
V sobotu vstanú a ešte v pyžame začnú upratovať.
Sú ženy, ktoré nikdy nad tým necítia zlosť.
Sú také, ktoré po desiatich hodinách práce
odchádzajú na nákup do obchodov.
Pripravujú večeru. Učia sa s deťmi.
Starajú sa o domácich miláčikov.
Sú to ženy, ktoré hovoria, že nemajú strach.
Nevzbudzujú obavy u tých, ktorým dávajú všetko.
Byť doma každý večer je ich povolaním.
Sú ženy, ktoré hovoria, neboj sa.
Nemajú obavy, vzdať sa všetkého.
Nevytvárajú obavy u druhých.
Byť doma každý večer berú ako poslanie.
Sú ženy, ktoré sú stále v pohotovosti.
Aj uprostred noci.
Dokážu ísť aj do neznáma.
Nežiadajú zľavy ani odporúčania.
Sú to samostatné ženy na staniciach života.
Tie, ktoré ukrývajú peniaze do tajných zásuviek, na horšie časy.
Aj na dni krehké, kedy budúcnosť sa javí ako nádej v ich svete.
Ženy, ktoré chcú zachrániť tridsať eur, ktoré neminú na odfarbenie vlasov.
A na konci mesiaca pokojne prijmú kompromis prvého priestupku.
Sú to ženy, ktoré z plného pohára odpijú len pol, aby ostalo iným.
Tie, ktoré sú zatvorené doma a tvoria svet pre iných.
Tie, ktoré keď všetci už spia, začínajú prať bielizeň.
A ráno, ráno je všetko nachystané ku použitiu.
Sú ženy, ktoré každú hodinu, celú noc a deň
bežia, sú aktívne, pretože je neustále neskoro.
Ale vždy sú prítomné pri každom míľniku.
Sú silné, pretože chcú také byť.
Vedia dať toľko rád, koľko sa od nich žiada.
Tie isté, ktoré keď prídu von za priateľmi,
majú pocit viny, lebo nie sú s deťmi.
Sú ženy, ktoré svoj čas trávia starostlivosťou.
Tak, že život môže vždy vyzerať ako dobrodružstvo.
Keď budete prechádzať prah svojho domu,
neprehliadnite ich.
Venujte im bozk lásky a objatie, ktoré tak potrebujú.
Venujte im úsmev, aj keď ste unavení.
Pohlaďte ich, aj keď v tmavej noci predstierajú, že už spia.
Keď sú hore, zhromažďujú sny, z ktorých cítiť radosť.
V raňajkových miskách a v ich krokoch, ktoré sa ozývajú domom.
Radujte sa. Máte doma kráľovnú.
Neviete, ako prejaviť vašu radosť a lásku?
Tie ženy majú radi sedmokrásky zo záhrady,
plnenú čokoládu, a obyčajné ďakujem.
A valčík tancujúc naboso v kuchyni.
Sú to ženy a matky z mnohých,
s miliónmi prianí a snov.
Sú darom …. Luigi Pirandello

Léčení vztahu k matce.

 

Dopřejte si nyní chvíli a zamyslete nad tím, jaký vztah máte (nebo jste měli) ke své matce. Jak vypadal? Jak jste se v něm cítili? Mají vaše myšlenky tendenci sklouzávat k dobrým časům, a nebo setrvávají v těch zlých? 
Naše matky sehrály zásadní roli v našem růstu a v utvoření samotných základů našeho citového i duševního rozvoje. Do dnešního dne naše matky stále ovlivňují to, jakým způsobem vnímáme život a jaké pocity chováme vůči sobě i vůči druhým lidem.
Přestože se naše matky velmi snažily co nejlépe se o nás starat, naše vztahy k nim mohou být poznamenány stále přetrvávajícími pocity studu, viny a závazku. Ve skutečnosti si s sebou nadále neseme nezpracovaný žal, strach, zklamání a odpor vůči našim matkám ještě dlouho do dospělého života. Tato hluboká bolest je obvykle důsledkem nevyléčených ran, které jsme utrpěli v našem samotném jádru, a které přecházejí z generace na generaci. 
Pokud jste ve vztahu s matkou utrpěli takovou ránu, je pro vás i váš život velmi důležité, abyste se naučili, jak léčit, opravit a znovu přijmout ty rozbité části vás samých, které stále touží po lásce vaší matky. Léčení těchto ran uvnitř vás dokáže proměnit váš život a od základů změnit i vaše vztahy.
Já sama měla se svou mámou velmi napjatý vztah. Pamatuji si, že když jsem byla malá, měla jsem z ní velký strach a cítila vůči ní obrovský respekt; strach, protože ona rozhodovala o disciplíně v celé domácnosti, a respekt, protože se dokázala tolik obětovat. Jako umělkyně byla (a stále je) obzvláště nadaná v malování vodovými a olejovými barvami, přesto však nikdy neuskutečnila svůj sen stát se profesionální umělkyní, která je za svou práci placená, bez ohledu na to, jak talentovaná byla. Tyto sny se z velké části rozplynuly, zatímco rodila děti a vzít do ruky štětec se pro ni stalo spíš výjimečnou příležitostí. Vždy jsem cítila to zklamání a odpor, který v sobě chovala. Věřím tomu, že nějaká její část se cítila, jako by selhala, a tak jediná věc, ve které mohla vynikat, byla výchova dětí. Tento pocit v ní ještě zesilovala její přísná křesťanská víra, která diktovala ženám, že jejich místo je doma a ne v uměleckém studiu.
Jak jsem rostla, můj obdiv k ní se začal měnit v hněv, smutek, a dokonce i znechucení. Přestože byla velmi štědrá a věnovala mi mnoho času i snahy, její citový chlad mě zraňoval. Dávala mi jasně najevo, že jsem dítě a ona je rodič. Neexistovala mezi námi žádná rovnost ani zlatá střední cesta, na které bychom se mohly setkat. Jako její kamarádka a důvěrnice jsem se cítila pouze tehdy, když jsem dělala všechno, co po mně chtěla, jako dokonalá malá dceruška.
Dnes už s matkou nekomunikuji jinak než prostřednictvím několika textových zpráv párkrát do roka. Dala mi jasně najevo, že opuštění křesťanské víry a volba mého partnera je z mé strany těžká zrada. Přesto všechno mi však stále připomíná, že „moje rodina mě miluje“, i když nevím, zda jsou to slova z nějakého křesťanského textu a nebo to myslí upřímně.
 
Rány, které jsme utrpěli ve vztahu k našim matkám, jsou traumata, která přecházejí z generace na generaci a která mají zásadní vliv na naše životy.
Když je neřešíme, sami předáváme dál rány, které naše matky a babičky nedokázaly uzdravit. Tyto rány obsahují škodlivá a tyranská přesvědčení, ideály, způsoby vnímání a volby. Pak naše vlastní děti opakují úplně stejný cyklus, zraňují svoje děti a jejich děti zase své děti v průběhu staletí nevyřešené bolesti. (Samozřejmě, naši otcové si v sobě také nesou své rány, ale v tomto článku bych chtěla mluvit vyloženě o našich matkách.)
Pokud jste utrpěli rány ve vztahu se svou matkou, pak prožíváte následující problémy:
  • (pro ženy) Neustále se srovnáváte s jinými ženami a soutěžíte s nimi.
  • Když se vám daří nebo jste šťastní, nějakým způsobem si to zhatíte.
  • Máte velmi slabé osobní hranice a nejste schopní říct „Ne“.
  • Obviňujete se a máte nízké sebevědomí, což vychází z přesvědčení „Něco je se mnou špatně“.
  • Ve vztazích jste spoluzávislí (vaše štěstí je naprosto závislé na tom, co dělají druzí).
  • Ponižujete se, aby vás druzí přijímali a abyste se jim líbili.
  • Nejste schopni se přirozeně projevit a vyjadřovat plně své emoce.
  • Zbytečně se pro druhé lidi vzdáváte svých snů a přání.
  • Na podvědomé úrovni neustále čekáte, až vám vaše matka dovolí, že můžete žít svůj život.
Tyto rány vznikají v našem mladém věku a jsou spojeny s přesvědčením, že „Jsem zodpovědný/á za bolest své matky“ nebo „Kdybych byl/a hodný/á chlapeček/holčička, mohla být moje matka šťastná.“ Pravdou je, že za bolest naší matky nemůžeme a nikdy jsme za to nemohli. Sama byla zodpovědná za to, co s tím udělá. Rovněž své matky nemůžeme učinit šťastnými, pokud se ony samy nerozhodnou, že šťastné chtějí být. Naneštěstí jsme si tohoto však jako děti nebyli vědomi a na podvědomé úrovni stále mnozí z nás věří, že to my jsme zavinili utrpení naší matky.
Zvláště se to projevuje u žen, které po staletí žijí v patriarchální vládě. Náboženství a společnost do nich zasely mýty o tom, jaké by ženy měly být a co by měly dělat:
1. Sedět doma a vzdát se svých ambicí, protože mají vychovávat děti.
2. Být těmi, kdo se stará o celou domácnost.
3. Neustále sloužit druhým a starat se o jejich potřeby a nehledět na svoje vlastní.
4. Dělat to všechno neustále a na 100%, protože tak to „dobré matky“ dělají.
5. Obětovat veškerou svou energii podpoře svých rodin a výchově dětí.
V důsledku těchto silných a nadlidských standardů se ženy vzdaly svých snů, uzamkly svá přání a vzdaly se naplnění svých potřeb, aby se zavděčily kulturnímu ideálu o tom, jak by mateřství mělo vypadat. Tento nátlak většinu žen dusí, pěstuje v nich hněv, depresi a úzkosti, a to všechno se pak přenáší na jejich děti, ať už prostřednictvím jemných a nebo i agresivních forem citového odstupu a manipulace (skrze pocity viny, studu nebo povinnosti). Tak vznikají rány ve vztahu k matkám.
Je však důležité, abychom porozuměli tomu, čím vším si naše matky prošly tváří v tvář těmto tyranským ideálům a očekáváním. Je důležité, abychom si uvědomili, že žádná matka nemůže být dokonalá bez ohledu na to, jak moc se o to snaží, a na základě tohoto uvědomění se dopracovat k odpuštění. Je třeba přijmout naše matky jako lidské bytosti, zvláště když žijí ve společnosti, které je za jejich lidskost ubíjí. Žádná matka se nemůže chovat laskavě ve všech 100% času. Čím dříve se smíříme s touto skutečností, tím lépe.
3 KROKY K LÉČENÍ RAN VE VZTAHU K MATCE
Jako někdo, kdo utrpěl velmi hlubokou ránu ve vztahu se svou matkou, vím, jak se člověk cítí opuštěný a smutný, když cítí citovou i psychickou absenci své matky. Přestože mám sama ještě hodně co zlepšovat, ráda bych se s vámi podělila o tři doporučení, která by vám mohla pomoci na vaší cestě k léčení:
1. Naučte se odlišovat lidské bytosti od zažitých archetypů.
O jednom archetypu matky jsme se již zmínili: o té nesobecké, dávající, zcela pečující ženě, která se vzdává svých vlastních potřeb, aby mohla naplňovat potřeby své rodiny. Ve skutečnosti jsou však matky lidské bytosti se svými vlastními nedostatky a problémy. Čím více od nich očekáváme, že budou žít podle představ společnosti, která po nich chce, aby byly „dokonalé“, tím více jim bráníme přijmout jejich lidskost.
Zeptejte se sami sebe: „Jaká ničivá přesvědčení a očekávání mám o své matce? Která přesvědčení a očekávání mi působí bolest?“ Společná přesvědčení a očekávání bývají například: „Moje matka by mi měla být vždy citově přístupná“, „Moje matka by měla být moje nejlepší kamarádka“, „Moje matka by se na mě nikdy neměla zlobit“, a tak dále.
2. Vzdejte se představy o tom, že vaše matka bude jednou taková, jakou ji chcete mít.
Přestaňte čekat, až vám konečně dá svou lásku, podporu a ocenění, které od ní chcete. Pamatujte, že nikdy nemůžete změnit to, kým je, a ani na to nemáte právo – to je její věc a její zodpovědnost. Když se postupně naučíte nelpět na svých nadějích o tom, že jednoho dne bude vším, čím chcete, aby byla, budete mít konečně možnost oplakat skutečnost, že vám chybí. Prožití svého žalu je důležitým procesem na cestě k vyléčení a ze zkušeností vím, že to může trvat dlouho. Ale dovolte tomu, aby se to stalo. Je to pro vás dobré.
3. Najděte svůj vlastní vnitřní zdroj nepodmíněné lásky.
Přestože se vám nepodmíněné lásky nedostávalo od vaší matky, můžete takovou lásku najít sami v sobě. Velkou součástí mého vlastního léčení bylo naučit se, jak se sama stát rodičem svému vnitřnímu dítěti (dětská část nás, která nadále žije v našem nitru). Naučit se dávat si lásku sama mi otevřelo přístup k hlubokému prameni nekonečné lásky, která podporuje, oslavuje a vyzdvihuje to nejlepší ve mně. Tentýž zdroj lásky v sobě máte i vy. Když postupně rozpustíte všechna omezující přesvědčení a způsoby, jakými vnímáte sebe samé i svět kolem vás, bude pro vás snadné přeměnit svou touhu po souhlasu zvenčí ve vlastní vnitřní přijetí.
 
Uzdravení ran, které jste utrpěli ve vztahu se svou matkou, promění celý váš život. Budete schopni lépe udržovat své osobní hranice, utvářet zdravější vztahy, lépe se starat o své potřeby, mít větší empatii vůči druhým, více věřit životu a cítit se lépe ve své vlastní kůži.

- Aletheia Luna

* * *

zdroj: https://lonerwolf.com/healing-the-mother-wound/
překlad: Magda Techetová 

20 důvodů, proč je super mít kámoše esoterika…

Každý z nás má aspoň jednoho kámoše nebo kamarádku, co nosí amulety, vykuřuje si byt šalvějí a věří na jiné energie než ty započítané v inkasu. Sice jimi na oko lehce pohrdáme, ale stejně máme pocit, že jsme lepší lidi, už jen když s nimi trávíme čas. I když všechno to vegetariánství a meditování odedřou oni. Proč ještě je výhodné mít aspoň jednoho kamaráda esoterika? Čtěte!

  1. Esoterici jsou většinou hubení a hezcí lidé, i když to maskují batikou.
  2. Jejich byty jsou krásně provoněné esenciálními oleji a tyčinkami.
  3. Umějí masírovat.
  4. V posteli to dovedou pořádně po tantricku rozjet. A dát si nohu za krk.
  5. Vědí, k čemu je quinoa a čakra.
  6. Taky dovedou říct „kundaliní“ a nesmát se u toho.
  7. Názvy knížek v jejich knihovně se vám postarají o zábavu na celý večer.
  8. Znají i jiné čaje než Pigi.
  9. Umějí uvařit čočku s tofu tak, že si s chutí přidáte. Klidně několikrát.
  10. A vůbec umějí vařit bez Podravky a Magi.
  11. Mají vždycky nějaké zajímavé legální drogy.
  12. A když nemají, vědí, kde je sehnat.
  13. Cvičili jógu, ještě než to bylo in. Takže vám teď u svého gurua domluví slevu.
  14. Říkají vám hezké věci o vás samotných.
  15. A vůbec jsou schopni hodiny kecat jen a jen o vás.
  16. Díky nim máte empiricky ověřeno, že člověk vydrží klidně deset dní dobrovolně nejíst a nezemře.
  17. Mají za sebou víc klystýrů než pornoherečky, takže jsou čistí i zevnitř.
  18. Když se chováte jak idiot, vědí, že ve skutečnosti nejste idiot, ale že je to váš proces.
  19. Kamarádí se aspoň se třemi psychoterapeuty, když je nejhůř.
  20. I když budete sdílet tenhle článek, budou stále pevně věřit, že i vy jednou dojdete osvícení.

Naučil jsem se žít se ženou…

Naučil jsem se žít se ženou. Není to tak, jak se píše v románech. Dřív jsem například nevěděl, že dlouhé ženské vlasy jsou nejenom vzácnou krásou, která se dotýká jejího pasu, nejenom výrazem její ženskosti a šarmu. Jsou také nevysloveným požadavkem na moji ohleduplnost. Když leží žena vedle mě, musím nejprve její vlasy na polštáři zvednout, než se mohu přisunout blíž k ní. Časem se mi to stalo zvykem.

Nevěděl jsem, že když má špatnou náladu, musím ji co nejdřív obejmout, zeptat se, co se stalo a ukonejšit ji. Já to mám docela jinak. Když mám mizernou náladu, nemám rád, když se mě na to někdo vyptává a vrtá do mě. Tyhle věci si musím vždycky překousnout sám.

Nevěděl jsem, že i když mě nikdy nežádá o pomoc, vždycky čeká, až ji sám nabídnu. „Nech to, já to udělám sám…“ „Ale já můžu i sama…“ Ne, nemůže! Přesněji řečeno, čeká, že budu trvat na svém. Je pro ni důležité moci se cítit jako žena. Na sílu jsem tu já. Ostatně – když jí nedovolím zvedat nic, co je těžší než kytice růží, záhy pozoruju, že špatnou náladu mívá míň a míň, zato úsměv na tváři má každý den.

Nevěděl jsem ani to, že žena není jenom milenka, s níž můžeme sdílet postel, koupelnu a kuchyňský stůl, ale také přítel, kterému bychom měli pozorně naslouchat. A když nasloucháme, tak doopravdy slyšet, dokonce i když mluví o ničem. Žena není žádná hádanka. Na každou svoji otázku mohu dostat odpověď, budu-li jenom trošku vnímavější. Vždycky říká, co potřebuje. Vždycky! Je to divné, když muži prohlašují, že nevědí, co chce jejich žena. Nejspíš to nechtějí vědět.

Nevěděl jsem, že vztah nejenom že neznamená pouze „já“, ale znamená „já“ na druhou. Každý musí udělat svůj krok, dokud se jejich rty nedotknou. Když člověk stojí na místě a ten druhý mu celou dobu jde vstříc, pak nejspíš jednou zůstane za jeho zády. Každý musí udělat svůj krok.

Nevěděl jsem, že city nesídlí pod pupkem, ale na konečcích prstů, kterými se jí dotýkáš. A hraje-li k tomu harfa, pak je to tvůj nástroj. Prsty člověk nenaladí. Buď talent máš, nebo ho nemáš.

Podle V. Pracha – „Kavárna-2“

Blíží se úplněk a zrají vztahová rozhodnutí!

 

Luna ve Vahách se pomalu a jistě blíží do úplňkové fáze. Cítíme mnohem větší napětí ve vztazích. Vidíme na jejich slabá místa, ale s přibývajícím světlem (aspektem na Slunce v Beranu) také na to, kde je potřeba učinit radikální změnu. Luna ve Vahách si žádá především harmonii a rovnováhu. Ale ta bez toho, aniž bychom se postavili do své síly, nemůže přijít. Za nastávajícího úplňku se tak musíme jednoznačně postavit  v našich vztazích za svůj názor.

Venuše se na své zpětné pouti blíží do spojení s Chirónem v Rybách!  Otevírá nám některé staré rány. Je v nich ukryto hodně chaosu, nedorozumění a smutku. Společně s tímto „vzácným spojením“ je čas uvědomit si, kde a proč se stáváme oběťmi ve spojení s druhými, nedržíme si hranice, ale máme třeba potřebu ostatní zachraňovat a obětovat se proto, abychom zůstali přijatí. Současně hledáme více naděje, soucitu a empatie. Chirón v Rybách nás učí přijetí a odpuštění! Za úplňku ovšem také opuštění starého. Něco dozrálo, potřebujeme se již podívat na naši minulost v jiném světle, a vykročit dál vstříc novému. Od 25.3. jsme již také začali nový vztahový cyklus, ale pro definitivní rozhodnutí se společně s Venuší prostě ještě musíme jednou pro něco vrátit. Někde je to jen nostalgie, jinde je to hluboký smutek, v němž necháváme odejít staré, abychom po 15. dubnu objevili nový prostor.

Co nás dnes může posílit? Luna se nachází také v sextilu na Lilith ve Střelci a obrací naši pozornost k hojnosti, víře, smyslu života a  materielnímu a spirituálnímu naplnění. S harmonickým aspektem (sextil) cítíme potřebu dosáhnout na to, co si dlouho přejeme. A jsme proto ochotni udělat také zásadní změny. Dnes lépe dokážeme přijmout sami sebe i s temnějšími stránkami. Věříme, že život nabízí hlubší moudrost a vyšší smysl.

Luna každopádně pohybuje celý den ve Vahách a s blížícím se úplňkem napětí stoupá. V kardinálních znameních jsou naše emoce zesílené, mají radikálnější ráz. Vybízí nás na ose Beran, Váhy, abychom dostali do rovnováhy uspokojení vlastních potřeb a potřeb ostatních. Luna ve Vahách je diplomatická, vyrovnává a potřebuje spravedlivé a férové jednání. Slunce v Beranu si váží autenticity, individuality a nezávislého jednání. Úplněk osvětluje tento konflikt. Ukazuje, kde dozráváme v našich vztazích do bodu rozhodnutí, přestože jsme s retrográdní Venuší ještě částečně „uzamčeni“ ve smutku a odcházející bolesti v minulosti.

Naše emocionální objevy tak mohou být velké, dramatické, ovšem jasné a kardinální a nabízející doslova kvantová řešení. Slunce se blíží do spojení s Uranem a Luna se blíží do spojení s Jupiterem a do kvadrátu na Pluta v Kozorohu. Je jasné, že změny jsou nutné a odpor poslouží jen k tomu, abychom do života přilákali další opozice, další konflikty. Pokud se ovšem postavíme společně s Eris do vlastní síly, projdeme zkouškou ohněm. Nechme se nést jeho očistnou podstatou a pokusme se přijmout zodpovědnost za svůj osud a jednání.

Krásné pondělní (s)plynutí plné silné energie přeje Pavlína

https://www.pavlinaholancova.cz/

Z žen jsou chlapi, otcům chybí autorita, děti jsou chudáci.

To si myslí tato světově uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová. Žila v Německu, přednášela na různých místech světa, její knihy jsou bestsellery. Byť se jí blíží devadesátka, nepřestává ji zajímat, kam se společnost ubírá. Její názory možná někoho nadzvednou.

Světově uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová | foto:  Michal Šula, MAFRA

Jiřina Prekopová v pěti číslech

1929 Rok, kdy se 14. října narodila v Prostějově.
50 V padesátých letech měla potíže kvůli antikomunistickým názorům. Jako absolventka psychologie na Palackého univerzitě v Olomouci pracovala například v zemědělství či jako telegrafistka na železnici.
1970 S manželem Valentinem, bývalým politickým vězněm, opustili Československo a usadili se v Německu. Tam se stala jednou z nejuznávanějších psycholožek, vznikl i Institut Jiřiny Prekopové.
1988 Vyšla kniha Malý tyran, přeložená do 26 jazyků. I další knihy o vztazích a výchově se staly bestsellery.
4 Před čtyřmi lety ji postihla mrtvice. Přestože má potíže s vyjadřováním, dál pracuje a přednáší.

Ve svých kurzech jste zmiňovala, že my ženy neumíme partnery omaminkovávat. Můžete vysvětlit, co si pod tím pozoruhodným výrazem představit?
Tak já vám to ukážu. Pojďte ke mně. Stoupněte si tady po mém boku. Tak, teď budete dělat chlapa. Já se k vám jen otočím a takhle jemně, láskyplně vás pohladím po tváři. Nic víc, jen se vás lehce dotknu. Tak jsem vás právě omaminkovala. Když muž nechce udělat to, co po něm chcete, a je vzpurný, pohlaďte ho. Uvidíte, co to s ním udělá.

Neslyšíte na to od žen námitky typu: Co bych se lísala, co mu budu podlézat?
Jistě, přesně to slyším. Ženy říkají, že je to podlézavé, potupné.

A není?
Není. Je to vrchol projevu lásky, mateřství. Těžko se to popisuje, prostě to zkuste. V poslední době často přemýšlím nad tím, co řekl papež František. Mluvil o tom, že muž je pevný bod a žena, cituju ho, žena má tajemnou sílu, kterou muže ovládá. Moc se mi líbí ten jeho výraz tajemná síla. Má totiž absolutní pravdu. To je ta síla, kterou používáte, když maminkujete. Jenže mnohé ženy ji nepoužívají.

Proč tomu tak podle vás je?
Nároky žen na muže se zvyšují. Nejsou schopné dělat kompromisy. Hromadí se mi případy, kdy se rozpadají vztahy vzdělaných, velmi inteligentních a empatických lidí. Oni jsou empatičtí, ale bohužel jen sami k sobě. Každý prosazuje to svoje. A ženy, místo aby toho svého dosahovaly tajemnou silou, hudrují, chovají se jako muži. Nikdy dřív nebylo tolik žen, které se chovají jako muži.

ŽENSKÁ KECÁ A KECÁ

Na tom ale není nic k údivu, když ze všech stran slyšíme, že máme v práci dosahovat stejného kariérního postupu jako muži, že dokážeme to, co oni, že rovnoprávnost musí být ve všem…
Každá doba je jiná. Nemůžeme tu dnešní srovnávat s tou, když žena byla jen u sporáku. Vrátit se ke sporákům a nechtít se realizovat není řešení. Žena opravdu potřebuje možnost emancipace, co se týká povolání, možností uplatnit své schopnosti. Ale i když je významná vědkyně, lékařka či novinářka, nemělo by to být poznat doma, ve vztahu.

Tam by měla být puťka?
Ne. Neměla by ale kvůli své práci ztrácet doma ženskost. Důležité je, aby doma zůstala ženou a muž mužem. Ono, řekněme si to na rovinu, v tom, jak se žena chová k muži, povolání nehraje až tak velkou roli. Jistě, jsou ženy, které dosáhly vysokých pozic a mají náročná zaměstnání. Ale spousta z nich jsou prodavačky, kadeřnice, učitelky, úřednice, zdravotnice. A všechny se tváří, že jsou v práci nesmírně důležité, a dávají to doma manželovi výrazně najevo. Pokud ale žena bude ctít muže doma jako muže, on ji bude ctít jako ženu.

Víte o tom, že jazykovědci vyhledávají v učebnicích a knihách pro děti situace, které podle nich stavějí ženy do podřízené pozice? Za závadnou označili například pohádku o Sněhurce.
Ne. Proč?

Protože si nechává pomoct od trpaslíků. Genderově správně by to bylo, kdyby si pomohla sama.
Já bych na to řekla snad jen to, že trochu blbneme. Víc se k tomu asi říct nedá.

Tak kde je hranice emancipace?
Hranice? Mezi pohlavím přece. Mužský je odjakživa silnější. Od muže se očekává, že když hoří, zasáhne a pomůže. Že nějak vyřeší problém. Muž uvažuje jinak, jinak mu funguje mozek. To nejsou nějaké filozofické úvahy, to je prostě fyziologicky dáno. Muži mají jiné myšlení. Ne nadarmo se říká, co muž, to slovo. Zatímco žena je slovník. Když muž chce něco říct, řekne to jednoduše. Žena složitě. Ženská kecá a kecá, zatímco mužskému by stačilo jedno slovo. Když už to muž nemůže snést, tak, pokud je správný džentlmen, prostě jde a uzavře rty své ženy dlouhým polibkem. A ona už nekecá. Tak to prostě příroda udělala, aby byli každý jiný a přitom se doplňovali.

Proč se tedy nedovedeme doplňovat, čím dál víc vztahů končí rozvody a čím dál víc lidí žije single?
Je to nevědomost z blbosti. Lidé zapomněli, že muž a žena jsou jiní a mají ve společném životě procházet protivenstvími a překážkami.

Jsou dnešní třicátnice a čtyřicátnice jiné, než v tom věku bývala vaše generace?
Podívejte, jestli máte na mysli emancipaci, tak já byla emancipovaná vždy, aniž bych tak byla vychovávána. Silná ženská přece emancipaci nepotřebuje.

Bude mít náš současný zmatek ve vztazích vliv na generaci dnešních dětí, které v něm vyrůstají?
No to je jasné. Dnešní děti si myslí, že je normální se při prvním konfliktu či nedorozumění rozejít, rozvést. Když jsem napsala v Německu knihu Malý tyran, brala jsem ji i jako varování pro Čechy. Protože v Německu je už v tomto směru dekadence opravdu pokročilá. Generace dětí, která si v dětství mohla dělat, co chce, a neviděla v rodinách vzory, se stala generací egoistů. Ta generace už má děti. Dnes jim kolabují manželství, takže jejich děti opět nevidí vzory. A je tu další generace egoistů. Dnešní děti jsou chudáci.

Čtěte každý čtvrtek

Světově uznávaná psycholožka Jiřina PrekopováRozhovor s Jiřinou Prekopovou vyšel 30. března v příloze MF DNES Magazín+TV

Jak to? Vždyť nikdy nebyly děti tak rozmazlené, rodiny se nikdy dřív tolik neřídily jejich názory.
To je právě ten problém. Když si představíme obrázek rodiny, měl by to být muž, žena a vedle nich dítě. Nyní je to ale muž, žena a dítě uprostřed, mezi nimi. Když se dítě narodí, žena mu začne dávat přednost před mužem. Muž se ocitá na vedlejší koleji. Ať se snaží, jak se snaží, všechno špatně, všechno málo. Pár by tady měl být především jeden pro druhého a společně fungovat pro dítě. Ne tak, aby dítě bylo v rodině hlavní osobou a vše se podřizovalo jemu. Ne nadarmo bylo dřív běžné, že když rodina usedla ke společnému stolu, vždy dostal jídlo jako první otec, hlava rodiny.

Co ještě by dítě v rodině mělo vidět?
To, že rodiče jsou schopni společně dojít ke smíru. Dítě může vidět výměnu názorů, konflikt, ale podstatné je, aby se partneři usmířili před soumrakem, než se odeberou do postele. Aby se po konfliktu dokázali pohladit, obejmout. To je potvrzení smíru a to by dítě mělo vidět.

STŘÍDAVÁ PÉČE?

Bude generace dnešních dětí považovat za normální, že vztah nemůže vydržet na celý život?
Vždyť to už je běžné nyní. Stačí se podívat do škol. Tři čtvrtiny dětí ve třídách jsou v Německu z rozvedených rodin a mají střídavou péči. Útěk před náročnými situacemi a konflikty se stává metodou, a to po celé generace. Ve velkých německých městech, například v Mnichově, je už nyní většina obyvatel single. Z různých průzkumů tam jasně vyplývá, že generace za generací klesá ochota uzavírat sňatky. Zatímco mezi šedesátníky považuje 66 procent lidí za důležité, aby partneři zůstali v manželském svazku, u lidí mezi třiceti až čtyřiačtyřiceti lety je to 42 procent. Podobný výsledek je i ohledně plánování dětí.

Jaký?
Jen devatenáct procent lidí mezi šestnácti a čtyřiačtyřiceti lety si přeje vícečetné rodiny. Krize se bude přiostřovat. Když jsem žila v Německu, psala jsem o tom, že tureckých obyvatel bude přibývat, zatímco Němci budou degenerovat. Už je to vidět. Především na severu Německa už jsou třídy, ve kterých není jediný německý žák, ale Turci, Vietnamci a další národnosti. Tady to bude trošku jiné, ale společnost k tomu také směřuje.

Zmínila jste střídavou péči. Jaký na ni máte názor?
To je hrozná věc. Dovedete si představit, že každý týden či dva bydlíte jinde? Nebo že stále čekáte, kdy a zda přijde táta? To je naprosté popření pocitu jistoty, důvěry, bezpečnosti. Popření přesně toho, co děti od rodičů potřebují. Chudáci ti, kteří to musí vydržet.

Měli by tedy rodiče vydržet v manželství za každou cenu takzvaně kvůli dětem? Předstírat, že se mají rádi, i když už nemají?
Já myslím, že by měli vydržet, než jsou děti dospělé. Neodvažuji se tvrdit, že je třeba společně žít do devadesáti let. Opravdu nevím, zda se to dá vydržet. Možná jo, možná ne, nevím. Ale pro děti se to vydržet dá. Do doby, než budou natolik dospělé, že odejdou z domova a založí další rodinu.

Byli dřív lidé, kteří se nerozváděli, šťastnější, nebo nešťastnější než my, kteří neshody ve vztazích řešíme radikálně a rychle?
Já myslím, že byli šťastnější. Žili ve větší jistotě. Teď se z života jistoty a jednoznačnost vytrácejí. To byla tisíciletá zásada, že si lidé při svatbě řekli, že spolu budou až do smrti. A tak se to ctilo. Byl to jakýsi vyšší zákon, a tak lidé věděli, že se spolu musí nějak srovnat, naučit se dělat kompromisy, aby té zásadě dostáli. Oni prostě vydrželi, protože jim záleželo na tom, aby vydrželi. Dělali společně vše pro to, aby naplnili ten slib, zvyk.

Ale měl by život spočívat ve snaze naplnit nějaký prastarý zvyk? Nejsou mnozí po rozvodu spokojenější?
Nejsou. Chybí jim totiž ponaučení. Nevědí, že v životě je podstatné umět se dohodnout a problémy vyřešit. A nevědí to ani jejich děti, protože nedostaly vzor.

MUŽI JAKO BEZCENNÍ SLUHOVÉ

Před časem jste vyslovila názor, že muži degenerují. Zastavilo se to, nebo to pokračuje?
Často se mluví o hyperaktivních dětech. Rodiče s nimi chodí po lékařích, ti se u nich snaží objevit neurologické poruchy. Ale to jsou prostě děti současného životního stylu. Na osm hyperaktivních chlapců připadá jedna hyperaktivní dívka. Téměř vždy jde o případy, kdy v rodině chybí otec nebo tam nemá autoritu. Jací mají ti chlapci být jiní než zdegenerovaní, když jsou často vychováváni matkou, otce vidí jednou za čas a od matky slyší, jak je ten otec nemožný?

Spousta mladých mužů se teď zajímá o děti a chod rodiny mnohem víc, než to bylo běžné u generace jejich otců, ne?
Ano, to je ohromné, až dojemné. Oni dokonce v té spolupráci muže a ženy získávají převahu. Jenže hlavní roli v péči o dítě má mít žena. Vždyť to začíná už u kojení.

No, já myslím, že mnozí dnešní muži, kteří zásobují sociální sítě fotkami, na kterých hrdě pózují se svými potomky, by i rádi kojili, kdyby mohli.
Ano. Ale oni mají pomáhat, zajímat se o vývoj dítěte, ale pořád mají být tou hlavou rodiny. Ne bezcenní sluhové snažící se ze všech sil, aby hlavou rodiny bylo dítě.

Patří muž k porodu?
Může tam být, pokud to vydrží. Záležet by ale mělo na ženě, jestli ho tam chce. To je podstatné. Muž by tam neměl být jen proto, že nyní je normou, že tam chodí. Ale já jsem pro. Ta zkušenost je pro ně dobrá. Oni tam vidí zázrak. Obvykle jsou z něj úplně mimo. Žena u nich stoupne, je pro ně najednou královna. A tak to má být. A jsme zase u toho. Žena má být pro muže královnou a on má být pro ni hlavou rodiny. Kterou ona nenápadně ovládá svou tajemnou silou. Víme, že? Ale nechme toho, nemusíme prozrazovat všechno.

Kam ten svět spěje, paní doktorko? Vidíte v budoucnosti něco dobrého, nebo jen vše mizerné?
To, co se dělo v Německu, došlo do Česka a právě to tady vrcholí. Tam je současná generace dětí naprosto příšerná, učitelé jsou z nich úplně vyhořelí. Oproti tomu jsou české děti ještě úžasné. Takže já bych, dokud mám ještě sílu, o tom všem chtěla mluvit. Abych přispěla k tomu, že tady taková situace nenastane. Aby si mládež uvědomila, co se děje, a stala se z ní generace, která přinese určitou obrodu. Tak buďme optimisté.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/jirina-prekopova-zeny-se-meni-v-chlapy-deti-jsou-chudaci-muzi-degeneruji-1o6-/spolecnost.aspx?c=A170406_151416_spolecnost_jup

Ženská duchovní podstata .

 

 

Úryvek z dechberoucí knihy Lucii René (www.awakenacademy.org) „UNPLUGGING the PATRIARCHY: A MYSTICAL JOURNEY into the HEART of a NEW AGE“ (Crown Chakra Publishing 2009) Kapitola „Spiritual Teaching on Women“, str. 315 – 321

 

Po celých sedmnáct let, kdy jsem studovala se svým duchovním učitelem, byla jeho prioritou podpora studentek. V 80.letech na toto téma přednášel prakticky neustále. Říkal: „Když se osvícená bytost nachází ve fyzickém světě, v konkrétním čase a prostoru, rozhlédne se a zeptá se: Co je nejvíce potřeba? Když jsem se sám sebe na toto zeptal, odpověď byla jasná: osvícení žen.“

Jednoho večera v zimě roku 1983 vystoupil na jeviště (ze kterého vyučoval své studenty), sedl si a s velkou vážností začal mluvit. „Pokud dnes budeme mluvit o ženském osvícení, budeme mluvit o všem podstatném. Jestliže správně pochopíme toto téma, porozumíme všemu důležitému. Jestliže téma nepochopíme, nepochopíme nic. Vše, co se děje v našem světě, závisí na tomto tématu. Tak je důležité.

 

Pro ženy je mnohem snazší dosáhnout osvícení než pro muže. Ženino jemnohmotné tělo přijímá v tomto světě světlo mnohem snadněji než mužovo. Proto je zvláštní, že v dějinách spirituality na této planetě bylo tak málo osvícených žen. Má to mnoho důvodů a je potřeba, abychom je pochopili, bez ohledu na to, zda jsme muži či ženy. Na nejhlubší úrovni mezi muži a ženami není rozdíl. Každá bytost má duši i ducha. Duše není ani mužská, ani ženská, je obojí. Ale v našem určitém životě jsme buď muži, nebo ženami.
Fyzická těla mužů a žen jsou rozdílná a stejně tak jemnohmotná těla. Je důležité, aby ženy pochopily tyto rozdíly, protože je to ovlivňuje více než si uvědomují.Všechna jemnohmotná těla jsou tvořena zářivými vlákny světla. Jemnohmotné tělo muže je hustší, pevnější, kompaktnější. Jemnohmotné tělo ženy je pružnější, tvárnější. Rozvádí světlo či vibruje světlem jiným způsobem. Ženy jsou v zásadě mocnější (more powerful) než muži. Jejich energie kundalini proudí skrze ně snadněji, takže je pro ně jednodušší přijímat světlo, proměňovat se a růst.“

 

Povzdechl si a zatřásl hlavou. „Abyste porozuměli důležitosti jemnohmotného těla, potřebujete pochopit, že ženskou esencí je síla (power).“ Odmlčel se. „Primárním důvodem, proč tak málo žen dosáhlo osvícení, je skutečnost, že ženy nechápou svůj účel, důvod své existence. Přemýšlí o sobě jako o …“ odmlčel se, hledal správné slovo a pak udělal bezmocné gesto: „…prostě o ženách. Vy ženy jste v zajetí zaujatého předsudku, co to znamená být ženou. Tento názor není pravdivý. Byl vám vtištěn společností, historií, muži a jinými ženami.

Všechno je v této době převrácené. Muži vypadají silnější než ženy, ale ve skutečnosti je opak pravdou. Jako žena si musíte uvědomit, že máte vše, co potřebujete, uvnitř sebe. Ženy se staly závislými na mužích. Mají pocit, že musí sílu získat od mužů. Svoji identitu staví na mužích a dětech. Tím ale páchají na sobě, jiných ženách i všech mužích křivdu. Ženy, musíte si uvědomit, že vaší pravdivou podstatou je síla. Jestliže se vnímáte jako ženy – slabé, zdvořilé, sebepopírající, vždy uklízející po druhých, potom jste nepochopily svoji moc a svůj účel.

Tvárné a pružné jemnohmotné tělo žen je jak její silou, tak jejím největším problémem. V této době jsou destruktivní energie velmi silné. Jestliže je energie dobrá, duchovně orientovaná žena se velmi rychle vyvíjí. Jestliže je energie špatná, je tomu právě naopak. Muži nejsou tak ovlivněni silami vibrací tohoto světa. Pro ženy jsou tyto destruktivní energie velkým problémem.

 

Škoda, kterou napáchají na jemnohmotných tělech žen, se projevuje několika způsoby a většina z nich je spojena se sexualitou. Většina žen ztratí svoji sílu v sexuálních vztazích nebo v potýkání se s nižšími sexuálními energiemi mužů. Sexualita není ani dobrá, ani špatná. Záleží, jak k ní přistupujete. Ale pro většinu mužů je sexualita naplněna násilím. V průběhu sexuálního aktu se mnoho mužů rozzlobí. Často začnou nenávidět ženy, se kterými mají sex. Propadnou touze ženu dobýt, pokořit její identitu. Je to proto, že muži se bojí síly žen. Cítí tuto obrovskou sílu a než aby ji ochraňovali či k ní přistupovali s úctou, chtějí ji spíše kontrolovat. Bojí se své vlastní nemohoucnosti, bojí se lůna, jež je porodilo.

 

Tento druh nekultivované mužské energie vstoupí snadno do ženy při sexuálním aktu, neboť ženy mají sklon se mužům odevzdat. Když se žena zamiluje, stále myslí na milovaného muže. Tak psychicky přilne k jeho vědomí. Cokoli je v jeho vědomí, vstoupí do jejího vědomí. Jestliže je v mužově vědomí mnoho destruktivity nebo rychlých, nestálých sil, sil, se kterými si mužovo jemnohmotné tělo umí poradit, potom si žena tyto síly přitáhne sama do sebe. A zatímco tyto síly nemusí zničit mužův duchovní potenciál, zničí potenciál její.“

 

Učitel se rozhlédl po publiku, ve kterém seděli jak muži, tak ženy. Několik lidí povzdechlo. Sál naplňovalo tiché šumění, jak se lidé vrtěli na svých sedadlech. Zaslechla jsem ženu za sebou, jak šeptá své sousedce: „Kdo si myslí že je? Muž, který nám káže o roli žen….“ Muži okolo mě vypadali tématem ještě méně potěšeni.

 

„Musíte pochopit“, pokračoval učitel po chvíli, „že není dobré a špatné. Muži nejsou lepší. Ženy nejsou lepší. Všichni jsme dětmi božími a všichni jdeme po cestě ke Světlu. Není to tak, že by muži měli být více odsuzováni než ženy. Jak muži, tak ženy dopustili, že se toto stalo. Ale musíme pochopit, jak funguje svět. Jsou to muži, kdo vedou války, nenávidí a zabíjejí. A tyto druhy nestabilních energií se mohou zhmotnit a manifestovat proto,že se muži bojí své ženské stránky. Kdyby přijali své vlastní vnitřní ženství, byla by nastolena rovnováha.

 

Na druhou stranu ženy dopustily, že k tomu došlo. Podporují svoji image slabších. Chtějí být do značné míry opečovávány. Chtějí tatínka. Chtějí, aby někdo za ně činil rozhodnutí. Nechtějí hrdě vyhlásit a žít svoji moc a sílu. Daly přednost péči o rodinu před nároky osvícení. A ženy nepodporují jiné ženy – jsou žárlivé, pomstychtivé. Neuvědomují si, že mají dostatek moci uvnitř sebe. Kdyby si to uvědomily, mohly by se radovat ze spojení s ostatními ženami. Pochopily by, že není nutné soutěžit s jinými ženami o muže.“

 

Učitel začal vysvětlovat, co potřebují ženy k tomu, aby byly osvíceny. Naklonila jsem se na svém sedadle. Nejprve poukázal na to, jak je důležité zrušit staré vzory. Tomu nejlépe napomůže meditace. Každodenní meditací se staneme silnějšími, průzračnějšími, čistšími. Dále řekl, že existují dva druhy jógy pro ženy: karma jóga a mystika.

 

„V karma józe žena skrze nezištné dávání přistupuje ke své síle. Jak její síla roste, otevírají se jí brány mystiky. Pro muže je nejlepší bhakti jóga, jóga lásky a oddanosti. Stabilizuje jejich energii. Poté mohou začít praktikovat jnana jógu,jógu absolutního poznání, skrze kterou se naučí vzdát dokonce i lásky, aby se dostali k Prázdnotě. Můžete se učit všechny čtyři druhy jógy, ale mějte na mysli, že jsou cesty snadnější pro muže a jiné pro ženy.

 

Jako žena byste také měla překonat pocit, že musíte být hodná a že je v pořádku, aby po vás lidé stále něco vyžadovali. Neudržujte tím muže v této představě. Ve skutečnosti jim pomáháte udržet špatný náhled vědomí. Kdykoli někomu dovolíte, aby vás zneužil, nepomáháte mu, naopak posilujete jeho špatnou karmu.

 

Ženy často muži manipulují. Je to pochopitelné ve světě, kde ženám bylo tak dlouho odpíráno právo na vzdělání, duchovní vývoj, volební právo, vlastnění majetku… Ve světě, kde ženy JSOU majetkem, závisí vše na tom ulovit nejlepšího manžela. Bezpečnost a dobré životní podmínky ženy závisí na jejím manželovi. Stejně tak podpora jejích dětí. Tak byly ženy po celá staletí programovány k manipulaci muži. Zneužívaly svých mystických schopností, aby se jim to dařilo. Psychicky muže, o kterého měly zájem, „omotaly“. Tato „dovednost“ se předávala z generace na generaci. Už malé děvče se učí, jak se obléknout, jak chodit, jak dělat oči, když chce toho pravého polapit. A z mého úhlu pohledu to není problém. Ve světě, kde ženy závisí na mužích, je to dobrý způsob, jak užít ženskou energii.“

 

Na chvíli se odmlčel. „Ale není to dobrý způsob užití ženské energie pro ženy, které touží po osvícení. Proč? Protože energie osvícení vylučuje energii manipulace. Jestliže používáte svoji energii na manipulaci mužů, nebudete mít energii nutnou k probuzení. Osvícení vyžaduje obrovské množství energie (moci, síly – power). Proto je nezbytné, abyste jako ženy zpracovaly svůj sklon k manipulaci muži a odstranily ho.

 

Ženy se mají dále učit být více svobodné, nezaujaté. Existuje názor, že ženy jsou emocionálnější než muži, možná i proto se tak chovají, ale není to pravda. Ve skutečnosti je to právě naopak. Muži jsou mnohem více emocionální. Milují rychleji než ženy. Jsou zdrcenější, když vztah skončí.

 

Zkrátka, způsob, jakým nahlížíme zvenčí muže a ženy, způsob, jakým se chovají ve společnosti, není jejich skutečné vnitřní nastavení. Všechno je v této době převrácené a to je důvod, proč mnoho lidí v tomto světě nemůže dosáhnout osvícení.“

 

Odmlčel se, chvíli zkoumal podlahu před sebou a potom opět vzhlédl ke svému publiku. „Jako muž byste v této době mohl dosáhnout osvícení snadno, neboť stále žijeme ve věku mužů. Ale co nevidět začne věk žen.“

 

Napřímila jsem se na sedadle. On viděl budoucnost, viděl věk žen. Zavřela jsem oči a vnímala své pocity. Jaké to bude? „Nebojte se změny. Největší a nejdůležitější změna, kterou každý z vás musí udělat v této inkarnaci, souvisí s jeho sexuální identitou.“

 

Učitel začal s těmito kontroverzními přednáškami na začátku 80.let a neúnavně i nadále podporoval osvícení žen. S výukou svých studentek trávil mnoho času, pomáhal jim ve všech aspektech života od oblékání přes vnímání vlastní síly až po rady, jak postupovat v pracovní kariéře. Nic neponechal náhodě. Jeho úkolem bylo pomoci jim vzít si zpět svoji sílu.

 

O mnoho let později by Celeste a jiné ženy mystičky o těchto ženách ztělesňujících sílu, vášeň, tvořivost a akci, mluvily jako o SOLÁRNÍM ŽENSTVÍ. Zatímco se mnoho odvážných žen potýkalo se svým patriarchálním naprogramováním v LUNÁRNÍM ŽENSTVÍ – v čisté energii jin, která je něžná, přijímající a pečující, duchovní archetyp solárního ženství byl ztracen a potřeboval oživit. Aby člověk našel jeho stopy, musel pracovat s energiemi bohyní jako indická bohyně ničení Kálí, havajská bohyně vášně Pele či egyptská lví bohyně moci a síly Sechmet.

 

Můj učitel zvedl moderní prapor slunečního ženství mnohem dříve než většina duchovních učitelů. Vyvolalo to obrovskou kritiku od posluchačů jeho veřejných přednášek, od tisku i některých jeho studentů. „Žít a následovat své osobní přesvědčení něco stojí“, řekl jednou malé skupině studentek. „Ale téma je tak důležité, že stojí za to vydržet urážky.“ Pak se usmál a povzdechl: „A kromě toho… ať jdou do prdele, když nerozumí vtipu.“

 

Překlad: Terezie Dubinová, PhD. www.oheladom.cz

 

Převzato z: www.oheladom.cz/

Duben 2018
Po Út St Čt So Ne
« Úno    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30