Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vá…m „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj….
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit – pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.
Nechte prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak – vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.
~ Jaroslav Dušek

Tento postup byl vyvinut zvlášť pro ženy. Pomůže vám v případech, kdy:

• se necítíte dost žensky a přitažlivě
• ze života se vám vytratila přirozenost a lehkost
• snadno se unavíte propadáte úzkosti
• v životě dochází k mnoha událostem, které jsou vám vyloženě nepříjemné nebo jsou kolem vás lidé, kteří vám vadí a dráždí vás
• máte pocit, že «jste na všechno sama» a jste z toho velmi unavená

Pokud jsou vám dvě či tři z uvedených věcí více než povědomé, znamená to, že u vás došlo k porušení rovnováhy jin-jang směrem k jang, aktivní mužské energii (bílá část známého jin-jang kruhového symbolu). Harmonie předpokládá, že bílá a černá plocha kruhu jsou vyvážené, ne snad nezbytně padesát na padesát, ale přesně natolik, nakolik to vyžaduje nějaká konkrétní situace. Uváděný postup posiluje jin, pasivní ženský počátek (černá část symbolu) a obnovuje rovnováhu.

Když žena hodně uvažuje a stále řeší nějaké životní úkoly, její energie se soustřeďuje v hlavě, v mysli. Z toho plyne, že má-li být obnovena rovnováha, je třeba energii pustit i níž. Ženské těžiště leží dole, v oblasti dělohy. Pokud žena ustavičně „pracuje hlavou“, není těžiště dobíjeno, žena přestává být uzemněna, ztrácí stabilitu a sebejistotu.

Postup

Posaďte se co nejpohodlněji, zhluboka se nadechněte a vydechněte. Zavřete oči. Uvědomte si své tělo, pozorujte plynutí myšlenek. Prostě je jen pozorujte, konstatujte fakt jejich plynutí hlavou. Začněte si představovat, že veškerá energie, která se takto projevuje v hlavě, začíná pomalu sestupovat dolů.

Pokud jste více citlivá, pak jen vnímejte a pozorujte proces přelévání energie níž a níž. Jestliže je vaše citlivost menší, pomůže vám možná představovat si obrázek: vaše miniaturizovaná kopie sedí ve vaší hlavě, potom pomaloučku sjíždí výtahem dolů a velice zlehka přistává na úrovni dělohy.

Veškerou soustředěnost teď upřete na dělohu, vnímejte zkrátka, že ji máte. Kam upíráte pozornost, tam směřuje energie. Pozorujte své pocity.

Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Představujte si, že dýcháte dělohou. Postupujte velice pomalu, meditativně, vychutnejte každý z pocitů, pomáhejte celému procesu dýcháním, které musí být hluboké a velmi pomalé.

Upírejte soustředění na dělohu asi 2-3 minuty.

Tento postup je velmi prostý, ale pozoruhodně účinný. Naučíte-li se zaměřit energii do dělohy a udržet ji tam, posílíte svou ženskost, přecházet do ženského stavu pro vás bude mnohem snazší, dostaví se vnitřní klid, vaše pohyby i chůze budou daleko plavnější a půvabnější. A možná se projeví i kvality, o kterých jste se domnívala, že vám nebyly dány. Tento postup je základním prostředkem rozvinutí ženskosti a ženské sexuality.

V našem Srdci je prostor. Nejedná se o fyzický prostor, ale o prostor samotného vědomí, přímou přítomnost Božství. V tomto vnitřním prostoru zřídka přebýváme. Stává se tak jedině v hlubokém spánku, kdy se do něho nevědomky vracíme, abychom si odpočinuli a osvěžili síly.
Když se díváme do naší mysli, vidíme uvnitř prázdnotu. Nejsme rádi sami, zvláště když se máme vypořádat s vnitřní prázdnotou, která zpochybňuje naší existenci. Jsme zvyklí se dívat ven a uvádět se ve vztah. Máme za to, že když jsme sami, nejsme nikým, nejsme s ničím ve vztahu a nemáme žádnou stimulaci a důležitost. Prcháme před vnitřním prostorem a utíkáme se k vnějším pocitům a zapojení. Naplňujeme se věcmi světa a zaměstnáváme se věcmi mysli. To způsobuje, že náš vnitřní prostor nám připadá hrozný. Lekáme se ho, jakoby představoval velké utrpení a temnotu.
Ale prostor v Srdci je nejúžasnější ze všech záležitostí. Prostor v Srdci obsahuje všechno. Je v něm celý vesmír, všechen čas, prostor i stvoření. Je tam minulost, přítomnost i budoucnost. Všechny naše vzpomínky, vzpomínky na všechny věci a vše, čím se můžeme stát, to vše je tam uloženo v dokonalé harmonii. Všechny světy a všechny bytosti přebývají v tomto vnitřním prostoru a od nejmenšího k neomezenému jsou utkány do tvaru lotosu. Klíč ke splnění všech přání nespočívá ve vnějším usilování, ale ve sledování jejich esence ve vnitřním prostoru.
Náš vnitřní prostor je naplněný světlem, jaké vydává snad tisíc sluncí. Obsahuje vnitřní slunce čirého vědomí, jehož je vnější slunce pouhým odrazem. Drží neuhasitelný plamen naší vlastní bytosti, uvědomování duše, která přetrvává po všechna naše vtělení. V našich duších přebýváme všichni okolo našeho vnitřního ohně, podobni dětem shromážděným kolem matky, kolem plamene, který vše vyživuje. Tam prodlévá původní životní síla, která poskytuje vitalitu a naději všem bytostem.
Život dlí v prostoru našeho Srdce. Nejen náš osobní život, ale všechen tep a vibrace vůbec. Naše pravé Já přebývá v prostoru uvnitř Srdce, vždy plné míru, vzdálené od veškerého trápení mysli a sporů ega. Prostor uvnitř našeho Srdce je naším pravým domovem, ve kterém můžeme nechat všechno volně běžet, včetně našeho těla a naší totožnosti, a stát se úplně volným. Celý příspěvek →

Každý z nás má aspoň jednoho kámoše nebo kamarádku, co nosí amulety, vykuřuje si byt šalvějí a věří na jiné energie než ty započítané v inkasu. Sice jimi na oko lehce pohrdáme, ale stejně máme pocit, že jsme lepší lidi, už jen když s nimi trávíme čas. I když všechno to vegetariánství a meditování odedřou oni. Proč ještě je výhodné mít aspoň jednoho kamaráda esoterika? Čtěte!

Naučil jsem se žít se ženou. Není to tak, jak se píše v románech. Dřív jsem například nevěděl, že dlouhé ženské vlasy jsou nejenom vzácnou krásou, která se dotýká jejího pasu, nejenom výrazem její ženskosti a šarmu. Jsou také nevysloveným požadavkem na moji ohleduplnost. Když leží žena vedle mě, musím nejprve její vlasy na polštáři zvednout, než se mohu přisunout blíž k ní. Časem se mi to stalo zvykem.

Nevěděl jsem, že když má špatnou náladu, musím ji co nejdřív obejmout, zeptat se, co se stalo a ukonejšit ji. Já to mám docela jinak. Když mám mizernou náladu, nemám rád, když se mě na to někdo vyptává a vrtá do mě. Tyhle věci si musím vždycky překousnout sám.

Nevěděl jsem, že i když mě nikdy nežádá o pomoc, vždycky čeká, až ji sám nabídnu. „Nech to, já to udělám sám…“ „Ale já můžu i sama…“ Ne, nemůže! Přesněji řečeno, čeká, že budu trvat na svém. Je pro ni důležité moci se cítit jako žena. Na sílu jsem tu já. Ostatně – když jí nedovolím zvedat nic, co je těžší než kytice růží, záhy pozoruju, že špatnou náladu mívá míň a míň, zato úsměv na tváři má každý den.

Nevěděl jsem ani to, že žena není jenom milenka, s níž můžeme sdílet postel, koupelnu a kuchyňský stůl, ale také přítel, kterému bychom měli pozorně naslouchat. A když nasloucháme, tak doopravdy slyšet, dokonce i když mluví o ničem. Žena není žádná hádanka. Na každou svoji otázku mohu dostat odpověď, budu-li jenom trošku vnímavější. Vždycky říká, co potřebuje. Vždycky! Je to divné, když muži prohlašují, že nevědí, co chce jejich žena. Nejspíš to nechtějí vědět.

Nevěděl jsem, že vztah nejenom že neznamená pouze „já“, ale znamená „já“ na druhou. Každý musí udělat svůj krok, dokud se jejich rty nedotknou. Když člověk stojí na místě a ten druhý mu celou dobu jde vstříc, pak nejspíš jednou zůstane za jeho zády. Každý musí udělat svůj krok.

Nevěděl jsem, že city nesídlí pod pupkem, ale na konečcích prstů, kterými se jí dotýkáš. A hraje-li k tomu harfa, pak je to tvůj nástroj. Prsty člověk nenaladí. Buď talent máš, nebo ho nemáš.

Podle V. Pracha – „Kavárna-2“