Krásná bytost

ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA

Motto týdne:

..."Pokud se vám zdá, že musíte ve svém životě něco změnit, tak se vám to nezdá..."

....kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny....

Nezapomínejte naplňovat si život tím, čím máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života...

Fitness jóga od září 2017

Moji milí,

tuhle cvičební sezónu zahajuji 19.9. 2017…

Budeme cvičit každé úterý a čtvrtek vždy od 18.00- 19.00 hod. v tělocvičně základní školy v Bohuňovicích… Budu se na vás velmi těšit..

Mějte krásné dny..

Vaše Jitka.

Jaroslav Dušek.

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj….
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit – pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.
Nechte prostor Vesmíru – svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se – vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak – vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.
~ Jaroslav Dušek

ZMĚNA V ROZPISU…

Moji milí úžasní…

teď ve čtverek 22.6. 2017 jóga nebude. Do konce června se  uvidíme 27. a 29.6. 2017

Děkuji moc za „celoroční“ přízeň…vaši ochotu..,a laskavost.

Mám vás ráda. Krásné prázdninové dny…v lásce a světle…

 

Strom štěstí.

Neříkej druhým, kde roste tvůj STROM ŠTĚSTÍ, budou se ho snažit svými pochybami vyvrátit, nejprve počkej, až vzroste tak, že ho všichni uvidí, pak s ním může zmítat cokoliv, pak ho nic nevyvrátí…

A jak poznáte, že je Váš strom štěstí už dostatečně silný? Tak, že si klidně rostete a ničemu nevzdorujete. Rozumíte tomu, že jste sami sebe vyživujícím životem. S láskou sytíte svoje tělo i duši. Radost je Vaším dechem. Ticho Vaší řečí. Názory druhých Vás obtékají jako vítr. Nejste ztuhlí, jste pružní. Klidně se skloníte, pak se však opět narovnáte. Nikomu nevnucujete svoji pravdu. Víte, že stromy štěstí mají různou podobu. Nechcete, aby druzí byli jako Vy, a sami se nesnažíte stát se druhými. Přijímáte život, jak přichází. Nechcete jen pro sebe. Sdílíte. Jste v proudu. JSTE… STROMEM ŠTĚSTÍ. (z připravované knihy Strom štěstí)

Zapomenuté tajemství šťastného života.

Následující myšlenka během staletí zmátla a popletla spoustu lidí, kteří si ji často vykládali mylně. Můžete ji najít například v bibli (evangelium sv. Matouše) a v mnoha dalších knihách a uměleckých dílech:

„Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc,
kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Musíte připustit, že při čtení se i vám zdá tato věta nespravedlivá. Jako by říkala, že bohatí zbohatnou ještě více a chudí budou ještě chudší. Ale v této větě se ukrývá jedna hádanka, je tu jedno zahalené tajemství. Když ho poznáte, otevře se před vámi úplně nový svět.
kniha a květiny
Odpověď na tuto záhadu mnoha lidem po dlouhá staletí unikala. Je v jednom skrytém slůvku: vděčnost.

„Kdo má vděčnost, tomu bude dáno a bude mít ještě víc.
Kdo nemá vděčnost, tomu bude odňato i to, co má.“

Odhalením tohoto jednoho ukrytého slova je tajemný text náhle jasný jako křišťál. Od chvíle, kdy byla tato slova zaznamenána, uplynuly už dva tisíce let, ale zůstávají stejně pravdivá jako kdysi. Jestliže si neuděláte čas na to, abyste projevili vděk, nikdy nebudete mít víc a to, co už máte, nakonec ztratíte. Skrývá se tu příslib kouzla, které probudí vaši vděčnost:

„Jestliže budete vděční za to, co už máte, dostanete více.“

Tato slova platí pro každého, bez ohledu na vyznání. Popisují základní zákon vědy a vesmíru.

Jak posílit ženskou energii.

Tento postup byl vyvinut zvlášť pro ženy. Pomůže vám v případech, kdy:

  • se necítíte dost žensky a přitažlivě
  • ze života se vám vytratila přirozenost a lehkost
  • snadno se unavíte propadáte úzkosti
  • v životě dochází k mnoha událostem, které jsou vám vyloženě nepříjemné nebo jsou kolem vás lidé, kteří vám vadí a dráždí vás
  • máte pocit, že «jste na všechno sama» a jste z toho velmi unavená

Pokud jsou vám dvě či tři z uvedených věcí více než povědomé, znamená to, že u vás došlo k porušení rovnováhy jin-jang směrem k jang, aktivní mužské energii (bílá část známého jin-jang kruhového symbolu). Harmonie předpokládá, že bílá a černá plocha kruhu jsou vyvážené, ne snad nezbytně padesát na padesát, ale přesně natolik, nakolik to vyžaduje nějaká konkrétní situace. Uváděný postup posiluje jin, pasivní ženský počátek (černá část symbolu) a obnovuje rovnováhu.

Když žena hodně uvažuje a stále řeší nějaké životní úkoly, její energie se soustřeďuje v hlavě, v mysli. Z toho plyne, že má-li být obnovena rovnováha, je třeba energii pustit i níž. Ženské těžiště leží dole, v oblasti dělohy. Pokud žena ustavičně „pracuje hlavou“, není těžiště dobíjeno, žena přestává být uzemněna, ztrácí stabilitu a sebejistotu.

Postup

Posaďte se co nejpohodlněji, zhluboka se nadechněte a vydechněte. Zavřete oči. Uvědomte si své tělo, pozorujte plynutí myšlenek. Prostě je jen pozorujte, konstatujte fakt jejich plynutí hlavou. Začněte si představovat, že veškerá energie, která se takto projevuje v hlavě, začíná pomalu sestupovat dolů.

Pokud jste více citlivá, pak jen vnímejte a pozorujte proces přelévání energie níž a níž. Jestliže je vaše citlivost menší, pomůže vám možná představovat si obrázek: vaše miniaturizovaná kopie sedí ve vaší hlavě, potom pomaloučku sjíždí výtahem dolů a velice zlehka přistává na úrovni dělohy.

Veškerou soustředěnost teď upřete na dělohu, vnímejte zkrátka, že ji máte. Kam upíráte pozornost, tam směřuje energie. Pozorujte své pocity.

Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Představujte si, že dýcháte dělohou. Postupujte velice pomalu, meditativně, vychutnejte každý z pocitů, pomáhejte celému procesu dýcháním, které musí být hluboké a velmi pomalé.

Upírejte soustředění na dělohu asi 2-3 minuty.

Tento postup je velmi prostý, ale pozoruhodně účinný. Naučíte-li se zaměřit energii do dělohy a udržet ji tam, posílíte svou ženskost, přecházet do ženského stavu pro vás bude mnohem snazší, dostaví se vnitřní klid, vaše pohyby i chůze budou daleko plavnější a půvabnější. A možná se projeví i kvality, o kterých jste se domnívala, že vám nebyly dány. Tento postup je základním prostředkem rozvinutí ženskosti a ženské sexuality.

Jak použít svoji ženskou energii, abys vyhrála v životě i v lásce.

Jak použít svoji ženskou energii, aby si vyhrála v životě i v lásce

Tvoje největší síla je tvoje ženskost. Je ironií, že naše ženskost se ztratila na cestě k rovnoprávnosti. Zkušenosti, které zažíváme se ženou, která je opravdu rozvinutá ve svém ženství, je její ženská záře. Když muž zažívá ženinu ženskou záři, je jí uchvácen a přitahován jako můra ke světlu. Naneštěstí si většina žen myslí, že ženskost je slabost.

Ženskost přichází z ochoty být zranitelná. A každý, kdo je otevřený do zranitelnosti, ti řekne, že to chce mnohem víc síly být otevřený (ženská energie), než když chráníš sám sebe a uzavřeš se (mužská energie).

Naneštěstí, v dnešní společnosti je to poměrně vzácné zažít ženu, která je autenticky otevřená ve své ženské záři. Z naší potřeby se adaptovat a zajišťovat nás a naše rodiny, desetiletí zpět začaly ženy vstupovat do pracovního procesu. A nevím jak vy, ale když jsem já vstupovala do korporátního světa, velice rychle jsem dostala zprávu.

  • Emoce nechej doma
  • Nechej své osobní problémy doma
  • Toto je místo byznysu, ne emocí
  • Potřebuješ zůstat ostrá, silná a zaměřená
  • Dokonči to, ukaž výsledky. Produkuj, produkuj, produkuj

Toto jsou všechno mužské pokyny, není zde prostor pro ženskost. Tak co jsme měly dělat? Ženy vynikají v přizpůsobování kvůli svému přežití. Staly jsme se skutečně dobré v nošení mužské masky a užívání mužských nástrojů k práci. Možná jako mnoho žen také často zažíváš zklamání, bolest v srdci, smutek, samotu nebo frustraci, a tak sáhneš po svojí mužské masce a mužských nástrojích, abys cítila méně bolesti. A tvoje mužská maska a nástroje, za které jsi odměňována při práci, začnou prosakovat do tvého osobního života.

To byla zkušenost, kterou jsem zažívala, když jsem byla známá jako ledová královna. Naštěstí pro mě, život měl pro mě plán. Zažila jsem zkušenost, která prolomila moji mužskou masku a na moment mi dovolila otevřít se ve své ženské záři, ale dost hluboce na to, abych ji začala toužit žít.

Trvalo to rok mého života najít moji ženskou energii a zjistit, jak ji kultivovat a najít v ní sílu. Když jsem to udělala, začala jsem vidět, že jsem nebyla jediná žena, která byla zaseknutá ve své mužskosti a odpojená od své ženskosti. Ve skutečnosti cítím, že je to epidemie dnešní společnosti. Najít model ženské role je velmi vzácné, a ani neučíme naše dívky být ženské.

Jako ženy jsme se rozvíjely, abychom zajistily samy sebe, posílily samy sebe, vedly samy sebe a byly, dělaly a měly cokoliv, co může být, dělat nebo mít muž. A to je všechno fantastické – dokud nás nechytne amok…

Rovnoprávnost je skvělá, svoboda je nutností, ale nezávislost navzdory mužům, kteří tě chtějí zajistit… odmítání dovolit někomu jinému, aby tě zajistil, ze strachu, že ti to bude sebráno… zajišťování sebe sama do bodu, kde není prostor, aby tě zajistil muž (když pro muže je to jako kyslík)… toto znamená, že naše mužské schopnosti chytl amok a ubližují nám více, než nám pomáhají.

Takže, co je ženskost a jak získat tu svoji? Roky jsem to studovala až doteď. Strávila jsem více než rok zkoušením najít svoji ženskou energii a věnovala jsem roky kultivování a učení tohoto ostatní ženy. Zde je to, co jsem našla jako pravdu.

Ženskost je otevřenost. To je všechno, co je. Tvoje ženskost je tvůj stupeň otevřenosti.  Není to o tvé sexualitě, tvé kráse, tvých vlasech nebo makeupu. Je to zcela o tvé energii.

Jestli chceš pochopit svůj stupeň ženskosti, jen si polož jednu otázku – Jak otevřená jsem? Kde je centrum tvojí vážnosti na denní bázi? Na škále od nuly do deseti, jak otevřená jsi? To je tvůj stupeň ženské energie. Ale není to vyryto do kamene, může se to natrvalo změnit.

Ženská energie je tvoje otevřenost. A tvoje příchuť ženskosti je, když tvoje otevřenost potká tvoji autenticitu. Tvoje autentická ženskost má unikátní příchuť tebe. Nemůžeš modelovat moji příchuť ženské energie nebo někoho jiného, nebo podle definice.

Abys otevřela svoji ženskou záři, musí to být autentické pro tebe. Musí to být tvoje. To je důvod, proč říkám, že to nemá nic společného s vašimi vlasy, oblečením nebo make-upem. Ženskost není těsné tričko nebo barva vaší rtěnky.

„Ženskost je otevřenost, vyjádřená skrze vaše autentické já.“

Být něčím jiným než otevřená ve své ženské záři není autentické. A to je to, co cítí muž z ženy – její otevřenost. Ženy nedávají mužům dost uznání. Muž, který je zakořeněn ve své dospělé mužské energii může cítit ženskou otevřenost na míle daleko.

Jak můj manžel Paul říká, že může vidět ženu přes celý park v kabátě a klobouku a ví přesně, jestli je ve své ženské nebo mužské energii. On to cítí. Muži mají radar na ženskou otevřenost. Nemusí mít slovník, aby to mohl pojmenovat, ale může cítit, jestli je otevřená nebo zavřená. Někteří muži tvrdí, že je to jako být schopný cítit, jestli je učiněným štěstím nebo ne. Pokud je k němu otevřená, on to může cítit. Pokud je vůči němu uzavřená stáhnutím se, trestáním nebo neschopností být šťastná, také to může cítit.

Když je muž v dospělé mužské energii v přítomnosti ženy v její ženské záři, nazývá to připraveným ji sloužit. Nemůže si pomoct. Je jako na jehlách. Pokud toto nebyla tvoje zkušenost s muži, potom se tě ptám, jak otevřená jsi v tomto momentě? (nula až deset). Když jsou ženy kompletně k mužům otevřené, schopné se učinit šťastné, a ochotné být zranitelné, s pozitivním záměrem ve svém srdci, muži jsou přivoláni sloužit ji. To je její největší síla. Její zranitelnost. Ale v začátcích to chce hodně odvahy být zranitelná a otevřít se, to je to, proč je to tak vzácné.

Ženy mají nezměrnou sílu, ale ta není v jejich mužské energii, je to v tom, když pravdivě přijmou svoji ženskou energii. Toto zažívám denně. Samozřejmě, od Paula, mého manžela, který mi vyjasňuje moji cestu a pomáhá mi splnit mé sny a touhy… ale jedná se i o jiné lidi. Od mého 10-ti letého syna, přes muže v metru, který mi pomáhá s kufrem, po muže, s kterým spolupracuji v podnikání. Jsem plně v mé ženské energii v jejich přítomnosti, dovoluji jim, aby mně pomáhali, a já je za to oceňuji, protože vím, že moje ocenění je pro ně jako kyslík, a vynáší na povrch to jejich nejlepší a nejautentičtější já.

Mám takové zkušenosti neustále s muži, když plně ocením, co pro mě udělali, ať už je to jakákoliv situace. Vidím to světlo v obličeji muže, když přijímá moje ocenění. V takový okamžik cítím, že hladoví po takovém ocenění od ženy za to, co dělá. Mnoho mužů je obklopeno ženami, které se drží zpět a uzavírají se před muži. Pro takové muže je ocenění od ženy a taková otevřenost, jako když najdou vodu po dlouhé cestě ve vyprahlé poušti. 

Nesměji se na muže a neoceňuje je, abych dostala „to, co já chci“. Dělám to proto, že to obrovsky zesílí jeho prožitek mužské energie. Směji se a oceňuji je z čistého potěšení. Pak se většinou stává, že takový muž nemá nikdy dost v tom, co může dalšího udělat, ať v životě, nebo v podnikání.

Muži mají nutkání pomáhat ženám, když jsou v ženské energii. A každý den si potvrzuji, že je to pravda od té doby, co jsem vstoupila do své ženskosti a otevřenosti. Ženskost je tvoje největší síla. Přijmi ji!

 

Přeloženo z článku – how to use your feminine energy to win at life and love

Napsala Stacey Martino, přeložila Lucy Majkus (NLP kouč a zakladatelka portálu www.HarmonickyVztah.cz a Probuď v Sobě Bohyni)

Článek je možné v nekomerční podobě šířit dál v nezměněné podobě včetně této poznámky a odkazem www.HarmonickyVztah.cz  a všemi dalšími odkazy uvedenými v tomto článku.

Zdroj: http://www.yourtango.com/experts/stacey-martino/your-greatest-power-your-femininity

Posvátný prostor v srdci…

V našem Srdci je prostor. Nejedná se o fyzický prostor, ale o prostor samotného vědomí, přímou přítomnost Božství. V tomto vnitřním prostoru zřídka přebýváme. Stává se tak jedině v hlubokém spánku, kdy se do něho nevědomky vracíme, abychom si odpočinuli a osvěžili síly.
Když se díváme do naší mysli, vidíme uvnitř prázdnotu. Nejsme rádi sami, zvláště když se máme vypořádat s vnitřní prázdnotou, která zpochybňuje naší existenci. Jsme zvyklí se dívat ven a uvádět se ve vztah. Máme za to, že když jsme sami, nejsme nikým, nejsme s ničím ve vztahu a nemáme žádnou stimulaci a důležitost. Prcháme před vnitřním prostorem a utíkáme se k vnějším pocitům a zapojení. Naplňujeme se věcmi světa a zaměstnáváme se věcmi mysli. To způsobuje, že náš vnitřní prostor nám připadá hrozný. Lekáme se ho, jakoby představoval velké utrpení a temnotu.
Ale prostor v Srdci je nejúžasnější ze všech záležitostí. Prostor v Srdci obsahuje všechno. Je v něm celý vesmír, všechen čas, prostor i stvoření. Je tam minulost, přítomnost i budoucnost. Všechny naše vzpomínky, vzpomínky na všechny věci a vše, čím se můžeme stát, to vše je tam uloženo v dokonalé harmonii. Všechny světy a všechny bytosti přebývají v tomto vnitřním prostoru a od nejmenšího k neomezenému jsou utkány do tvaru lotosu. Klíč ke splnění všech přání nespočívá ve vnějším usilování, ale ve sledování jejich esence ve vnitřním prostoru.
Náš vnitřní prostor je naplněný světlem, jaké vydává snad tisíc sluncí. Obsahuje vnitřní slunce čirého vědomí, jehož je vnější slunce pouhým odrazem. Drží neuhasitelný plamen naší vlastní bytosti, uvědomování duše, která přetrvává po všechna naše vtělení. V našich duších přebýváme všichni okolo našeho vnitřního ohně, podobni dětem shromážděným kolem matky, kolem plamene, který vše vyživuje. Tam prodlévá původní životní síla, která poskytuje vitalitu a naději všem bytostem.
Život dlí v prostoru našeho Srdce. Nejen náš osobní život, ale všechen tep a vibrace vůbec. Naše pravé Já přebývá v prostoru uvnitř Srdce, vždy plné míru, vzdálené od veškerého trápení mysli a sporů ega. Prostor uvnitř našeho Srdce je naším pravým domovem, ve kterém můžeme nechat všechno volně běžet, včetně našeho těla a naší totožnosti, a stát se úplně volným. Celý příspěvek

Venované všetkým ženám.

Ženy potajomky plačú, nepriznajú, že sú unavené na smrť.
V sobotu vstanú a ešte v pyžame začnú upratovať.
Sú ženy, ktoré nikdy nad tým necítia zlosť.
Sú také, ktoré po desiatich hodinách práce
odchádzajú na nákup do obchodov.
Pripravujú večeru. Učia sa s deťmi.
Starajú sa o domácich miláčikov.
Sú to ženy, ktoré hovoria, že nemajú strach.
Nevzbudzujú obavy u tých, ktorým dávajú všetko.
Byť doma každý večer je ich povolaním.
Sú ženy, ktoré hovoria, neboj sa.
Nemajú obavy, vzdať sa všetkého.
Nevytvárajú obavy u druhých.
Byť doma každý večer berú ako poslanie.
Sú ženy, ktoré sú stále v pohotovosti.
Aj uprostred noci.
Dokážu ísť aj do neznáma.
Nežiadajú zľavy ani odporúčania.
Sú to samostatné ženy na staniciach života.
Tie, ktoré ukrývajú peniaze do tajných zásuviek, na horšie časy.
Aj na dni krehké, kedy budúcnosť sa javí ako nádej v ich svete.
Ženy, ktoré chcú zachrániť tridsať eur, ktoré neminú na odfarbenie vlasov.
A na konci mesiaca pokojne prijmú kompromis prvého priestupku.
Sú to ženy, ktoré z plného pohára odpijú len pol, aby ostalo iným.
Tie, ktoré sú zatvorené doma a tvoria svet pre iných.
Tie, ktoré keď všetci už spia, začínajú prať bielizeň.
A ráno, ráno je všetko nachystané ku použitiu.
Sú ženy, ktoré každú hodinu, celú noc a deň
bežia, sú aktívne, pretože je neustále neskoro.
Ale vždy sú prítomné pri každom míľniku.
Sú silné, pretože chcú také byť.
Vedia dať toľko rád, koľko sa od nich žiada.
Tie isté, ktoré keď prídu von za priateľmi,
majú pocit viny, lebo nie sú s deťmi.
Sú ženy, ktoré svoj čas trávia starostlivosťou.
Tak, že život môže vždy vyzerať ako dobrodružstvo.
Keď budete prechádzať prah svojho domu,
neprehliadnite ich.
Venujte im bozk lásky a objatie, ktoré tak potrebujú.
Venujte im úsmev, aj keď ste unavení.
Pohlaďte ich, aj keď v tmavej noci predstierajú, že už spia.
Keď sú hore, zhromažďujú sny, z ktorých cítiť radosť.
V raňajkových miskách a v ich krokoch, ktoré sa ozývajú domom.
Radujte sa. Máte doma kráľovnú.
Neviete, ako prejaviť vašu radosť a lásku?
Tie ženy majú radi sedmokrásky zo záhrady,
plnenú čokoládu, a obyčajné ďakujem.
A valčík tancujúc naboso v kuchyni.
Sú to ženy a matky z mnohých,
s miliónmi prianí a snov.
Sú darom …. Luigi Pirandello

Léčení vztahu k matce.

 

Dopřejte si nyní chvíli a zamyslete nad tím, jaký vztah máte (nebo jste měli) ke své matce. Jak vypadal? Jak jste se v něm cítili? Mají vaše myšlenky tendenci sklouzávat k dobrým časům, a nebo setrvávají v těch zlých? 
Naše matky sehrály zásadní roli v našem růstu a v utvoření samotných základů našeho citového i duševního rozvoje. Do dnešního dne naše matky stále ovlivňují to, jakým způsobem vnímáme život a jaké pocity chováme vůči sobě i vůči druhým lidem.
Přestože se naše matky velmi snažily co nejlépe se o nás starat, naše vztahy k nim mohou být poznamenány stále přetrvávajícími pocity studu, viny a závazku. Ve skutečnosti si s sebou nadále neseme nezpracovaný žal, strach, zklamání a odpor vůči našim matkám ještě dlouho do dospělého života. Tato hluboká bolest je obvykle důsledkem nevyléčených ran, které jsme utrpěli v našem samotném jádru, a které přecházejí z generace na generaci. 
Pokud jste ve vztahu s matkou utrpěli takovou ránu, je pro vás i váš život velmi důležité, abyste se naučili, jak léčit, opravit a znovu přijmout ty rozbité části vás samých, které stále touží po lásce vaší matky. Léčení těchto ran uvnitř vás dokáže proměnit váš život a od základů změnit i vaše vztahy.
Já sama měla se svou mámou velmi napjatý vztah. Pamatuji si, že když jsem byla malá, měla jsem z ní velký strach a cítila vůči ní obrovský respekt; strach, protože ona rozhodovala o disciplíně v celé domácnosti, a respekt, protože se dokázala tolik obětovat. Jako umělkyně byla (a stále je) obzvláště nadaná v malování vodovými a olejovými barvami, přesto však nikdy neuskutečnila svůj sen stát se profesionální umělkyní, která je za svou práci placená, bez ohledu na to, jak talentovaná byla. Tyto sny se z velké části rozplynuly, zatímco rodila děti a vzít do ruky štětec se pro ni stalo spíš výjimečnou příležitostí. Vždy jsem cítila to zklamání a odpor, který v sobě chovala. Věřím tomu, že nějaká její část se cítila, jako by selhala, a tak jediná věc, ve které mohla vynikat, byla výchova dětí. Tento pocit v ní ještě zesilovala její přísná křesťanská víra, která diktovala ženám, že jejich místo je doma a ne v uměleckém studiu.
Jak jsem rostla, můj obdiv k ní se začal měnit v hněv, smutek, a dokonce i znechucení. Přestože byla velmi štědrá a věnovala mi mnoho času i snahy, její citový chlad mě zraňoval. Dávala mi jasně najevo, že jsem dítě a ona je rodič. Neexistovala mezi námi žádná rovnost ani zlatá střední cesta, na které bychom se mohly setkat. Jako její kamarádka a důvěrnice jsem se cítila pouze tehdy, když jsem dělala všechno, co po mně chtěla, jako dokonalá malá dceruška.
Dnes už s matkou nekomunikuji jinak než prostřednictvím několika textových zpráv párkrát do roka. Dala mi jasně najevo, že opuštění křesťanské víry a volba mého partnera je z mé strany těžká zrada. Přesto všechno mi však stále připomíná, že „moje rodina mě miluje“, i když nevím, zda jsou to slova z nějakého křesťanského textu a nebo to myslí upřímně.
 
Rány, které jsme utrpěli ve vztahu k našim matkám, jsou traumata, která přecházejí z generace na generaci a která mají zásadní vliv na naše životy.
Když je neřešíme, sami předáváme dál rány, které naše matky a babičky nedokázaly uzdravit. Tyto rány obsahují škodlivá a tyranská přesvědčení, ideály, způsoby vnímání a volby. Pak naše vlastní děti opakují úplně stejný cyklus, zraňují svoje děti a jejich děti zase své děti v průběhu staletí nevyřešené bolesti. (Samozřejmě, naši otcové si v sobě také nesou své rány, ale v tomto článku bych chtěla mluvit vyloženě o našich matkách.)
Pokud jste utrpěli rány ve vztahu se svou matkou, pak prožíváte následující problémy:
  • (pro ženy) Neustále se srovnáváte s jinými ženami a soutěžíte s nimi.
  • Když se vám daří nebo jste šťastní, nějakým způsobem si to zhatíte.
  • Máte velmi slabé osobní hranice a nejste schopní říct „Ne“.
  • Obviňujete se a máte nízké sebevědomí, což vychází z přesvědčení „Něco je se mnou špatně“.
  • Ve vztazích jste spoluzávislí (vaše štěstí je naprosto závislé na tom, co dělají druzí).
  • Ponižujete se, aby vás druzí přijímali a abyste se jim líbili.
  • Nejste schopni se přirozeně projevit a vyjadřovat plně své emoce.
  • Zbytečně se pro druhé lidi vzdáváte svých snů a přání.
  • Na podvědomé úrovni neustále čekáte, až vám vaše matka dovolí, že můžete žít svůj život.
Tyto rány vznikají v našem mladém věku a jsou spojeny s přesvědčením, že „Jsem zodpovědný/á za bolest své matky“ nebo „Kdybych byl/a hodný/á chlapeček/holčička, mohla být moje matka šťastná.“ Pravdou je, že za bolest naší matky nemůžeme a nikdy jsme za to nemohli. Sama byla zodpovědná za to, co s tím udělá. Rovněž své matky nemůžeme učinit šťastnými, pokud se ony samy nerozhodnou, že šťastné chtějí být. Naneštěstí jsme si tohoto však jako děti nebyli vědomi a na podvědomé úrovni stále mnozí z nás věří, že to my jsme zavinili utrpení naší matky.
Zvláště se to projevuje u žen, které po staletí žijí v patriarchální vládě. Náboženství a společnost do nich zasely mýty o tom, jaké by ženy měly být a co by měly dělat:
1. Sedět doma a vzdát se svých ambicí, protože mají vychovávat děti.
2. Být těmi, kdo se stará o celou domácnost.
3. Neustále sloužit druhým a starat se o jejich potřeby a nehledět na svoje vlastní.
4. Dělat to všechno neustále a na 100%, protože tak to „dobré matky“ dělají.
5. Obětovat veškerou svou energii podpoře svých rodin a výchově dětí.
V důsledku těchto silných a nadlidských standardů se ženy vzdaly svých snů, uzamkly svá přání a vzdaly se naplnění svých potřeb, aby se zavděčily kulturnímu ideálu o tom, jak by mateřství mělo vypadat. Tento nátlak většinu žen dusí, pěstuje v nich hněv, depresi a úzkosti, a to všechno se pak přenáší na jejich děti, ať už prostřednictvím jemných a nebo i agresivních forem citového odstupu a manipulace (skrze pocity viny, studu nebo povinnosti). Tak vznikají rány ve vztahu k matkám.
Je však důležité, abychom porozuměli tomu, čím vším si naše matky prošly tváří v tvář těmto tyranským ideálům a očekáváním. Je důležité, abychom si uvědomili, že žádná matka nemůže být dokonalá bez ohledu na to, jak moc se o to snaží, a na základě tohoto uvědomění se dopracovat k odpuštění. Je třeba přijmout naše matky jako lidské bytosti, zvláště když žijí ve společnosti, které je za jejich lidskost ubíjí. Žádná matka se nemůže chovat laskavě ve všech 100% času. Čím dříve se smíříme s touto skutečností, tím lépe.
3 KROKY K LÉČENÍ RAN VE VZTAHU K MATCE
Jako někdo, kdo utrpěl velmi hlubokou ránu ve vztahu se svou matkou, vím, jak se člověk cítí opuštěný a smutný, když cítí citovou i psychickou absenci své matky. Přestože mám sama ještě hodně co zlepšovat, ráda bych se s vámi podělila o tři doporučení, která by vám mohla pomoci na vaší cestě k léčení:
1. Naučte se odlišovat lidské bytosti od zažitých archetypů.
O jednom archetypu matky jsme se již zmínili: o té nesobecké, dávající, zcela pečující ženě, která se vzdává svých vlastních potřeb, aby mohla naplňovat potřeby své rodiny. Ve skutečnosti jsou však matky lidské bytosti se svými vlastními nedostatky a problémy. Čím více od nich očekáváme, že budou žít podle představ společnosti, která po nich chce, aby byly „dokonalé“, tím více jim bráníme přijmout jejich lidskost.
Zeptejte se sami sebe: „Jaká ničivá přesvědčení a očekávání mám o své matce? Která přesvědčení a očekávání mi působí bolest?“ Společná přesvědčení a očekávání bývají například: „Moje matka by mi měla být vždy citově přístupná“, „Moje matka by měla být moje nejlepší kamarádka“, „Moje matka by se na mě nikdy neměla zlobit“, a tak dále.
2. Vzdejte se představy o tom, že vaše matka bude jednou taková, jakou ji chcete mít.
Přestaňte čekat, až vám konečně dá svou lásku, podporu a ocenění, které od ní chcete. Pamatujte, že nikdy nemůžete změnit to, kým je, a ani na to nemáte právo – to je její věc a její zodpovědnost. Když se postupně naučíte nelpět na svých nadějích o tom, že jednoho dne bude vším, čím chcete, aby byla, budete mít konečně možnost oplakat skutečnost, že vám chybí. Prožití svého žalu je důležitým procesem na cestě k vyléčení a ze zkušeností vím, že to může trvat dlouho. Ale dovolte tomu, aby se to stalo. Je to pro vás dobré.
3. Najděte svůj vlastní vnitřní zdroj nepodmíněné lásky.
Přestože se vám nepodmíněné lásky nedostávalo od vaší matky, můžete takovou lásku najít sami v sobě. Velkou součástí mého vlastního léčení bylo naučit se, jak se sama stát rodičem svému vnitřnímu dítěti (dětská část nás, která nadále žije v našem nitru). Naučit se dávat si lásku sama mi otevřelo přístup k hlubokému prameni nekonečné lásky, která podporuje, oslavuje a vyzdvihuje to nejlepší ve mně. Tentýž zdroj lásky v sobě máte i vy. Když postupně rozpustíte všechna omezující přesvědčení a způsoby, jakými vnímáte sebe samé i svět kolem vás, bude pro vás snadné přeměnit svou touhu po souhlasu zvenčí ve vlastní vnitřní přijetí.
 
Uzdravení ran, které jste utrpěli ve vztahu se svou matkou, promění celý váš život. Budete schopni lépe udržovat své osobní hranice, utvářet zdravější vztahy, lépe se starat o své potřeby, mít větší empatii vůči druhým, více věřit životu a cítit se lépe ve své vlastní kůži.

- Aletheia Luna

* * *

zdroj: https://lonerwolf.com/healing-the-mother-wound/
překlad: Magda Techetová 

Leden 2018
Po Út St Čt So Ne
« Pro    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031