ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

...."Zralý muž si užívá, když je jeho žena svá. MÁ TAK CHUŤ JI ZASE LOVIT.
Zralá žena si zase užívá, když má její muž vizi, za kterou si pevně stojí. Díky tomu má CHUŤ HO ZASE SVÁDĚT..."

....kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny....

Nezapomínejte naplňovat si život tím, čím máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života...

admin

Upřesnění úterního rozpisu jogy

Moji  milí…jak jsem vám již sdělovala…chodím do kurzu bubnování…které se kryje s naší jógou v úterý.

Tyhle ÚTERKY NEUVIDÍME:

2.10., 16.10., 30.10.

13.11., 27.11.

11.12. 2018

Děkuji a nepopleťte to…:-)

Nová sezóna jógy v Bohuňovicích

Moji milí příznivci jógy a ne jen jogy…

Nová sezona fitnessjogy bude o něco skromnější…Budeme cvičit

POUZE KAŽDÉ ÚTERÝ A TO V ČASE 18.15-  19.30 HOD…Cena zůstává stále stejná, 70 Kč… První zářijová lekce začne 11.9. 2018 

Těším se na vás od 11.9.  2018…

Vaše Jitka

Cvičení přes prázdniny…zrušeno

 

Moji milí příznivci jógy :-),

mám pro vás „dobrou“ zprávu… Ruším všechny termíny prázdninové fitnessjogy.  Cítím ,že potřebuji být v tichosti..a ztišení. Věřím, že mi rozumíte. Uvidíme se v září . Informace budou včas na stránkách.

Mějte krásné letní dny plné lásky.

Namaste

Dovolená v červnu

Moji milí, v červnu tady týden nebudu, hodiny jógy 12.6. a 14.6. 2018 NEBUDOU…máte volno..:-).

MĚJTE KRÁSNÉ DNY…

JITKA

Téma měsíce KVĚTNA….SEBELÁSKA…

Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.

Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat „ne“ je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.

 

Jak je sebeláska důležitá pro naše děti?

Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde myslet v prvé řadě na sebe a ještě si za tím hrdě stát bylo jako říkat ta nejhorší sprostá slova. A přitom se dítě narodí přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se dokonalé, nádherné, grandiózní. Automaticky ví, že si zaslouží pozornost a péči svých blízkých.

Pokud by v něm rodina podporovala tuto přirozenost, jeho potřeby a odlišnosti respektovala, přirozeně mu dávala lásku a jeho hodnotu nezpochybňovala, pak by z tohoto dítěte vyrostl jedinec plný sebedůvěry, sebevědomí a sebeúcty. V životě by byl úspěšný, znal by a uplatňoval svůj talent, jeho sebedůvěra ve své schopnosti by se odrážela v dostatku peněz, netoleroval by si nevyhovující vztahy a byl by zdravý a plný síly.

Protože však těmito vlastnostmi neoplývají často sami rodiče, nemohou být jednak pro dítě vzorem, jednak se jej v rámci společenských dogmat snaží přesvědčit, že jeho přirozená sebeláska je něco nedobrého, nepřístojného a sobeckého. Jeho potřeby začnou potlačovat, trestají jej za projevy jeho jedinečnosti a jeho vlastní čisté názory na svět mu nahrazují svými. Pod záštitou alibistických důvodů, že přece chtějí pro své dítě to nejlepší, můžeme často slyšet sebelásku devastující výroky typu:

  • „My s tatínkem nejlíp víme, co je pro tebe dobré!“
  • „To ani nezkoušej, nabiješ si tak akorát nos!“
  • „Ty mě jednou zničíš!“
  • „No vidíš! A máš to! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal?
  • „Teď mi tu neřvi, když mě neumíš poslechnout!“
  • „No dělej, jak myslíš! Ale pak za mnou s brekem nechoď! Já tě varovala!“
  • „Na to nemáš!“
  • „Cos to provedl? To nemyslíš vážně! Teď tě maminka nemá ráda!“
  • „Zkazíš, na co sáhneš!“
  • „Mám s tebou jenom trápení!“
  • „Proč mi to děláš? Proč nemůžeš být hodný a poslušný chlapec?“
  • „Teď jsi mě opravdu zklamala. Běž ode mě pryč!“

Úžasné a originální dítě dříve či později uvěří, že není dost dobré, že není hodno lásky, že je všem akorát na obtíž, že to, co dělá, nemá žádnou hodnotu, že takové, jaké je, není v pořádku, že druzí mají lepší názory a větší vědomosti, a možná taky že kdyby tu nebylo, druhým je na světě lépe.

 

Co je sebeláska?

Sebeláska je vědomí:

  • že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
  • že mám právo na svůj názor
  • že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
  • že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby
  • že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
  • že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
  • že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím
  • že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
  • že jako člověk jsem jedinečný a originální
  • že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
  • že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
  • že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
  • že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala

 

Čím si lidé sebelásku pletou?

Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.

Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit. Zasloužíte si být pro sebe vždy na prvním místě! Začněte se řídit vašimi pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Říkejte druhým „ne“ i s vědomím, že je tím můžete zklamat. Nenechte se ovlivňovat. Nenechte se manipulovat. Jděte si za svými sny, i když je nikdo ve vašem okolí nechápe. Převezměte plnou moc nad svým životem a vším, co k tomu patří! Jen díky tomu může být váš život plný radosti a štěstí!

Měsíc květen…

Moji milí přátelé…přeji vám krásný kveten, čas lásky…

V tomto měsíci jsou dva státní svátky…1.5. 2018 nebudeme cvičit..nechme si den pro sebe a zacvičíme si s láskou 8.5. 2018 (naše úterý) v 18.00 hod v tělocvičně ZŠ v Bohuňovicích…

Mějte krásné dny plné lásky…Vaše Jitka.

Pozvánka na podzimní jógové víkendy.

Moje milé přítelkyně, kamarádky a přátelé, chtěla bych vás co nejsrdečněji pozvat na relaxační, regenerační a tak trošku jógový víkend do příjemného prostředí penzionu Anežka v Ostružné, který se bude konat 12., 13.,14. 10. 2018 a 9.,10.,11. 11. 2018
Cena tohoto víkendu  je 1850,-Kč a je v ní zahrnuto:
Ubytování, polopenze – strava není vegetariánská, ale lze domluvit vegetariánskou večeři, bazén s vířivkou, sauna, poplatek za pronájem sálu, několik hodiny jógy, dáreček, občerstvení na hodinách, pomůcky.
Pokoje jsou 3,4 a 6-ti lůžkové, takže můžete vzít s sebou spoustu kamarádek. Kapacita jógového víkendu je max. 25 lidí. Kvůli zachování vašeho soukromí, které respektuji…

Pokud někdo touží být sám na pokoji, příplatek je navíc 200 Kč/ noc. Pes na noc 100,- Kč.
Přímo na místě je možné zakoupit speciální podložky na cvičení jógy v ceně 350,-Kč…a malý cvičební balon overball v ceně 100,-Kč. Kdo byste měl zájem, dejte mi prosím vědět kvůli objednávce… K dispozici bude ke koupi kosmetika značky Saloos.
Cena pro děti 0-3roky zdarma, děti 3-12let 880,-Kč, v ceně je zahrnuto-ubytování, polopenze a bazén s vířivkou, sauna.
Příjezd na místo je od 16.00 hod…cca do 17.00 hod, první hodina bude od 17.30-18.30 hod…posléze bude večeře…Jógového víkendu se mohou účastnit i ti, kteří jógu necvičí…nebo necvičí pravidelně!!!!
Bližší informace 602301922 nebo jitkaszabo@seznam.cz. Závazné přihlášky a zálohu na pobyt 500kč přijímám osobně. Záloha je nevratná.
Včasným přihlášením si rezervujete konkrétní pokoje…

s pozdravem Jitka

Muž poznává pravdu prostřednictvím ženy.

Milí čtenáři, před delší dobou si možná ještě pamatujete, že jsem psala něco o ženské spiritualitě, o posvátném božském spojení s měsícem. Pánské osazenstvo se ozvalo, že by chtělo něco podobného i pro ně, nějaké hezké pojednání o úkolu či poslání muže. Dlouho jsem uvažovala jak ten článek napsat aby nevyzněl nějak blbě, tak jsem to slíbila a odložila na neurčito. Protože ženy zasvěcují ženy, ale jako žena bych asi neměla moc zasvěcovat muže, když si nejsem úplně jistá jaká slova k tomu použít. Na to by bylo lepší použít slova nějakého muže, co pochopil. A takový muž existuje, jmenuje se Tomáš Keltner… Teď se mi dostal do ruky ,,náhodou“ slovenský časopis Vitalita, kde je právě toto téma krásně vysvětleno v rozhovoru s Tomášem. Rozebírá úlohu muže i ženy velice trefně, krásně a srozumitelně. A tak jsem ho pro vás přeložila do češtiny a přepsala. (není to opsané přesně slovo od slova, provedla jsem během překladu menší jazykové úpravy pro účely tohoto článku, ale do poselství jsem nezasahovala) Článek je velice důležitý, čtěte ho pomalu a pořádně, protože co slovo to perla!

Muž poznává pravdu prostřednictvím ženy

V listopadovém čísle opět pokračujeme v rozhovoru s Tomášem Keltnerem. Položili jsme mu otázku, na kterou už delší dobu hledáme odpověď.
Proč nám tak moc záleží na přijetí a požehnání od našich rodičů?
Je to potvrzení správnosti. Souvisí to se sebevědomím a sebejistotou. Mluvili jsme o tom, že sebevědomí souvisí s tělem a sebejistota s duší. Naši rodiče jsou první autorita, se kterou se tu na zemi potkáváme. A proto od nich potřebujeme potvrzení naší správnosti, což nám dodává sebejistotu. Ale neděje se to způsobem, že oni řeknou ,,Jsi tu správně“. K tomuto mentálnímu přenosu dochází až o hodně později.
Úplně na začátku od nich potřebujeme cítit správnost. Správnost je bez pochybností, ale bohužel systém je nastavený právě skrz pochybnosti. Nemáme víru, ale pochybnosti. Vymezujeme se konfliktem, určujeme se přes pochybnost a ne přes víru.
Pochybnost je už v početí. Jestli partner se kterým jsme, je ten pravý. Máme problém, že partnery si neumíme vybírat. Pochybnost v průběhu těhotenství, prenatálního vývoje, porodu, první okamžiky života jsou také v pochybnosti. Neustále všechno kontrolujeme, jestli je to v pořádku. Kdybychom věřili, nemáme potřebu pořád něco kontrolovat.

Proč si tak zoufale potřebujeme potvrdit svoji správnost?
Od počátku jsme přes nevědomé rodiče programování k pochybnostem. V první řadě jsme naučeni pochybovat o sobě: ,,Jsem správně a jsem tu správně? Neměl bych být někde jinde, v jiné rodině s jinými lidmi?“ A na tomto stavíme vše ostatní a díky tomu má v sobě vše otisk pochybnosti a ne víry. To v nás spouští obrovskou potřebu potvrzování od rodičů. Je to program, který v sobě máme, aby nám nedovolil se osvobodit. Když potvrzení nedostaneme od rodičů, chceme ho od někoho jiného. Partnera, společnosti, vzdělávání… Přes toto všechno se snažíme najít a potvrdit si naši správnost. Hluboko pod tímto vším je strach z nepřijetí, neustále se opakující téma.
Takže problém rodičovství spočívá ve špatném výběru partnera?
Přesně tak. Nebyly nám dány správné instrukce o tom, jak si ho vybrat správně. My si ho vybereme vizuálně, což je mužský způsob. Hlavou, rozumem a podle toho kdo se nám líbí, a to je zoufale málo. Nevnímáme, kdo ten člověk skutečně je.
Moudrost vedení by v sobě měla obsahovat žena, ale systematickým ničením žen se jejich sebevědomí změnilo a snížilo. Ženy se teď pokoušejí podobat spíše mužům, takže si muže už nevybírají podle toho co cítí, ale podle toho jestli se jim líbí. To je velký problém, protože si nevyberou správně.
Rozumem se správný partner vybrat nedá. To se musí cítit. Základní rozdíl mezi mužem a ženou je, že muž myslí a žena cítí. Jak se žena snaží myslet, což se právě ve společnosti děje, je stavěná do pozice rozbitého muže. Ona se pokouší opravit, přijmout standardy které patří mužům a podle toho se chovat. A podle toho si vybírá i partnera, takže nemůže vzniknout funkční vztah. To je důvod, proč je dnes tolik vztahů nefunkčních. Začínají prostě na špatném základu.
Ženy neprocházejí zasvěcením, matky nezasvěcují své dcery a ty potom hledají ženskost v mužích, což je nesmysl. Muž nemůže zasvětit ženu a stejně tak žena nemůže zasvětit muže. Žena může muže obřezat, vykastrovat, ale neudělá z chlapce chlapa.
A to se bohužel se vztazích velmi často děje. Když se muž bojí tak zesměšňuje, což je velký problém. Zesměšňuje ženu, to co cítí a ona, protože nemá jistotu a není zasvěcená, si postupem času řekne: ,,Není na tom něco, když muž který mě miluje (v podstatě to však není láska ale vlastnění), o mně tohle tvrdí?“
Když muž ženu velmi dlouho zesměšňuje, úplně ji rozhází a ona přestane vědět.
Je potřeba si uvědomit, že žena je Bohu blíže než muž. Dokáže se sama kalibrovat (pozn.: jinými slovy naladit na správnou ,,božskou“ vlnu, rezonanci). Když je sama tak zná pravdu a skutečnost. Protože pravda je jenom jedna, nejsou rozdílné druhy pravd. Moje pravda, tvoje pravda, jejich pravda, objektivní pravda, subjektivní pravda… to jsou pseudofilozofické nesmysly. Pravda je jen jedna a to je skutečnost.
My jsme od skutečnosti velmi vzdálení. Největší propast mezi námi a skutečností tvoří rozum. Žena je sama schopná vnímat skutečnost, pravdu. Takže žená zná pravdu a muž by se pravdu měl dozvídat od ženy, ne od jiného muže, nebo z nějakého systému, učení, či náboženství. To jsou lidské plytké vědomosti. Žena pozná prapodstatu. Žena se sama dokáže dostat do stavu stability, pozice kdy je vědomá.
Vědomá žena je v podstatě vědma. Vědomá žena je sama o sobě zdrojem světla, ona je světlo. Proto žena nemůže být osvícená, to je nesmyslný esoterický pojem. Ženy prahnou po osvícení a to je zoufalý projev nepochopení a usídlení mužského principu v ženách. Osvícený může být pouze muž a to právě svojí vědmou, ženou, jejím světlem.
Žena je skutečná stabilita, kterou v ní nachází muž, ten je potom vnější stabilitou, o kterou se následně ve vnějším světě opírá žena. Uvnitř je žena spojená s Bohem, venku je spojená s mužem a muž skrze ženu poznává pravdu.
Muži jsou skvělí učitelé a učitelé jsou velmi důležití, ale pravda leží mimo učení. Učení je ruka ukazující na Měsíc a žena je tímto měsícem. Je sluncem, zdrojem toho světla. Ona to světlo nese. Ukazuje, kterým směrem se dát.
Rozdíl mezi bytostí ženy a muže je ten, že žena je spojená s Bohem a zná pravdu. Muž je sám, a rozhoduje se sám. To je velmi důležitá pravda, která by měla být předávána v rámci mužského zasvěcení.
Muž nefunguje v mužských kruzích a nevyužívá ženskou energii k nalezení sebe sama. Muž se rozhoduje sám. To dělá muže mužem a je oddělený od Boha, spojuje se s ním prostřednictvím vědomé ženy.
Spojením muže a ženy může vzniknout nové dílo, reprodukce, nový život, další generace. Od tohoto jsme se ale odklonili a vytváříme vztahy, páry a rodiče dle zcela odlišných hodnot. Nedovolujeme ženám cítit, nutíme je přmemýšlet, rozumově analyzovat, vybírat si partnera rozumovým způsobem, ne podle toho, co žena cítí.
Chyba má vlastnost sněhové koule. Když se valí z kopce, nabaluje se, nevyřeší se sama. Je to jako s rozbitým autem. Když ho nespravíme, samo od sebe se to nezmění, a když ho budeme dále používat v tomto stavu, rozbije se ještě víc. S chybou je to stejné, má tendenci se sama od sebe zvětšovat, ne řešit. Když je na začátku špatné rozhodnutí, má tendenci se zhoršovat. Chybí rovnováha. Je to rozbíhání dějů, které jsou defektní a obsahují chyby.
V rodových liniích, ať už mužských či ženských se pak musí najít někdo, kdo to všechno začne řešit. Žena by se měla v první řadě zaměřovat na sebe a na to, co cítí. A věřit tomu, co cítí. To je začátek trénování, kalibrování sebe samé. Problém je, když je dohromady více žen. Jak se říká, když se potkají čtyři ženy, tři jsou správně a jedna z nich ne, tak po rozchodě jsou čtyři špatně. Chybí jim totiž mužský element.
Co do toho mužský element přináší?
Vnější stabilitu, vnější pevnost, formu, a hranice. Téma hranic je velmi důležité. Celá existence, celé stvoření je o tvaru a o formě – a v podstatě o hranicích. Naše tělo je složené z buněk a buňku definuje její hranice. Kdyby nebyly hranice, nebyl by tvar a ani život. Je nesmysl se domnívat, že hranice jsou nesprávné a musí se rušit. Naopak, hranice vymezují, odkud se kam něco děje. Tak je to v pořádku, tak to bylo stvořené. My bychom jako tvůrcové – Bohu rovní – neměli měnit základní nastavení této hry, této reality. A jedno ze základních nastavení jsou hranice. Když nějaká buňka ztratí své hranice, zmizí a rozplyne se, pohltí ji něco jiné, něco co je větší a silnější, co svoje hranice má. Něco, co má svoji víru a nezáleží na tom, jestli si myslíme, že je dobrá nebo špatná.
Můžeme zjednodušeně říct, že když jsou v mém nitru pochybnosti, je velký předpoklad, že mě pohltí něco větší, stanu se součástí nějakého systému nebo člověka, který je silnější než já a já převezmu jeho zákony a pořádek?
Když jsou v člověku pochybnosti, tak ty pochybnosti naruší něco, co bychom mohli nazývat imunitním systémem, obranyschopností, ,,sebetvořením“.
Já ztrácím schopnost sebe-tvořit“ a když ztrácím schopnost tvořit sebe, tak se navazuji na silnější prvky, které tuto schopnost mají a stávám se více méně jejich součástí, až úplně zaniknu. Pochybnost je tma. Pochybnost je nepřítomnost víry. Je to nepřítomnost pána v domě, vytváří to možnost, aby přišel někdo jiný a obsadil uvolněné nehlídané místo. Ty dveře se nesmí otevřít.
Jak pracovat s pochybností?
Jsou dva způsoby. Ženský a mužský.
- Mužský jde přes informace, přes poznání. Je to cesta, kterou v současné době této společnosti doporučuji, protože je v principu mužská. Mužský element, mužský strach v tom hraje velkou roli.
- Žena to řeší prostřednictvím cítění, ona cítí jak to ve skutečnosti je. Ona nemusí vědět jak nebo proč, to nebo ono, odkud kam… Ona to cítí a co cítí, to je správné.
Muž tuto schopnost nemá. Když vedle sebe nemá vědomou ženu, tak je to s jeho pravdivostí velmi pochybné. Nemá se přes koho stabilizovat a vytváří se v něm strach. Ten následně plodí agresivitu. Toto můžeme vidět u mužů, kteří jsou bez lásky. A v kulturách, kde láska po celé generace chybí.
Žena je velmí důležitý, řekl bych i nejdůležitější prvek stvoření. Co se týče tvorby stability. Svobodná a vědomá žena je základním stavebním kamenem, skálou na které vše ostatní stojí. Na to, aby žena tou skálou mohla být, potřebuje vedle sebe muže, který nemá strach. Znamená to, že rozum muže tvoří víra a ne pochybnost.
Toto je funkční spojení: Vědomá žena s osvíceným mužem. Mužem, který je osvícený ženou a oba společně tvoří frekvenci víry, která dále tvoří.
Žena tvoří vnitřní stabilitu, muž tvoří vnější stabilitu. Spolu tvoří stabilní prvek, který ze sebe vysílá něco jako správně fungující imunitní systém. Do takového spojení není možné zvenku žádným způsobem vstoupit. Ani agresivitou, ani jemnohmotnou frekvencí, ani kouzly, ani sílou. Takovou harmonickou dvojici není možné narušit. Když je takto postavený celý národ, tak tento národ nebojuje, není šance ho ohrozit nějakým způsobem zvenku. Dá se strašit a děsit, ale nedá se pokořit. Problém je, že něco takového tu není, společnost je momentálně plná vyděšených mužů hledajících svoji matku a zničených žen bez sebevědomí, které netvoří své fyzické tělo, aby si zasloužily částečné přijetí od kohokoliv.
Ještě bych se ráda vrátila zpět k ženskému způsobu práce s pochybností
Pochybnost v podstatě pochází z muže. Je to mužská záležitost implementovaná do ženy. Žena neobsahuje pochybnost, ona ji netvoří, ani to nedokáže. Žena je jediná bytost ve stvoření, která tvoří přijetí. Nikdo jiný přijetí netvoří. To tvoří žena, pokud je svobodná.
Pochybnost je něco, co je do ženy implantováno zevnitř skrz rozumovou část – mužský element. Pochybnost není součástí ženy. Když se žena přestane soustředit na rozum a začne se soustředit na sebe, bude větší váhu přikládat tomu co cítí a ne tomu co ví a myslí nebo říkají muži. I kdyby je považovala za velkou autoritu.
Taková žena nemá pochybnosti. Pochybnost tu nemá místo, neuchytí se na ženě. Žena je zdrojem světla a tma nemá možnost v přítomnosti tohoto světla pravdy existovat. To je mužská záležitost, záležitost hmoty. Tmu, respektive stín, vytváří hmota… Když se světlu do cesty postaví hmota, vytváří se stín. To je to co tvoří muž, to je mužská práce. Diavolo – symbol oddělení.
Není to ženská záležitost, jak je nám po celá tisíciletí předkládáno mužským systémem náboženství. To, že žena je prvotní problém a hřích, je ženská záležitost, je nesmysl. Žena je projeveným světlem, není možnost aby v ní existovala tma. To dokáže jedině muž. Ale je nutné dodat, že muži jsou produktem žen, každý muž je produktem své matky.
Je pravda, že když jsem ve spojení sama se sebou, pochybnost není.
Žena ví, protože je blíž k Bohu, je s ním v přímém spojení. Ona zná pravdu, tu jedinou skutečnou. Žena je schopná skutečnost cítit, ona nemusí poznávat, přemýšlet, analyzovat. To musí muž, protože necítí.
Problém začíná tehdy, kdy se žena začne chovat jako muž, přebírá mužské vzorce chování a ustrašený muž v ní pak necítí ženu, ale muže. To znamená, že se stává soupeřem a začínají spolu bojovat. Bojují spolu v podstatě dva muži, a ani jeden není úplně správně, ani jeden není úplný. Jeden má mužské tělo, druhý má ženské tělo a mužského principu moc.
Výsledkem boje není prohra nebo výhra, výsledkem boje je pouze boj. Je nesmírně destruktivní. Nemá smysl opravovat nefunkční vztahy. V první řadě je potřeba začít od sebe.
Nastane-li problém, ptám se sebe: ,,Co se děje, jaký mám problém?“
Neříkám: ,,Jaký ty máš problém, měl by sis ho vyřešit.“
Žena je silnější než muž, co se týče vnitřní síly. Je stabilizujícím prvkem společnosti. Když žena neplní svoji funkci stabilizujícícho prvku, tak společnost která je mužská, se ztrácí a přechází do destrukce. Čistě mužská společnost nebo kultura bez zásadního vlivu žen má jen a pouze destruktivní charakter, což okolo sebe můžeme vidět v současné době.
stránky časopisu Vitalita: www.vitalitanet.sk

HLUBOKÁ ŽENA

Hluboká žena je v napojení na čistou zdrojovou energii. Hluboká žena sem přišla změnit struktury existujících forem. Přišla, aby přivedla zemi zpět do vědomí kreativní a spirituální síly zvané ženské světlo. Hluboká žena je silou přirozené záře, která nemůže být zastavena.

Hluboká žena se přesunula za materiální chtění a vnější nápravy pro vlastní bezpečí nebo naplnění. Hluboká žena zjistila, přes nespočitatelné roky svobodného dechu, že byla pozvána Životem, aby sáhla do hloubek jeho existence.

Hluboká žena musí konfrontovat, potkat se a čelit tomu, co je na této planetě prezentováno jako iluze. Musí se naučit opustit prostor mysli a vrátit se do svého těla. Musí pokračovat ve vstupu hlouběji, hlouběji a hlouběji do svého posvátného středu, dokud zde není obnovena čistota.
Musí vytáhnout veškerá stará tajemství, která byla zapomenuta a nepoužívána. Musí kráčet po kamenité cestě než vstoupí do své svěží zahrady. Musí připomínat svému sklíčenému srdci, že moudrost leží v jejím těle, v jejím cítění a jejích nekonečných, proudících energetických cyklech.

Musí se opakovaně pozvedat nad svou únavu, znovu a znovu. Musí vytrvat, zůstat a žít, přestože chce odejít. Musí pokračovat. Každý den, každou hodinu, s každým nádechem.

Musí stále dýchat, protože její hluboká přirozenost jí říká, že země potřebuje její dech, aby se mohla točit. Její dech jí sděluje, že je spojená s anděly, zářivými, osvícenými, vzestoupenými a také Velkou Bohyní.
Hluboká žena ve svém životě dosáhne bodu, kdy se musí očistit na velmi hluboké úrovni.

Musí odmítnout spolupracovat se spícím davem, televizí a médii nadopovaným, emočně zablokovaným a ztvrdlým, egem vedeným světem. Odchází z umělých, materiálních, vnějších forem falše, třpytící se výživy. Svléká se z vnější výzbroje a sestupuje k obnaženým kostem. Začíná zase žít s vlky, měsícem, stromy, hlínou, oceánem a hvězdami. Osidluje své vnitřní chrámy, láskyplně o ně pečuje, je okouzlena jejich Světlem a vroucně slibuje už nikdy neopustit samu sebe.

Hluboká žena nalézá samu sebe pravidelně ponořenou v tichu, jakoby to byl její věčný domov.

Hluboká žena odhaluje svou bolestnou touhu pro nehlídanou intimitu s veškerým životem.

Hluboká žena hledá pouze pravdu, protože ona JE ve své podstatě pravdou.

Hluboká žena zřídka promlouvá ve spěchu a vyhýbá se pomluvám. Rozvinula bohaté spirituální uvědomění a přítomnost. Velmi opatrně vybírá slova a způsoby komunikace, protože ví, že být hluboce autentickou je největší dar, jaký může žena dát.

Hluboká žena si nyní na této planetě vykrajuje široký prostor pro sebe samu.

Zahnízďuje se v zemi, propojuje své čakry s mřížkovými body Světla a otevírá své pradávné lůno Bohyni.

Umožňuje veškerým božským informacím, aby byly uloženy v jejích buňkách, zářily a udávaly směr.

Spojuje se se svým lůnem a svou vzácnou krví.

Dívání se do očí druhých vnímá jako posvátnou praktiku.

Dotýká se druhých a dává jim vědět, že jsou v bezpečí.

Miluje se se svými strachy – rozpouští se v nich, vstupuje do nich plně a dovoluje jim prostoupit celé její tělo.

Upřednostňuje kouzlo ukryté ve Třetím Oku.

Hluboká žena překračuje hranice, které rozvíjí vědomí. Pohyb jejího života vytváří ohromnou transformaci.

Ona představuje evoluci Duše.

Hluboká žena viděla vše, byla svědkem všeho, a zmírala tím znovu a znovu.

Vše zrodila.

V našem komerčně vedeném, duše-umrtveném světě vnějších náprav a materiálního zisku je hluboká žena zřídka kdy rozpoznána nebo pojmenována.

Hluboká žena je osvícený sen pravdy v uspávající, otupělé, srdce – zatvrdlé, adrenalinem poháněné, odpojené, strachem vyvolané noční můře, která se tváří jako Život.

Ona je láska, rozpuštěná a plápolající ve všech svých tvarech. Je léčivá, trpělivá a stálá. Je transformací – divoce statečná a opětovně znovuzrozená – znovu a znovu.

Je celistvostí přírody vtělené v kůži, kostech, svalech a krvi.

Pohybuje svým tělem účelně, mluví zvučně, vkládá své vědomí do nejvyšších dimenzí a promlouvá s Mysterií.

Hluboké ženy strávily věky kráčejíce v lesích, skrývaly se v horách, plavaly v mořích a modlily se v chrámech.

Nemusí mluvit o těchto věcech přímo, ale vězte, že všechny jejich zkušenosti jsou uloženy v úžasném pohledu jejich očí.

Mohou vás naučit jednu nebo dvě věci o životě, o lásce, o tom jak tu trávit váš čas ale hlavně – o darech vaší Duše.

Hluboké ženy kráčí mezi námi a díky Bohu za ně. Seslala je sem Bohyně k znovuzískání hloubky života pro všechny.

Země je nyní nasává a odmítá je pustit, protože jejich vibrační jedinečnost a posvátná hloubka je tak nezbytná k zachování Života na této planetě jako kyslík.

Tyto ženy jsou zakořeněny v zemi. Kosmos se o ně pevně stará. Jsou ceněnými drahokamy vesmíru.

Hluboké ženy ovlivní každého, kdo s nimi přijde do kontaktu.

Hluboké ženy jsou tu k obnově otevření se přítomnosti, moudrosti srdce, dechu, krve, tajemství a naslouchání duše naší planety.

Hluboké ženy jsou manou z ráje.

Hluboké ženy jsou pradávné, voňavé tóny písně Země.

Hluboké ženy jsou povolány k vyzařování frekvencí svého bytí, bez výhrad nebo rozpaků zamíchat pohasnutými vzpomínkami oslepeného lidstva, které ztratilo svou cestu.

Vezměte hlubokou ženu za ruku a uzavíráte slib sami se sebou.

Připomínáte sami sobě, že toto je život, na který si vzpomínáte a je to ten, na kterém nyní nejvíce záleží. Až budete připraveni, vše se ve vašem životě spikne a budete přivedeni do její aury.

O intuitivním životě hluboké ženy se mluví jen zřídka, ale posvátné denní činy těchto žen udržují zemi otevřenou pro možnost nového života.

Hluboké Ženy drží budoucnost naší planety ve svých zemi pokrývajících, soucitných a světlem vyplněných rukou.

Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

Překlad: Taunia Atiriamin
www.slunecnabrana.eu, www.martinachristova.eu

40 vět, na které by rodiče neměli zapomínat.

 

1. Je normální, že se zlobíš. Budu tu chvíli s tebou, pomůžu ti, než tě to přejde.

2. Je normální, že jsi smutný. Posedím tu s tebou.

3. Vím, že jsi zklamaný. To je normální. Já to taky znám.

4. To je normální. To se stává každému.

5. Líbí se mi, jaký jsi.

6. Jsi pro mě moc důležitý!

7. Poslouchám.

8. Jsem tady.

9. Nejsi povinen snažit se, abych byla šťastná.

10. Ty jsi důležitější, než tvoje city. Ty přejdou.

11. Dokážu zvládnou t své city, ať jsou jak chtějí silné.

12. Chtěla bych se dívat, jak si hraješ.

13. Jasně, že se přidám k tobě.

14. Budu tu s tebou chvíli ležet.

15. Rozesmíváš mě.

16. Věřím ti.

17. Důvěřuji ti.

18. To zvládneš.

19. Nejsi dokonalý, já taky ne, ale naše láska dokonalá je.

20. Děkuju ti.

21. Jsem na tebe pyšná.

22. Jsem ráda, že jsi tu.

23. Dělat chyby je normální.

24. Nespěchej.

25. Jsi silný.

26. Jsem pyšná, že jsem tvoje maminka

27. Jsi odvážný.

28. Odpouštím ti.

29. Myslím na tebe.

30. Bylo mi po tobě smutno.

31. Je normální, že sis to rozmyslel.

32. Je normální říci si o pomoc.

33. Poslouchám tě.

34. Vidím tě.

35. Odpusť mi.

36. S tebou je mi v životě líp.

37. Zasloužíš si to.

38. Jsi schopné dítě.

39. Hrozně moc pro mě znamenáš!

40. Mám tě ráda tak moc, jako ty mě!

=========

Related posts:

Deficit rodičovské lásky. Nenápadné, nebo naopak velmi nápadné následky v dospělém životě.
Jak ubližujeme svým dětem? Nejčastější chyby.
Příprava na školu
10 situací, kdy se nám zdá, že dítě zlobí, ale není to pravda

Září 2018
Po Út St Čt So Ne
« Čer    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain