ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro den: 25.2.2017

Vztahy nové doby.

V tom jaký máme vztah k lidem, k přírodě, zvířatům, rostlinám, planetě, vesmíru atd. se odráží to, jaký máme vztah k sobě. Vše je propojeno, jak nahoře tak dole, jak uvnitř, tak vně a naopak. Pokud máte potřebu se vědomě oddělovat, odstřihávat od lidí a rušit s nimi spojení, tak co vlastně rušíte, když ten druhý je vámi a vy jím? Rušíte zároveň spojení sami se sebou, se svým srdcem…

Na lidi, kteří mají spolupracovat a společně tvořit jsou nyní vyvíjeny tlaky, aby se rozdělovali. Nepodléhejte těmto tlakům… Pokud jste pevně ve své duši, svém srdci, tak cítíte lásku k sobě i ke všemu živému. Srdce, láska, nerozděluje, neodděluje, neodstřihává, ale naopak spojuje, propojuje, souzní. V srdci je vždy harmonie se vším, radost, soucítění.

Pokud se na druhého člověka dívám jako sám na sebe, a jsem ve svém srdci, tak i vnímám, že, když něco udělám, tak ten můj bližní se bude tak a onak cítit. A chtěl bych se já cítit, tak jak se cítí můj přítel? Jdu do svého srdce, které miluje, které je laskavé, soucitné a vím, že láska je bezpodmínečná. Tak jako miluji sebe, miluji i svého přítele…

V našem spojení, v našich srdcích, v našem sdílení a společném tvoření je obrovská síla. Než jsme šli na tuto planetu, tak se mnozí z nás domluvili, že se zde potkáme, rozeznáme a budeme pokračovat v naší misi. Srdce vás volá k těmto setkáním, srdce se chvěje radostí a štěstím, když se tyto duše poznají…

214

Čím více těchto lidí vibrujících na podobné vlně se sejde, tím rychleji se tvoří nové energie. Každý z nás má výraznější jiné schopnosti. Někdo dokáže stahovat vysoké vibrace z jiných, barevnějších vesmírů, jiný je dokáže zde na Zemi ukotvovat a propojovat s jádrem, někdo je více jasnovidný, jiný jasnoslyšný, někdo má potřebné informace, kódy, někdo přináší symboly, někdo je více ohnivý, další má silnější spojení s vodou. A když se tito lidé setkají a již jen, když tak vedle sebe jsou, tak se spojí jejich schopnosti a vše se transformuje velmi rychle. Jeden stáhne, druhý dodá informace, třetí symboly, další ukotví. Proto se setkáváme, proto sdílíme a společně tvoříme. Čím více jsme spolu, čím více o sobě víme, čím více se rozeznáváme, spojujeme, propojujeme, tím větší rychlost a sílu vše nabírá.

Pokud cítím spojení se svou duší, svým srdcem, vyšším Já, Zdrojem, Vesmírem, Zemí, poté cítím i spojení s jinými lidmi, lásku k nim, soucit a chuť společně tvořit.

Nepřišli jsme zde na dovolenou, přišli jsme zde pozvednou vibrace, vrátit Zemi do jejich původních kódů. A když se spojíme a budeme tak konat v radosti a lásce, tak více než kdy jindy pocítíme podporu vesmíru, radost a ve své podstatě to pro nás pak ta dovolená je, ale ne odpočinek, kdy ležím a nic nedělám, ale kdy tvořím a zároveň si užívám relax.

V současné době již vše jede tak rychle, že lidé vnímají ve svém srdci s kým se potřebují setkat. Při těchto setkání dochází k obrovskému léčení, aktivaci a k propojení schopností. Stačí jen spolu být, být ve svých energetických polích a už to jede. A tak se stává, že z tohoto setkání odejdete s drakem, se kterým tvoří kolega či se spojíte s jeho vesmírem, spojíte se s rostlinnou či minerální říší. Jeden předá druhému to a jiný ono. Barvy vašich energetických polí se promíchají a předají si informace.

A to jsou vztahy nové doby, ať už mezi kolegy, přáteli, milenci… Setkávají se ty duše, které si mají co předat, které spolu mají tvořit, které jsou na podobné frekvenci a propojují se.

Nikdo a nic není od nikoho odděleno, oddělovat chce jen naše ego, vzájemná láska spojuje…

A tak se spojme, nepalme mosty, neničme základy, nikdy nevíme, kdy nás ten most opět zavolá. Ve skutečnosti mosty mezi našimi srdci se zbořit nedají, ty jsou tam stále, ať chceme nebo ne. Jsou barevné, duhové, diamantové, třpytí se. V srdcích spojení nikdy nekončí…

Jen ve stavu odpojení se chceme odpojovat.

Tak nespalme to krásné v nás…

S láskou – Antalii

Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce.

 

Většinu mužů přitahují silné ženy.  Někdo si na ni troufne jiný jen tak z zpovzdálí kouká a představuje si, jaká je asi v posteli, ale všichni jsou nějakým způsobem vzrušeni. Silná žena jim nedá spát. Když je ještě navíc krásná, způsobí v mužských hlavách úplnou paniku. Buď probudí odpor, nebo nekontrolovatelný chtíč.

Obklopuji se silnými ženami a všechny mají nebo měly stejný problém. Mít spokojený vztah. Protože se samy sebe nebojí, začínají s nápravou nejprve u sebe. Hloubají se v tom, co dělají ve vztahu špatně, jak se mohou zlepšit, kde se zapomněly, kde mohou vylepšit svůj charakter. Prostě a jednoduše, jak udělat partnera šťastnějšího.

Často je to stojí nemálo sil. Silné ženy, které chtějí spokojený partnerský život, se často dostanou až na samou hranici sebemrskačství, kdy neustále hledají chyby jen na sobě a idealizují si partnera. Nakonec skončí vyčerpané, ponížené, sešlapané a s hrůzou si uvědomí, že zapomněly samy na sebe. Znova se najdou, vyrostou, získají vnitřní energii, náboj, kreativitu a to ještě větší než s předchozím partnerem.

Čas na nalezení božského v sobě

Muž je však o tuto její energii obrán a je nucen se sám plácat v tom, co mu žena poodkryla. Setkání s touto ženou je pro muže taková pomyslná smrt před nalezením Boha. Přišel o iluze o sobě samém, zjistil, že je ve svém stávajícím životě nespokojen, přišel třeba i o práci a v konečném důsledku o přítelkyni.  Nemá nic, co by stálo za řeč a to je ten nejlepší startovací můstek pro nalezení Boha v sobě a nastolení harmonie v životě. Protože MUŽ NALÉZÁ BOHA, AŽ O VŠE PŘICHÁZÍ.

Být silnou ženou je těžká řehole

Silné ženy nejsou bezcitné a hrubé mrchy. Naopak. Jsou to extrémně citlivé a empatické bytosti. Mají vyvinutý šestý smysl a intuici extrémně. Často ví, na co jejich partner myslí. Vědí už po pár hodinách či dnech, kde jsou jeho slabé stránky a s čím se v životě potýká. Silná žena hned pozná, co muž skrývá za bolístky, ale taky ví, jak mu s tím pomoci. Čeká, až je muž ochoten se na sebe podívat z nadhledu a odstranit ze svého života to, co jej tíží a co už nepatří do jejich vztahu. Když už má silná žena nabytou vnitřní moudrost, tak na slabé stránky svého partnera neupozorňuje. Jen systematicky svým vlastním životem a přístupem vytahuje nitku po nitce to, co je třeba zpracovat. Dělá to většinou nevědomě. Jen tím, že občas něco prohodí, zažije, projeví se přirozeně. Už to stačí, aby snadno a lehce dosáhla tam, kde se muž nechtěl ani podívat. Do pekla sebe sama.

Kámen úrazu. Muž je odhalen

Muž nesnese, když je odhalen. Vybudoval si za svůj život určitou masku, kterou okouzluje každou ženu. Při povrchních vztazích zůstává vždy neodhalen, ale co když si do života přitáhne ženu, která ho dokáže odhalit i po pár dnech a ještě ho milovat? Se všemi jeho slabostmi a chybami? Neuvěří tomu. V rámci zachování si vlastní tváře začne být buď agresivní a pokusí se ženu ponižovat nebo ji začne ignorovat, psychologicky napínat a vyčerpávat a jinak trestat. Aby si uvědomila, že její přirozenost se mu vlastně příčí a zasahuje ho tam, kde už není ochoten se vidět. Nakonec vztah jeden či druhý ukončí a oba jsou zasaženi. Žena nedůvěrou, slabostí a neochotou muže přiznat si, kde svá slabá místa má a muž zůstává dál nahý, cítí se zraněn a je nucen řešit si své bolístky sám.

K čemu to vlastně všechno je?

Na „silnou ženu“ nikdo nezapomene. Když přijde muži do života, je to většinou něco, co ještě nezažil a bývá to nejvíc transformující vztah. Pro ni je to další zkušenost a dílek do skládačky s názvem „sebeláska“, kterou si buduje celý život. Pokud je muž ochoten přiznat, že nějaké slabosti má, ona ho vyzdvihne na světlo a pomůže mu, aby se viděl ve stejně božském, tak jak vidí ona jeho. Podá mu pomocnou ruku a řekne „pojď, lásko, ukážu ti, jak úžasný jsi. To všechno kolem jsou malichernosti.“ Pakliže si muž svou slabost a zranitelnost nechce přiznat a dále hraje role, na které byl zvyklý, nastává kolotoč utrpení obou. Z jeho strany obviňování a nemožnost se hnout dál, z její strany zrada z nepochopení a marnost konání.

Nebojíte se silných žen, bojíte se sebe.

Muži pokud vás přitahují silné ženy, je to proto, že vaše duše podvědomě vyhledává, aby už bylo na světlo světa nekompromisně vytaženo to, co jste zatím tak úspěšně před sebou skrývali. Věřte, že setkání s takovou ženou bude nádherné, ale také bude velmi bolet. Ne proto, že ona vás raní, ale proto, že uvidíte jasně své vlastní bolístky, hradby kolem srdce, nepodařené vztahy s rodinou, ego masky a těžko budete něco skrývat. A to chce odvahu. Velkou odvahu.

Sebe zvládne málokdo

Takové ženy jsou často vztahy velmi unavené, protože do každého vztahu dají vše, veškerou svou energii a když vztah skončí je to pro ně jako ztracený miliardový projekt. Pokaždé doufají, že teď už je to do konce života. Často pak slyší „ zase tě nezvládl, no jo, tebe zvládne málokdo.“ Ale opak je pravdou. Sebe zvládne málokdo. Podívat se jaký jsem, je ten nejtěžší úkol k pochopení na tomto světě. Pakliže není vůle k práci na sobě, není nic, co by vztah s takovou ženou mohlo udržet. Ale nic není náhoda. Pakliže tato zkouška není pochopena, přijdou další a důraznější.

Neokrajujte se, nejste shnilé jablko

Silné ženy, nestyďte se za to, jaké jste. Často býváte osočovány z čarodějnictví, z toho, že s vámi nejde vydržet, ale bez vás taky ne. Nesnažte se ze sebe ukrajovat a přizpůsobovat se. Učte se pokoře, lásce a trpělivosti. Každý má svou cestu, a když vás někdo zase nedá, nezoufejte. Vždyť je to krásné. Nepřestávejte věřit tomu, že na světě existuje někdo, kdo má odvahu poprat se sám se sebou, kdo je ochoten přijmout vaši přirozenost a sílu a nechá se vámi vést do té nejčernější tmy a pomůže vám pak na oplátku najít cestu zpět ke světlu. Ruku v ruce, uzdraveni a šťastni.

www.vendulakocianova.cz

Připravte Bohu cestu, aby se mohl objevit

 

Depositphotos_42156051_s

Osvícení se dostaví samo, nemůžete mu to nařídit, nemůžete ho k tomu přimět. A přesto pro to můžete mnohé udělat, ale nic z toho, co uděláte, nebude příčinou. Vaše činnost nepřiláká osvícení, ale připraví vás, abyste ho dokázali přijmout. A přijde, až přijde. Vše, co děláte, je pouhou přípravou na jeho přijetí – abyste poznali, že se dostavilo. Můžete prostudovat všechny posvátné spisy světa a být vzdělaní a učení, ale nebudete osvícení. Ve skutečnosti budete víc neosvícení než předtím, protože čím víc máte vědomostí, tím větší je vaše ego. Čím víc zvládáte technik, tím víc posilujete ego.: „Dělám to a ono a už jsem dokázal spoustu věcí – tolik půstů, tolik prostrací ( podrobení se, naprosté odevzdání se).“ Čím jste aktivnější, tím silnější  máte pocit, že si zasloužíte být osvíceni, že máte nárok být osvíceni.

Na osvícení si nemůžete činit nárok. Má-li se dostavit, musíte úplně zmizet. Bůh přijde, jakmile odejde mysl. Osvícení se nedá nalézt pomocí usilovného hledání. Dostaví se, jakmile zjistíte, že veškeré hledání je marné. A pamatujte si, že tím neříkám, že nemáte hledat, protože pokud nehledáte, nemůžete dospět k poznání., že hledáte nadarmo. Neříkám, že nemáte meditovat: když nemeditujete, nikdy nepochopíte, že existuje meditace, jakou neprovádíte, ale prostě se sama dostaví. Meditace vás učiní vnímavější. Vaše srdce bude pozornější, láskyplnější a citlivější. Vaše bytí spatří věci, jaké jste  do té doby neviděli. Budete zkoumat nové prostory uvnitř svého bytí. Každý den v daném okamžiku se bude dít něco nového.

Meditace jsou jako koupel: osvěží vás, ale ona svěžest není osvícení. Meditace připravují cestu. K osvícení nemůžete dojít. Je to přesně naopak: osvícení přijde k vám. Připravte Bohu cestu, aby se mohl objevit. Vy sami ho nenajdete. Můžete jenom čekat a věřit, že On najde vás.

Osho

Matky a synové: Základ vztahu tvoří citová výživa.

Co všechno představuje máma pro svého syna? V čem všem ji nikdo nenahradí? A jak se zbavit jejich případného nezdravého pouta? Přečtěte si rozhovor s terapeutkou Kristinou Baudyšovou.

To, že vztah matky a syna nemusí být vždycky napěchovaný láskou a blízkostí, jsem pochopila už hrozně dávno: nejzásadnější muži mého života měli rozhárané a prapodivné vztahy právě se svými matkami.

Když se mi narodil ten nejvysněnější muž mého bytí, došlo mi téměř okamžitě, jak moc je chlapecká duše křehounká a jak hodně potřebuje orientaci a utvrzení v tom, co my holky máme tak nějak automaticky v sobě: v citech a pocitech. Proto se nám dvěma hned zkraje našeho „maminkosynovského“ setkání osvědčila moje srdeční navigace, na kterou se on může za všech okolností spolehnout a která ho vždycky, i přes mraky překážek, cestou necestou, dovede k cíli. K sobě samému.

Co všechno pro malého chlapečka ztělesňuje máma?

Máma vyživuje své dítě láskou. A to doslova. Tato citová výživa a přijetí ze strany mámy je pro chlapce velmi důležitá. Máma chlapci nejvíce dává do jeho devíti až dvanácti let. V tomto období se mimo jiné v chlapci utváří i jeho citová složka. Chlapec v tomto období od své mámy přijímá pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. A tento citový vklad v něm zůstává po celý život. Zásadně se projevuje v jeho vztazích s ženami. Ale i v jeho vztahu k sobě samému. Když za mnou přichází klient řešící svůj vztah s ženami, vždy se ho ptám na jeho vztah s mámou v dětství. Zda k němu maminka byla něžná a laskavá. Zda se cítil mámou přijímaný a milovaný.

Jak se synem komunikovat a jakým způsobem ho vést, aby z něj nevyrostl rozmazlený mamánek, ale sebevědomý citlivý muž?

Matka může vnímat a ctít osobnost svého syna už v jeho útlém věku. I v malém chlapci můžeme vidět zárodek muže, který touží být velký a silný. Tuto velikost a sílu může matka vidět a respektovat i u svého syna. Když si je žena vědoma mužství svého syna, cítí, jakým způsobem v něm podporovat sílu namísto slabosti. Matka může svému synovi přenechávat už v útlém věku různé mužské úkoly, kterými ve svém synovi podporuje jeho mužskou polaritu. A zároveň se syn plněním těchto úkolů rozmazlenosti vyhýbá.

Můžeme si však i položit otázku, proč vlastně matka své dítě rozmazluje? V mnoha případech je to proto, že se na své dítě upnula jako na zdroj své jediné radosti. Někdy však také ženám chybí pocit něžnosti či větší citovosti, kterou hledají u svých dětí. Od určitého věku chlapce si matka začíná uvědomovat určitou nesamostatnost svého syna. Se změnou však musí začít sama u sebe. A dále změnit svůj přístup k synovi.

Do jakého věku je důležité pro chlapce cítit mámu za zády?

Mezi devátým a dvanáctým rokem se chlapec začíná postupně od mámy odpoutávat a přecházet k takzvané ochraně otce. Začíná se od svého táty učit, jak být mužem. Pokud máma svého syna drží, nepouští ho, chlapci tím škodí. V přírodních kmenech se k tomuto účelu používá rituál. Takový rituál, ve kterém chlapec propouští své dětství, můžeme udělat i v našich podmínkách. Rodiče chlapce stanoví datum pro takový rituál. S citem k vyspělosti a zralosti chlapce. Doporučovala bych ho udělat v období mezi devátým a dvanáctým rokem chlapce. Chlapec se v tento den rozloučí se svými dětskými hračkami. Rozloučí se však i s dětským zdrobnělým oslovením, které z něho dělalo malého chlapce. Sám si zvolí nové oslovení, ve kterém se bude cítit dobře. Ve stanovený den rituálu po rozloučení se se vším, co chlapce citelně poutalo k dětství, matka předává syna otci dítěte. Chlapec odchází se svým otcem a dalšími muži na několik dní do lesa či do hor. Kde ho muži přijmou do světa dospělých mužů náležitým chlapským způsobem. Po návratu domů chlapec vnímá změnu. Rodiče se k němu chovají více jako k dospělému. Chlapec má více volnosti, avšak i více povinností. Větší zodpovědnost za sebe i za své činy.

Kolik dnešních otců je ovšem na takový rituál připravených?

Čím dál více mužů-otců hledá svoje spojení s mužstvím. Tito muži si uvědomují své vlastní rezervy v této oblasti a chtějí své mužství rozvíjet. Takoví otcové mají zájem podpořit mužství i u svého syna. Pro svého syna by chtěli být lepším tátou. Rádi by mu po otcovské stránce nabídli více, než co dostávali oni v dětství od svého vlastního otce. Takový rituál může být jednou z možností, jak dělat věci jinak.

Co se děje mužům, kteří nedostali v dětství dostatek mateřské lásky a něhy?

Citový nedostatek ze strany matky se může projevit opravdu mnoha způsoby. Citlivý chlapec v dětství touží po mámině milující náruči. Když lásku nedostává či je odmítaný, uzavírá se do sebe. Můžeme to vnímat jako pud sebezáchovy. Aby chlapec obrazně přežil chlad a nevlídnost své matky, musí uzavřít části sebe sama. Když necítí, nebolí to tak moc a dá se to vydržet.

Jak se takový stav odráží v jejich partnerských vztazích?

Obecně tito muži méně důvěřují ženám. Často si jako partnerky volí ženy podobné své matce, co se týče citové výbavy i povahových vlastností. Jinými slovy řečeno, vztahem s přítelkyní či manželkou se stále snaží vyřešit svůj vztah s mámou.

Na nedostatek lásky a něžnosti v útlém věku může chlapec reagovat tím, že se vůči ženám citově uzavře. Prostě jim určitým způsobem nevěří. Jenomže zároveň tuto maminčinu lásku právě u své partnerky hledá. A je tím pádem ve vztahu zacyklený, není spokojený, ale nemůže odejít, protože stále čeká, kdy se setká s tím, co v dětství nedostal. Jako by nevědomě toužil po tom, aby se k němu jeho partnerka chovala jako máma. A on byl zase malý chlapec.

Náročné období nastává v době, kdy se partnerům narodí dítě. Muž se může cítit odstrčený, na druhé koleji. Jeho vnitřní dítě trpí. Často i tím, že vidí, jak dítě lásku dostává, ale on ji přitom nedostával. A s celou situací si neví rady. Jiná situace však nastává, když matka opustí dítě v útlém věku. Pracovala jsem v terapii s mužem, kterého matka opustila v jeho pěti letech. Muž vyrůstal se svým otcem. V dospělosti se tento muž neuměl citově otevřít vůči ženám. Jeho největším strachem byl strach z opuštění. Když navázal se ženou hlubší citový vztah, ženu opustil ještě dříve, než to mohla udělat ona. Jeho prvotní trauma z opuštění matkou bylo tak veliké, že ani ve věku 45 let ho neuměl překonat.

Jsou tady však i muži, kteří matkou milováni sice byli, ale v útlém věku se dostali do jeslí. Před rokem 89 to bylo poměrně časté řešení, často například od jednoho roku. V tomto případě se setkávám u těchto mužů s pocitem zrady ze strany matky. Muž pak hledá své chybějící citové naplnění z dětství u své partnerky.

Může se změnit během života vztah k ženám u mužů, kteří prošli v dětství citovou deprivací ze strany matky?

Nejdůležitějším krokem k nastartování změn je uvědomění si problému. Pokud muž přizná sám sobě, že jeho vztah s matkou ovlivnil jeho vztah k ženám. To, když si muž uvědomí, že ženám nedůvěřuje. Nebo se jich bojí. Popřípadě bojuje s jejich manipulací, protože podobné pocity zažíval v dětství ve vztahu k matce. V běžném životě takové uvědomění nastat nemusí, v terapii k němu dochází snáze. Může být osvobozující si přiznat, že od žen očekávám podobné chování jako od své matky. Dalším krokem je ochota, nebo dokonce odhodlání udělat v sobě změnu. Jinými slovy – s tímto zatíženým očekáváním něco dělat.

Co může způsobit matka, která nemá partnera, ale postupně si vytvoří „partnera“ ze svého syna?

Pro takového chlapce může být v pozdějším věku náročné navazovat hlubší a trvalé vztahy s ženami. Matka svého syna formuje od jeho narození, ví, co na něj platí, jak ho dovést k určitému jednání či výsledku. Syn je ze strany své matky lehce manipulovatelný. Chlapec může mít pocit zavázanosti k matce. Pocit, že by jí měl vyhovět, popřípadě že jí něco dluží. Jedná se o podvědomý pocit viny. Partnerka takového muže snadno získá pocit, že se svojí tchyní doslova soupeří o svého muže. Závislost mezi synem a matkou může vznikat i v případě, kdy je otec v rodině přítomen. Matka se z nějakého důvodu upíná na syna jako na svého partnera a otec chlapce stojí opodál celého dění.

Jak se takový problém léčí?

Terapeutická technika zvaná rodinné konstelace s těmito tématy umí velmi účinně pracovat. Jedná se o skupinovou terapii, vyvinutou německým terapeutem Bertem Hellingerem. Napomáhá člověku pochopit celé téma a podívat se na vše z nadhledu. A následně najít lék či řešení. Pokud člověku nevyhovuje skupinová terapie, není problém navštívit terapeuta, který s terapií rodinných konstelací pracuje i v soukromí. Tedy bez skupiny. Vyléčení tohoto tématu pozitivním způsobem podporuje pocit mužství a sebejistotu v muži. Navíc to má pozitivní vliv na jeho vztah s partnerkou. Která ve svém vztahu s partnerem obvykle pocítí velikou úlevu.

Jak má přistupovat matka k synovi, jakmile z nějakého důvodu selže otcovský vzor?

Vychovávat svého syna s úctou a respektem k jeho mužství. Pro syna je velmi těžké, pokud žena haní jeho otce. Například když o něm mluví s neúctou či despektem. Dítě, ať je to chlapec či dívka, je z poloviny stvořeno z matky a z druhé poloviny z otce. Matka potřebuje ctít obě části v dítěti. Mužskou i ženskou. Pokud to nedělá, chlapec podvědomě přijímá informaci, že jeho mužská – tedy otcovská část není v pořádku. Pokud dospěje k postoji že jeho mužská polarita selhala nebo je špatná jako taková. Tento program o nedostatečnosti či selhání otce syn stahuje sám na sebe. Ke svému mužství chlapec potřebuje mít vůči svému tátovi úctu. Jakmile je to jinak, ubírá to chlapci i dospělému muži na pocitu sebejistoty. Řešení vidím v tom, když matka přijme zodpovědnost za svoji volbu partnera. Pokud si dovede přiznat a určitým způsobem v sobě ctít, že otce pro svého syna zvolila ona. Pak si může snáze uvědomit, že její negativní zkušenost s otcem dítěte se dítěte vůbec nijak týkat nemusí. Syn je dítě, kterého se svět dospělých, jejich křivdy a jejich nenaplněné očekávání nemusí nijak týkat.

V jakých případech žije syn celý život s matkou? Dá se z takové fixace jednou provždy vystoupit?

Jsou to případy, kdy muž zůstane malým chlapcem své matky. Nenajde si cestu ke svému mužství, protože příklad jeho otce pro něj není srozumitelný, přijatelný nebo dostupný. Avšak otec vždy existuje. Vždy na něj existuje určitá vzpomínka, určité pojítko, vzpomínky rodinných přátel, něco. Něco, kudy si syn může začít uvědomovat otcovu osobnost, jeho zajímavost, jedinečnost jeho povahy a příběhu. A tímto způsobem může začít cesta, která muže vyvede ven z jeho fixace na matku.

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz

Únor 2017
Po Út St Čt So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat