* * *
– z knihy Osobní síla skrze uvědomění, Sanaya Roman
„Pokud si zvolíte vstoupit do aury a těla ženy jejíž spirituální ohně planou, přijímáte že potřebujete jistý stupeň nebezpečí a riskování abyste rostli.
Pokud j…ednou začnete milovat ženu této přirozenosti, musíte přijmout totální zodpovědnost za životní změny které budou následovat.
Váš život nebude stále ospale pohodlný. Váš život vám nedovolí zůstat uvíznutí ve starých kolejích a stagnujících rutinách. Váš život dostane radikálně novou příchuť a vůni. Budete zažehnutí přítomností Divoké Ženskosti a to začne vysílat elektrické šoky spirituálního Světla skrze váš celý čakerní systém, nalaďující vás na Volání Božství.
Volba být sexuálně a romanticky intimní s probuzenou ženou vyžaduje mužskou odvahu kráčet nebojácně do Neznáma. Ale budete sklízet odměny nad vaše mentální chápání.
Vezme vás do neobjevených světů mystérií a kouzel.
Povede vás okouzlená a napůl opitá láskou do divokých lesů smyslné extáze a zázraku.
Ukáže vám posvátná nebesa naplněná hořícími hvězdami, že začnete pochybovat, zda stále žijete na stejné planetě na které jste se narodili.
Zlomí vás a roztrhá vás tak, že vaše divoké vášnivé srdce vás přivede touhou napůl k šílenství. Budete ji chtít pohltit a prostoupit jí na každé úrovni tak jak vaše Mužská Esence může pohltit a prostoupit svět – osvěcujíce Vesmír vaší oddanou Láskou.
Uvidí vás tak, jak jste nikdy předtím nebyli viděni.
Bude vám důvěřovat.
Bude vás uznávat.
Bude uznávat vaše snahy udělat ji šťastnou.
Bude oceňovat vše dobré co děláte a vše dobré, čím jste.
Neuteče od vaší temnoty, protože vaše temnota ji neděsí.
Přivede vás polibky, pohlazením a láskou zpět do Života. Bude mluvit slovy, kterým vaše Duše rozumí. Nebude vás trestat za vaše chyby.
Je to obrovský risk milovat probuzenou ženu, protože najednou neexistuje místo kam se schovat. Vidí všechno, proto vás může milovat s hloubkou a přítomností po které vaše srdce a tělo tak těžce prahne, tak dlouho, tak intenzivně… že pochybujete zda jste vůbec byli živí po celou tu dobu, co byla pryč.
Milovat takovouto ženu je rozhodnutí které uděláte abyste začali žít nadšeně s vaší Duší v plamenech.“
Nejsme připraveni. Nejsme ochotni k obětem, ke kompromisům, k lásce bez podmínek. Nejsme ochotni vložit do vztahu všechno. Chceme, aby všechno šlo snadno. Jsme pohodlní. Stačí jediná překážka a všechno vzdáme. Nedáme svojí lásce vyrůst, odcházíme předčasně. Nehledáme lásku, ale silné dojmy. Hledáme někoho, s kým můžeme chodit do kina nebo na pizzu, ne někoho, kdo nám porozumí, i když spolu budeme jenom mlčet. Trávíme společně čas, ale nevytváříme společné vzpomínky. Nechceme se v životě nudit. Nechceme partnera na celý život, ale pouze někoho, s kým nám bude dobře tady a teď. S kým se budeme bavit. A to je velmi, velmi dočasné. Když vášně pohasnou, uvědomíme si, že na všední život nás nikdo nepřipravil. Nevěříme v půvab předvídatelného, protože jsme příliš zaslepeni svou touhou po dobrodružství. Po zážitcích.
Noříme se do nesmyslného městského života a lásce nenecháváme žádné místo. Na lásku nemáme čas, nemáme dost trpělivosti na nějaké ujasňování vztahu. Jsme lidé zaměstnaní, jdoucí za svými materiálními sny a do nich se láska nehodí. Vztahy nejsou nic víc než příslušenství.Hledáme okamžité uspokojení ve všem, co děláme: něco zavěsíme na síť a hned čekáme lajky. Zvolíme si profesi a očekáváme úspěšnou kariéru a uznání, a to hned, teď, včera bylo pozdě. A když si zvolíme nějakého člověka, očekáváme samozřejmě ihned velkou lásku. Chceme od vztahu zralost, která přichází až s časem, citové pouto, které se vytváří po celé roky – a chceme to hned, teď a tady. Jenomže se nám toho nedostane. A my nemáme ani čas, ani trpělivost.
Dáváme přednost strávení jedné hodiny se stovkou lidí přede dnem stráveným s jediným člověkem. Věříme na „variabilitu“. Jsme lidé „sociální“. Více věříme setkávání s lidmi, než jejich poznávání. Jsme chamtiví. Chceme mít všechno. A rychle. Snadno s někým při sebemenším záblesku přitažlivosti navážeme vztah a stejně snadno z něj odcházíme, jakmile se objeví někdo „lepší“. Nechceme hledat to lepší tady v tom člověku. Chceme, aby byl rovnou ideální. Setkáváme se s mnohými, ale málokomu dáme vůbec nějakou šanci. Všichni nás jen zklamali…
Technologie nás sbližují tak těsně, že ani nemůžeme dýchat. Fyzickou přítomnost nahrazují zprávy, chaty, skypy. Necítíme žádnou nutnost trávit čas společně. I tak se přece máme navzájem v životě docela dost: na sociálních sítích, na skypu, webech … O čem bychom si mohli povídat „naživo“?
Jsme generací cestujících, kteří se nikde nezdrží dlouho. Bojíme se závazků. Jsme přesvědčeni, že jsme nebyli stvořeni pro vztahy. Nechceme „se usadit“. Už pouhá myšlenka na to nás děsí. Nedokážeme si představit, jaké to je, být s jediným člověkem až do konce života. Odcházíme. Stálostí opovrhujeme jako nějakým sociálním zlem. Rádi věříme, že nejsme takoví, jako všichni. Rádi věříme, že neodpovídáme sociálním normám.
Jsme generací, která sama sebe označuje za „sexuálně osvobozenou“. Oddělujeme sex od lásky, nebo si to aspoň myslíme. Jsme pokolením sexu a rozchodů. Nejprve sex – teprve pak se rozmýšlíme, zda s tím člověkem chceme či nechceme být. Provozovat sex je pro nás něco jako dojít se napít. Neděláme to proto, že dotyčného milujeme, ale pro chvíli fyzické rozkoše. Alespoň dočasného potěšení.Sex mimo vztah už také není tabu. Známe pojem volného vztahu, přátel s privilegii, sexu na jednu noc, sexu bez závazků…
Jsme praktické pokolení, řídící se pouze logikou. Už nevíme, jak se miluje bláznivě. Nebudeme putovat přes devatery hory, abychom se setkali s vyvolenou či vyvoleným. Naopak, vzdálenost je pro nás důvodem k rozchodu. Jsme příliš rozumní na lásku.
Jsme pokolení, které se bojí. Bojí se zamilovat, oženit či vdát, utrpět nezdar, cítit bolest, mít zlomené srdce. Nikoho si nepustíme blízko a sami se také k nikomu příliš nepřibližujeme. Sedíme za vysokými zdmi, které jsme postavili kolem svých srdcí, čekáme na lásku a prcháme a schováváme se pokaždé, jakmile se objeví na obzoru. Nechceme být zranitelní. Nehodláme svlékat vlastní duši před nikým.
Vztahů už si neceníme. Necháme klidně odejít i ty nejlepší lidi.
Není nic, v čem bychom v tomto světě nedokázali zvítězit. Ale pokud jde o lásku, jsme zcela bezmocní. V tom nejdůležitějším lidském citu.
ŽIJTE SVŮJ ŽIVOT PODLE VAŠICH SNŮ A PŘÁNÍ…
proč žít představy druhých? Představy druhých jsou často odlišné od těch vašich….vaše životy nikdo jiný za vás žít nebude, tak proč se znásilňovat a žít tak jak si to přeje někdo, kdo si žije sám svůj život a přeje si abyste žili i vy jeho představy? Co vás k tomu vede? Být v očích druhých tím hezkým a přitom živořit a znásilňovat svoje tužby?
Všechno jde, jen chtít….to, že teoreticky víte co byste měli dělat a neděláte je polovičatost… teoretiků je habakuk a pokud opravdu chcete život změnit k lepšímu, lépe zvládat náročné situace ve vašem životě….je opravdu potřeba teorii uvádět do praktického života…jedině tak poznáte, zda ta teorie funguje a nebo ne.
Vaše nezdary, pády, radosti i starosti….to vše k životu patří. To co nás srazí na kolena je jen zkouškou pro nás a až čas ukáže, kam nás to posunulo. To co nám dává křídla když se nám daří….to je motivace, povzbuzení a ukazatel, že tudy to jde….tady je ta cesta po které máme jít. Přijímejte s otevřeným srdcem i to „dobré“ i to „zlé“ ….vše má svůj smysl.
všimli jste si toho, že se často bojíte dopředu situací, které ještě nenastaly: Že si předem svým strachem malujete svoji budoucnost v barvách, které se vám nelíbí? Proč to děláte? Chcete být snad v tomto životě trpiteli a baví vás být v roli ubožáka, který si pro svůj očistec ještě vezme do ruky důtky a bičuje si záda?
často ve svých bolestech hledáme a hlavně vidíme cesty, kudy to nejde. Proč? Protože je to jednodušší…jsou i cesty, kudy by to jít mohlo, ale je potřeba často něco obětovat…majetek, zázemí, pohodlí atd. Když nezkusíte vyjít na cestu, která není prošláplá….neuvidíte co tam je….jaké dary tam na vás čekají.
spousta lidí si hlídá svoje city a pak se diví, že se mu nedostává lásky. Když sám neumíš dát lásku, tak proč očekáváš, že ti ji někdo bude dávat? Je třeba si uvědomit, že ženy svou lásku dávají najevo často jinak než muži…. Ženy od svých mužů očekávají náklonost v podobě slov…ale muži chtějí lásku dokazovat svými činy….pak dochází k nedorozumění….žena se cítí být nemilovaná a muž se cítí jak trotlík, ať dělá co dělá…jeho žena necítí jeho lásku :o) a on ji přitom tak miluje.
náznaky a nebo naopak spousta slov, ve kterých se ztrácí pointa…. To jsou komunikační šumy…. Které vedou k nedorozumění. Něco chci? Tak to řekni narovinu a nenaznačuj a nebo nemel kolem toho tak dlouho, že tě okolí nechápe co tím chceš říct…. Díky tomu, že budeme jednat na rovinu, naše přání a to co chceme říct….budou pochopena a nebude docházet k nedorozumění.
když se naladíme na toto myšlení….začnou se dít věci. Není to zrovna pro některé z vás jednoduché se takto naladit….ale jde to. Jen pochyby v tomto myšlení nemají místo….pokud ano….tak je potřeba je vymést….
sami sobě, svým schopnostem, darům, pravdám, které žijete a využívejte je v prospěch svůj i druhých…. Ale pozor…nezasahujte do událostí, které se netýkají vás…. Často jsme to i my, kdo chceme, aby život někoho byl podle našich představ…. A to by nemělo být.
toto mějme na paměti…. Protože to je zákon, který funguje a nezmění ho žádní poslanci, ani vláda ani nikdo jiný…..tak to je a bude. V době, kdy se vše zrychluje tento zákon nabral na obrátkách…. Tzv. BOŽÍ MLÝNY….začaly mlet rychleji, než kdy před tím.
bolest ve které se občas nacházíme se mění…je větší, menší a menší. Mění se… to je něco co jsem si uvědomovala a pozorovala při svých bolestech, ať už fyzických nebo těch na duši….
marně se neříká „to rozdýchám“…ano…stačí si jen uvědomovat dech a vdechovat pocit úlevy do místa bolesti a vydechovat bolest ven…. Nebo …. Nadechovat klid, mír a lásku a vydechovat nervozitu, vztek, nenávist….
proč? Pomozte, ukažte cestu….ale neobětujte se… tím dotyčnému uděláte jen medvědí službu. Aby dosáhl pochopení a zbavil se svého problému potřebuje sám zdolávat překážky ve svém životě….vaše sebeobětování mu nepomůže a vám uškodí. Mnohdy se stává, že dotyčný ani o vaši oběť nestojí a vaše snaha vás stojí spoustu energie, kterou můžete vložit někam jinam…kam? Třeba do svého osobního růstu a zdolávání vlastních překážek…. Každý jich máme na své cestě habakuk.
tolerujme pravdy druhých…..každý máme své úhly pohledu, svá pochopení. Není nutné přesvědčovat někoho o našich pravdách… zkusme ve své tvrdošijnosti změkčit a podívejme se úhlem pohledu toho druhého…lépe ho pak pochopíme ….
mějme úctu k životu …když pocítíme ÚCTU…můžete si být jisti, že POKORA, vám nebude cizí.
nehledejme v slovech druhých to, co tam není. Často ve své bolesti, či krizové době vnímáme i slova dobře míněná jinak a přetáčíme je.
patří minulému času….něčemu co proběhlo…ať už vyčítáme sobě nebo někomu…. Je to bičování sebe samého. Místo toho se raději z těchto chyb poučme, přijměme je jako zkušenost, kterou jsme si měli projít a hlavně ODPUSŤME JAK SOBĚ TAK TĚM DRUHÝM.
pokud přijmete moji pravdu, že tu nejsme za trest a že si život můžeme užít….tak to zkuste. Spousta lidiček utíká do duchovna před životem na zemi…. NOHY NA ZEMI A HLAVU V OBLACÍCH… to je rovnováha, která by nám měla dát možnost žít plnohodnotný život. Jakákoliv převaha na jednu nebo druhou stranu nás směřuje k panovi Chocholouškovi…. Ti co mají hlavu jen v oblacích…jsou podivíni a blázni…. Ti co stojí jen nohama na zemi….ti většinou špatně snáší těžké životní situace a končí na pilulkách….závislostech a končí u pana Chocholouška také.
Ten sluší každému a je spousta situací, kterým se můžeme smát. Často se směju i těm dramatům, které prožívám…ne v danou chvíli, ale časem, až vystydnou…lze si z toho udělat srandu. Kdo umí udělat srandu sám ze sebe…pobaví nejen okolí….ale smích, který v lidech vyvolá je v mém vidění VELKÁ TLUSTÁ HADICE…mezi srdečními čakrami…všech smějících se.
nikdy neznáme celý příběh, nikdy nevíme (byť jsem přesvědčeni, že mi bychom se zachovali jinak) jak bychom se zachovali v té situaci my doopravdy, kdybychom se do ní dostali.
MINULOST nechte za sebou BUDOUCNOST si plánujte takovou jakou si přejete mít….ale hlavně ŽIJTE PŘÍTOMNÝM OKAMŽIKEM a vychutnávejte si každou chviličku svého života…. JSME TADY NA ZEMI JEN NA NÁVŠTĚVĚ a nikdy nevíme, kdy ta návštěva skončí….
Tajemství splnění našich přání spočívá v jejich správné formulaci. Existují určité zákony, jak si od Vesmíru přání „objednávat“. Nesmí například být podmínkou vyplnění dalších přání a musí ve vás vyvolávat pouze city. Pamatujete si vůbec, kolik přání se vám nevyplnilo čistě jen proto, že jste se se svými plány svěřili úplně každému? To přímo ovlivnilo vyplnění toho, co jste chtěli. Tento článek vám řekne, jak přimět Vesmír, aby vás uslyšel a změnil vaše sny v realitu.
Aby se přání vyplnilo, je třeba dodržet 6 pravidel
V okamžiku „objednávky“ musí přání jen jediné. Někdo si například přeje, aby nějakou kouzelnou cestou zíkal pět milionů dolarů, jimiž hodlá zajistit nákup nového bydlení, auta, cestování a garderoby. To však je přehnané přání, ukrývající v sobě něolik dalších, která s tím základním nejsou nijak spojena.
Aby Vesmír zareagoval, je třeba složené přání rozdělit na základní části, z nichž každá bude samostatná.
Má-li se přání vypnit, je třeba si ho dobře promyslet. Vraťme se k těm pěti miliónům. Otázka: K čemu vám budou ty peníze? Odpověď: Chci si koupit byt, auto, jet na dovlenou, zaplatit dluhy atd… A teď je třeba nad každou z těch částí popřemýšlet samostatně.
Otázka: K čemu vám bude byt? Odpověď: Zbavím se rodičovského dozoru. Další otázka: A co bude, když se vaše přání splní? Odpověď: Budu… Dá-li se vaše přání vyjádřit city, je to přání, které si u Vesmíru můžete „objednat“.3. Přání musí vyvolávat pouze city, ne myšlenky na další přání
Vraťme se k přání koupit byt. Pokud je byt cestou, jak se zbavit rodičovského dozoru, je třeba si „objednat“ přímo zbavení se dozoru, vždyť pokud si to rodiče usmyslí, budou vás dozorovat kdekoli. I v novém bytě. Pokud sníte o krásném princi, přání musí znít nikoli „chci potkat prince“, ale „chci se vdát za prince“.
To znamená, že nesmí nijak poškodit lidi kolem vás. Samozřejmě, že vyhnout se úplně všem komplikacím není snadné. Může se tak stát, že byt, o kterém sníte, získáte smrtí příbuzného.
Nicméně občas se stane, že lidé vysloveně chtějí poškodit někoho, kdo jim ublížil. Předtím, než někomu budete přáte něco špatného, byste se měli zamyslet, zda máte skutečně absolutní pravdu a váš pohled na věc je ten správný. Pamatujte, že všechno se vám vrátí, jako bumerang. Je jistě žádoucí, aby s k vám vracelo jen to dobré.
Často jsou naše přání spojena s blízkými lidmi. Například: „Chci, aby moje dítě…“ nebo „Přeju si, aby manžel…“. Bohužel však taková přání Vesmír neplní.
Aby se přání vyplnilo, musí se týkat výhradně vás a vašich citů. Vše, co je potřeba, je jeho znění správně upravit. Například: „Chci být pyšný na svého syna, že je premiant“, nebo „Chci, aby se mi manžel víc věnoval“.6. Přejte si to „nej“
Když už o něčem snít, pak o tom nejnej… Chcete auto? Pak si přejte to nejlepší, vždyť všechna omezení ve vašem životě jsou důsledkem malého rozletu fantazie.
Doplňující doporučení ke splnění vašich přání
Začněte s málem. Díky splnění drobnějších přání pocítíte sílu. To vám dodá jistoty.
Nevažte se na čas. Aby se přání vyplnilo, pusťte ho jen tak do prostoru. Vesmír sám ví, kdy je nejlepší vaše přání splnit, proto vypněte a zapomeňte na časový rámec.
Dávejte pozor. Sledujte náhody, které se vám dějí. Všechno, co se přihodilo „samo od sebe“ nebo „z ničeho nic“, je počátkem naplňování vašeho přání.
Nechte minulost jít a berte změny s radostí, důvěřujte svým pocitům.
Mlčte! Má-li se vaše přání vyplnit, nesmíte o něm vykládat všem okolo, ani svým blízkým ne. Pamatujte, že čím menší okruh lidí vaše přání zná, tím menší je pravděpodobnost, že ho ovlivní vlastními přáními.
Zbavte se negativity. Při posuzování svého přání zapomeňte na všechny negativní myšlenky a city. Nikdy například nepřejte nezdar konkurentovi v rámci touhy po úspěchu v podnikání. Myslete pouze na svůj úspěch.
Nezapomeňte si zapsat... Každé přání můžete zapsat na zvláštní list papíru a uchovat ho v obálce. Pravidelně ho kontrolujte.
Nezapomeňte, že sny se plní, jen třeba si věci správně přát!