ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro den: 17.4.2016

Přichází ohromná frekvenční změna – Zpráva o kolektivním ženském posunu

 

0206
Kolektivní Ženské Srdce potřebuje v tento moment ohromnou citlivost, podporu, péči a výživu. Kolektivní Posvátné Ženství je úžasný oceán vědomí, který právě prochází radikálními posuny ve frekvenci. Kolektivní Posvátné Ženské Světlo je spirituální esence (podstata), která byla potlačována, vyhoštěna a podceňována po tisíce let. Tato Světelná Síla – Božské Ženské Srdce – je nyní v hlubokém procesu přenastavování Svého Já v Zemském vibračním poli. Také přináší velmi hluboké a silné „kódy“ posvátné ženské moudrosti, které byly celé věky bezpečně uloženy v jádře této planety. Mnozí označují tento posun jako „vzestup nebo znovu-probuzení Bohyně“. Mnoho Duší, které mají karmické povinnosti a posvátné smlouvy být součástí tohoto živoucího přerodu vědomí a oddanosti „Jí“, již bylo kontaktováno Duchem – a bylo jim zároveň předáno jejich poslání. Mnoho dalších bude v nadcházející době povoláno.
Vztahy všeho druhu budou radikálně změněny, aby mohlo být Vědomí Bohyně znovu-zasazeno a mohlo znovu narůstat v globálním měřítku.
To je proto, že se mnoho Duší potřebuje opět setkat a vzájemně si pomoci vzpomenout na svou vlastní Přirozenost a svůj slib oddanosti daný Velké Bohyni před dávnými věky.
Také mají jeden ve druhém roznítit energetické kódy a vibrační přeměny (spirituální probouzení). K tomu automaticky dochází když se setkají ve fyzickém světě a pokračují v ovlivňování jeden druhého energeticky v multidimezionální jedince.
Proto se mnoho z vás znovu-spojilo s lidmi se kterými velmi hluboce rezonujete na intuitivní a vnitřní úrovni. Chcete být s těmito lidmi – někdy jste hladoví po společnosti těchto lidí, protože jsou naprogramovaní k pochopení vaší buněčné přirozenosti a toho, do čeho se máte rozvinout.
Také mají hluboký a trvající závazek sloužit a oživit Posvátné Ženské Vědomí. A to do sebe perfektně zapadá s vaší Božskou Smlouvou – vytvořenou v přítomnosti Nejsvatější Vibrace Lásky, která existuje.
Musíte být s těmito lidmi. Pro postup na vaší Cestě není jiná alternativa. Pokoušet se aby věci fungovaly s těmi, kdo nejsou částí tohoto Plánu je tah proti Proudu – a výsledky nebudou sloužit vašemu Nejvyššímu Dobru.
Nyní odbočíme z našeho původního záměru…..přáli jsme si objasnit, že všichni kdo nesou Šablony Svatého Ženského Probouzení – předané ve Starých Pradávných Chrámech…. Mocnou Isis, Fenomenální Kali, Chytrou a Odvážnou Lilith, Hluboce Soucitnou Marií, Divokou a Svobodnou Máří Magdalénou..a mnoha dalšími…..všichni z VÁS, vázáni těmito SMLOUVAMI dokončit vaše poslání zatímco žijete tento pozemský život….nyní velmi potřebujete hodně sebe-péče, sebe-vyživení a pochopení, že V TENTO MOMENT POVSTÁVÁTE DO NOVÉHO PARADIGMATU.
Nyní je dostupná celá nová frekvence Ženského Světla. To proto, že tolik Světlonošů Ženské Pochodně pilně pracovali po celé planetě na otevření velmi pradávných Ženských Čaker. Tato práce přinesla hluboký výsledek.
DRŽITELÉ ŽENSKÝCH SVĚTELNÝCH KÓDŮ, mluvíme k VÁM.
Naslouchejte nám. Najednou se můžete cítit unavení, vyčerpaní, vibračně mimo synchronizaci, deprimovaní, plni nízkých emocí, vyhořelí. Můžete mít pocit, že už nedokážete v této Pozemské sféře déle pokračovat. Tyto pocity jsou indikátorem, že se opravdu uzavírá jedna kapitola existence.
Formuje se nová, mnohem vyšší frekvence.
Nebude dlouho trvat a toto nové Světelné paradigma, tento NOVÝ rámec Světla, toto jedinečné místo Ženské Energie….bude naprosto ucelené a připravené k tomu, aby se do něho mohlo vstoupit.
Až bude ucelené a vy se do něho přesunete zjistíte, že vše zapadá na své místo a je téměř okamžitě vytvořeno VELMI, VELMI NOVĚ. Přes noc. Můžete být zaskočeni, překvapeni nebo dokonce šokováni tím, jak se budou vlákna vaší existence vetkávat do zcela NOVÉ a uceleně jemně vyladěné, povznesené božské dokonalosti.
Nyní je čas na velké znovu-začlenění a velkou přestavbu. Stále opakujeme, znovu a znovu, že staré systémy a vztahy které neslouží Bohyni budou Kali Ma odstraněny a zničeny.
Buďte si vědomí, že vaše vnitřní emoční, mentální a fyzické stavy mohou vypadat jako velmi křehké a citlivé. Toto je přímý výsledek přeměny do VŠECH NOVÝCH VĚCÍ a Nové Roviny Ženského Vědomí, která byla právě znovu-zrozena.
Velmi hluboce a řádně o Sebe pečujte. Vykonáváte Posvátné Úkoly, které převažují vše čeho může být dosaženo pouhou činností ve 3D a motivech nižší mysli.
Tato Práce kde asistujete Velkému Znovu-Zrození které zvěstujete vás odmění tak, jak si nedokážete ani představit.
Mějte víru v tento přechodný proces vylaďování. Můžete cítit že padáte, že se rozpadáte nebo vám nezbývá žádná energie. Připravujete se na radikální posun, který vám svou elegancí vyrazí dech.
Jsme vždy tu.
Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a překladatele a aktivním odkazem na stránkywww.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

Dáváš, nebo dostáváš?

 

1381678_558587504195684_1987225404_n.jpg
Podívejme se dnes, jak je to s dáváním a přijímáním darů v „Dualitě“ a v „Jednotě“. Vše je jen otázkou proměny našeho vnímání. Budu se držet svého vnímání. Mnozí prožíváte, cítíte jinak, nevnucuji, předávám jen jiný pohled. Toto jsem si plně uvědomil před několika měsíci, kdy jsem měl zcela realistický prožitek. Nepředbíhej, nejdříve o vnímání „dávání a přijímání“ jak je všeobecně, dnes většinou vnímáno a posuzováno.
Někoho obdarovat, je naše od počátku zakódovaná Boží Láska, potřeba. Tuto potřebu máme všichni, ať tzv. dobří či zlí, bohatí či chudí, mocní či ne mocní. Je to od Boha a tak patří všem. Mnozí si ji však neuvědomují, přesto ji ve svém životě naplňují. Rozdíl je v tom, jak jí v dualitě vnímáme. Dualita dělí, nadřazuje a podmiňuje, jak jsme si již dříve vysvětlili. A tak většinou pokud někoho obdarováváme, přidáváme k daru i své představy – podmínky, jak by mělo být s darem naloženo: To máš proto, to máš za to, bylo by dobré kdybys… apod. Zároveň mnozí očekáváme jistou reakci: Vděk, poděkování, nadšení, nebo i jinou odměnu. Proto někdy přijde rozčarování z toho, co obdarovaný s naším darem udělal: Neprojevil očekávané nadšení, někde ho založil, neprezentoval, nebo ho dokonce někomu jinému daroval.

Toto jsou prožitky v dualitě.

Jsem-li obdarován, dostávám dar, pak opět často vnímám: Toto si nezasloužím, to je moc velký dar, musím poděkovat, musím být vděčný, musím to nějakým způsobem vrátit.

Toto jsou opět prožitky v dualitě, které mění tuto Boží potřebu v obchod.
Jak se změní naše vnímání v Jednotě?
Teď se mohu vrátit ke svému zážitku. Před pár měsíci jsem byl pozván jako třídní učitel na sraz po deseti letech, jedné z mých bývalých tříd. Krásný večer, mnohé jsem poznal, některé nepoznal, jména a prožité zážitky byly často překryty nánosem dalších zážitků v uplynulém čase. Znáte to, díky někomu jinému, co si pamatuje jiné věci, můžete znovu prožít a vychutnat si své dávno zapomenuté emoce. Často to až mrazí, a já vím, že to je moment, kdy si to užívá každá buňka mého těla. Večer byl plný krásných vzpomínek a já si uvědomil, že bych je již měl nechat o samotě. Už jsem si své užil. Loučil jsem se, dostal jsem zarámovanou fotografii tehdejší deváté a třídy, za niž jsem byl vděčný a upřímně poděkoval. Najednou se objevila dvojice žáků, kteří nesli obrovský dárkový koš, nebylo je za ním ani vidět. Skoro jsem přestal dýchat a jen ze mne vyšlo: „Ne, ne, to nemohu přijmout, vždyť jste mne obdarovali již před deseti lety.“ Snad ještě párkrát jsem vyslovil ne. Ticho, pak koš skončil přede mnou a já uviděl všechny ty tváře, vnímal jsem všechny upřímné, upřené oči. Ještě teď, když to píši, vlhnou oči mé. Tehdy se to stalo. Má mysl pracovala rychlosti blesku. „Prožíval jsem, jak se snažili zorganizovat tento sraz, vše zařídit, všechny kontaktovat, najít vhodný termín, složit se na můj dar, někde ho koupit, těšit se až ho budou moci předat. A já nyní, to mám všechno pokazit? Přece „Tady a Teď“ je můžeš obdarovat očekáváným díkem, upřímným dojetím. Ty jim dáváš to, co potřebují. To jim chceš vzít, nic nedarovat? Ty máš stejnou možnost v „Tady Teď“ rovněž darovat. Po „tichu“, jsem to nějak vyřešil, nevím jak, ale s každým jsme se s úsměvem rozloučili a i s darem mne doprovodili až k autu, sám bych ho ani neunes.

Tehdy se mi změnil život a mé vnímání darování a obdarování.

Pár dnů jsem vstřebával, přemýšlel a začaly se dít další věci. Z minulosti se začaly zjevovat situace, kdy jsem něco dostal, nebo někomu něco dal. Vnímal jsem to již zcela jinak, a cítil jsem daleko větší plnost. Začal jsem chápat tento Boží dar člověka. Dovolím si tedy ještě přidat další dva prožitky z minulosti, abych lépe mohl vysvětlit dávání a přijímání v Jednotě. Jako jedna z prvních situací, kdy jsem někomu něco dal, se mi zjevilo: Před mnoha lety, stejně jako dnes, jsem měl vztah k starožitnostem, ale nejsem žádný sběratel, jen když se mi něco líbí a má být vyhozeno tak to „zachráním“, někomu se může hodit, nebo můžu použít. Jako kluk jsem kdysi fotil a dělal klasické fotky sám, měl jsem veškeré vybavení. Do rukou se mi dostal po dědovi z půdy starý Kodak z počátku minulého století. Na zadní stěně měl zapsaných osm patentů v USA. Udělal jsem s ním pár fotek a uložil ho do krabice k ostatním. Po pár letech jsem potřeboval nějaké peníze a řekl jsem si, že bych ho mohl prodat. Nabídl jsem ho starožitníkovi, ten mi sice nabídl 4000,- Kčs, což bylo tenkrát víc, než moje výplata, ale nakonec jsem si řekl, že přijde lepší situace. Ukázal jsem ho kamarádovi a tomu se líbil, nenabídl peníze, jen že se mu líbí. Přišly jeho narozeniny a já věděl, co mu dám. Každou mnohonásobnou návštěvou u něho jsem byl obdarován pohledem na fotoaparát, který měl vystavený ve vitríně. Vždy jsem viděl jeho prvotní radost, to byl můj dar od něho. Nebo můj vlastní dar pro mne?

To je vnímání v Jednotě.

Druhý prožitek je trochu jiný, ale opět mi pomohl vnímat proměnu darování v dualitě a jednotě. Měl jsem několik let uložené hračky po odrostlých dětech. Pečlivě zabalené, dcerami nezničené, ve dvou kufrech. Párkrát se s námi stěhovali. V posledním bydlišti, naproti bydlela rodina s více dětmi. Většinou si hrály venku spíše jen s přírodními hračkami. Zjevila se má potřeba někoho obdarovat. Už dopředu jsem si říkal, budou mít radost, nemají žádné hračky, budou si jich vážit, nebudu je schovávat pro vnoučata. Bylo to špatně, vložil jsem své představy, své podmínky. Přinesl jsem je na jejich dvůr a rozbalil kufry. Obrovské nadšení a radost. Byl jsem spokojeně šťasten. Po týdnu jsem se zastavil opět na tomto dvoře. Bylo mi hodně smutno. Viděl jsem rozházené hračky i v blátě, většina již byla rozbita. Tehdy jsem vnímal: „Proč jsi je daroval? Raději si je měl nechat svým. Proč si je nedal raději do nějakého dětského domova? … apod.“ Dnes vím, že za tyto pocity může dualita, vím, kde jsem udělal chybu a tak to zkusím shrnout.

Jaký je rozdíl darování, tedy mezi jednotou a dualitou?

Jednota nedělí, není to dávat a dostávat, jednota je dipolární, nedělitelná.

Když dáváte v jednotě, zároveň dostáváte.
Když v jednotě dostáváte, zároveň dáváte.
Není to investice z minulosti (dostal jsem, musím to vrátit).
Není to investice do budoucnosti (když dám, tak dostanu).
Není to ani (přej a bude ti přáno, to vše je dualita).
Je to „Tady a Teď“
„Tady“ se stírá rozdíl mezi dáváním a přijímáním. Nemohu posoudit, zda dávám nebo přijímám, neboť když mám někoho, koho chci obdarovat, je to můj dar. „Teď“ dávám i dostávám.

„Dar je někoho obdarovat, prožívat v „Tady a Teď“.

V Jednotě je jen Dar, s polaritou přijímání.

Zdroj : http://selskyfilosof.blog.cz/

Děkujeme za možnost sdílení : Informace odjinud

Náš dvojplamen…vnitřní svoboda.

Naše dvojplameny jsou nastaveny tak, aby nám nepomáhaly. My jako ženy vnitřně toužíme po muži, aby vyvážil naši ženskou energii a dodal nám to, co nám chybí – oporu. Dokud máme naději, že náš dvojplamen zaujme místo našeho partnera, nejsme ochotné vzkřísit v sobě svého vnitřního muže, protože čekáme, že jím bude on. Teprve ve chvíli, kdy ztratíme naději, že dvojplamen bude někdy s námi, tak pochopíme, že máme vstát z popela, a vystačit si samy. Být schopné stát na vlastních nohou a o nikoho se neopírat. A on zas musí zahodit touhu mít u sebe ženu, která mu zprostředkovává jeho potlačenou citovou stránku. On se k nám nevrátí, dokud se neprobrečí ze svého statusu siláka a hrdého bojovníka ke své citovější vnitřní polovině. Pokud žena dvojplamen nedokáže žít bez muže (mužů) a muž dvojplamen bez ženy (žen) tak nejsou schopni být v realitě spolu.

Je to proto, že dvojplameny nevidí jen vnější slupku, ale vnímají se vnitřně. Muž cítí vnitřní sílu své dvojplamenné partnerky a stydí se před ní za svou vnitřní slabost/citovost, protože vnímá, že ona ho má prokouknutého. A naopak žena ví, že on ji má prokouknutou, a že pozná, zda je ještě na někom závislá, nebo zda už svou vnitřní sílu našla a používá ji. Nejde to obelhat, oba vidí jeden do druhého, když ne vědomě, tak podvědomě a to je od sebe odpuzuje, pokud nemají obě své stránky v harmonii.

Nejde o to žít v celibátu, jde o to žít ve vášni se sebou samým. Celibát je popírání přitažlivosti, umělé oddělení se od druhého pohlaví (a popření vlastního). Naším cílem není celibát, ale androgynní vyrovnanost, která se navenek jako celibát může jevit, ale vychází z přijetí obou energií v sobě samém, nikoliv z odmítání své druhé poloviny nebo z odmítání sexuality vůbec, které je nezdravé, způsobující ještě větší touhu a chtíč.

twin16

Jak jsem napsala výše, dvojplameny jsou nastaveny tak, aby si vzájemně nepomáhaly, protože je zásadní, aby se naučily pomoci si samy. Mají-li jednou být schopni žít spolu bez závislosti a očekávání (jinak to ani nejde) musejí být nejprve schopni žít jeden bez druhého. Tedy být šťastní jeden bez druhého a bez kohokoli jiného. To neznamená, že s někým být je zakázáno a pokud to porušíte, svůj dvojplamen už neuvidíte…takhle to nefunguje. Pokud chcete mít po boku partnera, a cítíte to jako správné, možná vám to pomůže něco si uvědomit, něco se naučit, popřípadě odnaučit. Držte se své intuice a ta vás povede. Pokud je vám s někým dobře, určitě to má svůj význam. Jde především o princip: naučit se být s někým, protože si volím s ním být, ne proto, že nedokážu/nechci být bez něj. To první je svoboda – mohu být šťastný sám i s někým. To druhé je závislost – nedokážu být sám a tak musím být s někým. Bohužel je těžké rozeznat, kdy už svobodní jsme a kdy si to jen nalháváme. Poznat to je ale vždycky na nás, na naší upřímnosti k sobě samým. S tím nám nikdo nepomůže, musíme to zjistit sami. Nejedná se totiž o svobodu vnější, ale vnitřní, nezávisí na vnějších podmínkách, ale na našem přístupu k nim – vnitřně svobodný může být paradoxně i vězeň v cele.
Jak zjistit, zda jste vnitřně svobodní? 

  • nebojujete s okolím, splýváte s ním
  • máte radost z maličkostí
  • nic vás nemůže urazit ani vytočit
  • jste nejlepším přítelem sobě samému
  • nevadí vám samota
  • nevadí vám lidé a jejich názory
  • nikomu se nevnucujete
  • před ničím ani nikým neutíkáte ani před sebou ne

Pokud toto splňujete, je velká pravděpodobnost, že jste na dobré cestě, není to ještě záruka úspěchu. Nicméně platí, že pokud to nedokážete, s dvojplamenem nebudete. Pokud to dokážete, pravděpodobnost značně stoupá. Ale i kdybyste s dvojplamenem nemohli žít ve fyzické rovině, neznamená to, že jste selhali. Pokud dosáhnete vnitřní svobody, je to už samo o sobě vítezství a je to ten hlavní cíl, kvůli kterému jste svůj dvojplamen potkali. Pokud se povede i cokoliv navíc, pak gratuluji, bude to vaše zasloužená odměna a já vám ji ze srdce přeji. Hodně štěstí a nenechte si vzít naději 😉

Eidheann

Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz

 

V čekárně na správného partnera: Jak být tím pravým pro toho pravého

Co když už nikdy nebude líp?

Co když to nejlepší, co mě mohlo potkat, je už za mnou?

Nemám slevit ze svých zásad? Vrátit se k tomu, co mě trápilo? Přestat věřit?

Je nesporné, že hlavní bojiště našeho života je v naší hlavě. Tam rozhodujeme, kdy si ještě dáme šanci, kdy se pokusíme o něco nového, jestli si vyčekáme úspěch.

Než úspěch přijde, nevíme, že přijde, a můžeme o něm pochybovat. Každý úspěšný člověk tuto fázi překonal. Vydržel věřit v to, co není, byl do jisté míry idealista. Tím jsme i tehdy, když čekáme na lepšího partnera.

Co když žádný neexistuje?

Co když – pokud existuje – nás mine?

Co když se nakonec ukáže, že byl stejný jako ten předchozí, a my jen zbytečně ztratíme čas?

Ano, i tak broučci v hlavě mluví.

Pamatuji si tu úzkost, vědomí, že nemohu všechno ovlivnit. Vnitřní strádání, že potkávám již šťastné páry – co když na mě nikdo pořádný nezbyl?

Když jsem se bavil s těmi, kdo si vyčekali úspěch/partnera, zjistil jsem, že čemu já říkal štěstí, tomu oni říkali trpělivost. Čemu já říkal náhoda, tomu oni říkali víra. Že čemu je říkat být akorát ve správný čas na správném místě, oni říkali aktivně objevený bod na cestě.

„Když jsi trpělivý a věříš v úspěch, nepřestaneš jít vpřed. Jdeš po správné cestě a jednou se protneš se správným časem. Tedy s časem, kdy se staneš tím pravým pro toho pravého.“

Ale jak se přeprogramovat? Jak tomu opravdu bytostně uvěřit? Proč tu samou energii raději nevrhnout do nevíry, která je pohodlnější?

A jak je možné, že někteří lidé dlouhá léta nemohli narazit na pořádného partnera a pak, když ho měli, najednou nestačili odmítat další nápadníky?

To je snad nějaký zákon schválnosti?

Co především si uvědomme

Hlavními zákony na planetě Zemi jsou zákon přitažlivosti a zákon o zachování energie. Jsou komplementárně propojené a v jednom se zcela shodují: Co vydáváš, to přitahuješ.

Mnozí lidé jsou povrchní. Doslova povrchní. Sázejí na pět základních smyslů, kterými se podle vědy orientujeme. Zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Dávají si tedy záležet na svém zevnějšku, na podchycení prvního dojmu. To je v pořádku. Lidé se však rozhodují také podle dalších smyslů, které nelze měřit. Jsou jimi cit a především intuice. Ano, my jsme schopni VYCÍTIT, kdo nám nesedí, i když o dotyčném ještě nic (hlavními smyslovými orgány) nevíme a nemáme s ním žádnou osobní skutečnost. A přesto nás NĚČÍM odpuzuje/přitahuje.

V časopise FC se tím NĚČÍM pravidelně zabývám. V tomto článku uvedu tři z mnoha složek. Na všech je vhodné pracovat teď, v čekárně na partnera. Proč to dělat? Důvody Vám řeknu v tuto chvíli dva: 1. Tyto složky významně spolurozhodnou  tom, jak přitažliví pro druhé budeme, 2. Zbaví nás trápení se z čekání.

Popřemýšlejte nad tím, prosím.
2. pravidlo: Zaměřujme energii výhradně na to, co můžeme ovlivnit

Při pohledu na páry, které se v počínajícím létě vodí za ruku, připadá Vám smutné, že zrovna Vy jste ve špatném nebo žádném vztahu?

Ptáte se: Sakra, kde se vyskytují tihle správní partneři?

Je to ekvivalent otázek, které si pokládají začínající podnikatelé, jako: Proč já ještě nejsem bohatý?

Odhalím Vám tedy druhou složku, která pomáhá přitáhnout úspěch (nebo správného partnera). Je jí neochvějná víra. Prosím, buďte trpěliví v pochopení tohoto slova.

Před deseti lety jsem se divil, když mi jeden z nejbohatších Čechů prozradil své životní motto: „Modli se, jako kdyby všechno záleželo na Bohu, ale jednej tak, jako kdyby všechno záleželo na Tobě.“ Pochopit toto motto je velmi důležité.

Existují totiž lidé, kteří dělají buď jedno, nebo druhé. Ale nikdy nedělají obojí najednou. Buď pohrdají vírou, nebo činy. Přitom nejsilnějším způsobem, jak dosáhnout úspěchu, je použít víru k pozitivním činům. To totiž přináší takzvané štěstí. Nyní vysvětlím, co vírou myslím.

Zaregistrovali jste někdy lidi, kteří jsou pozitivní, ať dělají cokoli a kdekoli? Ať mají momentální důvod být veselí, nebo smutní? Ať jsou úspěšní, nebo neúspěšní?

Tito lidé se chovají jako kuchaři. Nevadí, že smíchané ingredience ještě nemají správnou výslednou chuť. Prostě si je dochutí. Člověk místo koření používá své pocity. Těmi je schopen si skutečnost osladit, přisolit nebo zhořknout.

Štěstí/náhoda samozřejmě hraje určitou roli v životní spokojenosti nebo úspěchu. Nicméně to neznamená, že bychom na ono štěstí/náhodu měli čekat. Protože pak bychom také mohli truchlit, když se místo štěstí naopak dostaví smůla. Oni „kuchaři“ mezi úspěšnými lidmi zkrátka dělají to nejlepší, co v dané chvíli dokážou, a věří, že se jim to vyplatí. Už chápete, co tou vírou myslím?

Ti lidé věří, ale nikoli bláhově. Věří, protože když dělají to nejlepší, co v dané chvíli dokážou, pak musejí udělat pokrok. Dělat to nejlepší, co v dané chvíli dokážeme, znamená především kontrolovat svou energii a to, kam ji napřimujeme. Nevkládejme svou energii zbytečně do přemýšlení o tom, co neovlivníme. Tím bychom jen mrhali silami, které můžeme využít naopak ke stavbě toho, co ovlivníme.

Někdy si to můžete sami spočítat: Z asi 10 procent o našem životě rozhodují okolnosti, které neovlivníme, a z asi 90 procent to, jak na tyto okolnosti reagujeme. V těch devadesáti procentech se odráží, jak moc plýtváme energií na to, co neovlivníme. Jestliže přestaneme svou mentální sílu věnovat hloupým myšlenkám, co se „mohlo“ nebo „mělo“ stát, a začneme tuto ušetřenou energii dávat do uskutečňování správných věcí, přesvědčíme se, že sice nemůžeme ovlivnit všechno, co nám do života vchází, ale můžeme absolutně ovlivnit to, jak na to zareagujeme. A nejkrásnější je, že svou reakcí na život můžeme celý život změnit. Jak?

pohoda

3. pravidlo: Snažme se všechno otáčet do pozitivna

Nejlepší způsob, jak se vyhnout negativním chvílím, je vytvářet si pozitivní chvíle. Kdykoli se nás někdo snaží nalomit svým nevraživým chováním, nezkoušejme ho měnit, přesvědčovat, vynucovat si lepší chování z jeho strany. Proč takovými lidmi ztrácet čas? Učme se od nich odhlížet. Inspirovat se naopak těmi, kdo nás dokážou motivovat a vést pozitivním příkladem.

Příroda to zařídila chytře. Být negativní je sice vždycky snazší, protože to znamená jen bořit, nemusíte nic vymýšlet ani stavět. Aby ale lidé jen nebořili, dává jim příroda nesrovnatelně větší odměnu za úsilí, které napřou pozitivním směrem. Kdykoli rebelujeme proti tomu, co nám vadí, dostáváme horší pocity. Kdykoli naopak podporujeme své základní hodnoty, dostáváme lepší pocity.

A pocity jsou absolutní základ. Pocity vytvářejí myšlenky. Myšlenky vedou k činům. A činy k výsledkům.

Když námi pohrdají druzí, odpovědí není pohrdat jimi. Protože tím jen přilijeme oleje do ohně. Krokem, který nás posune vpřed, je zaměřit pozornost a energii na to, co funguje pozitivně. Na to, co nám pomáhá. Co je nám užitečné. Co je pro nás hodnotné. Zkrátka to, díky čemu rosteme.

Každé štěstí přichází snáze, když si přestaneme stěžovat na problémy, které ve skutečnosti ani nemáme. Každý den nemůže být dobrý. Život i tohle dobře zařídil. Protože nás učí na každém dni něco dobrého hledat. Jakmile začneme i ve špatných dnech oceňovat maličkosti a takto vzniklou spokojenost a energii používat na konstruktivní činy, život sám se stane dobrým – ano, i ve špatných dnech.

A sami získáme třetí složku charizmatu, kterou partneři ve vztahu tolik oceňují: Skoro za všech okolností s námi bude dobře.

4. pravidlo: Buďme soustředění

Všechno, co jsem doposud uvedl, funguje v jediném případě: že se na to dokážeme zaměřit. Mnozí lidé tuto část podceňují. Proto tolik lidí v cestě ke svému cíli neuspěje.

Pro lepší pochopení skutečného soustředění zajdu do posilovny. Ačkoli si kdekdo myslí, že tam budují svaly, v první řadě se tam posiluje psychika. V posilovně nejlépe pochopíme, že není možné dotáhnout jakýkoli cíl se slabou myslí.

Už jako puberťák jsem se naučil pracovat se dvěma otázkami:

1) Kolik návštěv fitcentra jsi vynechal jen proto, že Ti Tvá hlava – a nikoli Tvé tělo – řekla, že jsi příliš unavený?

2) Když už jsi fitcentrum navštívil, kolik sérií jsi nedokončil jen proto, že Ti Tvá mysl – a nikoli Tvé tělo – řekla, že (například) 9 opakování už je dost a na 10. opakování už nestačíš?

Slabost mysli je největší zabiják lidských snů a hlavní viník toho, že si slabost zaneseme jako návyk do každého dne. Mnozí se chybně domnívají, že mentální síla je to, jak reagujeme v extrémní, mezní situaci – v krizích, bankrotech, nemocech. Tyto krajní situace sice testují naši odvahu a odhodlání, ale mentální sílu vytváří to, jak se chováme naopak každý den. Protože největší dřina není něco dokázat jednou za čas. Největší dřina je opakovat to každý den. A právě to potřebujeme, aby mysl měla sílu. Ostatně v posilovně nejlépe pochopíme, že sval potřebuje být pravidelně procvičován, aby nabíral sílu. Mysl úplně stejně potřebuje pravidelnou zátěž, aby rostla a rozvíjela se. Nesmí se bát výzev.

Už chápete, proč lidé, kteří v životě nejvíce trpěli, jsou nejtrpělivější? Proč lidé, kteří v životě zažili nejvíce proher, a přesto to nezabalili, jsou nejsilnější?

Podnikatelka Anna Brandejs říká: „Když se mi nechce jít do posilovny, právě tehdy do ní musím jít, protože právě tehdy tu posilovnu potřebuji nejvíc.“ I já doporučuji jít do posilovny právě tehdy, když se chcete válet na gauči. Doporučuji udělat ještě desátý cvik právě tehdy, když Vám připadá pohodlnější skončit u devíti. Doporučuji učit se zvedat ruku a hlásit se o svá práva právě tehdy, když Vám připadá snazší mlčet.

Neděláte to kvůli jiným. Ale kvůli sobě. Existuje milion způsobů, jak budovat mentální sílu, jak vběhnout do ringu a rozdat si to s okolnostmi, které nám život hází do cesty. Příležitosti máme každý den. Život nás rád provokuje. Ale když se mu postavíme, vždycky nás odmění báječnými pocity. A my už víme, že pocity jsou základ všeho.

Takže mentální síla není to, co roste v extrémních situacích. Mentální síla se buduje malými vítězstvími. Osobními rozhodnutími, která přijímáme denně, posilujeme své „nejvnitřnější svaly“.

Každý člověk má na výběr. Když mu život ztěžkne, může a) hledat něco snazšího, čemu se bude pohodlněji věnovat, b) zvýšit své úsilí. Tomu výběru se říká duální myšlení: možnost na každé křižovatce si vybrat a), nebo b). Duálnímu myšlení jsem věnoval celé vydání magazínu FC (3/2015) – tomu, jak si správně vybírat a nestát na negativním břehu. Protože právě to dělá rozdíl mezi lidmi.

5. pravidlo: Jednejme tak, jako kdyby to, čemu se právě věnujeme, mělo přinést rozhodující rozdíl

Trpělivost. Víra. Pozitivní přístup. Soustředěnost. Jak chcete člověka, který tohle ovládá, zastavit? A co když mu navíc to, co dělá, dává životní smysl?

Pátá složka charizmatu dokáže změnit svět. Uvědomíme si totiž, že na čem v životě opravdu záleží, není jen to, co máme, ale to, jak to používáme; nejsou to jen naše schopnosti, ale jejich uplatnění; ne jen náš úspěch, ale náš skutečný význam.

Žádného partnera nedělá dokonalým bohatství, když ho neumí použít, výchova a vědomosti, když je neumí pozitivně uplatnit, pracovní úspěch, když se k rodině chová jako poslední loser.

Proto začněme žít život, ve kterém budeme pyšni na to, co děláme. Takový nás naučí trpělivosti, víře, pozitivitě i soustředěnosti. Protože budeme vědět, že takový přístup obstará zásadní rozdíl. Poznáme to i ve vztazích.

Nedivte se, že o Vás bude zájem, jestliže z Vás všichni ucítí:

Vášeň a zvědavost, které otevírají mysl a srdce.

Vděčnost za maličkosti, kterou nepřetržitě dobíjíte svou energii.

Úsilí, které dělá Váš život úspěšnějším.

Pozitivitu, která inspiruje.

Pak se pousmějete nad úzkostmi, které jste kdysi prožívali: kdy jste si připadali nepotřební, nežádaní, nevýznamní. Pochopíte, že JSTE potřební, žádaní a významní. A že cokoli pozitivního uděláte, to se Vám pozitivně vrátí. Partner bude vědět, že jste schopni jít za hranu, když to bude nejvíce potřebovat. A bude Vás podporovat v tom, co děláte, protože to začne dávat smysl i jemu.

Přemýšlejte o tom. Tento svět je plný lidí, kteří se o druhé už nemohou starat méně. A Vy v tomto světě budete někým, kdo se o druhé nemůže starat více

 

Duben 2016
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930