ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro den: 14.2.2016

VELKÉ ENERGETICKÉ POSUNY VE VZTAZÍCH

Nyní dochází k velkému posunu v souvislosti s našimi nejbližšími vztahy.Ve vašem životě je jeden nebo dva vztahy,které je potřeba zpracovat na spirituální úrovni. Tento posun je souběžný s nedávnými přenosy z Vyšších Zdrojů,spojených s vaším vyvinutým posvátným spojením se Starodávným Egyptem a jistými hvězdnými systémy.

Posun ke kterému nyní dochází vede vaši cestu světelného bojovníka na nová místa. Vyšší Průvodci vašeho Světlonošského Záměru vidí,že blízké vztahy přichází do bodu významné přeměny. To je spojeno s vaší celkovou Cestou Světelného Pracovníka a vaší Misí.

Dnes je třeba podívat se na věci velmi jednoduše a jasně.
Klíčové vztahy ve vašem životě se již změnily a vy jste si těchto hlubokých změn vědomi.

Dnes a během dalších 24 hodin zaznamenáte velký vír ve svých energiích,které vám ukáží co je připraveno k ukončení a co je připraveno k novému začátku.

Dnes proběhne spirituální proces ve kterém musíte udělat čáru za klíčovými vztahy,které jsou nyní ukončeny na úrovni Duše a na karmické úrovni. Musíte pochopit,že hlubší smysl tohoto vztahu již posloužil.Je čas odejít fyzicky,emočně a spirituálně.

Dnes je vztah připraven postoupit do nové úrovně spojení.Nové vztahy začínají a přichází do plné manifestace.Dnes se odehrávají velké posuny pro Světlonoše,kteří znovu touží po svých rolích a místě na zemi.

Udělejte si čas otevřít se na úrovni duše tomu,co se vám nyní v této oblasti děje. Běžte na místo kde můžete relaxovat a vyladit se na posvátné energie. Dýchjete zhluboka do svého srdce a uvolněte své tělo.

Požádejte Průvodce vaší Duše aby vám ukázali:

Kdo má být uvolněn z mého energetického pole?

Které vztahy se mají změnit a rozvinout?

Koho musím nechat odejít,od koho mám odejít, nebo vědomě uznat,že už nehraje na mé cestě důležitou roli?

Kdo není déle ochoten se mnou růst?

Uvědomte si kdo přijde do vašeho vědomí. Jen se dívejte a naslouchejte svým srdcem a třetím okem.Nesuďte a nekritizujte.
Můžete být překvapeni a osvíceni tím,co uslyšíte od této osoby (osob). Budou k vám mluvit na úrovni Lásky Duše; ze své Duše,ne z jejich osobnosti. Poví vám Posvátnou Pravdu spirituálního spojení mezi vámi.

Požádejte své Posvátné Průvodce aby vám nyní ukázali:

Kdo je připraven přijít do mého života?

Kdo je připraven prohloubit nebo upevnit se mnou své spojení?

S kým mohu nyní kráčet v těsné blízkosti na mé cestě růstu a účelu Duše?

Kdo přichází aby obohatil a povznesl můj život?

Opět,naslouchejte svému intuitivnímu středu a ne svým druhotným dohadům.Když otevřete prostor pro druhé k promluvám na Úrovni Duše,získáte přístup k hlubokým pravdám a telepatickým cestám.

Otevřete se Lásce vaší Duše.

Do sfér vztahů přichází mnoho Změn a Posunů,protože jste připraveni spojit se s těmi,kteří vibrují s Cestou Vaší Duše do Světla.

Buďte otevřeni překvapením a nečekaným spojením. Požádejte o odvahu ukončit vztahy,které již nejsou zdravé nebo neslouží vašemu růstu. Když provádíte tyto meditace,vždy vám bude ukázáno,že konce jsou pro nejvyšší dobro pro obě strany,protože Duše obou jedinců souhlasili.

Pokud pracujete se svou Duší na vztazích,budete vedeni uskutečnit ukončení a počátky které jsou vědomé a ze středu srdce. To znamená neobviňovat,nesoudit a přijmout,že jste se naučili jeden od druhého důležité lekce.

Ve sféře vztahů jste připraveni k novým zkušenostem a to je provázeno potřebami vašeho Vyššího Srdce.

Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

Překlad: Martina Atiriamin Christová
www.SlunecnaBrana.com

http://slunecnabrana.blogspot.cz/2016/01/velke-energeticke-posuny-ve-vztazich.html?view=magazine

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a překladatele a aktivním odkazem na stránkywww.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

Kdo je Bohyně?

Bohyně je žena, která se vynořila z hlubin sebe samé. Je ženou, která poctivě prozkoumala svou temnotu a naučila se ctít své světlo. Je ženou, která se umí zamilovat do ohromných možností, které skrývá. Je ženou, která zná kouzelná a tajemná místa své duše, posvátná místa, která vyživují její duši a díky nimž dosahuje úplnosti. Je ženou, která vyzařuje světlo. Je magneticky přitažlivá.

Když vejde do místnosti, jak muži tak ženy cítí její přítomnost. Je mocná i jemná zároveň. Vládne mocnou sexuální energií, která nevychází z jejího vzhledu. Má tělo, které zbožňuje, což je patrné z toho, jak přirozeně se v něm cítí a pohybuje. Miluje krásu, světlo a lásku. Je matkou všem dětem. Životem pluje bez námahy a s půvabem.
Umí léčit pohledem a dotekem ruky. Je prodchnutá smyslností a bezstarostně erotická, sex je pro ní způsob jak sdílet s druhým člověkem dotek božství. Je ztělesněním soucitu a moudrosti. Neúnavně hledá pravdu a vždy se zajímá o něco, co ji převyšuje. Je ženou, jejímž smyslem života je směřovat stále výš a vládnout s láskou. Je ženou zamilovanou do lásky. Je si vědoma, že jejím osudem je radost a že se o ni má dělit s ostatními a léčit jejich zranění. Je ženou, která poznala, že její partner je stejně zranitelný, ztracený a vystrašený, jako bývala ona.
Porozuměla jizvám v duši muže a ví, že společně dovedou léčit jeden druhého. Je ženou, která přijímá sebe samu takovou, jaká je. Stejně tak přijímá druhé takové, jací jsou oni. Je schopna odpouštět si své chyby a stejně tak odpouští druhým ty jejich, i v případě, že je napadena. Je ženou, která umí požádat o pomoc, když ji potřebuje nebo pomoci druhým, jeli o to požádána. Respektuje hranice – své i druhých. Vidí Boha v očích každého člověka. Vidí Boha ve svých vlastních očích. Vidí Boha v každé životní situaci. Je ženou, která přijímá zodpovědnost za všechno, co ve svém životě vytvoří. Je ženou, která je za všech okolností oporou a umí rozdávat. Je Bohyní.
Kenya K. Stevens

UMĚNÍ ŘÍCI NE, KDYŽ JE TO POTŘEBA

 

 

„NE“ pronesené z nejhlubšího přesvědčení je lepší než „ANO“ pronesené, aby potěšilo, nebo – což je ještě horší – aby se dotyčný vyhnul problémům. (Mohandas Gándhí)
Jak je známo, jóga nám nabízí velkou škálu tisíciletých technik, které mohou být zároveň považovány za prostředky sloužící k odpoutání se od omezenosti a k duchovní seberealizaci lidské bytosti. Blahodárné sugesce, o kterých zde hovořime, mohou být integrovány do našeho každodenního života jako duchovní katalyzátor. Pokud je velice pozorně prozkoumáme, bez ohledu na pořadí, mohou nám velmi pomoci při odpoutávání, které vede na konci k probuzení a duchovnímu urychlení seberealizace jogínů.

Občas pochopíme, že začínáme žít teprve tehdy, když rozhodně řekneme „ne“. Pro jogína „ne“ znamená říct „ne“ na vše, co není reálné. I když se to nezdá, říci „ne“ znamená ve skutečnosti podat důkaz co největší dobroty jak k ostatním, tak k sobě. Často nám takový jasný a pevný postoj pomůže vyhnout se utrpení a nouzi po mnoho let, nebo i na celý život, které bychom jinak s rezignací přijímali a se kterým bychom se smířili. Říct „ne“ znamená ve skutečnosti říct pevné „ne“ k netečnosti, zbytečným očekáváním, iluzím, zlovolným názorům, negativním podmínkám, uspěchaným rozhodnutím, bulvární kritice, vymyšleným proviněním, starosti, strachu, podezíravosti, žárlivosti, pomluvám, mechanickým odpovědím…, jedním slovem „ne“ znamená zastavit se před vším zlým.

Vyslovit „ne“ znamená ale i podřízení se, nepodmíněnou oddanost k božskosti, a znamená také duchovní odpoutanost. Občas zjistíme, že „ne“ je ve skutečnosti „ano“. Říct „ne“ nepředpokládá nutně negativní postoj, jako bychom něco odmítli, odtáhli se, nepřijímali. V určitých podmínkách, pokud jsme inspirováni inteligencí a vnitřním citem, představuje toto slovo ve skutečnosti proces přijímání, otevřenost, nebo jinak řečeno tajnou pravdu, skrze kterou můžeme proniknout do vyšší reality a zbavit se iluzorně nižší zjevnosti. Tím však zjistíme, že „ne“ představuje postoj se dvěma významy: jeden znamená říct rozhodně „ne“, když se nacházíme před aspektem který nepřijmeme, a druhý znamená říct „ano“, což je zamlčení aspektu, který přijímáme. Například říci rozhodné „ne“ směrem ke znepokojení, znamená říci zamlžené „ano“ důvěře. Pokud rozhodně odmítneme žárlivost, přijímáme tak odpoutanou lásku.

Občas se stane, že řekneme „ano“, i když bychom si přáli říct „ne“. Ze slabosti, strachu, slušnosti, nebo jednoduše kvůli nesmyslnému mechanismu, kterému jsme se ještě nedokázali vyhnout. V tomto případě bychom měli využít ztracený čas k tomu, abychom se naučili alespoň posléze říci při první možnosti rozhodné „ne“. Dřív nebo později bychom to stejně museli udělat. Tak proč tedy ne dříve? Pokud se to nenaučíme, nesmíme se divit, že se nakonec staneme zakyslými, plnými zášti a budeme se nechávat zbytečně ponižovat. Zůstaneme stále apatičtí, znechucení a mechaničtí, jako nějací roboti.

Schopnost odporovat v určitých případech nepředstavuje negativní postoj sama k sobě. Když rozhodně odmítneme určitou situaci, stav, nebo emoce, které jsou zlé a odmítáme přijetí skutečnosti, že bychom měli mít takové myšlenky a negativní postoj, „ne“ dostane ve skutečnosti pozitivní význam. Zdánlivě paradoxně, ale ve skutečnosti naprosto přirozeně, pokud řekneme pevné „ne“ když je to potřeba, zjistíme za krátkou chvíli, že se v nás bude probouzet a zvyšovat čím dále tím více soucitu, tolerance, humoru, odpuštění ostatním a dokonce i nám samotným. Nikdy však není příliš pozdě říci rozhodné „ne“. Musíte již teď pochopit, že žádný přítel, i kdyby by byl sebelepší, žádný duchovní mistr nebo guru nemůže říct „ne“ místo vás. Musíte to vždy udělat co nejrychleji sami.

Z hlediska duchovního vývoje jsou slovo „ne“ a postoj, který jeho vyslovení předpokládá, velmi důležité, protože jóga, jako autentická duchovní cesta, předpokládá ve skutečnosti přání poznat lépe určitou výši otevřenost i aspiraci k nové skutečnosti, která předpokládá vytříbené stavy vědomí. To všechno však předpokládá neustálé používání a velkou zručnost v umění říkat „ne“.

Pro začátek začněme říkat „ne“ starým zvykům, paralyzujícím předsudkům, zlým návykům, opakujícím se obrazům v našem životě. Ty ale nepůjde jen tak lehce odstranit, protože jsme je podporovali, živili a starali se o jejich existenci v naší bytosti po dobu tolika existencí. Pokušení spadnout znovu do stejného hříchu se nás pak bude držet delší dobu. My teď ale můžeme říct, že přítomnost „ne“ se pro nás stala podstatnou. V takových případech se úsilí vůle zakládá na pozitivní sugesci a dovolí nám říci: „Ne, nevrátím se znovu ke starým poutům, nebudu stále opakovat tento špatný zvyk!“ A to může být záchrana.

Guru (duchovní mistr) představuje v tomto případě toho, kdo otevře cestu. Nositele „ano“, a ukáže velice jasně nové možnosti, které máme prozkoumat. Jste to ale vy, kdo odteď musí prošlapávat cestu a vyvíjet úsilí, aby byl neustále bdělý – pomocí „ne“, abyste nikdy nepřistoupili na nouzový kompromis, ze kterého jste se již vymanili. Říct „ne“ může znamenat nejpozitivnější čin v našem životě, ale občas i nejobtížnější. Mnoho knih se vztahovalo k významu slova „ne“. Naučit se ale prakticky pevně říkat „ne“ když je to potřeba, je občas opravdové umění. Na začátku je nutné rozhodnutí to udělat, ale pak je nutné to i zvládnout.

Mnoho z nás se může zeptat: „Jak se to však máme naučit?“ Nejdříve ze všeho se naučíme říkat „ne“ při poslouchání srdce, které nám dokáže zpřístupnit tajné významy, které naše mysl nikdy nepozná. Srdce způsobuje, že se v nás projevuje duchovní intuice. Proto srdce nepotřebuje být Mgr. nebo jiný náročný titul. Srdce jednoduše ví – a ve správnou chvíli nás pohotově inspiruje. My si jen musíme přát proniknout mimo zdání a v tu chvíli budeme šťastni, že můžeme jasně vidět. Jen v té chvíli můžeme zjistit, že je to boží inspirace, uskutečňování bytosti, osvícení, odpoutanost, probuzení, intuice pravdy, integrace a naplněnost. Jen v tu chvíli můžeme říci: zvládl jsem říci „ne“.

Vyslovit „ne“ může šokovat lidi kolem, ale může šokovat i vás. Toto vnitřní gesto vás rovněž dokáže probouzet a může být vytříbeným a mimořádným vnitřním katalyzátorem pomoci ostatním, aby i oni si začali pomáhat sami. Pro některé lidi říct určitě „ne“ představuje ve skutečnosti duchovní cestu. A není vyloučeno, že právě oni mají pravdu. V některých oblastech světa se říci „ne“ iluzím, které nás svazují, nazývá „jóga“, v jiných oblastech se to nazývá „zen“, jiní zase raději říkají jen „duchovní probuzení“. Přesto, mimo tohle vše, říct „ne“ znamená přesně toto: prostě říci pevné „ne“.

Odmítání slůvkem „ne“ je rovněž proces, který označuje duchovní pokrok v životě. Nemůžeš říkat „ne“ bez důsledné pozornosti. To znamená rovněž nevzít nic jako samozřejmost, ale používat naplno a co nejčastěji inteligenci a říct rozhodné „ne“ na zbytečnosti. Když řekneš „ne“, tak ačkoliv to nevnímáš, šetříš si tak často mnoho energie. Rovněž se v tu chvíli zachráníš a překonáš doopravdy sám sebe. Když umíš říct pevně „ne“, okamžitě přestáváš být robotem a začínáš doopravdy existovat. Někteří lidé si přesto budou myslet, že říkáš „ne“ kvůli krutosti, chybějícímu soucitu, zlosti, či nezodpovědnosti. Ale to není důvod znepokojovat se a nikdy bychom neměli zapomenout, že všichni máme velký dar vlastního názoru.

Aby se naučili říkat „ne“, zapojuje se mnoho hledajících do rozmanitých činností různých skupin a do všelijakých her. Někteří z nich si začali měnit jména a nosí různé duchovní ozdoby. Mnozí si myslí, nebo si občas o sobě nechávají podmíněně myslet pasivním způsobem, že právě oni jsou vybráni, i když ve skutečnosti nejsou dostatečně vyvinuti. Nechávají se polapit při soupeřivém hromadění a četbě mnoha knih, které jsou nebo nejsou vytříbené. Rovněž mohou tvrdohlavě sledovat různé praktiky. Ti se mohou považovat díky své ignoranci za duchovní, třebaže ve skutečnosti nejsou.

Pokud jsme ale opravdu rozhodnuti se probouzet, můžeme se začít smát sami od sebe tomu, co jsme byli dříve. Pochopíme pak něco uvědomělejšího, že ve skutečnosti žertujeme na náš vlastní účet. V té chvíli můžeme zažít nával smíchu, nebo budeme vzlykat pláčem. Ačkoliv říct „ne“ není nejjednodušší, někteří se to učí několikrát, až do chvíle, než tuto lekci zvládnou. Nakonec dokonce zvládneme úplně se odpoutat, smát, plakat, nebo dokážeme napsat knihu. Ale zároveň můžeme zjistit, že říct „ne“ může radikálně transformovat náš život. Přidá do něj krásu a pomáhá nám to vnímat vznešenost. V takové chvíli máme možnost si vybrat, jestli zůstaneme svobodní, nebo jestli se po určitém období vrátíme znovu do stavu netečnosti. Vždy si můžeme vybrat a nejlepší a nejjednodušší možnost (a zároveň nejjednodušší pomoc) je poslouchat pozorně hlas srdce a pokorně a moudře jednat v tomto směru. Pak s překvapením zjistíme, že všechny metody terapie a všechny duchovní knihy mají ve skutečnosti v obsahu tento podnět: nauč se říkat „ne“!

Naučíme-li se to, můžeme se tomu znovu smát, můžeme se pokusit sdělit i ostatním naše tajemství. Nebo můžeme provádět všechno to, co si přejeme abychom dělali, v úplné svobodě. Rovněž se díky této svobodě můžeme rozhodnout, že neuděláme nic, že budeme jíst, když máme hlad, budeme pít, když máme žízeň, budeme spát, když jsme ospalí, budeme milovat, když se zamilujeme, a řekneme pevně „ne“, když cítíme potřebu říct „ne“. Záleží jen na vás co děláte, nebo co budete dělat. Podstatné je, že nikdy nesmíte zapomenout, že vždycky záleželo a bude záležet jenom na vás, protože když člověk doopravdy žádá, Bůh vždy dává. Ale pokud to neuděláte, stejně vás nepřinutí vzít si něco jiného než to, co si zasloužíte.

Zdroj: http://www.jogin.cz/

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

 Rozhovor s  Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce.

Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou – pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: “Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi.” Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: “Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.
– Kam půjdeme po tomto životě??
–  Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.
 – Jak to myslíte: “Když se ti zachce”?
– No, můžeš si ho vzít i s sebou. Moje prababička byla chichimeca (pozn.překl. polonomádské národy střednějižní Ameriky, pejorativní pojem, trochu jako v češtině slovo cikáni) a vyrůstala jsem s ní do mých 14 let, byla jasnovidná léčitelka, mág a dělala zázraky. Hodně jsem se toho od ní naučila.
– To se přece ví, že jste moudrá, babičko…
– Moc kosmu, země a velkého ducha je tam pro všechny, stačí si to vzít. My léčitelé vnímáme hodnotu 4 živlů (ohně, vody, vzduchu a země), milujeme je a nazýváme je svými prarodiči. Když jsem jednou byla ve Španělsku, seděla jsem u ohně a začali jsme si povídat.
 – S kým?
– S ohněm. “Já jsem v tobě,” řekl mi. “To už vím,” odpověděla jsem. “Až se jednou rozhodneš umřít, staneš se součástí ducha, proč si s sebou nevezmeš tělo?” zeptal se. “A jak to mám udělat?” zeptala jsem se já.
– Zajímavá konverzace.
– “Celé tvoje tělo je plné ohně a ducha,” řekl mi. ”Zaujímáme ve tvém nitru 100% prostoru. Vzduch jsou tvé způsoby myšlení a povznášejí, když jsi lehká. Jsme z 80% vodou, to jsou emoce a ty se vypaří. Země nás tvoří jen z 20%, tak co tě stojí vzít si to s sebou?”
– A k čemu by vám bylo tělo?
– Samozřejmě k tomu, abych si ho užívala, protože si zachováš 5 smyslů, ale už netrpíš připoutaností. Teď jsou tu s námi i duchové mého manžela a mé dcery.
– Zdravím.
– Jako poslední zemřel po mé dceři můj tchán, odešel, když mu bylo přes 90 let. Tři měsíce před smrtí se rozhodl, jaký to bude den. “Kdybych na to zapomněl,” řekl, “připomeňte mi to.” Když ten den nadešel, tak jsme mu to připomněli. Umyl se, vzal si nové oblečení a řekl: “A teď si půjdu odpočinout”. Lehl si na postel a umřel. To samé bych mohla vyprávět o své prababičce, o rodičích, o tetách.
– A jak chcete umřít vy, babičko?
– Jako můj učitel Martinez Paredes, mocný Maya. Než vyrazil do hor, řekl: “Při západu slunce si přijďte pro mé tělo.” Bylo slyšet, jak celý den zpívá a když ho pak šli hledat, země byla plná stop. Tak chci zemřít já – při tanci a zpěvu. Víte, co udělal můj otec?
– Co udělal?
– Týden před svou smrtí šel posbírat své kroky. Prošel místa, která miloval a navštívil lidi, které měl rád. Dopřál si ten luxus je pozdravit. Smrt není smrtí, je to jen strach, který máme ze změny. Moje dcera mi říká: “Mluv o mně.” A tak vám budu povídat o ní.
– Vaše dcera se také rozhodla, že zemře?
– Ano. Mnoho mladých se nemůže realizovat a nikomu se nechce žít beze smyslu.
 – A co má smysl?
– Když se podíváš druhému člověku do očí a necháš ho do sebe vstoupit a ty vstoupíš do něj, stanete se jedním. Tenhle vztah lásky už je navždycky, tam neexistuje nuda.Musíme pochopit, že jsme svatými bytostmi, že Země je naší Matkou a Slunce je náším Otcem. Donedávna kmen Huicholes (pozn. překl.: říká se jim Wirrarika, Wixarika nebo Huichol, jsou to indiáni ze Siera Madre v západním Mexiku, milují halucinogenní kaktus peyote) odmítali přijmout smlouvy o vlastnictví půdy. ”Jak mohu být vlastníkem Matky Země?” říkali.
–Tady se země neuctívá, ale drancuje.
– Štěstí je tak jednoduché! Spočívá v respektování toho čím, jsme a jsme zemí, kosmem a Velký Duchem. A když mluvíme o Matce Zemi, mluvíme také o ženě, která musí zaujmout své místo učitelky.
– Jaké má žena poslání?
– Naučit muže milovat. Až se to muži naučí, začnou se chovat jinak k ženám i k Matce Zemi. Musíme spatřit naše tělo jako posvátné a pochopit, že sex je posvátným aktem. Je to způsob, jak ho zjemnit a to nás naplní smyslem. Nový život přichází prostřednictvím tohoto aktu lásky. Když ho budeme banalizovat, co nám zbyde? Navrácení posvátné moci sexualitě změní náš postoj k životu. Když se mysl propojí se srdcem, možné je úplně všechno. Chtěla bych říct něco celému světu…
– ???
–Že, až budou chtít,  mohou používat moc Velkého Ducha. Když pochopíš, kdo jsi, tvoje myšlenky se stanou realitou. Já, když si něco přeju, tak o to požádám sama sebe. A funguje to.
– Existuje mnoho věřících, kteří se modlí k Bohu a Bůh je nevyslyší…
– Protože jedna věc je o něco žebrat a druhá je nařídit něco sobě. Vědět, co opravdu potřebuju. Mnoho věřících se dostalo do závislosti, ale duch je naprosto svobodný. Je potřeba osvojit si toto přesvědčení. Učili nás obdivovat obrazy, místo aby nás naučili zbožňovat sami sebe a zbožňovat se navzájem.
– Aniž bychom se přitom cítili trapně…
– Musíme pracovat se svými stíny, odlehčit si, vytříbit své schopnosti, pochopit. Potom je jednoduché léčit, ovládat telepatii, komunikovat s ostatními, s rostlinami a zvířaty. Když se rozhodneš používat všechny svoje schopnosti ke konání dobra, je život potěšením.
– Jak dlouho to víte?
– Pár chvil před tím, než moje dcera zemřela, mi řekla: “Mami, vezmi si svoji posvátnou dýmku, musíš začít sdílet svoji moudrost a budeš hodně cestovat. Neboj se, budu tě doprovázet.” K mému velkému překvapení jsem spatřila, jak se opět stává součástí kosmu. Pochopila jsem, že smrt neexistuje. Obzor se rozšířil a mé vnímání ztratilo hranice, proto ji teď mohu vidět i slyšet. Věříš, že je to možné?
– Ano.
–  Naši předci svěřili nám, stařešinům, opatrování vědění se slovy: “ Přijde den, kdy se znovu bude toto vědění sdílet v otevřených kruzích.” Myslím, že tento čas nastal.

Přeložila: Lucie Chaya
Článek je možné dále šířit s uvedením aktivního odkazu na tutu stránku s českým překladem a aktivního odkazu zdroje.

Rozhovor vedla Ima Sanchez. Publikováno v „La Contra“, diario La Vanguardia

Partnerský vztah duší s velkým vibračním rozdílem

 

Kdo by neznal pohádku O princezně se zlatou hvězdou na čele. Pro naše účely je přímo dokonalým ilustračním materiálem. Krásná dívka s ušlechtilou duší a laskavým srdcem. Navíc ne náhodou princezna.  A aby nebylo pochyb, že se jedná o duši skutečně výjimečnou, je ještě navíc označena zlatou hvězdou na čele.

 

Dokonalý symbol zářivé, čisté, ušlechtilé a láskyplné duše. Svými vysokými vibracemi oblažuje lidi ve svém okolí, přitahuje a fascinuje.  V původní verzi od Boženy Němcové tak vzbudí touhu ve svém otci, který si ji chce vzít za ženu, protože mu silně připomíná její předčasně zesnulou matku. Ve filmové podobě po ní zatouží král Kazisvět. V obou případech se jedná o muže s nízkými vibracemi, kteří touží mít její energii jen pro sebe, touží ji vlastnit. Princezna je naštěstí duší vědomou, následuje své srdce a má sílu se zachránit.

Co by se ale stalo, kdyby jí přece jen imponovala síla, moc a bohatství jejího nápadníka, zdánlivý pocit bezpečí, který jí nabízel? Co kdyby nakonec podlehla strachu a výhrůžkám a provdala se za něj? Postupně by jí vedle něj v jeho zlaté kleci klesaly vibrace, manžel by se k ní choval hůř a hůř a ona by nebyla schopna se bránit ani utéct, protože by nakonec uvěřila, že je bezmocná, slabá, špatná, nehezká, že si to vlastně zaslouží. Život by jí přinášel ránu za ranou. Zpočátku by zřejmě nebyla ani schopna s mužem otěhotnět a dát mu potomka. Později, až by její vibrace klesly a přiblížily se k jeho, by možná i otěhotněla, ale třeba by dítě nedonosila, nebo by zemřela u porodu. V každém případě by zřejmě zemřela předčasně díky žalu, vyčerpání, beznaději.
Kdyby nebyla princeznou a nežila v době, kdy se lidé nerozváděli, možná by ji přece jen nakonec potkalo štěstí. Jednoho dne, když by její vibrace byly už skutečně velmi nízké, by přestala být pro svého muže zajímavá. On, který celou dobu žil z její energie, mezitím zesílel a dosáhl mnohých úspěchů. Je sebejistější než dřív a je tak i přitažlivější pro jiné ženy. A tak by přišel okamžik, kdy by svoji ženu, princeznu s vyhaslou hvězdou na čele, nahradil jinou ženou. Princezna by zůstala sama, bez domova, možná i bez prostředků. Připadalo by jí to jako nejhorší okamžik jejího života, protože už dávno předtím uvěřila, že je sama neschopná, slabá a bezmocná. Ve skutečnosti by to ale byl okamžik vysvobození. V tu chvíli by totiž byla svobodná a její duše by měla šanci se postupně zvednout a začít znovu zářit.
Pohádky v sobě skrývají mnohá ponaučení. Takových princezen, které do své moci chtějí získat různí čarodějové, čarodějnice, draci a zlí králové je v pohádkách plno. Zachrání je vždy někdo, kdo je čistou a zářivou duší, prohlédne celou situaci a nepodlehne nízkým touhám a strachům. Ať už toho někoho budeme vnímat jako ušlechtilého prince z masa a kostí, který vstoupí náhle do příběhu, nebo jen symbolicky jako nikdy neuhasínající světélko vlastní duše, které nás nikdy nenechá padnout, podstatné je, že pohádky vždy ukazují cestu k vysvobození a učí nás, že dobro, tedy vyšší energie, je silnější, než zlo, tedy energie nízké.
I když jsme ve většině případů pohádky odsunuli někam do říše dětství a fantazie, naše životy se jim podobají víc, než si kolikrát uvědomujeme. Samozřejmě to nemusí být vždy tak dramatické a extrémní jako v pohádkách. Ale právě proto bývají tyto věci na první pohled ne zcela viditelné.
V životě se běžně stává, že nějaká vysoko vibrující jemná duše okouzlí svou energií někoho, kdo je vibračně níže. A ji zase níže vibrující partner zaujme třeba tím, jak je spolehlivý, rozhodný, jak si ví se vším rady, jak se o ni dokáže postarat… Nemusí se tedy rozhodně hned jednat o nějakého zloducha.
Ovšem pokud je vibrační rozdíl mezi partnery několik dimenzí a navíc je ten níže vibrující ještě karmicky zatížen, potíže jsou nasnadě. Energie výše vibrujícího partnera postupně klesá, časem se může stát na svém níže vibrujícím partnerovi zcela závislý, přichází únava, deprese, nemoci, neúspěchy… O tom, že je v takovém vztahu velmi obtížné mít děti, už tady byla řeč.
Podstatné je, že všechny tyto věci probíhají ve většině případů naprosto nevědomě. Výše vibrující partner se díky své jemnosti, otevřenosti, vstřícnosti a láskyplnosti vydává ze své energie dobrovolně. Níže vibrující partner taky většinou svému výše vibrujícímu protějšku neubližuje vědomě a záměrně. I když i to se v některých extrémních případech stává, přičemž někteří jedinci používají s úspěchem metodu „cukru a biče“, kdy svého partnera v některých věcech hýčkají a rozmazlují, v jiných nemilosrdně omezují a srážejí. Mají tak jistotu stálého přísunu energie, neboť svou oběť střídavě oživují a vysávají.


Mediálně známým příkladem takovéhoto vztahu je milostný vztah mezi krásnou operní hvězdou Marií Callas (ušlechtilou plejádskou duší) a Aristotelem Onassisem. Ten se díky ní dostal jako mladík mezi argentinskou smetánku. Nejdříve jí zahrnoval nádhernými dary, později se k ní choval sadisticky a ponižoval ji. Pěvkyně byla čím dál víc vyčerpaná, ztrácela příznivce a nedařilo se jí znovu uspět. Onassis ji nakonec ji vyměnil za vdovu po  J.F. Kennedym,  což Marii Callas psychicky naprosto zlomilo a nikdy už se z toho nevzpamatovala. Zemřela předčasně ve věku 53 let na selhání srdce.
Asi vás napadne, jestli to třeba nemůže být naopak. Jestli třeba takový výše vibrující partner nemůže pozvednout toho, který je vibračně níže. Může, samozřejmě. Ale vzhledem k současným vibracím Země a systému, ve kterém žijeme a který byl vytvořen níže vibrujícími dušemi, je to velmi těžké.
Záleží také na potenciálu každé duše. Pokud je níže vibrující partner lidskou duší a je ještě navíc karmicky zatížen, jsou možnosti jeho růstu omezené a tempo vývoje pomalejší. Hrozí tedy, že se jeho výše vibrující partner dříve vyčerpá, než on se pozvedne. Pokud se ale jedná o duši pozemského anděla, který jen dočasně klesl pod tíhou pozemského života, je šance na pozvednutí  takovéto duše mnohonásobně vyšší.
Proto si také výše vibrující duše, tedy pozemští andělé, kteří se na Zem rodí dobrovolně, často domlouvají před svou inkarnací tzv. partnery duše, životní partnery, se kterými budou vibračně rezonovat a se kterými se budou vzájemně podporovat v plnění svých životních úkolů.
Více na toto téma se dočtete v článku Pozemští andělé a partneři duše.

 

(c) Iva a Martin Uhlířovi, 2014. Článek smí být dále šířen a kopírován je v neupravené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autorů a zdroje článku s aktivním odkazem.

V textu je použita fotografie Marie Callas jako Violetty v opeře La Traviata z roku 1958. Autor: Houston Rogers. Zdroj: Wikimedia Commons
 

Partneři duše

„Někdy se stává, že potkáte někoho, s kým se cítíte být obzvláště v rezonanci. A my jsme zjistili, a některé lidi překvapuje, když o tom poprvé slyší, že se to děje jak v případech, kdy ve vás někdo vyvolává hřejivé, příjemné pocity, že jste doma, tak i tehdy, je-li to někdo, kdo vás rozlítí a nahněvá. Protože někdy se váš partner duše již nachází ve stavu souladu a někdy ne, nebo je ve stavu souladu, ale vy v něm nejste. A tak, v závislosti na tom, kde se nacházíte v rámci celé emocionální škály, na vás pak působí tak, jak na vás působí.

Důvod, proč chceme, abyste o tom slyšeli, je ten, že když něco opravdu, opravdu, opravdu, opravdu, opravdu moc chcete, a přitom s tím nejste vibračně v souladu, působí to na vás hůř. Jinými slovy, když jede auto rychlostí 100 mil za hodinu a narazí do stromu, je to mnohem větší problém, než u auta, které jede rychlostí 5 mil za hodinu a narazí do stromu. A tak vám váš partner duše může připadat úžasný nebo naopak příšerný v závislosti na tom, jak daleko je každý z vás ve vztahu se sebou samým.
Vyšli jste tedy ze zdroje a skočili do tohoto těla a prožili zážitky, které jste si uložili do své vibrační úschovy. A tak, už když jste velmi, velmi mladí, již v prvním dni svého života, si vytváříte mezilidské vztahy a preference podle své vibrační úschovy.
Například Jerry a Esther se setkali později ve svém životě, setkali se v roce 1976 a od té doby jsou spolu. Ale oba dva si předtím v životě mnohé prožili. Zatímco žili odděleně, oba dva si prožili své vlastní zážitky s jinými lidmi i se samotným životem, které jim pomohly identifikovat, kým opravdu jsou. Každý z nich si vybudoval svou vlastní vibrační úschovu. A aniž by o tom věděli, Esther si vytvořila vibrační úschovu, která byla naprosto nebo téměř identická s tou, kterou si právě tvořil Jerry. Oba dva měli stejné vibrace a byli přitahováni tímtéž zdrojem energie. Když byli oba naplno tím, kým skutečně byli, jejich vibrace je přitahovaly k sobě. A tak oba dva začali individuálně naslouchat svému volání, následovali ho a skrze řetězec různých událostí se najednou sešli na stejném místě. A když se uviděli, řekli si: „Neznám tě? Jsi mi povědomý/á. Už nikdy nechci být bez tebe.“
Zamyslete se tedy nad tím, co partner duše skutečně je. Je to o tom, že vy sami se dostanete do souladu s tím, čemu říkáte duše. Je to o tom, že se dostanete do souladu s tím, kým skutečně jste.
Ve spirituálním hledisku je druhý člověk partner vaší duše. Ale i co se týká hlediska vztahů, není to snad logické, že ten člověk, ten milenec nebo milenka, které vidíte jako partnery své duše, musí být vibračně kompatibilní s vaším srdcem, vaším jádrem, vaší samotnou podstatou a tím, kým jste se stali? Chceme, abyste porozuměli hlavně této věci: že to jediné, co potřebujete, abyste našli svého partnera duše, je být nejprve partnery své vlastní duši.“

– Abraham Hicks 

Posvátná kněžka

Kněžka lásky je zasvěcená chrámová kněžka, přijímající ženskou sílu, která vychází z bohyně a proniká jí. Je to také každá žena, která si je radostně vědoma krásy svého těla a své vášně, která se oddává kosmickým energiím lásky a tak velebí bohyni ve fyzické rozkoši a duchovní extázi. Otevírá mužům možnost vniknout do božství a ženám nabízí vytržení pramenící z poddání se božství. Tajemství tohoto spojení přesahuje konečná pouta osobní lásky.

Kněžka lásky zastupuje existenci božství skrytého ve hmotě. Je to proměňující síla, schopná zprostředkovat něco mezi zraněným instinktem a jasem božství. Žít svou pravdu lze jen s jasnou vizí jednoty a se zkušeností opravdové lásky. Kněžka lásky, žena ztělesňující bohyni, již netančí v chrámu, aby stimulovala komunikaci těla s duší; ženy pociťují prázdnotu, chybí jim obnovující život, přinášející lásku, vášeň, plodnost. Chybí jim spojení se smyslnou kněžkou, přenášející atributy bohyně do všedního života, spojení jádra sexuality a spirituality, lásku, radost, smyslovou rozkoš.

Spojení kněžky lásky a krále, strávení noci krále s krásnou rituální kněžkou v chrámu bohyně bylo vyvrcholení aktu mezi mužem a ženou, které bylo posvěceno božstvím, skrze něž byli obnoveni. Samotný rituál je díky přítomnosti božství proměňoval. Muž si nečinil nároky na ženu samotnou, ale nesl do světa její obraz, ztělesnění lásky a sexuálního potěšení.

Smyslná magie kněžek lásky zjemňovala chování mužů. Žena nikdy neodmítla peníze, které ji muž nabízel, neboť peníze jsou tímto aktem posvěceny. Muž si byl vědom přítomností božstva a posvátnosti milostného aktu. Neplatil za ženu, ale odměňoval se bohyni za to, že mu umožnila účastnit se milostného aktu. Řekl: “Ať tě bohyně učiní šťastnou.“ Po milování byla žena požehnaná. Žena měla styk s kýmkoliv si přála.

Při milování si žena uvědomovala svou vrozenou ženskou přirozenost, spočívající v dávání, přijímání a ovládání lásky. Žena pomáhala muži rozdmýchat božskou jiskru života, pomáhala mu zažít plnou a dokonalou slast, která mu ve vnějším životě bolestně chyběla. Kněžka ztělesňovala bohyni, její vášeň, sexuální a erotickou přirozenost. Vyjadřovala ženskou přirozenost. Své krásy a smyslného těla nezneužívala k tomu, aby získala bezpečí, moc nebo majetek. Nemilovala se proto, aby si získala obdiv či oddanost muže, který k ní přišel. Nepožadovala po muži, aby jí poskytl vědomí identity. Zákony její ženské přirozenosti byly v harmonii se zákony bohyně.

V tomto spojení, mužského a ženského, duchovního a tělesného, bylo překračováno to, co je osobní, aby mohlo vstoupit božské. Žena vzrušovala muže a přijímala jeho vášeň. Její lidské emoce a tvůrčí tělesné energie byly sjednoceny s energiemi nadosobními. Byla ve styku se základními obnovujícími silami a tak zajišťovala kontinuitu života.

O Afroditě se často mluvilo jako o zlaté. Zlatost definuje její třpyt, ale symbolizuje též neposkvrněnost, neboť zlato je prvek odolný proti korozi, a zároveň symbolizuje vědomí, které není něco těžkého či temně pozemského, ale naopak něco jasného a průzračného. Je to vědomí vztahů a cítění, není spirituálním, ale pozemským vědomím povzneseným do nejvyšší čistoty. Bohyně ilustruje ty aspekty ženské přirozenosti, které se projevují ve hmotě – fyzickou krásu, ženské vědomí integrované v těle (instinktivní moudrost) a schopnost vzájemně spojovat hluboce pociťované emoce a vztahovost (erotiku).

surrend20

Bohyně lásky existuje svým vlastním způsobem, jako jedinečná a vnitřně sjednocená žena. Je věrná své vlastní přirozenosti a instinktu, je volná a lidské zákony ji neomezují. Afrodita ztělesňuje nejen instinkt, ale též touhu duše. Ve zralém svazku uskutečňují partneři jak erotický, tak duchovní potenciál vztahu.

Žena vedená svými nejhlubšími potřebami, vnitřními ideály a postoji již není ovlivňována vnějšími okolnostmi, ani ji příliš nezasahuje kritika. Její tělo je krásné, je projevem jejího bytostného Já. Tělo je základní matérií, skrze niž může poznat hluboké emoce, intuitivní a instinktivní moudrost. Žena, která si je vědoma bohyně, se stará o své tělo odpovídající výživou a cvičením a vychutnává si koupání, kosmetickou péči o tělo i oblékání. Její krása pochází z vitálního spojení s bytostním Já.

Kněžka lásky je ženou, která vědomě poznala duchovní rozměr své erotičnosti a v konkrétních podmínkách ji prožívá. Spojuje v sobě radost s moudrostí, je vnitřně sjednocena sama se sebou, osvobozena od omezení, jež klade konvence. Žije svůj život tak, jak si zvolila. Představuje aspekt mužova vnitřního ženského obrazu, který ho může přivést k tomu, aby si vážil těch prvků své osobnosti, které implikují erotickou spiritualitu. Je to tančící, rozzářený, vzrušující obraz ženství, který si muž musí uvědomit jako vnitřní obraz, má-li vytvořit láskyplný vztah se skutečnou ženou.

Ženy, kterým chybí emocionální pouto k partnerovi či k němu dokonce chovají hlubokou zášť, nemají vztah ke své základní ženské přirozenosti. Tato situace dodává energii negativnímu animovi. Animus je ve vnitřním životě takové ženy právě tak negativní, jako jsou ve vnějším světě její názory na muže. Obrátí k ní svou krutou tvář a na každém kroku jí háže klacky pod nohy. Žena, která poznala přítomnost mužské síly uvnitř sebe samé, je sama sobě autoritou a zůstává věrná své ženské přirozenosti.

Má-li se žena stát něčím víc než jen odrazem svého milence, musí být projekce vědomě stažena, opuštěna či obětována. Žena si musí uvědomit, že vlastnosti, které v partnerovi vidí, jsou ve skutečnosti uvnitř jí samé. Teprve potom může ocenit zralou sílu mužství, boha uvnitř, a to aniž by ztratila spojení se svou ženskou přirozeností. Ve spojení protikladných principů zažívá zralá žena oplodnění své vlastní tvůrčí energie.

Je vhodné, aby měl muž v té chvíli ztělesňujícího boha styk s neposkvrněnou, nedotčenou a čistou přirozeností, s ženou, která je vpravdě skutečnou pannou, způsobem, který se od našeho pojetí výrazně odlišuje. Neboť pohlavní styk mužů za účelem plození dětí dělá z panen ženy. Když se ale začne s duší ženy spojovat muž v té chvíli ztělesňujícího boha, způsobuje to, že ta, která byla původně ženou, se znovu stává pannou. Síla bohyně tkví ve schopnosti vzdát se toho, co je nejcennější, aby se zajistil růst a obnova. Bohyně cítí ty nejhlubší emoce a neomezuje svůj smutek. Aktivní, dynamický aspekt ženské přirozenosti, který podněcuje změnu a proměnu, vyvažuje statický, základní aspekt mateřský, který je zároveň konzervativní a ochranný. Vede ji k vědomému projevení ženství.

Kněžka lásky vnímá svou krásu a smyslnost jako dary, jimiž ji obdařila bohyně. Pokud žena ztratí spojení s bohyní, ztratí povědomí o své ženské kráse. Muž se musí osvobodit z nadvlády sil říše nevědomí, chaosu světa matky, aby se mohlo rozvíjet jeho Já. Poté, co upevní svoji identitu, se může vyrovnat se svou vnitřní ženskou stránkou. Individualizační proces uvádí jedince do celistvějšího vztahu s ženskou přirozeností. V první polovině života jsou v zásadě řešeny problémy oddělení se od rodičů, odchod do světa a vytvoření vlastní nezávislé identity Já. Ve druhé polovině života jde o vyrovnání se s nevědomím.

Kněžka lásky je panenská, což je spojené s jejím vnitřním postojem. Žije svůj vlastní život a není závislá na reakcích ostatních lidí. Je vnitřně sjednocená sama se sebou, dělá to, co dělá – ne proto, že chce uspokojit, ne proto, aby se líbila či aby bylo její chování schvalováno, nikoli z touhy získat nad druhými moc, upoutat jeho pozornost či získat lásku, ale proto, že to, co dělá, je pravdivé. Jako pannu ji neovlivňují zřetele, které ženám přistřihují křídla.

Dva prvky, mužský a ženský, byly spojeny za přítomnosti prvku třetího, božského. Dochází k uzemnění ducha a zduchovnění země, spojení protikladů a spojení toho, co bylo rozděleno. Bílá holubice symbolizuje nejen ducha svatého, ale i bohyni lásky Afroditu. Symbol slunce a měsíce jako zlata a stříbra, které jsou roztaveny, aby vytvořily jednotu očištěnou od všeho navzájem si odporujícího, a tudíž neporušitelného.

Archetyp posvátného sňatku se projevuje na třech úrovních: mezilidské, vztahové a nadosobní. To, co se ukazuje na vědomé úrovni, se projevuje i v osobním nevědomí a hlubokém kolektivním nevědomí. Posvátného sňatku se účastní všechny roviny psychiky. Existuje-li mezi dvěma lidmi hluboká, stálá láska, je přítomen božský duch. Můžeme též prožít utrpení a bolest neopětované lásky, která rovněž náleží bohyni.

Posvátný sňatek se projevuje ve vzájemné otevřenosti, důvěře a uznání, ve společném sdílení pozitivních i negativních zkušeností. Projekce anima a animy jsou staženy, druhý člověk je vnímán zřetelněji a požívá úcty pro to, kým skutečně je. Při milování zažíváme pocit uchvácení, duše se přátelí s duchem, racionální a iracionální funkce se stanou společníky, kteří se navzájem respektují a učí se od sebe navzájem. Semeno tvořivosti z nevědomí dozrává ve vědomí. Když jsou protiklady smířeny, rozvíjejí se tvůrčí impulzy v činnosti. Rozvíjí se odhodlání věci uskutečnit, vnímat nové pocity, vytvořit nový obraz sebe sama.

Žena i muž vědí, že vyvrcholení jejich milostného aktu je posvěceno božstvím, skrze něž jsou obnoveni. Muž si nečiní zvláštní nároky na ženu samotnou, ale nese do světa její obraz, ztělesnění lásky a sexuálního potěšení. Při tomto druhu milování se uvolňují dlouhodobé vazby na kolektivní víry a předsudky. Člověk se snadněji vciťuje do duševních stavů druhých a respektuje jejich odlišnosti.

Mužský a ženský princip jsou ve vědomí uznávány jako rovnocenní partneři. Všechno viditelné se musí stupňovat a pokračovat směrem k neviditelnému – tím získává správné posvěcení, správnou jasnost a pevné kořeny v souvislostech světa. To nejvyšší lidské musí být obětováno božskému. Ale vpravdě božské se neukazuje oddělené od lidského. Boží vůle, která se jimi zjevuje, musí být pokorně přijímána. Pak dochází k vnitřnímu osvícení a pravému porozumění světu.

Člověk je spojen s božstvím, se zdrojem a se silou lásky. Jedinec přijímá část božské lásky a podržuje ji v sobě. Moc a touha po ní jsou proměněny ve schopnost milovat. Nositelem této moudrosti je instinktivní přirozenost přebývající v těle. Hlava nemůže pochopit, co ví srdce. Instinktivní přirozenost je jazyk duše. Přijetím síly vnitřního instinktu při současném odmítnutí všech snah vlastnit jej získává žena nový vztah k sobě samé. Rozpoznává, že instinktivní síly nepatří jí, ale bohyni, které musí sloužit a pro niž musí být její tělo důstojnou nádobou.

venus-diosa

Z této zkušenosti se rodí schopnost milovat jiného člověka. Dokud žena neprošla takovou iniciací, není její láska ničím víc než touhou. Jakmile ale získala vnitřní zkušenost, která se podobá starověkému chrámovému zasvěcení, vzdala se chtivosti a panovačnosti. Proměnila je uvědoměním si skutečnosti, že její sexualita a instinkty jsou výrazem božské životní síly, jejíž zkušenost má velkou hodnotu, nezávislou na jejich naplnění na lidské rovině. 

Posvátný sňatek je spojením s vesmírem, jako by byl jednou buňkou v organismu planetárního pole vědomí. Ze spojení lidského a božského se rodí božské dítě. Božské dítě představuje nový život, život naplněný novým chápáním, život, který do světa přináší osvětlující vizi. Kněžka lásky a rituály, které s radostí prováděla, představují způsob, jak zůstat díky nevědomému vzorci ve spojení s instinktivními energiemi bohyně lásky. Žena má tři tváře: je matkou, děvkou či pannou. Tvář, kterou muž vidí, je odrazem jeho animy.

Vytěsnění pojetí ženy jako děvky je často příčinou manželských problémů. Pojetí ženy jako děvky nabízí slast, vzrušení a vitalitu, spiritualitu a zemitost. Je milenkou, jejíž krása je vzrušující, jejíž panenská přirozenost přináší nový život a vede k moudrosti. Je krásná, její šaty a parfém, vědomí oblých tvarů vlastního těla při tanci, to vše učarovává muži a podněcuje jeho vášeň. Je považována za panenskou, jako Mariino panenské lůno porodilo dítě Krista, tak i lůno posvátné kněžky rodí mužskou, Kristu podobnou přirozenost, jeho vyšší vědomí. Posvátná kněžka byla prostřednicí mezi božstvím a člověkem; tím, že přijímala muže ve svých komnatách, uctívala božstvo.

Vědomý muž vstupuje do sexuálního aktu nikoli z touhy po moci či potřeby ovládat druhé, ale s pocitem úcty a oddanosti tajemství ženství. V tomto citovém styku s animou, nevyhnutelně se zrcadlícím ve vztazích se skutečnými ženami, dosahuje mužské vědomí Já osvícení. Jako cizinec vstupující do chrámu lásky vzdává se muž svého vědomí Já, aby se spojil s druhým. Učí muže cítit harmonický rytmus životních sil, přináší mu do života radost a umožňuje mu vidět krásu a cítit lásku. Proměňuje instinktivní sexuální akt v milování. Skrz posvátnou kněžku může muž objevit své druhé Já, má-li vůli a odvahu obětovat stereotypní mužské role své osoby a zastaralé kolektivní hodnoty, probouzí jeho vědomí k nové moudrosti.

Spolu s tím, že ženy přestaly uctívat bohyni, se ztratila i ona žena vnitřně sjednocená sama se sebou, neposkvrněná panenská bytost. Žena začala definovat sebe samu pouze z hlediska svého vztahu k muži. Rozdíl mezi nezralou a zralou ženou je v tom, že nezralá žena chce, aby láska sloužila jí, kdežto zralá žena se rozhodne sloužit lásce, to je bohyni. Jaká je hudba, harmonie a rytmus vaší vlastní ženské přirozenosti?

Jakmile žena začne pečovat o svou ženskou přirozenost, stane se její Já silnějším a odolnějším a strach z mužů či pocit viny z jejich „užívání“ mizí. Umožní-li aktivní stránce (erotické a radostné) stejnou možnost sebevyjádření jako stabilní a konzervativní stránce matky – manželky, může to mít na kvalitu partnerství velký užitek. Žena musí čekat, až se k jejímu překvapení jednoho dne ten správný muž prostě objeví.

Žena, která přijme své tělesné i psychické ženství, žije v harmonii s vnitřní kněžkou lásky. Slouží bohyni lásky tím, že pečuje o posvátný oheň svého nitra, svého nejvnitřnějšího života, jemuž musí být věnována pozornost, aby jeho plameny nešlehly a vše nespálily, nebo naopak, aby oheň, centrální zdroj tepla, nevyhasl. Pouze dobrovolnou službou bohyni se žena vysvobozuje z otroctví mnoha pánům.

Umožňuje jí to obětovat požadavky Já – potřebu vládnout, vlastnit či nalézt bezpečí v oddanosti muži. Já pak uznává vyšší autoritu, bytostné Já. Žena pak věnuje pozornost moudrosti srdce a nedovolí, aby byla omezována kolektivními normami a ideály. Tato moudrost sídlí u mužů i u žen v těle a souvisí s principem Erótu.

Kněžkou lásky byla Máří Magdaléna, která byla prostředníkem mezi světem posvátna a světem lidí. Měla schopnost poznat nevysvětlitelné události. Nepochybovala, věřila svému nejniternějšímu zdroji. Mohla vidět božího posla a předat jeho zprávu lidem.

Ženy vždy byly pokladnicí významů, citů a hodnot přisuzovaných bohyni lásky. Váží-li si radostné, sebevědomé a smyslné přirozenosti její kněžky, mohou muži i ženy navázat spojení s něčím hodnotným uvnitř sebe sama. Ženy mohou přenést tento vitální aspekt ženské přirozenosti do vnějšího světa a muži se mohou znovu otevřít dynamickému aspektu ženství a usnadnit tak potřebné změny v politických, sociálních, ekonomických a náboženských strukturách. Lidstvo tímto způsobem může umožnit návrat tvůrčích a milujících sil ženské přirozenosti, kterou kdysi ztělesňovala posvátná kněžka, do vědomí.

Zdroj: Posvátná prostitutka – Nancy Qualls – Corbettová, článek napsala Ivana Valová

Převzato z: http://www.atlantskaskola.cz

Cesta lásky…

„Bohyně lásky existuje svým vlastním způsobem, jako jedinečná a vnitřně sjednocená žena. Je věrná své vlastní přirozenosti a instinktu, je volná a lidské zákony ji neomezují. Afrodita ztělesňuje nejen instinkt, ale též touhu duše. Ve zralém svazku uskutečňují partneři jak erotický, tak duchovní potenciál vztahu.

Žena vedená svými nejhlubšími potřebami, vnitřními ideály a postoji již není ovlivňována vnějšími okolnostmi, ani ji příliš nezasahuje kritika. Její tělo je krásné, je projevem jejího bytostného Já. Tělo je základní matérií, skrze niž může poznat hluboké emoce, intuitivní a instinktivní moudrost. Žena, která si je vědoma bohyně, se stará o své tělo odpovídající výživou a cvičením a vychutnává si koupání, kosmetickou péči o tělo i oblékání. Její krása pochází z vitálního spojení s bytostním Já.

Kněžka lásky je ženou, která vědomě poznala duchovní rozměr své erotičnosti a v konkrétních podmínkách ji prožívá. Spojuje v sobě radost s moudrostí, je vnitřně sjednocena sama se sebou, osvobozena od omezení, jež klade konvence. Žije svůj život tak, jak si zvolila. Představuje aspekt mužova vnitřního ženského obrazu, který ho může přivést k tomu, aby si vážil těch prvků své osobnosti, které implikují erotickou spiritualitu. Je to tančící, rozzářený, vzrušující obraz ženství, který si muž musí uvědomit jako vnitřní obraz, má-li vytvořit láskyplný vztah se skutečnou ženou.

Ženy, kterým chybí emocionální pouto k partnerovi či k němu dokonce chovají hlubokou zášť, nemají vztah ke své základní ženské přirozenosti. Tato situace dodává energii negativnímu animovi. Animus je ve vnitřním životě takové ženy právě tak negativní, jako jsou ve vnějším světě její názory na muže. Obrátí k ní svou krutou tvář a na každém kroku jí háže klacky pod nohy. Žena, která poznala přítomnost mužské síly uvnitř sebe samé, je sama sobě autoritou a zůstává věrná své ženské přirozenosti.

Má-li se žena stát něčím víc než jen odrazem svého milence, musí být projekce vědomě stažena, opuštěna či obětována. Žena si musí uvědomit, že vlastnosti, které v partnerovi vidí, jsou ve skutečnosti uvnitř jí samé. Teprve potom může ocenit zralou sílu mužství, boha uvnitř, a to aniž by ztratila spojení se svou ženskou přirozeností.

………..

Vědomý muž vstupuje do sexuálního aktu nikoli z touhy po moci či potřeby ovládat druhé, ale s pocitem úcty a oddanosti tajemství ženství. V tomto citovém styku s animou, nevyhnutelně se zrcadlícím ve vztazích se skutečnými ženami, dosahuje mužské vědomí Já osvícení. Jako cizinec vstupující do chrámu lásky vzdává se muž svého vědomí Já, aby se spojil s druhým. Učí muže cítit harmonický rytmus životních sil, přináší mu do života radost a umožňuje mu vidět krásu a cítit lásku. Proměňuje instinktivní sexuální akt v milování. Skrz posvátnou kněžku může muž objevit své druhé Já, má-li vůli a odvahu obětovat stereotypní mužské role své osoby a zastaralé kolektivní hodnoty, probouzí jeho vědomí k nové moudrosti.

Spolu s tím, že ženy přestaly uctívat bohyni, se ztratila i ona žena vnitřně sjednocená sama se sebou, neposkvrněná panenská bytost. Žena začala definovat sebe samu pouze z hlediska svého vztahu k muži. Rozdíl mezi nezralou a zralou ženou je v tom, že nezralá žena chce, aby láska sloužila jí, kdežto zralá žena se rozhodne sloužit lásce, bohyni.“

Únor 2016
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
29  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat