ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro měsíc: Únor 2016

Když Duše muž a Duše žena jedno jsou…

Už delší dobu na mě moje duše jemně ťuká, abych otevřela jedno z nejchoulostivějších témat vůbec – MILOVÁNÍ…
Jaké to je, když se ženský a mužský princip vědomě spojí v JEDNOTU.
Jaké to je, vnímat toto spojení pravdivě, napojení na Zdroj a prožívající SVOBODU DUCHA.
Zapomněli jsme, jak nádherné je milování s probuzeným vědomím.
Kdo si vzpomene a znovu to prožije, netouží už po ničem jiném, než po vědomém milování dvou milujících se duší.
Je to o hlubokém, niterném propojení, kde se jeden ve druhém nebojí ztratit, aby se v obrozené formě znovu nalezl.
Je to o vášni k životu, o čisté vášni kosmického ohně, který je tvůrčí silou v nás a už věky spí, protože byl nahrazen povrchním chtíčem a došlo k odpojení od prvotního Zdroje.
Není nic krásnějšího a pravdivějšího, než nechat skrze dvě milující bytosti tento kosmický oheň proudit a vychutnávat slast ze zániku a znovuzrození zároveň. Dvě milující bytosti se při Bohem požehnaném aktu lásky napijí z poháru nesmrtelnosti a to doslova.
Obávaná a tolik diskutovaná Kundalini síla se promění v amritu – ambrozii, esenci nesmrtelnosti…Čistou zdrojovou energii, která vše transformuje a oživuje do mnohem dokonalejší podoby.
Ovšem to se může stát jen pokud mezi mužským a ženským principem je pravá láska a dokonalá rovnováha a naprostá čistota v myšlení, cítění i konání a především vzájemné odpuštění na celé linii času je nezbytné. To je ta CELISTVOST.
A pokud jsou oba ve svém středu tzn., že vše mají v sobě vyrovnané, všechna těla i čakry zharmonizované, vyvážené energie všech živlů a plné propojení s nimi vědomě zažívají.
Dvě celistvé, dokonale sjednocené bytosti se milují a Bůh sám je v nich přítomen skrze proudící zdrojovou esenci – energii krystalické lásky.
Takto popsané to vypadá složitě, ale já osobně jsem o těchto věcech nic „nevěděla“ a přesto jsem to prožila. Dokonce opakovaně v rozmezí těch 30 let, co jsem probuzená.
Jak je to možné?
Milovala jsem. Nesobecky, čistě, celým svým srdcem jsem v druhém člověku i sama v sobě milovala KRISTA. A věřila v milost sjednocení se Stvořitelem, s Boží Jiskrou.Od prožitku Kosmického vědomí jsem zůstala v srdci, kde cítím nepřetržitě ten plamen, věčný oheň života. Velmi dobře to vnímám, opravdu cítím teplo a slastný pocit z propojení.
A bylo mi dáno zažít, plně pocítit a vnímat každou buňkou svého těla pravou LÁSKU skrze dokonalý akt dvou spřízněných duší – muže a ženy.
Můj Duch mě požádal už před lety, ještě za totality, abych o tom otevřeně mluvila, sdílela to s ostatními. Pokoušela jsem se o to už mnohokrát. Jak ale sdílet pravdy tak hluboce ponořené v zapomnění, když ve hmotných milostných vztazích je většina zúčastněných naprosto pohřbená, ztracená a tvrdě spí? A mnozí jsou tak krutě zranění a zhrzení, že i spolehlivé terapie selhávají?
Doporučuji obklady z lásky a odpuštění 24 hodin denně až do vyléčení:-)
U mě se osvědčil způsob ne já, ale Bůh ve mně, jedině LÁSKA sama je toho schopná, vyléčit věky nevyléčitelné!
A tak jsem nechala Lásku, aby mě ona sama vyléčila, zharmonizovala a vykonala, co je třeba, abych opět mohla MILOVAT.
Pro povzbuzení popíšu, co jsem zažila v napojení na Zdroj, když se dvě duše milují.
Zřela jsem nádhernou, životem pulzující louku v čisté přírodě na svobodné Zemi. Cítím i teď ten čistý vzduch a tu jemnou vůni jarní louky . Šla jsem plná radosti naproti milovanému muži. Objali jsme se a oba nazí jsme si s chutí lehli vedle sebe do trávy a chvíli pozorovali modré nebe a naciťovali plně sebe navzájem. Drželi jsme se za ruce a vnímali všemi smysly i skrze intuici a buněčnou strukturu celistvost té situace. Láska nám proudila žilami. Život sám se nás dotýkal a my ho cítili, plně prožívali, vnímali a přijímali celou bytostí. Jako jeden jsme pociťovali pulzující Život všude kolem.
A jak jsme tak dětsky čistí a odevzdaní tomu proudu života naslouchali svým srdcím, uslyšeli jsme tu hudbu sfér.Vše vydává svůj jedinečný tón, každý tvoreček i Matka Gaya.
A také pohyb, rytmické vlnění, jako v oceánu…
A tak jsme se vlnili a zněli se vším kolem v naprosté jednotě a harmonii. Vnímali jsme každé stéblo trávy, šum nedalekého lesa, každého broučka, motýla, ještěrku, myšku vše živé všude kolem nás s námi prožívalo ten proud čisté lásky. Květy se začaly víc otevírat , hmyz bzučel hlasitěji a vše začalo jakoby tančit ve vlně čisté, přesto smyslné lásky a vše ožívalo, tou čistou, rozkoš vyvolávající láskou. Srdce Země nádherně a do taktu tepalo a my jsme začali cítit velké vzrušení…
A to vzrušení s námi prožívalo vše kolem, vše prožívalo tu naši velkou, čistou lásku, dvou duší, které splývali v JEDNO SE VŠÍM.
A začali jsme se něžně milovat v souzvuku a s účastí toho všeho života kolem nás, pod námi i nad námi a v nás samých …
Slunce nám předávalo polibky svými hřejivými paprsky, vítr jemně čechral rozcuchané vlasy a hladil nás po tělech a vše to umocňovalo sílu lásky, která začala nabírat obrátky a dvě srdce, dva plameny se spojily v jeden jiskřivý světelný sloup tvůrčího ohně…
Tady pro nedostatek slov můj příspěvek končí.
To je asi popis ráje a ten muž je fyzický člověk a toto jsme zažili společně, ve stejnou chvíli, několik kilometrů vzdálení od sebe, jen na jiné paralelní úrovni.
Osobně neslavím svátek zamilovaných, ale ctím a oslavuji pravou lásku ve svém srdci a všech milujících srdcích. A toto sdílení je pro vás, kdo milujete. Dárek od srdce k srdci všem milujícím a milovaným.

Mým záměrem je sdílet pravdu svého srdce, které poznalo, co je pravá láska se všemi, kdo o to stojí. Koho to potěší a povzbudí, protože společný záměr vzestupujících do JEDNOTY je návrat do ráje, odkud jsme všichni klesli do duality hrubé hmoty a zapomnění.

TŘI DRUHY LÁSKY…

“Láska jestliže“

První typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Nazývám tuto lásku „láska jestliže“. Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil. “Jestliže budeš hodné děťátko, tatínek tě bude mít rád.” “Jestliže uspokojíš mé očekávání jako milenec…” “Jestliže vyhovíš mým představám…” “Jestliže se se mnou vyspíš…” – budu tě mít rád. Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: “Jestliže budeš mít dobré vysvědčení…, jestliže se budeš přátelit s těmi a těmi dětmi…, jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak…, budeme tě mít rádi.” V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco, co si druhá strana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku. Láska “jestliže” je jako lákadlo na provázku, které může kdykoliv zmizet. Jsou-li plněny podmínky, všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš požadavkům na sex, nechceš souhlasit s tím či oním – láska je ta tam. Je to politováníhodné, že láska, která si klade podmínky, téměř vždy sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého. Mnoho manželství se rozpadá, protože byla založena na tomto typu lásky. Manžel nebo manželka zjistí, že je zamilována nikoli do svého skutečného partnera, ale do vysněné, neskutečné, zromantizované představy. Když časem zjistí, jaký její partner ve skutečnosti je, nebo přestanou být plněna očekávání, “láska jestliže” se často obrátí v zášť, a ostatní lidé se možná nikdy nedoví proč.

“Láska protože“

Druhým typem lásky (a myslím, že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí) je láska, kterou nazývám „láska protože“. Touto láskou je člověk milován pro něco, čím je, co má nebo dělá. Jinými slovy, tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: “Miluji tě, protože jsi hezká.” “Miluji tě, protože jsi bohatý.” “Miluji tě, protože mi poskytuješ bezpečí.” “Miluji tě, protože jsi jiný než všichni ostatní, protože jsi oblíbený nebo slavný” apod. Možná znáte nějakou ženu, která miluje určitého muže, protože je to výborný sportovec. Na někoho jiného než na absolutní jedničku by se ani nepodívala. Je zamilována nikoli do něj, ale do jeho postavení a popularity. Častokrát mi lidé říkají: “Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to, co jsem, pro konkrétní kvality a hodnoty, které mám. Co je na tom špatného?” Možná, že nic. Každý z nás chce být milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce před “láskou jestliže”. “Lásku jestliže” si musíme zasloužit, a to mnohdy vyžaduje spoustu úsilí. Pokud nás někdo miluje pro to, co jsme, je to pro nás mnohem pohodlnější. Víme, že něco v nás nebo na nás je hodno lásky. Žijeme-li však v takovém vztahu, brzy na tom nebudeme lépe než ti, kdo si musejí svou “lásku jestliže” zasloužit. A to není příliš pevný základ pro manželství ani pro jakýkoli jiný trvalý vztah. Považme například problém konkurence. Co se stane, objeví-li se někdo, kdo vykazuje žádané kvality ve větší míře? Představ si, že jsi má žena a tvoje krása je důvodem, proč tě tvůj muž má rád. Co se stane, když se “na scéně” objeví krásnější žena? Pokud je láska tvé přítelkyně nebo manželky založena na tvém platu nebo na tom, co je za něj možno koupit, co se stane, když ztratíš práci nebo nebudeš-li schopen z nějakých důvodů vydělávat tolik jako dříve? Nebo co se stane, když se objeví někdo, kdo má víc peněz nebo lepší schopnosti je vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí tvůj vztah? Pokud ano, je to typický příklad “lásky protože”. S tímto druhem lásky se pojí ještě další problémy. Je zjištěno a platí to pro většinu z nás, že každého z nás tvoří vlastně dva lidé. Za prvé je to ta podoba, kterou ukazujeme světu– takový, s jakým se setkává veřejnost. A pak existuje ta naše druhá stránka, osobnost, kterou opravdu zná jen velmi málo lidí, pokud ji vůbec někdo zná.

Ze svých poradenských pohovorů s lidmi, kteří prožívají “lásku protože”, jsem zjistil, že bud’ jeden nebo oba partneři se opravdu bojí, aby ten druhý nepoznal jací tam hluboko uvnitř ve skutečnosti jsou. Velmi se obávají, že až jejich partner pozná pravdu, budou méně přijímáni, méně milováni nebo možná úplně odmítnuti. Před časem jsem na toto téma hovořil se skupinou studentů. Jedna ze studentek se najednou rozplakala. Bývala krásná a byla zasnoubená. Po automobilové nehodě však zůstala její levá tvář ošklivě zjizvena. Hodně jí pomohla plastická operace, ale její vztah nebyl nic než “láskou protože”. Její srdce naplnily nejistota a strach, nakonec se její známost “zhroutila”. Byl to klasický příklad “lásky protože”. Ta vlastně říká: “Miluji tě, chci tě, protože…” Mnohé lásky, které jsme v životě poznali, jsou láskami tohoto typu. Tento druh lásky v nás vždycky vyvolá pochybnosti, jak dlouho vydrží.

“Miluji tě a tečka“

Naštěstí však existuje ještě jiný druh lásky, láska zářivá a krásná. Přál bych každému, aby ji prožil. Je to láska bez podmínek. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“ Láska “miluji tě a tečka” není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přijímá, aniž by za to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Nemůžete udělat nic, aby byla větší. Nemůžete ji ničím odvrátit. Není na nic vázaná. Od “lásky protože” se liší tím, že nevzniká na základě nějaké přitažlivé kvality milované osoby. Touto láskou můžeme milovat i naprosto bezvýznamné osoby tak, jako by měly nekonečnou hodnotu. Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci, kteří nepotřebují ze životních vztahů stále jen brát, aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom, aby do vztahu dávala, aniž by za to něco požadovala. Aniž si to možná uvědomuješ, tato láska je pro nás důležitější než cokoli jiného. Pokud zrovna teď neprožíváš takovou lásku, pravděpodobně doufáš, že jednou ji prožiješ, nebo se rád vracíš k dobře střežené vzpomínce na dobu, kdy jsi takovou lásku zakoušel. Život bez vztahu, který takovou lásku alespoň připomíná, vede v posledku k beznaději. Láska “miluji tě a tečka” je vztah, do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat, až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy lásky se nemohou dočkat, až něco získají. “Miluji tě a tečka” znamená “dávám”, dobrovolně dávám sebe sama. A v tomto vztahu není místo pro obavy, nejistotu, nátlak, závist nebo žárlivost. Spousta kluků namítne: “Kdybych měl svou dívku rád bez ohledu na to, jak vypadá a co dělá, nebude se zanedbávat?” A víš, že ne? Taková láska je láska, ve které dáváme. Je to vlastně Boží láska působící v člověku. Je tak přívětivá, krásná a tak neodolatelná, že dokáže z druhého “vytáhnout” to nejlepší. Vyvolává v tom druhém tvořící změny. Tyto změny nevyžaduje, jsou jednoduše přirozenou reakcí na bezpodmínečnou lásku. Moje manželka mě takto miluje, před ní nemusím nic hrát. Její bezpodmínečná reakce ve mně vyvolává přirozenou touhu být takový, jaký bych podle ní být měl. Ne, že bych takový být musel, ale já takový být chci. Je to přirozená reakce na lásku “miluji tě a tečka”, kterou mne miluje. Kterou ze tří jmenovaných druhů lásky si vybereš? Velmi málo lidí si záměrně vybírá “lásku jestliže”. Ta vyžaduje nepřetržité a nekonečné úsilí. Zůstávají další dva typy lásky. Je překvapující, že hodně lidí volí “lásku protože”. Možná, že být milován tímto způsobem je lichotivější. Být milován pro to, co jsem nebo co mám, je uspokojující. Podporuje to vaše sebevědomí. Je to však křehká stavba, která nakonec ničí sama sebe.

Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky – “miluji tě a tečka”. Není příliš běžný, protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou, aniž by v něm nepřebýval Boží Duch a nevedl ho. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka, který je ochoten přiznat, že o to stojí a že potřebuje Boží pomoc, aby dokázal takovou lásku projevit. Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. Neradi přiznáváme, že nedokážeme být vlastní silou a vůlí tím, čím chceme. Nejraději bychom zapomněli na tuto lásku “miluji tě a tečka”, protože vyžaduje kázeň a sebeovládání. Vyžaduje, abychom brali své emoce a tělesné touhy tak, aby nám sloužily, a ne tak, abychom my sloužili jim.

Úryvek z  knihy „Lásku dát, lásku brát“ – Josh McDowell a Paul Lewis

Zdroj: http://esterdavidova.com/

CHCEŠ-LI ZMĚNIT SVĚT, MILUJ MUŽE…

Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí;
který je dost statečný na to, aby se bál.
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce
Kde může ucítit tvé teplo a spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních
Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co
spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství, které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu
A nechej to vše odejít
Vciť se do bříměte jeho předků
A věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu
A věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv
Neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti
V hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti
Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže
Aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce, plula v lůně Země
A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně…
Shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich mouder
Naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce
A přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu, smí být ukonejšen

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce
Pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu
Jen abys jej vlákala… do sítě destrukce
Kde vládne chaos a nenávist
Horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři
To není ženské, to je pomsta
Je to jed překroucených linií
Jed zneužívání po celé věky, znásilňování našeho světa
A to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule
A zabíjí nás to všechny
A ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala
Nyní mu ukaž pravou matku
Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce
Doutnající v jádru Země
Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš,
že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria
Plač pro něj sladké řeky
Krvácej to vše zpátky domů.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný
Miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti
A děkuj mu za příležitost
Když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy
Měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti
Dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě
Klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí
I když tě předtím tisíckrát pustili
Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama
A splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho
A na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována
Silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy
Neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš
Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce
Miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera;
od prvního chlapce, kterého jsi políbila,
Až po toho posledního, kterého jsi oplakala
Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést
Dar muže, který stojí před tebou teď
A najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící
Semínko, kterému můžete dávat vláhu
A nechat tak spolu vyrůst novému světu

~Anonym~

Co znamená být milencem?…

Co znamená být milencem? Je to víc než sňatek a zamilovanost. Miliony lidí vstoupily do manželství, ale jen někteří jsou opravdoví milenci.
Chcete-li být skutečným milencem, musíte se odhodlat být účastníkem neustálého intimního tance. Jste milencem když oceníte dar, který představuje váš partner, a budete nad tím darem každý den jásat.
Jste milencem, když nezapomenete, že vám partner nepatří – je vám propůjčen vyšší mocí.
Jste milencem, když si uvědomíte, že nic mezi vámi není bezvýznamné, že vše, co si vzájemně řeknete může potěšit nebo zranit a vše, co uděláte, vaše spojení posílí nebo oslabí.
Jste milencem, když to všechno pochopíte a probudíte se každé ráno s vděčností, že je před vámi další den, kdy můžete svého partnera milovat a těšit se z jeho přítomnosti.
Když máte milence, je to životní požehnání. Máte dar v podobě druhé osoby, která se rozhodla kráčet po vašem boku. Sdílí s vámi dny i noci, lože i břemena.
Váš milenec spatří i ty nejintimnější části vašeho těla a osoby, které nikdo jiný nevidí a již se nikdo nedotkl.
Váš milenec vás najde i ve vašem úkrytu a vytvoří vám bezpečný přístav v milující náručí.
Milenec vám denně nabídne bezpočet zázraků. Má dar vás nadchnout úsměvem, hlasem, vůní těla, pohybem i gestem. Má schopnost zahnat vaši samotu. Má sílu proměnit obyčejné věci v nezapomenutelné.
Je vaší branou do ráje

Chválím se za vše…Unikátní technika Louisy de Hay

Po celý příští měsíc si neustále opakujte: „Chválím se“. Říkejte si to 30-40krát za den. Čím více, tím lépe. Ať je tato věta stále s vámi, ať se stane vaší modlitbou. Tahle věta vytáhne z vašeho vědomí na povrch všechno, co je s ní v rozporu.

Když vás napadnou záporné myšlenky typu: „Jak se můžu chválit, když jsem tak tlustá?“ nebo „Je hloupost myslet si, že něco takového mi pomůže“, vězte, že nastal čas řídit vlastní myšlenky. Vemte to, co vás napadlo, tak, jak to přišlo a s pánem bohem to zas nechte jít. Na rozloučenou tomu něžně řekněte: „Propouštím tě a chválím se!“

Někteří z vás si pomyslí, že to je hloupé cvičení, že je idiotské a nemá žádný smysl. Takové myšlenky také nechte v klidu projít svým vědomím, stejně nad vámi nemají žádnou moc, samozřejmě za podmínky, že si je sami pro sebe nevyberete. Jsou projevem vašeho odporu vůči změnám.

Bez ohledu na cokoli musíte pokračovat. Nehleďte na to, co vám budou říkat jiní. Budete-li schopni si tuto větu říci, když někdo bude dělat něco, co neschvalujete, budete vnitřně vědět, že procházíte procesem duchovního rozvoje.

Naše myšlenky nad námi nemají moc do té doby, než se jim sami podřídíme. Myšlenky samy o sobě nemají žádný význam. To my jim dodáváme význam, my a jenom my volíme ten význam, který jim chceme dát. Součástí přijetí sebe sama je zbavení se závislosti na názorech jiných lidí.

Kdybych vám ustavičně tvrdila, že jste fialové sele, nejspíš byste se mi vysmáli nebo byste usoudili, že jsem blázen. V žádném případě byste tomu nevěřili. Avšak mnohé z toho, co tvrdíme sami sobě, je stejně nepravděpodobné. Jestliže věříte, že vaše přednosti jsou přímo úměrné vaší postavě, věříte v podobnou absurditu.

Často právě to, co pokládáme za svůj nedostatek, je vyjádřením naší individuality. Spočívá v tom jen naše unikátnost. Příroda se nikdy neopakuje. Od samého počátku existence života na Zemi neexistovaly dvě stejné sněhové vločky nebo dešťové kapky. Každý heřmánkový kvítek se liší od druhého.

Naše otisky prstů jsou stejně tak různé, jako my. Tak to vymyslela příroda. Pokud to akceptujete, přestanete se ustavičně srovnávat s někým jiným. Pokoušet se podobat někomu jinému znamená vysoušet svou vlastní duši. Přišli jsme na tuto planetu, abychom vyjádřili sebe sama. Já osobně jsem nevěděla, kdo vlastně jsem, dokud jsem se v životě nepustila do duchovního hledání.

Takže od sebe zažeňte myšlenky, které vás činí nešťastnými, pusťte se do věcí, které se vám líbí a buďte s lidmi, s nimiž je vám dobře.

Louisa Hay

 

VELKÉ ENERGETICKÉ POSUNY VE VZTAZÍCH

Nyní dochází k velkému posunu v souvislosti s našimi nejbližšími vztahy.Ve vašem životě je jeden nebo dva vztahy,které je potřeba zpracovat na spirituální úrovni. Tento posun je souběžný s nedávnými přenosy z Vyšších Zdrojů,spojených s vaším vyvinutým posvátným spojením se Starodávným Egyptem a jistými hvězdnými systémy.

Posun ke kterému nyní dochází vede vaši cestu světelného bojovníka na nová místa. Vyšší Průvodci vašeho Světlonošského Záměru vidí,že blízké vztahy přichází do bodu významné přeměny. To je spojeno s vaší celkovou Cestou Světelného Pracovníka a vaší Misí.

Dnes je třeba podívat se na věci velmi jednoduše a jasně.
Klíčové vztahy ve vašem životě se již změnily a vy jste si těchto hlubokých změn vědomi.

Dnes a během dalších 24 hodin zaznamenáte velký vír ve svých energiích,které vám ukáží co je připraveno k ukončení a co je připraveno k novému začátku.

Dnes proběhne spirituální proces ve kterém musíte udělat čáru za klíčovými vztahy,které jsou nyní ukončeny na úrovni Duše a na karmické úrovni. Musíte pochopit,že hlubší smysl tohoto vztahu již posloužil.Je čas odejít fyzicky,emočně a spirituálně.

Dnes je vztah připraven postoupit do nové úrovně spojení.Nové vztahy začínají a přichází do plné manifestace.Dnes se odehrávají velké posuny pro Světlonoše,kteří znovu touží po svých rolích a místě na zemi.

Udělejte si čas otevřít se na úrovni duše tomu,co se vám nyní v této oblasti děje. Běžte na místo kde můžete relaxovat a vyladit se na posvátné energie. Dýchjete zhluboka do svého srdce a uvolněte své tělo.

Požádejte Průvodce vaší Duše aby vám ukázali:

Kdo má být uvolněn z mého energetického pole?

Které vztahy se mají změnit a rozvinout?

Koho musím nechat odejít,od koho mám odejít, nebo vědomě uznat,že už nehraje na mé cestě důležitou roli?

Kdo není déle ochoten se mnou růst?

Uvědomte si kdo přijde do vašeho vědomí. Jen se dívejte a naslouchejte svým srdcem a třetím okem.Nesuďte a nekritizujte.
Můžete být překvapeni a osvíceni tím,co uslyšíte od této osoby (osob). Budou k vám mluvit na úrovni Lásky Duše; ze své Duše,ne z jejich osobnosti. Poví vám Posvátnou Pravdu spirituálního spojení mezi vámi.

Požádejte své Posvátné Průvodce aby vám nyní ukázali:

Kdo je připraven přijít do mého života?

Kdo je připraven prohloubit nebo upevnit se mnou své spojení?

S kým mohu nyní kráčet v těsné blízkosti na mé cestě růstu a účelu Duše?

Kdo přichází aby obohatil a povznesl můj život?

Opět,naslouchejte svému intuitivnímu středu a ne svým druhotným dohadům.Když otevřete prostor pro druhé k promluvám na Úrovni Duše,získáte přístup k hlubokým pravdám a telepatickým cestám.

Otevřete se Lásce vaší Duše.

Do sfér vztahů přichází mnoho Změn a Posunů,protože jste připraveni spojit se s těmi,kteří vibrují s Cestou Vaší Duše do Světla.

Buďte otevřeni překvapením a nečekaným spojením. Požádejte o odvahu ukončit vztahy,které již nejsou zdravé nebo neslouží vašemu růstu. Když provádíte tyto meditace,vždy vám bude ukázáno,že konce jsou pro nejvyšší dobro pro obě strany,protože Duše obou jedinců souhlasili.

Pokud pracujete se svou Duší na vztazích,budete vedeni uskutečnit ukončení a počátky které jsou vědomé a ze středu srdce. To znamená neobviňovat,nesoudit a přijmout,že jste se naučili jeden od druhého důležité lekce.

Ve sféře vztahů jste připraveni k novým zkušenostem a to je provázeno potřebami vašeho Vyššího Srdce.

Autor: Sophie Bashford
www.sophiebashford.com

Překlad: Martina Atiriamin Christová
www.SlunecnaBrana.com

http://slunecnabrana.blogspot.cz/2016/01/velke-energeticke-posuny-ve-vztazich.html?view=magazine

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a překladatele a aktivním odkazem na stránkywww.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

Kdo je Bohyně?

Bohyně je žena, která se vynořila z hlubin sebe samé. Je ženou, která poctivě prozkoumala svou temnotu a naučila se ctít své světlo. Je ženou, která se umí zamilovat do ohromných možností, které skrývá. Je ženou, která zná kouzelná a tajemná místa své duše, posvátná místa, která vyživují její duši a díky nimž dosahuje úplnosti. Je ženou, která vyzařuje světlo. Je magneticky přitažlivá.

Když vejde do místnosti, jak muži tak ženy cítí její přítomnost. Je mocná i jemná zároveň. Vládne mocnou sexuální energií, která nevychází z jejího vzhledu. Má tělo, které zbožňuje, což je patrné z toho, jak přirozeně se v něm cítí a pohybuje. Miluje krásu, světlo a lásku. Je matkou všem dětem. Životem pluje bez námahy a s půvabem.
Umí léčit pohledem a dotekem ruky. Je prodchnutá smyslností a bezstarostně erotická, sex je pro ní způsob jak sdílet s druhým člověkem dotek božství. Je ztělesněním soucitu a moudrosti. Neúnavně hledá pravdu a vždy se zajímá o něco, co ji převyšuje. Je ženou, jejímž smyslem života je směřovat stále výš a vládnout s láskou. Je ženou zamilovanou do lásky. Je si vědoma, že jejím osudem je radost a že se o ni má dělit s ostatními a léčit jejich zranění. Je ženou, která poznala, že její partner je stejně zranitelný, ztracený a vystrašený, jako bývala ona.
Porozuměla jizvám v duši muže a ví, že společně dovedou léčit jeden druhého. Je ženou, která přijímá sebe samu takovou, jaká je. Stejně tak přijímá druhé takové, jací jsou oni. Je schopna odpouštět si své chyby a stejně tak odpouští druhým ty jejich, i v případě, že je napadena. Je ženou, která umí požádat o pomoc, když ji potřebuje nebo pomoci druhým, jeli o to požádána. Respektuje hranice – své i druhých. Vidí Boha v očích každého člověka. Vidí Boha ve svých vlastních očích. Vidí Boha v každé životní situaci. Je ženou, která přijímá zodpovědnost za všechno, co ve svém životě vytvoří. Je ženou, která je za všech okolností oporou a umí rozdávat. Je Bohyní.
Kenya K. Stevens

UMĚNÍ ŘÍCI NE, KDYŽ JE TO POTŘEBA

 

 

„NE“ pronesené z nejhlubšího přesvědčení je lepší než „ANO“ pronesené, aby potěšilo, nebo – což je ještě horší – aby se dotyčný vyhnul problémům. (Mohandas Gándhí)
Jak je známo, jóga nám nabízí velkou škálu tisíciletých technik, které mohou být zároveň považovány za prostředky sloužící k odpoutání se od omezenosti a k duchovní seberealizaci lidské bytosti. Blahodárné sugesce, o kterých zde hovořime, mohou být integrovány do našeho každodenního života jako duchovní katalyzátor. Pokud je velice pozorně prozkoumáme, bez ohledu na pořadí, mohou nám velmi pomoci při odpoutávání, které vede na konci k probuzení a duchovnímu urychlení seberealizace jogínů.

Občas pochopíme, že začínáme žít teprve tehdy, když rozhodně řekneme „ne“. Pro jogína „ne“ znamená říct „ne“ na vše, co není reálné. I když se to nezdá, říci „ne“ znamená ve skutečnosti podat důkaz co největší dobroty jak k ostatním, tak k sobě. Často nám takový jasný a pevný postoj pomůže vyhnout se utrpení a nouzi po mnoho let, nebo i na celý život, které bychom jinak s rezignací přijímali a se kterým bychom se smířili. Říct „ne“ znamená ve skutečnosti říct pevné „ne“ k netečnosti, zbytečným očekáváním, iluzím, zlovolným názorům, negativním podmínkám, uspěchaným rozhodnutím, bulvární kritice, vymyšleným proviněním, starosti, strachu, podezíravosti, žárlivosti, pomluvám, mechanickým odpovědím…, jedním slovem „ne“ znamená zastavit se před vším zlým.

Vyslovit „ne“ znamená ale i podřízení se, nepodmíněnou oddanost k božskosti, a znamená také duchovní odpoutanost. Občas zjistíme, že „ne“ je ve skutečnosti „ano“. Říct „ne“ nepředpokládá nutně negativní postoj, jako bychom něco odmítli, odtáhli se, nepřijímali. V určitých podmínkách, pokud jsme inspirováni inteligencí a vnitřním citem, představuje toto slovo ve skutečnosti proces přijímání, otevřenost, nebo jinak řečeno tajnou pravdu, skrze kterou můžeme proniknout do vyšší reality a zbavit se iluzorně nižší zjevnosti. Tím však zjistíme, že „ne“ představuje postoj se dvěma významy: jeden znamená říct rozhodně „ne“, když se nacházíme před aspektem který nepřijmeme, a druhý znamená říct „ano“, což je zamlčení aspektu, který přijímáme. Například říci rozhodné „ne“ směrem ke znepokojení, znamená říci zamlžené „ano“ důvěře. Pokud rozhodně odmítneme žárlivost, přijímáme tak odpoutanou lásku.

Občas se stane, že řekneme „ano“, i když bychom si přáli říct „ne“. Ze slabosti, strachu, slušnosti, nebo jednoduše kvůli nesmyslnému mechanismu, kterému jsme se ještě nedokázali vyhnout. V tomto případě bychom měli využít ztracený čas k tomu, abychom se naučili alespoň posléze říci při první možnosti rozhodné „ne“. Dřív nebo později bychom to stejně museli udělat. Tak proč tedy ne dříve? Pokud se to nenaučíme, nesmíme se divit, že se nakonec staneme zakyslými, plnými zášti a budeme se nechávat zbytečně ponižovat. Zůstaneme stále apatičtí, znechucení a mechaničtí, jako nějací roboti.

Schopnost odporovat v určitých případech nepředstavuje negativní postoj sama k sobě. Když rozhodně odmítneme určitou situaci, stav, nebo emoce, které jsou zlé a odmítáme přijetí skutečnosti, že bychom měli mít takové myšlenky a negativní postoj, „ne“ dostane ve skutečnosti pozitivní význam. Zdánlivě paradoxně, ale ve skutečnosti naprosto přirozeně, pokud řekneme pevné „ne“ když je to potřeba, zjistíme za krátkou chvíli, že se v nás bude probouzet a zvyšovat čím dále tím více soucitu, tolerance, humoru, odpuštění ostatním a dokonce i nám samotným. Nikdy však není příliš pozdě říci rozhodné „ne“. Musíte již teď pochopit, že žádný přítel, i kdyby by byl sebelepší, žádný duchovní mistr nebo guru nemůže říct „ne“ místo vás. Musíte to vždy udělat co nejrychleji sami.

Z hlediska duchovního vývoje jsou slovo „ne“ a postoj, který jeho vyslovení předpokládá, velmi důležité, protože jóga, jako autentická duchovní cesta, předpokládá ve skutečnosti přání poznat lépe určitou výši otevřenost i aspiraci k nové skutečnosti, která předpokládá vytříbené stavy vědomí. To všechno však předpokládá neustálé používání a velkou zručnost v umění říkat „ne“.

Pro začátek začněme říkat „ne“ starým zvykům, paralyzujícím předsudkům, zlým návykům, opakujícím se obrazům v našem životě. Ty ale nepůjde jen tak lehce odstranit, protože jsme je podporovali, živili a starali se o jejich existenci v naší bytosti po dobu tolika existencí. Pokušení spadnout znovu do stejného hříchu se nás pak bude držet delší dobu. My teď ale můžeme říct, že přítomnost „ne“ se pro nás stala podstatnou. V takových případech se úsilí vůle zakládá na pozitivní sugesci a dovolí nám říci: „Ne, nevrátím se znovu ke starým poutům, nebudu stále opakovat tento špatný zvyk!“ A to může být záchrana.

Guru (duchovní mistr) představuje v tomto případě toho, kdo otevře cestu. Nositele „ano“, a ukáže velice jasně nové možnosti, které máme prozkoumat. Jste to ale vy, kdo odteď musí prošlapávat cestu a vyvíjet úsilí, aby byl neustále bdělý – pomocí „ne“, abyste nikdy nepřistoupili na nouzový kompromis, ze kterého jste se již vymanili. Říct „ne“ může znamenat nejpozitivnější čin v našem životě, ale občas i nejobtížnější. Mnoho knih se vztahovalo k významu slova „ne“. Naučit se ale prakticky pevně říkat „ne“ když je to potřeba, je občas opravdové umění. Na začátku je nutné rozhodnutí to udělat, ale pak je nutné to i zvládnout.

Mnoho z nás se může zeptat: „Jak se to však máme naučit?“ Nejdříve ze všeho se naučíme říkat „ne“ při poslouchání srdce, které nám dokáže zpřístupnit tajné významy, které naše mysl nikdy nepozná. Srdce způsobuje, že se v nás projevuje duchovní intuice. Proto srdce nepotřebuje být Mgr. nebo jiný náročný titul. Srdce jednoduše ví – a ve správnou chvíli nás pohotově inspiruje. My si jen musíme přát proniknout mimo zdání a v tu chvíli budeme šťastni, že můžeme jasně vidět. Jen v té chvíli můžeme zjistit, že je to boží inspirace, uskutečňování bytosti, osvícení, odpoutanost, probuzení, intuice pravdy, integrace a naplněnost. Jen v tu chvíli můžeme říci: zvládl jsem říci „ne“.

Vyslovit „ne“ může šokovat lidi kolem, ale může šokovat i vás. Toto vnitřní gesto vás rovněž dokáže probouzet a může být vytříbeným a mimořádným vnitřním katalyzátorem pomoci ostatním, aby i oni si začali pomáhat sami. Pro některé lidi říct určitě „ne“ představuje ve skutečnosti duchovní cestu. A není vyloučeno, že právě oni mají pravdu. V některých oblastech světa se říci „ne“ iluzím, které nás svazují, nazývá „jóga“, v jiných oblastech se to nazývá „zen“, jiní zase raději říkají jen „duchovní probuzení“. Přesto, mimo tohle vše, říct „ne“ znamená přesně toto: prostě říci pevné „ne“.

Odmítání slůvkem „ne“ je rovněž proces, který označuje duchovní pokrok v životě. Nemůžeš říkat „ne“ bez důsledné pozornosti. To znamená rovněž nevzít nic jako samozřejmost, ale používat naplno a co nejčastěji inteligenci a říct rozhodné „ne“ na zbytečnosti. Když řekneš „ne“, tak ačkoliv to nevnímáš, šetříš si tak často mnoho energie. Rovněž se v tu chvíli zachráníš a překonáš doopravdy sám sebe. Když umíš říct pevně „ne“, okamžitě přestáváš být robotem a začínáš doopravdy existovat. Někteří lidé si přesto budou myslet, že říkáš „ne“ kvůli krutosti, chybějícímu soucitu, zlosti, či nezodpovědnosti. Ale to není důvod znepokojovat se a nikdy bychom neměli zapomenout, že všichni máme velký dar vlastního názoru.

Aby se naučili říkat „ne“, zapojuje se mnoho hledajících do rozmanitých činností různých skupin a do všelijakých her. Někteří z nich si začali měnit jména a nosí různé duchovní ozdoby. Mnozí si myslí, nebo si občas o sobě nechávají podmíněně myslet pasivním způsobem, že právě oni jsou vybráni, i když ve skutečnosti nejsou dostatečně vyvinuti. Nechávají se polapit při soupeřivém hromadění a četbě mnoha knih, které jsou nebo nejsou vytříbené. Rovněž mohou tvrdohlavě sledovat různé praktiky. Ti se mohou považovat díky své ignoranci za duchovní, třebaže ve skutečnosti nejsou.

Pokud jsme ale opravdu rozhodnuti se probouzet, můžeme se začít smát sami od sebe tomu, co jsme byli dříve. Pochopíme pak něco uvědomělejšího, že ve skutečnosti žertujeme na náš vlastní účet. V té chvíli můžeme zažít nával smíchu, nebo budeme vzlykat pláčem. Ačkoliv říct „ne“ není nejjednodušší, někteří se to učí několikrát, až do chvíle, než tuto lekci zvládnou. Nakonec dokonce zvládneme úplně se odpoutat, smát, plakat, nebo dokážeme napsat knihu. Ale zároveň můžeme zjistit, že říct „ne“ může radikálně transformovat náš život. Přidá do něj krásu a pomáhá nám to vnímat vznešenost. V takové chvíli máme možnost si vybrat, jestli zůstaneme svobodní, nebo jestli se po určitém období vrátíme znovu do stavu netečnosti. Vždy si můžeme vybrat a nejlepší a nejjednodušší možnost (a zároveň nejjednodušší pomoc) je poslouchat pozorně hlas srdce a pokorně a moudře jednat v tomto směru. Pak s překvapením zjistíme, že všechny metody terapie a všechny duchovní knihy mají ve skutečnosti v obsahu tento podnět: nauč se říkat „ne“!

Naučíme-li se to, můžeme se tomu znovu smát, můžeme se pokusit sdělit i ostatním naše tajemství. Nebo můžeme provádět všechno to, co si přejeme abychom dělali, v úplné svobodě. Rovněž se díky této svobodě můžeme rozhodnout, že neuděláme nic, že budeme jíst, když máme hlad, budeme pít, když máme žízeň, budeme spát, když jsme ospalí, budeme milovat, když se zamilujeme, a řekneme pevně „ne“, když cítíme potřebu říct „ne“. Záleží jen na vás co děláte, nebo co budete dělat. Podstatné je, že nikdy nesmíte zapomenout, že vždycky záleželo a bude záležet jenom na vás, protože když člověk doopravdy žádá, Bůh vždy dává. Ale pokud to neuděláte, stejně vás nepřinutí vzít si něco jiného než to, co si zasloužíte.

Zdroj: http://www.jogin.cz/

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

 Rozhovor s  Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce.

Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou – pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: “Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi.” Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: “Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.
– Kam půjdeme po tomto životě??
–  Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.
 – Jak to myslíte: “Když se ti zachce”?
– No, můžeš si ho vzít i s sebou. Moje prababička byla chichimeca (pozn.překl. polonomádské národy střednějižní Ameriky, pejorativní pojem, trochu jako v češtině slovo cikáni) a vyrůstala jsem s ní do mých 14 let, byla jasnovidná léčitelka, mág a dělala zázraky. Hodně jsem se toho od ní naučila.
– To se přece ví, že jste moudrá, babičko…
– Moc kosmu, země a velkého ducha je tam pro všechny, stačí si to vzít. My léčitelé vnímáme hodnotu 4 živlů (ohně, vody, vzduchu a země), milujeme je a nazýváme je svými prarodiči. Když jsem jednou byla ve Španělsku, seděla jsem u ohně a začali jsme si povídat.
 – S kým?
– S ohněm. “Já jsem v tobě,” řekl mi. “To už vím,” odpověděla jsem. “Až se jednou rozhodneš umřít, staneš se součástí ducha, proč si s sebou nevezmeš tělo?” zeptal se. “A jak to mám udělat?” zeptala jsem se já.
– Zajímavá konverzace.
– “Celé tvoje tělo je plné ohně a ducha,” řekl mi. ”Zaujímáme ve tvém nitru 100% prostoru. Vzduch jsou tvé způsoby myšlení a povznášejí, když jsi lehká. Jsme z 80% vodou, to jsou emoce a ty se vypaří. Země nás tvoří jen z 20%, tak co tě stojí vzít si to s sebou?”
– A k čemu by vám bylo tělo?
– Samozřejmě k tomu, abych si ho užívala, protože si zachováš 5 smyslů, ale už netrpíš připoutaností. Teď jsou tu s námi i duchové mého manžela a mé dcery.
– Zdravím.
– Jako poslední zemřel po mé dceři můj tchán, odešel, když mu bylo přes 90 let. Tři měsíce před smrtí se rozhodl, jaký to bude den. “Kdybych na to zapomněl,” řekl, “připomeňte mi to.” Když ten den nadešel, tak jsme mu to připomněli. Umyl se, vzal si nové oblečení a řekl: “A teď si půjdu odpočinout”. Lehl si na postel a umřel. To samé bych mohla vyprávět o své prababičce, o rodičích, o tetách.
– A jak chcete umřít vy, babičko?
– Jako můj učitel Martinez Paredes, mocný Maya. Než vyrazil do hor, řekl: “Při západu slunce si přijďte pro mé tělo.” Bylo slyšet, jak celý den zpívá a když ho pak šli hledat, země byla plná stop. Tak chci zemřít já – při tanci a zpěvu. Víte, co udělal můj otec?
– Co udělal?
– Týden před svou smrtí šel posbírat své kroky. Prošel místa, která miloval a navštívil lidi, které měl rád. Dopřál si ten luxus je pozdravit. Smrt není smrtí, je to jen strach, který máme ze změny. Moje dcera mi říká: “Mluv o mně.” A tak vám budu povídat o ní.
– Vaše dcera se také rozhodla, že zemře?
– Ano. Mnoho mladých se nemůže realizovat a nikomu se nechce žít beze smyslu.
 – A co má smysl?
– Když se podíváš druhému člověku do očí a necháš ho do sebe vstoupit a ty vstoupíš do něj, stanete se jedním. Tenhle vztah lásky už je navždycky, tam neexistuje nuda.Musíme pochopit, že jsme svatými bytostmi, že Země je naší Matkou a Slunce je náším Otcem. Donedávna kmen Huicholes (pozn. překl.: říká se jim Wirrarika, Wixarika nebo Huichol, jsou to indiáni ze Siera Madre v západním Mexiku, milují halucinogenní kaktus peyote) odmítali přijmout smlouvy o vlastnictví půdy. ”Jak mohu být vlastníkem Matky Země?” říkali.
–Tady se země neuctívá, ale drancuje.
– Štěstí je tak jednoduché! Spočívá v respektování toho čím, jsme a jsme zemí, kosmem a Velký Duchem. A když mluvíme o Matce Zemi, mluvíme také o ženě, která musí zaujmout své místo učitelky.
– Jaké má žena poslání?
– Naučit muže milovat. Až se to muži naučí, začnou se chovat jinak k ženám i k Matce Zemi. Musíme spatřit naše tělo jako posvátné a pochopit, že sex je posvátným aktem. Je to způsob, jak ho zjemnit a to nás naplní smyslem. Nový život přichází prostřednictvím tohoto aktu lásky. Když ho budeme banalizovat, co nám zbyde? Navrácení posvátné moci sexualitě změní náš postoj k životu. Když se mysl propojí se srdcem, možné je úplně všechno. Chtěla bych říct něco celému světu…
– ???
–Že, až budou chtít,  mohou používat moc Velkého Ducha. Když pochopíš, kdo jsi, tvoje myšlenky se stanou realitou. Já, když si něco přeju, tak o to požádám sama sebe. A funguje to.
– Existuje mnoho věřících, kteří se modlí k Bohu a Bůh je nevyslyší…
– Protože jedna věc je o něco žebrat a druhá je nařídit něco sobě. Vědět, co opravdu potřebuju. Mnoho věřících se dostalo do závislosti, ale duch je naprosto svobodný. Je potřeba osvojit si toto přesvědčení. Učili nás obdivovat obrazy, místo aby nás naučili zbožňovat sami sebe a zbožňovat se navzájem.
– Aniž bychom se přitom cítili trapně…
– Musíme pracovat se svými stíny, odlehčit si, vytříbit své schopnosti, pochopit. Potom je jednoduché léčit, ovládat telepatii, komunikovat s ostatními, s rostlinami a zvířaty. Když se rozhodneš používat všechny svoje schopnosti ke konání dobra, je život potěšením.
– Jak dlouho to víte?
– Pár chvil před tím, než moje dcera zemřela, mi řekla: “Mami, vezmi si svoji posvátnou dýmku, musíš začít sdílet svoji moudrost a budeš hodně cestovat. Neboj se, budu tě doprovázet.” K mému velkému překvapení jsem spatřila, jak se opět stává součástí kosmu. Pochopila jsem, že smrt neexistuje. Obzor se rozšířil a mé vnímání ztratilo hranice, proto ji teď mohu vidět i slyšet. Věříš, že je to možné?
– Ano.
–  Naši předci svěřili nám, stařešinům, opatrování vědění se slovy: “ Přijde den, kdy se znovu bude toto vědění sdílet v otevřených kruzích.” Myslím, že tento čas nastal.

Přeložila: Lucie Chaya
Článek je možné dále šířit s uvedením aktivního odkazu na tutu stránku s českým překladem a aktivního odkazu zdroje.

Rozhovor vedla Ima Sanchez. Publikováno v „La Contra“, diario La Vanguardia

Partnerský vztah duší s velkým vibračním rozdílem

 

Kdo by neznal pohádku O princezně se zlatou hvězdou na čele. Pro naše účely je přímo dokonalým ilustračním materiálem. Krásná dívka s ušlechtilou duší a laskavým srdcem. Navíc ne náhodou princezna.  A aby nebylo pochyb, že se jedná o duši skutečně výjimečnou, je ještě navíc označena zlatou hvězdou na čele.

 

Dokonalý symbol zářivé, čisté, ušlechtilé a láskyplné duše. Svými vysokými vibracemi oblažuje lidi ve svém okolí, přitahuje a fascinuje.  V původní verzi od Boženy Němcové tak vzbudí touhu ve svém otci, který si ji chce vzít za ženu, protože mu silně připomíná její předčasně zesnulou matku. Ve filmové podobě po ní zatouží král Kazisvět. V obou případech se jedná o muže s nízkými vibracemi, kteří touží mít její energii jen pro sebe, touží ji vlastnit. Princezna je naštěstí duší vědomou, následuje své srdce a má sílu se zachránit.

Co by se ale stalo, kdyby jí přece jen imponovala síla, moc a bohatství jejího nápadníka, zdánlivý pocit bezpečí, který jí nabízel? Co kdyby nakonec podlehla strachu a výhrůžkám a provdala se za něj? Postupně by jí vedle něj v jeho zlaté kleci klesaly vibrace, manžel by se k ní choval hůř a hůř a ona by nebyla schopna se bránit ani utéct, protože by nakonec uvěřila, že je bezmocná, slabá, špatná, nehezká, že si to vlastně zaslouží. Život by jí přinášel ránu za ranou. Zpočátku by zřejmě nebyla ani schopna s mužem otěhotnět a dát mu potomka. Později, až by její vibrace klesly a přiblížily se k jeho, by možná i otěhotněla, ale třeba by dítě nedonosila, nebo by zemřela u porodu. V každém případě by zřejmě zemřela předčasně díky žalu, vyčerpání, beznaději.
Kdyby nebyla princeznou a nežila v době, kdy se lidé nerozváděli, možná by ji přece jen nakonec potkalo štěstí. Jednoho dne, když by její vibrace byly už skutečně velmi nízké, by přestala být pro svého muže zajímavá. On, který celou dobu žil z její energie, mezitím zesílel a dosáhl mnohých úspěchů. Je sebejistější než dřív a je tak i přitažlivější pro jiné ženy. A tak by přišel okamžik, kdy by svoji ženu, princeznu s vyhaslou hvězdou na čele, nahradil jinou ženou. Princezna by zůstala sama, bez domova, možná i bez prostředků. Připadalo by jí to jako nejhorší okamžik jejího života, protože už dávno předtím uvěřila, že je sama neschopná, slabá a bezmocná. Ve skutečnosti by to ale byl okamžik vysvobození. V tu chvíli by totiž byla svobodná a její duše by měla šanci se postupně zvednout a začít znovu zářit.
Pohádky v sobě skrývají mnohá ponaučení. Takových princezen, které do své moci chtějí získat různí čarodějové, čarodějnice, draci a zlí králové je v pohádkách plno. Zachrání je vždy někdo, kdo je čistou a zářivou duší, prohlédne celou situaci a nepodlehne nízkým touhám a strachům. Ať už toho někoho budeme vnímat jako ušlechtilého prince z masa a kostí, který vstoupí náhle do příběhu, nebo jen symbolicky jako nikdy neuhasínající světélko vlastní duše, které nás nikdy nenechá padnout, podstatné je, že pohádky vždy ukazují cestu k vysvobození a učí nás, že dobro, tedy vyšší energie, je silnější, než zlo, tedy energie nízké.
I když jsme ve většině případů pohádky odsunuli někam do říše dětství a fantazie, naše životy se jim podobají víc, než si kolikrát uvědomujeme. Samozřejmě to nemusí být vždy tak dramatické a extrémní jako v pohádkách. Ale právě proto bývají tyto věci na první pohled ne zcela viditelné.
V životě se běžně stává, že nějaká vysoko vibrující jemná duše okouzlí svou energií někoho, kdo je vibračně níže. A ji zase níže vibrující partner zaujme třeba tím, jak je spolehlivý, rozhodný, jak si ví se vším rady, jak se o ni dokáže postarat… Nemusí se tedy rozhodně hned jednat o nějakého zloducha.
Ovšem pokud je vibrační rozdíl mezi partnery několik dimenzí a navíc je ten níže vibrující ještě karmicky zatížen, potíže jsou nasnadě. Energie výše vibrujícího partnera postupně klesá, časem se může stát na svém níže vibrujícím partnerovi zcela závislý, přichází únava, deprese, nemoci, neúspěchy… O tom, že je v takovém vztahu velmi obtížné mít děti, už tady byla řeč.
Podstatné je, že všechny tyto věci probíhají ve většině případů naprosto nevědomě. Výše vibrující partner se díky své jemnosti, otevřenosti, vstřícnosti a láskyplnosti vydává ze své energie dobrovolně. Níže vibrující partner taky většinou svému výše vibrujícímu protějšku neubližuje vědomě a záměrně. I když i to se v některých extrémních případech stává, přičemž někteří jedinci používají s úspěchem metodu „cukru a biče“, kdy svého partnera v některých věcech hýčkají a rozmazlují, v jiných nemilosrdně omezují a srážejí. Mají tak jistotu stálého přísunu energie, neboť svou oběť střídavě oživují a vysávají.


Mediálně známým příkladem takovéhoto vztahu je milostný vztah mezi krásnou operní hvězdou Marií Callas (ušlechtilou plejádskou duší) a Aristotelem Onassisem. Ten se díky ní dostal jako mladík mezi argentinskou smetánku. Nejdříve jí zahrnoval nádhernými dary, později se k ní choval sadisticky a ponižoval ji. Pěvkyně byla čím dál víc vyčerpaná, ztrácela příznivce a nedařilo se jí znovu uspět. Onassis ji nakonec ji vyměnil za vdovu po  J.F. Kennedym,  což Marii Callas psychicky naprosto zlomilo a nikdy už se z toho nevzpamatovala. Zemřela předčasně ve věku 53 let na selhání srdce.
Asi vás napadne, jestli to třeba nemůže být naopak. Jestli třeba takový výše vibrující partner nemůže pozvednout toho, který je vibračně níže. Může, samozřejmě. Ale vzhledem k současným vibracím Země a systému, ve kterém žijeme a který byl vytvořen níže vibrujícími dušemi, je to velmi těžké.
Záleží také na potenciálu každé duše. Pokud je níže vibrující partner lidskou duší a je ještě navíc karmicky zatížen, jsou možnosti jeho růstu omezené a tempo vývoje pomalejší. Hrozí tedy, že se jeho výše vibrující partner dříve vyčerpá, než on se pozvedne. Pokud se ale jedná o duši pozemského anděla, který jen dočasně klesl pod tíhou pozemského života, je šance na pozvednutí  takovéto duše mnohonásobně vyšší.
Proto si také výše vibrující duše, tedy pozemští andělé, kteří se na Zem rodí dobrovolně, často domlouvají před svou inkarnací tzv. partnery duše, životní partnery, se kterými budou vibračně rezonovat a se kterými se budou vzájemně podporovat v plnění svých životních úkolů.
Více na toto téma se dočtete v článku Pozemští andělé a partneři duše.

 

(c) Iva a Martin Uhlířovi, 2014. Článek smí být dále šířen a kopírován je v neupravené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autorů a zdroje článku s aktivním odkazem.

V textu je použita fotografie Marie Callas jako Violetty v opeře La Traviata z roku 1958. Autor: Houston Rogers. Zdroj: Wikimedia Commons
 
Únor 2016
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
29  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat