Probudil jsem se 23. prosince a místo partnerky vedle mě ležel lístek:

Sice nejsem sama. Ale cítím se osamělá. Vedle Tebe.

Ten den odešla a bylo to správné. Už nedovolila, aby člověk, který pro ni dělá tak málo, já, ovládal tak mnoho jejích pocitů a emocí.

Když jsem své ego oprostil od toho, že tím špatným jsem já, musel jsem jí poděkovat – za tvrdou a neocenitelnou zkušenost. Bez ní bych nikdy nezačal přemýšlet o tom, co vlastně lidé ve vztahu potřebují (viz kniha 250 zákonů lásky a Vánoční speciál FC).

Vždycky jsem si myslel, že mě nejdříve potřebovala přestat milovat. Ale když jsme se pak po letech viděli a já jí blahopřál k úžasnému manželovi, usmála se: „Já jsem se nejdříve potřebovala naučit bez Tebe žít.“

Zprvu to vypadá snadno. Zdá se, že je lepší být sám, protože nás alespoň nemá kdo zraňovat. Ve skutečnosti ale problémem osamělosti není být sám, nýbrž cítit, že nezajímáme někoho, na kom nám pořád záleží.

Ale já se ptám:

Proč nám záleží na někom, komu na nás nezáleží?

Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás?

Jak vůbec uvažujeme?

Jak se naučit být sám?

Odpovědi jsou prosté. Život nás chce něco důležitého naučit.

Všechno v životě se děje z nějakého důvodu a někdy je dobré ten důvod znát. Tak jako v tomto případě.

Jaké tři pravdy o lidech kolem nás si musíme uvědomit?

Pravda číslo 1: JENOM NĚKTEŘÍ lidé nás zvedají výš

Když jsem byl malý, máma mi říkala: „Budeš tím, s kým trávíš čas.“

Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.

Jako narozený 30. srpna jsem byl vždy nejmladší a nejmenší. V kolektivu se mi posmívali, cítil jsem se k ničemu. Pak mě spolužák přihlásil na fotbal a trenér přípravky Slavie Fabanka na mě ukázal: „Ty budeš náš trumf. Tebe určitě všichni podceňují, viď?“ Přikývl jsem. Učil mě jako Forresta Gumpa. Sem se postavíš a budeš čekat na míč. Jak ho dostaneš, budeš mazat k bráně a propálíš gólmana!

„Hehe, koukej na toho prcka, dres má až pod kolena, div si na něj nešlápne. Toho hlídat nemusíme…“ – posmívali se mi soupeři a já se cítil pod psa. Určitě zklamu trenéra. Jenže když jsem na něj pohlédl, on na dálku zaťal pěsti, jako že to určitě dokážu. Byl jsem plný sil, když jsem se soustředil na něj. A plný slabosti, když jsem poslouchal soupeře. A tak jsem si zacpal uši a rozhodl se pro trenéra. Kamarádi mi poslali dlouhý míč a já nikým nehlídaný dal první gól. Pak druhý. Pak třetí. Dokud si soupeř neuvědomil, že toho neškodného prcka hlídat musí.

Proto si pamatujme:

1. Celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet. Ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží.
2. Bez ohledu na to, jestli nás dotyčný zvedá, nebo sráží, energii nám dává, nebo bere, podporuje nás, nebo kritizuje, pouze my rozhodujeme o tom, jestli mu věnujeme pozornost. Pokud si něčí zlé projevy bereme osobně a trápíme se tím, je to náš problém, ne jeho.
3. My všichni jsme průměrem pěti nejbližších osob, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Pokud se cítíme špatně, jsme ve špatné společnosti. Neznamená to, že musí jít o obecně špatného člověka. Nicméně ten člověk je špatný pro nás.

Moje kamarádka byla zlomená z odchodu svého manžela. Nechápala, jak mohl nevidět její kladné vlastnosti a dát přednost jedné mršce. Ale vrána k vráně sedá. Její manžel prostě změnil hodnoty, na jejichž základě se rozhodl žít. A moje kamarádka nepochopila, že její manžel nemusí být špatný člověk pro všechny ženy, aby byl špatný pro ni.

Nezapomínejme si vybírat vztahy tak, aby nám pomáhaly, ne aby nás zraňovaly. Obklopujme se lidmi, kteří respektují osobu, jakou jsme; kteří jsou na nás pyšní, obdivují nás, milují a mají snahu dělat náš den a život světlejším, radostnějším. Jestliže dotyčný člověk takový není, ve vlastním zájmu mu věnujme méně pozornosti, jinak na to doplatíme špatnými pocity.

A pocit je základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů vyplývají výsledky. Jeden špatný člověk tedy může zavinit neúspěšný celý život.

Ano, úspěch je o nalezení a rozlišení správných lidí.

A uhodnete, kdo je tím nejzákladnějším správným člověkem?

Jistě, my sami…

Proč se cítíme špatně i tehdy, když nám odešel někdo, kdo se k nám choval špatně? Proč toužíme po tom, aby se i špatný člověk vrátil zpátky?

Pravda číslo 2: Vztahy odrážejí naši vlastní spokojenost

Stoupněme si před zrcadlo a rozesmějme se. Jde to snadno, pokud máme dobrou náladu. Protože sami zrcadlíme. A vztah není nic víc než zrcadlo.

Někdy si dobře uvědomujeme, že nás opustil špatný člověk. Zrazoval nás, ubližoval nám, víme, že s ním není možná smysluplná budoucnost… Ale přitom se nám po něm děsně stýská.

Mylně si to vykládáme tak, že nám chybí tento konkrétní člověk. Když ale tomuto konkrétnímu člověku dáme druhou příležitost, obvykle zjistíme, že jsme stejně nešťastní jako předtím, ba i nešťastnější. Cítíme se v kleštích – nemůžeme žít s ním, ani bez něj. Přitom pravda je mnohem prostší. My neumíme žít sami se sebou. Proto se chytáme stébla, byť je nejméně spolehlivé. Co se musíme naučit, je mít rád sami sebe.

Každé vydání tištěného magazínu FC (odlišný obsah než tento web) věnuji naší mysli a našemu způsobu vidění života. Dělám to proto, že obojí tvoří dohromady tu nejdůležitější věc, která rozhoduje o naší životní spokojenosti. Ano, naše štěstí přímo závisí na tom, jak o sobě a životě smýšlíme. Proto nezáleží na konkrétní výši majetku – někdo je nešťastný s tunou zlata a někdo šťastný s miskou rýže. Není to tím, že by majetek byl špatný. Peníze nekazí charakter. Peníze pouze ukazují charakter.

Nešťastni bývají lidé pouze ze dvou důvodů. Buď si neuvědomují negativní dopad negativních lidí, kterými jsou obklopeni (viz Pravda 1), anebo si dostatečně neváží sami sebe, daru života. Život není jen slunce, ale i tma. A tmy se nemusíme bát. Ba noc si můžeme dokonce zamilovat. Pochopit její dar. Klid všude kolem. Nádhernou samotu, která nám umožňuje konečně slyšet náš vnitřní hlas, přeřvaný reklamními slogany vánočních akcí. Uvědomit si základní hodnoty, na něž jsme poslední dobou v tom shonu možná zapomněli.

Jakmile budeme rádi sami se sebou, začneme být rádi i s lidmi. Nejšťastnější lidé nejsou ti, které nepotkává žádná svízel, ale ti, kteří se naučili se svízelemi potýkat.

Proto si pamatujme:

1. Naučme se těšit ze své vlastní společnosti. Kdykoli se necítíme dobře, jsme ve špatné společnosti, a to třeba i se sama sebou.
2. Uvědomme si, KTEŘÍ lidé jsou pro nás důležití (připomínám, že to jsou ti, kteří nám pomáhají a nezraňují nás; kteří nás podporují a neodrazují nás; kteří jsou pyšní na to, jací jsme, a mají nás rádi) – a snažme se být s nimi co nejvíce.
3. Jestliže se s někým cítíme špatně, není to v té chvíli vhodný člověk pro nás. A jestliže se cítíme špatně sami se sebou, neznamená to, že my sami jsme špatný člověk, nýbrž že špatně se chováme k sobě. Cítíme-li se špatně, jsme bez člověka, který nás má rád. Jsme – bez sebe.

Nikdy nezapomeňme, že ten, kdo nás opravdu miluje, nikdy neodejde. To platí i o nás samotných. Budeme-li sami sobě oporou, ve skutečnost nikdy se neopustíme a samota nám nebude vadit.

Potom budeme schopni obstát i v náročných partnerských vztazích. Ano, nespokojený partner může utéct odkudkoli. Ale před sebou neuteče nikdy.

A pokud si neštěstí, svou vnitřní nespokojenost, nese v sobě, těžko bude v nějakém vztahu šťastný.

Jak zařídit, aby se nám konečně přestaly dít špatné věci; aby i v našem životě konečně vysvitlo slunko?

Pravda číslo 3: Špatné věci se nám dějí pouze tehdy, pokud věnujeme příliš důvěry a pozornosti špatným lidem

Začneme-li rozvíjet vztahy, které nás motivují a posouvají, začneme poznávat to nejlepší ze života. Jako bychom začali žít znovu.

Nejdůležitější vztah přitom není s naším partnerem, ale s námi samotnými. Učme se více přemýšlet o tom, proč se necítíme dobře.

Odpovězme si upřímně:

Jsme si jisti, že lidé, kterými se obklopujeme a pro které se trápíme, se stejným způsobem trápí pro nás?

Které osoby v našem okolí si zaslouží mnohem více času a pozornosti (a to včetně nás samotných)?

Kdo nám bere energii, spánek a klid naší duše?

Po boku s lidmi, kteří nás posilují, se nám nikdy neděje ve skutečnosti nic špatného. Pouze to, co bychom jindy označili za špatné, najednou posiluje náš vztah. Máme konečně důvod se podpořit. Konečně příležitost si pomoci. Konečně šanci upevnit to, co nás spojuje.

Se skutečnými přáteli a partnery neexistuje osamělost.

A budeme-li nejlepším přítelem a partnerem sami sobě, ve skutečnosti nikdy nebudeme osamělí.