ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro měsíc: Prosinec 2015

K zamyšlení…

Chudý muž se zeptal Buddhy:
„Proč jsem tak chudý?“
Buddha odpověděl: „Protože neumíš dávat.“
Chudák: „Nemám co dávat.“
Buddha: „Máš co dávat, přinejmenším pět věcí:
1) TVÁŘ – můžeš se usmívat, dávat radost, veselí a štěstí,
2) ÚSTA – můžeš mluvit vlídně, povzbuzovat lidi, zlepšovat jim náladu,
3) SRDCE – můžeš upřímností a laskavostí otvírat své srdce pro druhé,
4) OČI – můžeš se na druhé dívat s láskou a soucitem,
5) TĚLO – můžeš něco dělat pro druhé, abys jim pomohl…
Tak vidíš – vůbec nejsi chudý. Skutečně chudí jsou lidé chudí v srdci.“

PRAVDA O PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU

 

Někomu se to hůř chápe a tak si dovoluji napsat své vysvětlení, proč tak činím, proč je to důležité….

Naše mysl, víc než přítomným okamžikem se zabývá minulostí a nebo budoucností.

 

 

MINULOST:

Je třeba si uvědomit, že na minulosti nic nezměníme…. na slovech, které jsme ze sebe vypustili a možná jimi ublížili…. nic nezměníme…. nejde vrátit ani minulost ani slova, která už byla řečena. Pak se trápíme a říkáme si KDYBY.. slovo kdyby…jsou možné cesty, které jsem si tam nahoře plánovali….ale my si vybrali v danou chvíli danou cestu. Můžeme ve svém trápení požádat o odpuštění jak doopravdy, tak na mentální úrovni…….je třeba hlavně odpustit i sama sobě….. můžeme pomocí bílého světla pročistit situaci, která se již stala a odstřihnout ji od sebe a nebo ji předat těm našim klukům prdelkatým, aby nám s tím problémem pomohli.

 

BUDOUCNOST:

Často v nepříjemných situacích si říkáme a toužíme po tom, abychom tento čas už měli za sebou…. Tuto situaci si neprožíváme jen tak, sami jsem si ji naplánovali….abychom se z ní poučili… abychom si prožili a přehodnotili např. svůj žebříček hodnot, abychom si zkusili, jaké to bylo, když jsme něco podobného dělali v minulém životě…a nebo dokonce i v tomto životě.

PRO LEPŠÍ POCHOPENÍ JSME SI PŘIPRAVILA KRATIČKOU POHÁDKU

 

 

Byla jedna holčička…říkejme jí Anička…. Narodila se do chudé rodiny jako prvorozené dítě…a po ní přišlo na svět  spousta sourozenců… Brzy Anička přišla o pocit lásky svých rodičů, protože co rok, to dítě… Láska v této rodině však byla…jen ji rodiče museli dělit mezi ostatní děti. Ve třech letech Anička nastoupila do školky… kde bylo zase spousta dětí a opět měla pocit, že paní učitelky si ji nevšímají…. Rodina, kde Anička vyrůstala, byla zbožná a každou neděli chodili do kostela…. Anička se z celého svého srdce modlila ke svému andělíčku, který ji vyslyšel…ale pozor…byl to andělíček začátečník…. a tak si myslel, když Aničce splní všechna její přání, že dělá to nejlepší, co pro ni dělat může. Anička si moc přála chodit do školy…. ve školce ji nebavilo chodit po obědě spát a odpočívat….a tak andělíček…zařídil, že Anička nastoupila do školy…. Anička si přála, aby už byla velká holka a mohla se šminkovat a chodit s klukem….a tak andělíček Aničku do této doby přesunul…. Anička měla doma coby nejstarší dcera spoustu povinností se svými sourozenci ….a tak si přála…. aby byla dospělá a měla svoje děti o které by se s láskou starala…..a tak andělíček její přání splnil a opět Aničku přesunul do doby její dospělosti…..Aniččiny děti jako mimina ji dávali fyzicky i psychicky zabrat a Anička si přála…aby děti už chodily, aby už byly samostatné, aby už dostudovaly…aby aby aby… a andělíček plnil a plnil a přesunoval Aničku stále dál a dál do doby, ve které chtěla být. Anička se stala babičkou, důchodkyní…. Špatně spala…její tělo ji bolelo….děti a vnuci přicházeli jen z povinnosti….a Anička si přála zemřít…. Její život najednou neměl smysl….a andělíček ji umožnil chvíli, kdy se Anička ocitla na smrtelném loži….. smrt s kosou stála vedle její postele a Aničce letěl hlavou celý její život….óóó… jak jsem byla bláhová….litovala každého dne, který si neprožila….od svého prvopočátku vnímání…vzpomněla si jak vnímala, že ji rodiče nemilují…….dnes pochopila a litovala……vzpomněla si jak si přála, aby chodila do školy, pak aby byla slečnou…vzpomněla si na každý den… kdy si přála být jinde než je…víc v budoucnosti…. Anička se pustila do pláče… slzy ji stékaly po tvářích do úst…nebyly slané, ale hořké… jako pelyněk… s ní plakal i její anděl, který pochopil stejně jako Anička…že na minulosti nelze nic změnit…že udělal chybu, když Aničku nechal žít rychleji než lidé za normálních okolností žijí…uvědomil si on i Anička, že život utekl strašně moc rychle….a že si ho neprožila….nepoučila se… nepochopila….až teď. Už už to vypadalo, že paní s kosou se rozmáchne a ukončí Aniččino trápení…. Když v tom se po místnosti rozlilo světlo a k Aničce i andělíčkovi začátečníkovi přistoupil Bůh…a pravil… oba jste si v poslední chvíli uvědomili… jakých chyb jste se dopustili…. Mrkl na paní s kosou, která zmizela… Anička zavřela oči… a když je znovu otevřela…. Znovu se ocitla na bříšku své milující matky, která ji zrovna porodila…, vnímala její srdce i další srdce, které bylo opodál…to její otec vedle své ženy stál… a z očí mu tekly slzy štěstí… ještě něco vnímá, ba dokonce to vidí… kudrnatý chlapec s křidélky ji po hlavičce hladí a usmívá se…. oba v ten moment vědí… dostali od Boha další šanci….

 

Eckhart Tolle: Nedostatek peněz, uznání nebo lásky

To, jak se na sebe díváte, úzce souvisí s tím, jak si myslíte, že se k vám chovají ostatní. Většina lidí si občas postěžuje, že se k nim ostatní nezachovali hezky: „Nemám žádný respekt, pozornost, uznání atd.“ nebo „Jenom mě využívají.“ A když jsou k nim ostatní milí, vidí v tom zase postranní úmysly: „Zas mě chtějí do něčeho natlačit a využít. Nikdo mě nemá rád.“ Tito lidé si o sobě myslí toto: „Jsem ubohé, malinké já, které nedostává to, co potřebuje.“ Tento základní omyl nepříznivě ovlivňuje všechny jejich vztahy.

dvacetikoruna

Myslí si, že nemají světu co nabídnout a že od ostatních nedostávají to, co potřebují. Tato základní iluze pak tvoří celou jejich realitu. Podkopává jejich snahy a ničí mezilidské vztahy.

Pokud dojem nedostatku – ať už peněz, uznání nebo lásky – přijmete za svůj, pokud se stane součástí vašeho já, budete vždy pociťovat nedostatek. Místo abyste ocenili to dobré, co vás v životě potkalo, vidíte jen to špatné.

„Ocenění toho, co máte, je pro pocit hojnosti a spokojenosti základním předpokladem.“

Pravdou je, že to, o čem si myslíte, že vám to svět nedopřává, ve skutečnosti nedopřáváte vy jemu. Nedopřáváte to ostatním, protože hluboko uvnitř si o sobě myslíte, že jste bezvýznamní a že nemáte co nabídnout. Zkuste se několik týdnů řídit následující radou a uvidíte, jak se váš život změní:

Kdykoliv budete mít pocit, že se vám něčeho nedostává, že vám lidé něco odpírají – chválu, ocenění, pomoc, láskyplnou péči atd. – dejte to vy jim. Dostáváte to, co dáváte!

Že to nemáte? Zkuste se chovat, jako byste to v sobě měli, a ono to přijde samo. Brzy po tom, co začnete dávat, začnete i přijímat. Nemůžete přijímat, dokud nedáváte. Odliv podmiňuje příliv. To, o čem si myslíte, že vám svět odpírá, máte už dávno v sobě, ale dokud tomu nedovolíte proudit ven, neucítíte to. Platí to i o hojnosti. Zákon odlivu a přílivu vyjádřil už Ježíš těmito slovy: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“

„Pravý zdroj hojnosti nenajdete nikde jinde než sami v sobě.“

Je součástí vašeho pravého já. Zkuste začít tím, že oceníte hojnost kolem sebe.

Všímejte si pestrosti a dokonalosti života kolem sebe. Užívejte si hřejivé teplo slunce na své pokožce, nádheru květin vystavených před květinářstvím, sousto šťavnatého ovoce nebo osvěžující kapky letního deště.

Dokonalost života na vás čeká na každém kroku. Tím, že oceníte hojnost, která je všude kolem, probudíte hojnost skrytou ve svém nitru. Až se tak stane, nechte ji proudit ven, třeba tím, že se usmějete na náhodného kolemjdoucího. Stanete se tak dárcem. Ptejte se sami sebe: Co teď mohu udělat? Jak mohu být tomuto člověku, této situaci prospěšný? K tomu, abyste se cítili bohatí, nepotřebujete žádný majetek, ačkoliv když se budete považovat za bohaté, věci k vám budou přicházet samy.

Hojnost přichází jen k těm, kteří už jsou „bohatí“. Možná vám to bude připadat nespravedlivé, ale tak to vůbec není. Je to obecný zákon. Bohatství i chudoba jsou vnitřní stavy, jež se projevují ve vnějším světě jako vaše realita. Ježíš to vyjádřil takto: „Kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Eckhart Tolle (Nová země)

Umění být sám aneb 3 pravdy o lidech v našem životě

Probudil jsem se 23. prosince a místo partnerky vedle mě ležel lístek:

Sice nejsem sama. Ale cítím se osamělá. Vedle Tebe.

Ten den odešla a bylo to správné. Už nedovolila, aby člověk, který pro ni dělá tak málo, já, ovládal tak mnoho jejích pocitů a emocí.

Když jsem své ego oprostil od toho, že tím špatným jsem já, musel jsem jí poděkovat – za tvrdou a neocenitelnou zkušenost. Bez ní bych nikdy nezačal přemýšlet o tom, co vlastně lidé ve vztahu potřebují (viz kniha 250 zákonů lásky a Vánoční speciál FC).

Vždycky jsem si myslel, že mě nejdříve potřebovala přestat milovat. Ale když jsme se pak po letech viděli a já jí blahopřál k úžasnému manželovi, usmála se: „Já jsem se nejdříve potřebovala naučit bez Tebe žít.“

Zprvu to vypadá snadno. Zdá se, že je lepší být sám, protože nás alespoň nemá kdo zraňovat. Ve skutečnosti ale problémem osamělosti není být sám, nýbrž cítit, že nezajímáme někoho, na kom nám pořád záleží.

Ale já se ptám:

Proč nám záleží na někom, komu na nás nezáleží?

Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás?

Jak vůbec uvažujeme?

Jak se naučit být sám?

Odpovědi jsou prosté. Život nás chce něco důležitého naučit.

Všechno v životě se děje z nějakého důvodu a někdy je dobré ten důvod znát. Tak jako v tomto případě.

Jaké tři pravdy o lidech kolem nás si musíme uvědomit?

Pravda číslo 1: JENOM NĚKTEŘÍ lidé nás zvedají výš

Když jsem byl malý, máma mi říkala: „Budeš tím, s kým trávíš čas.“

Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.

Jako narozený 30. srpna jsem byl vždy nejmladší a nejmenší. V kolektivu se mi posmívali, cítil jsem se k ničemu. Pak mě spolužák přihlásil na fotbal a trenér přípravky Slavie Fabanka na mě ukázal: „Ty budeš náš trumf. Tebe určitě všichni podceňují, viď?“ Přikývl jsem. Učil mě jako Forresta Gumpa. Sem se postavíš a budeš čekat na míč. Jak ho dostaneš, budeš mazat k bráně a propálíš gólmana!

„Hehe, koukej na toho prcka, dres má až pod kolena, div si na něj nešlápne. Toho hlídat nemusíme…“ – posmívali se mi soupeři a já se cítil pod psa. Určitě zklamu trenéra. Jenže když jsem na něj pohlédl, on na dálku zaťal pěsti, jako že to určitě dokážu. Byl jsem plný sil, když jsem se soustředil na něj. A plný slabosti, když jsem poslouchal soupeře. A tak jsem si zacpal uši a rozhodl se pro trenéra. Kamarádi mi poslali dlouhý míč a já nikým nehlídaný dal první gól. Pak druhý. Pak třetí. Dokud si soupeř neuvědomil, že toho neškodného prcka hlídat musí.

Proto si pamatujme:

  1. Celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet. Ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží.
  2. Bez ohledu na to, jestli nás dotyčný zvedá, nebo sráží, energii nám dává, nebo bere, podporuje nás, nebo kritizuje, pouze my rozhodujeme o tom, jestli mu věnujeme pozornost. Pokud si něčí zlé projevy bereme osobně a trápíme se tím, je to náš problém, ne jeho.
  3. My všichni jsme průměrem pěti nejbližších osob, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Pokud se cítíme špatně, jsme ve špatné společnosti. Neznamená to, že musí jít o obecně špatného člověka. Nicméně ten člověk je špatný pro nás.

Moje kamarádka byla zlomená z odchodu svého manžela. Nechápala, jak mohl nevidět její kladné vlastnosti a dát přednost jedné mršce. Ale vrána k vráně sedá. Její manžel prostě změnil hodnoty, na jejichž základě se rozhodl žít. A moje kamarádka nepochopila, že její manžel nemusí být špatný člověk pro všechny ženy, aby byl špatný pro ni.

Nezapomínejme si vybírat vztahy tak, aby nám pomáhaly, ne aby nás zraňovaly. Obklopujme se lidmi, kteří respektují osobu, jakou jsme; kteří jsou na nás pyšní, obdivují nás, milují a mají snahu dělat náš den a život světlejším, radostnějším. Jestliže dotyčný člověk takový není, ve vlastním zájmu mu věnujme méně pozornosti, jinak na to doplatíme špatnými pocity.

A pocit je základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů vyplývají výsledky. Jeden špatný člověk tedy může zavinit neúspěšný celý život.

Ano, úspěch je o nalezení a rozlišení správných lidí.

A uhodnete, kdo je tím nejzákladnějším správným člověkem?

Jistě, my sami…

Proč se cítíme špatně i tehdy, když nám odešel někdo, kdo se k nám choval špatně? Proč toužíme po tom, aby se i špatný člověk vrátil zpátky?

Pravda číslo 2: Vztahy odrážejí naši vlastní spokojenost

Stoupněme si před zrcadlo a rozesmějme se. Jde to snadno, pokud máme dobrou náladu. Protože sami zrcadlíme. A vztah není nic víc než zrcadlo.

Někdy si dobře uvědomujeme, že nás opustil špatný člověk. Zrazoval nás, ubližoval nám, víme, že s ním není možná smysluplná budoucnost… Ale přitom se nám po něm děsně stýská.

Mylně si to vykládáme tak, že nám chybí tento konkrétní člověk. Když ale tomuto konkrétnímu člověku dáme druhou příležitost, obvykle zjistíme, že jsme stejně nešťastní jako předtím, ba i nešťastnější. Cítíme se v kleštích – nemůžeme žít s ním, ani bez něj. Přitom pravda je mnohem prostší. My neumíme žít sami se sebou. Proto se chytáme stébla, byť je nejméně spolehlivé. Co se musíme naučit, je mít rád sami sebe.

Každé vydání tištěného magazínu FC (odlišný obsah než tento web) věnuji naší mysli a našemu způsobu vidění života. Dělám to proto, že obojí tvoří dohromady tu nejdůležitější věc, která rozhoduje o naší životní spokojenosti. Ano, naše štěstí přímo závisí na tom, jak o sobě a životě smýšlíme. Proto nezáleží na konkrétní výši majetku – někdo je nešťastný s tunou zlata a někdo šťastný s miskou rýže. Není to tím, že by majetek byl špatný. Peníze nekazí charakter. Peníze pouze ukazují charakter.

Nešťastni bývají lidé pouze ze dvou důvodů. Buď si neuvědomují negativní dopad negativních lidí, kterými jsou obklopeni (viz Pravda 1), anebo si dostatečně neváží sami sebe, daru života. Život není jen slunce, ale i tma. A tmy se nemusíme bát. Ba noc si můžeme dokonce zamilovat. Pochopit její dar. Klid všude kolem. Nádhernou samotu, která nám umožňuje konečně slyšet náš vnitřní hlas, přeřvaný reklamními slogany vánočních akcí. Uvědomit si základní hodnoty, na něž jsme poslední dobou v tom shonu možná zapomněli.

nákupy

Jakmile budeme rádi sami se sebou, začneme být rádi i s lidmi. Nejšťastnější lidé nejsou ti, které nepotkává žádná svízel, ale ti, kteří se naučili se svízelemi potýkat.

Proto si pamatujme:

  1. Naučme se těšit ze své vlastní společnosti. Kdykoli se necítíme dobře, jsme ve špatné společnosti, a to třeba i se sama sebou.
  2. Uvědomme si, KTEŘÍ lidé jsou pro nás důležití (připomínám, že to jsou ti, kteří nám pomáhají a nezraňují nás; kteří nás podporují a neodrazují nás; kteří jsou pyšní na to, jací jsme, a mají nás rádi) – a snažme se být s nimi co nejvíce.
  3. Jestliže se s někým cítíme špatně, není to v té chvíli vhodný člověk pro nás. A jestliže se cítíme špatně sami se sebou, neznamená to, že my sami jsme špatný člověk, nýbrž že špatně se chováme k sobě. Cítíme-li se špatně, jsme bez člověka, který nás má rád. Jsme – bez sebe.

Nikdy nezapomeňme, že ten, kdo nás opravdu miluje, nikdy neodejde. To platí i o nás samotných. Budeme-li sami sobě oporou, ve skutečnost nikdy se neopustíme a samota nám nebude vadit.

Potom budeme schopni obstát i v náročných partnerských vztazích. Ano, nespokojený partner může utéct odkudkoli. Ale před sebou neuteče nikdy.

A pokud si neštěstí, svou vnitřní nespokojenost, nese v sobě, těžko bude v nějakém vztahu šťastný.

Jak zařídit, aby se nám konečně přestaly dít špatné věci; aby i v našem životě konečně vysvitlo slunko?

 

Pravda číslo 3: Špatné věci se nám dějí pouze tehdy, pokud věnujeme příliš důvěry a pozornosti špatným lidem

Začneme-li rozvíjet vztahy, které nás motivují a posouvají, začneme poznávat to nejlepší ze života. Jako bychom začali žít znovu.

Nejdůležitější vztah přitom není s naším partnerem, ale s námi samotnými. Učme se více přemýšlet o tom, proč se necítíme dobře.

Odpovězme si upřímně:

Jsme si jisti, že lidé, kterými se obklopujeme a pro které se trápíme, se stejným způsobem trápí pro nás?

Které osoby v našem okolí si zaslouží mnohem více času a pozornosti (a to včetně nás samotných)?

Kdo nám bere energii, spánek a klid naší duše?

Po boku s lidmi, kteří nás posilují, se nám nikdy neděje ve skutečnosti nic špatného. Pouze to, co bychom jindy označili za špatné, najednou posiluje náš vztah. Máme konečně důvod se podpořit. Konečně příležitost si pomoci. Konečně šanci upevnit to, co nás spojuje.

Se skutečnými přáteli a partnery neexistuje osamělost.

A budeme-li nejlepším přítelem a partnerem sami sobě, ve skutečnosti nikdy nebudeme osamělí.

 

 

 

 

8 nejdůležitějších myšlenek z knihy Čtyři dohody

Nadčasová kniha Čtyři dohody od mexického spisovatele Dona Miguela Ruize už několik let inspiruje miliony čtenářů po celém světě. V České republice se povědomí o tomto díle rozšířilo především zásluhou Jaroslava Duška.

Čtyři dohody kniha

Pojďme si shrnout nejdůležitější poselství z této knihy v osmi myšlenkách:

Dohoda první: Nehřešte slovem

1. Veškerá vaše magická moc se opírá o slovo. Pokaždé, když vyslovíte svůj názor, jako byste pronášeli magické formule. Slovem můžete druhého člověka zaklít, nebo ho ze zakletí vysvobodit. Slovo představuje tvůrčí sílu. Je to dar.

2. Slovo může stvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše kolem zničit. Nehřešíte-li slovem, šíříte kolem sebe krásu a lásku, vytváříte nebe na zemi.

Dohoda druhá: Neberte si nic osobně

3. Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně. Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří, a proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká. Vždy to vypovídá jen a jen o nich.

4. Berete-li  si věci osobně, stáváte se snadnou kořistí dravců. Nachytají vás na jednu malou poznámku a pak už vás napouštějí jedem, jak se jim zachce. Vzepřete se jedu.

Dohoda třetí: Nevytvářejte si žádné domněnky

5. Snad vůbec nejčastějším lidským předsudkem je domněnka, že ostatní chápou život stejně jako vy. Předpokládáte, že druzí uvažuji jako vy, cítí totéž co vy, soudí stejně jako vy, chybují stejně jako vy. Bojíte se být sami sebou, protože se domníváte, že vás ostatní budou soudit, smát se vám, zneužívat vás a obviňovat, tak jako to děláte vy sami.

6. Všechen smutek a drama, které jste doposud prožili, pramenily z vašich domněnek a z vaší vztahovačnosti. Na těchto principech je založen celý svět, ve kterém jedni ovládají druhé. Zamyslete se nad tím.

Dohoda čtvrtá: Dělejte vše co nejlépe

7. Dělejte vše co nejlépe proto, že vás to těší, ne proto, že očekáváte odměnu. Nezištné skutky vám přinesou radost a nečekaná odměna může překonat vaše představy.

8. Budete-li znovu a znovu dělat vše co nejlépe, stanete se mistry osobní transformace. Vaše návyky hřešit slovem, brát si věci osobně a vytvářet si neustále nějaké domněnky se budou projevovat čím dál vzácněji až nad vámi úplně ztratí svou moc.

Od karmického partnera k partnerovi duše

Je třeba pochopit, že naše duše, naše energie, je bezpohlavní a bereme na sebe pouze kabát, tedy tělo, a v něm se posouváme dále po naší karmické pouti. S příchodem na tento svět pak většinou zapomínáme, s jakým úkolem jsme sem přišli. A pochopitelně se to týká i vztahů.

Spousta lidí řekne, že má smůlu na partnery

Otázkou je, zda je to opravdu smůla nebo jen příležitost k duchovnímu rozvoji. Co když si s těmi partnery máme pouze něco dořešit z minulosti, něčemu se naučit, něco pochopit, odpustit si a jít dále? Takovým vztahům můžeme říkat karmické.

Přesto stále doufáme, že potkáme pravou lásku.

Pak jsme zklamáni, že to tak není. V každém životním období může být pro nás určitý partner ten pravý, ten správný pro vývoj naší duše. Důležité je pochopit, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme.

Většina žen i mužů sní o dokonalém partnerovi. Přitom dokonalost neexistuje. Existuje rovnováha a ta je podstatná. Pokud nejsme v rovnováze, jakého můžeme přitáhnout do svého života partnera? Opět v nerovnováze.

Nový vztah jako náplast

Mnoho lidí skáče ze vztahu do vztahu, ve snaze nebýt sám. Najít si další náplast na vztah předchozí, který nebyl naplňující. Většinou se stane, že to, co jsme si s předchozím partnerem nedořešili a neuzavřeli v pochopení, odpuštění a lásce, budeme opět řešit ve vztahu novém. Týká se to pochopitelně i minulosti, tedy minulých životů.

Myslíme si, že milujeme a přitom zaměňujeme lásku za vášeň a touhu. Chceme mít, vlastnit a většinou žijeme v iluzi dokonalého vztahu.

„Milujete-li něco, nechte to odejít, vrátí-li se to, je to vaše, pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“

Je jen na nás, zda jsme schopni opustit staré a nepotřebné, v odpuštění, lásce a vytvořit prostor pro nové.

“Přestaň pořád řešit ty chlapy! Moc se na ně upínáš.“

Přesně tak zněla slova jedné mé kamarádky, když jsem opět před léty řešila zcela nefunkční vztah. Velice jsem se upnula na svého partnera a nedělala jsem nic jiného, než se utvrzovala v tom, zda mu na mně záleží a miluje mně.

Bojíme se samoty

Nechceme být sami, protože nám společnost od malička vštěpuje, že musíme mít partnera, manžela a žít ve svazcích.

Buď sama sebou. Postav sama sebe na pevné základy. Pak potkáš partnera, který je také bude mít postavené. Co vysíláš, to přitahuješ. Podívej se do svého nitra, co tam máš? Co můžeš tomu svému potenciálnímu partnerovi nyní nabídnout?

Nauč se projevit svou ženskost a zranitelnost.

Přestaň si hrát na hrdinku a soběstačnou ženu. Pak potkáváš muže, kteří tě jen využívají.

Nauč se přijímat pomoc. Nauč se i o ni požádat a komunikuj!

Žena by se měla naučit muže žádat o pomoc a jasně mu říct, co potřebuje. A není to žádná ostuda. Slušný a hodný muž, ženu, kterou miluje, rád podpoří, splní jí její přání. Klidně bude i vysávat, ale musí mu někdo říct, že to je to, po čem jeho žena touží.

Myslíme si, že si nezasloužíme jiného, lepšího partnera.

Z toho vyplývá, že si nedůvěřujeme a považujeme se za méněcenné. Nemáme se rádi. Příčiny, proč tomu je, jsou většinou v minulosti…

Láska až za hrob.

Pokud svého partnera nezdravě milujeme, lpíme na něm a tzv. ho stavíme nad Boha a nadevše, může se stát, že v dalším životě nás týž partner může naopak nenávidět. A to proto, abychom se naučili nevytvářet extrém a jednali v rovnováze.

Trpitelský komplex.

Někdy si naplánujeme tyrany nad sebou.

A příčina?

Pocit viny a sebeobviňování.

Jen ať mě trápí, zasloužím si to.

Přestat se vinit a litovat. Odpustit si!

Odpouštěcí list a rituál

Zapalte si bílou svíčku, kterou pak nechejte dohořet a napište odpouštěcí list. Vypište se ze svých emocí a na závěr udělejte prohlášení, že se zříkáte veškeré viny a lítosti, od teď až navždy. List pak spalte a nechte ho venku větrem rozfoukat. Pak si doma zatančete, jakýsi svůj tanec radosti. Uvidíte, že vše z vás krásně opadne a budete se cítit jako znovuzrozená. Pochopitelně si ten rituál můžete udělat zcela po svém. To už je na vás, jak to cítíte.

dva-druhy

Karmické vztahy bolí

Jsou provázány pouty minulosti a jejich odstřihávání je náročné a bolestivé. Někdo jich má za sebou méně, někdo více.

Nejsme schopni odejít. Někdy nejsme schopni ze vztahu odejít napoprvé, i to se stává. Neustále se do něho vracíme. Může to být tím, že spousta věcí zůstalo otevřených, nepochopených a nedořešených.

Už nikoho nepotkám. Jsem stará na lásku. Žádného partnera už nechci. Kdo nic neudělá, nic nemá. Většinou chce být litován.

Naslouchejte svému nitru. Stovka lidí vám může říkat a radit, co máte dělat a vy se stejně zařídíte po svém. Nechte promlouvat srdce.

Procházíte bolestným vztahovým očistcem? Odžíváte si s partnerem důležitý příběh a útěk většinou nic neřeší. Pokud se mají dát věci do rovnováhy, tak je řešení ku prospěchu věci.

Upnutí. Pokud se stále upínáte k jednomu partnerovi, třeba i v myšlenkách, a nedáte šanci nikomu jinému, nikdo jiný ani přijít nemůže.

Každý z nás má v tomto okamžiku ideálního partnera a to takového, který nám zrcadlí právě ty úkoly, které jsme doposud nevyřídili. Není to sice příjemné, je to však správné.

Slovo tvoří

Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj vlastní život. Pozor na výroky: „MÁM TĚ STRAŠNĚ RÁDA“ anebo „HROZNĚ TĚ MILUJI” Vy si myslíte, že říkáte něco hezkého, ale vy tím v podstatě přivoláváte STRACH. Jak můžete tedy spojovat LÁSKU se strachem? Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach a přivoláváte ho do svého života, do svého vztahu. Anebo v druhém případě vzýváte hrůzu a rozpolcenost. Mějte na paměti, že vámi vyřčená slova, mohou stát nejen za vašim ÚSPĚCHEM, ale i NEZDAREM. Tvoříte slovem, hřešíte slovem.  Zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní nejen život, ale i vztahy.

Mnohdy žijeme v iluzi. Partner se kvůli mně určitě změní. Ano, ovšem pokud je v jeho zájmu na sobě pracovat.

Domněnky

Nevolá, nepíše. Něco se mu stalo.

Nevolá, nepíše. Podvádí mně.

Vždy je všechno jinak. Je třeba nejednat ukvapeně a nevynášet předem soudy.

Láska není jen nějaká zamilovanost do někoho nebo něčeho. Rozhodně to není synonymum partnerského vztahu. Láska je hluboké přijetí sebe sama se vším, jak jsem a co dělám; s mými světlými i stinnými stránkami. Láska je hluboké přijetí všech lidí se vším, jací jsou a co dělají. Láska je hluboké přijetí reality takové, jaká je. Hluboká láska neříká: „mám ho rád i přes jeho negativní vlastnosti“. Hluboká láska říká: „mám ho rád i s jeho negativními vlastnostmi“. Tím je přijímá. Kdo neumí ocenit sám sebe, těžko může čekat, že jej ocení druzí. Kdo nemiluje sám sebe, těžko může čekat, že jej bude milovat partner/ka. Nejdřív musí mít člověk lásku sám k sobě, pak teprve může milovat druhé a realitu. Ale pozor, mít druhého člověka rád neznamená jej vlastnit nebo ovládat.

Nebojte se vykročit do neznáma…

TŘEBA TAM NA VÁS ČEKÁ VÁŠ DUCHOVNÍ PARTNER

Duchovní vztahy již přirozeně plynou, jsou založeny na porozumění a důvěře a oba partneři již dosáhli určité úrovně.

Není v nich místo pro ego a pro touhu vlastnit a za každou cenu mít jeden druhého. Tito partneři jdou ruku v ruce duchovním rozvojem a posouvají se společně dále.

Jste jako párek ptáků. Nevadí jeden druhému při letu a nezasahují si do prostoru, ale přesto o sobě ví, i když jsou od sebe na míle daleko.

V duchovní lásce se o ničem nepochybuje, je tady obdiv, úcta a důvěra, které společně vytvářejí obrovské dílo.

Oba již žijete přítomností. Neřešíte, co bude a co bylo. Vychutnáváte si každý společný okamžik, a pokud se vaše cesty rozejdou, nebolí to. Ba naopak. Budete oba považovat za přínosné vědomí, že na každého z nás čeká něco nového a hezkého. Přejete jeden druhému jen to nejlepší.

Pokud pochybujete o mužích a dáváte jim za vinu, jací jsou, vězte, že za vším stojí žena a jedině žena může uzdravit tento svět…

Je důležité, aby ženy vedly své syny k lásce, soucitu a důvěře a učily je projevit své city a otevřít svá srdce! Tam to všechno začíná a také končí. To žena utváří z muže, muže.

úryvek z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše od Ester Davidové

Kdo jste? Služka, princezna, nebo už královna?

Služky sní o dobrých vílách. Princezny o krásném princi. Královny nesní. Jednají.
 
Služky věří, že zázraky se dějí. S princeznami se opravdu dějí. Královny je tvoří samy.
 
Služky jsou slabé, ale zdají se být silné. Princezny jsou silné, ale zdají se slabé. Královny jsou samy sebou a obejdou se bez masky.
 
Služky přicházejí dříve. Princezny později. Královny chodí včas.
 
Služky ze všeho obviňují sebe. Princezny ty druhé. Královny nikoho neviní. Ty vědí.
 
Služky neumějí vyhrávat. Princezny prohrávat. Královny nesoutěží.
 
O služky nemají draci zájem. Princezny žerou. S královnami se kamarádí.
 
Služky se o draky nezajímají. Princezny se jich bojí. Z královen mají draci respekt.
 
Služky si můžeme nevšimnout. Princezny si nemůžeme nevšimnout. Královny si nemůžeme nevšimnout, pokud se jí to hodí.
 
Služky jsou lítostivé. Princezny svéhlavé a královny disciplinované.
 
Služky žádají pochvalu. Princezny pozornost. Královny zkušenost.
 
Služky snesou ponížení. Princezny se za ně mstí. Královna se nemstí a nelze jí ponížit.
 
Služky navenek chápou a tváří se, že ví. Princezny chápou pouze to, co chtějí. Královny chápou a zbytečně neřeční.
 
Služky neumějí žádat. Princezny čekat. Královny vědí, že všechno má svůj čas.
 
Služky nechtějí dospět. Princezny zestárnout. Královny přijímají, tak jak to je.
 
Služky vidí svět černě. Princezny růžově. Královny ve všech barvách.
 
Se služkami je to snadné. S princeznami těžké. S královnami zajímavé.
 
Být služkou je těžké. Být princeznou je snadné. Být královnou má smysl.
 
Služkou se staneš, když tě najmou. Princeznou se musíš narodit. Královnu z princezny udělá intenzivní práce na sobě.
 
Služka sní, jak nechá práce a potká prince. Princezna sní, jak se zbaví dozoru a o krásném králi. Královna si sny plní.
 
Sdíleno ze stránek: www.pronaladu.cz
 

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal…

Milenec se zeptal: “Jak si přeješ, abych se tě dotýkal?”

Milenka odpověděla:

“Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého těla.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakobys byl slepý a věděl, že mě miluješ šíleně, ale nikdy mě neuvidíš.

Dotýkal se mé tváře, mých prsou, stehen… Učil se, jak “vypadám”, představoval si mě v duchu, zatímco tvé ruce by objevovaly mé tělo.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakoby tvé ruce byly rukami léčitele a vyzařovaly energii lásky každým pohlazením.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys byl z těch dotyků živ. Žij ze mne, utiš svou žízeň po štěstí láskou, kterou v sobě nosím.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys mě svými doteky živil, jakoby mi tvůj dotek dával život a štěstí.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakoby tvé ruce byly štětci a jejich pohlazení odívala každý kousek mého těla do zářicích, jiskřivých, oslepujících barev.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal jako sochař, který právě dokončil své dílo a vyhlazuje každý jeho kousek, aby mu dodal lesk.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jako by tvé ruce byly ohněm, který obrací v popel vše nečisté a uchovává pouze čisté zlato mé duše.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobych byla tvou Milenkou navěky.”

Amarananda Bhairavan

Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?

Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže „udělat dospělého člověka„.

Žena, která se pokouší vykonat mužovu emocionální práci za něj, se rozhodla hrát roli jeho matky. Myšlenka, že udělá ve vztahu všechnu partnerovu duševní práci, může být pro ženu velmi lákavá, dokud ovšem nezjistí, že to za prvé nejde, a za druhé, i kdyby to šlo, pokud by byla sama dospělá, rozhodně by to dělat nechtěla. Hýčkáním muže samozřejmě potlačujeme jeho mužství a posilujeme jeho dysfunkci. Neschopnost dospělého muže odpovídat za vlastní myšlenky, pocity a činy je totiž projevem neurózy a žena, která se snaží vyvážit jeho nedostatky tím, že mu bude ještě více pomáhat, se chová stejně neuroticky jako on.

1580Jestliže jej jeho matka neuvolnila z vazby na sebe ve chvíli, kdy měla, nevyřešíte to tím, že ho budete vodit za ručičku vy. Řešení spočívá v tom, že ho teď musí někdo pustit. Dokud se muž nerozloučí zásadním způsobem s dětstvím, nebude mít sílu na skutečné mužství ani skutečnou lásku. Nebude vědět, jak se natáhnout dostatečně daleko, aby dosáhl na lásku, a ženy kolem něj to bude zase pořád svádět k tomu, aby mu příliš vycházely vstříc. To bude pro obě strany znamenat emocionální pohromu.

Žena nemůže vyhrát tím, že bude o muže pečovat, protože muž nechce spát s vlastní matkou. Žena, která za muže příliš emocionálně dře, jej vždycky nakonec ztratí.

“Ale když to za něj neudělám – když mu nezavolám, jakmile přestane volat on, když ho nedonutím, aby mluvil o svých pocitech, a neukážu mu, co způsobuje, když mu nevysvětlím, co dělá ve vztahu špatně, protože on o tom nemá samozřejmě ani páru – pak se ten vztah rozpadne! Pak bude konec!” říkají některé ženy.

A i když je to možná smutné, přesně o to jde. Když vám muž, kterého chcete, nevychází vstříc, pak možná nastal čas truchlit, ale rozhodně ne tahat ho za klopy zpátky. Nevychází vám vstříc z jednoho prostého důvodu: protože nechce. Když jej svádíte, když s ním manipulujete, když strategizujete nebo se jinak snažíte dosáhnout něčeho, co by on sám ze sebe neinicioval, pak dojde k jedné z těchto věcí: Za prvé, neuspějete, takže se nakonec budete cítit ponížená, odmítnutá, zostuzená. Také budete ještě více šetřit odvahou ve chvílích, kdy byste odvážná být měla, protože bude nutné uklidit nepořádek, který vám tento vztah nadělá ve vztazích, jež teprve přijdou. Nebo, za druhé, uspějete, ale určitě to bude Pyrrhovo vítězství. Jednoho dne mu dojde, co jste udělala, a to mezi vámi zničí nezbytnou důvěru. Pokud mu to dojde na vědomé úrovni, rozzlobí se a odejde. Pokud to, co se stalo, zaznamená pouze na nevědomé úrovni, bude také naštvaný, ale nebude vědět proč- a opustí vás citově.

Neboť v tom případě k vám nepřišel dobrovolně, jako muž, ale jen se podvoloval vaší umíněnosti. neodevzdal vám své srdce doopravdy. Nezískala jste jeho lásku; jen jste jej dočasně přechytračila. Když si to uvědomí, dá si srdce zpátky do kapsy a je dost nepravděpodobné, že by vám je ještě někdy svěřil do rukou.

Proč se žena pokouší přesvědčit muže, aby ji miloval? V podstatě proto, že je zoufalá. Chce prožít v životě velkou, vášnivou lásku, což chceme všichni, tato možnost je vtisknuta v našich duších a každý z nás bloudí po zemi a hledá ji ode dne, kdy se narodil. Na tomto přání není nic špatného. Špatné je ale podvádět, abychom dosáhli jejího naplnění. Lásku nám zadarmo poskytuje vesmír, ale dobrý vztah si musíme zasloužit. Láska sama o sobě je volně plynoucí energií, ale vztah je její pozemskou nádobou. Vztah musí být vybudován z poctivosti, spravedlnosti a soucitu, jinak se tato energie mění v destruktivní. Poškození sebe nebo druhých vesmír zaznamenává a ihned s karmickou přesností posílá zpátky odesílateli.

Psychologický imperativ pro muže, který se zajímá o nějakou ženu, je naprosto odlišný od toho, jak se má chovat žena zajímající se o nějakého muže. Pokud vás žena nezarazí, je vhodné jí připomínat, jak jste zavěsil měsíc na oblohu a jak vkusně jste na ni pověsil hvězdy. Většině žen zní v hlavě refrén z My Fair Lady: “Jestli mě miluješ, projev mi to.”

Ale zamilovaná žena se musí vyvarovat pokušení chovat se jako muž. Snaha přesvědčit muže, že jste ženou jeho snů, nefunguje. Flirtovat, to ano; ale intrikovat ne. Když žena intrikuje, ještě nepochopila, že pokud vlak nezastaví v její stanici, jednoduše to není její vlak. Zběsile mává na strojvedoucího a snaží se ho přesvědčit, aby zastavil, i když mu jeho mapa říká, že by měl jet dál. Tato žena bohužel nechápe, že se k ní snaží dostat jiný vlak, který ale nemůže vjet do stanice, protože v ní uvízl nesprávný vlak, zadržovaný její úporností.

Někdy vám muž nevychází vstříc ne proto, že vás nemiluje, ale protože neví jak. Nebo je příliš bázlivý. To může být tím pravým a smutným důvodem; ale pokud máte být jeho partnerkou, nemůžete být jeho opatrovnicí. Rozhodujícím faktorem v lásce není to, zda vás někdo miluje, ale zda si vás vybere. Druhou největší chybou – hned po chování připomínajícím mužovu matku – je chovat se jako jeho učitelka. Když v lásce vytvoříme posvátné, uctivé a ohleduplné prostředí, pak skutečně můžeme přijmout různé role, které dohromady tvoří všechny aspekty lásky. Rodič, učitel, milenec a přítel mohou být všichni součástí jedné citové mozaiky lásky. Ale pokud se všechny tyto role projeví příliš brzy, mohou způsobit zmatek a oslabit sílu lásky. Dominantní psychická komunikace dvou lidí je stanovena hned na začátku vztahu, a i když snad role otce a učitele mohla v raných fázích vztahu někoho přitahovat, později jej bude zcela jistě odpuzovat.

Koho poučujeme, vychováváme nebo komu příliš pomáháme, toho zdánlivě ovládáme. To je jeden z důvodů, proč jsou tyto role tak lákavé pro ty z nás, kteří se sami bojí skutečné intimity.Pokud ale podlehneme tomuto pokušení, je jisté, že se to jednoho dne obrátí proti vám – dopadnete jako profesor Higgins, od kterého se Eliza nakonec také nakonec odpoutala. přirozený řád věcí zaručuje, že všichni nakonec dospějeme a nalezneme svou vlastní sílu.

 

Naše duše jsou ve vztahu proto, aby rostly, ne aby se růstu vyhýbaly. Něco v nás všech to ví a přeje si tento růst víc než cokoli jiného. Právě proto nás nakonec nejvíc přitahují lidé, kteří s námi nebudou hrát naše hry.

Mužský princip iniciuje a ženský přijímá. Ženy i muži v sobě mají mužskou i ženskou energii, ale ve vztahu platí, že tu či onu roli hraje hlavně jeden z partnerů. Mužské a ženské se nevědomě přitahuje, ale dva ženské principy – stejně jako dva mužské – se navzájem anulují. To platí jak v homosexuálních, tak v heterosexuálních vztazích.

Pokud hraje žena ve vztahu roli iniciátora – mužskou agresivní roli – pak muži nezbývá, než na úkor vlastního mužství operovat v prostoru, který mu vymezila. Pokud podlehne jejím psychologickým požadavkům, začne hrát ženský protějšek k její mužské roli. I když je ochoten přizpůsobit se, aby jí vyhověl, žena si většinou muže, který přihopsal k jejím dveřím jako oddané štěně, příliš neváží.

Když se vám podaří ulovit muže, pak ten, koho získáte, není chlap, ale chlapec. Jen žena, která odmítá i pouhý pokus chytit jej do lasa, je ta jediná, která má skutečně šanci někdy jej získat.Není moc pravděpodobné, že by se jí pak zeptal: “Proč jsi nezatáhla, když jsem upustil svůj kus provazu? Jsem zvyklý, že mi ženy pomáhají!” Odpověď od té ženy by zněla: “Protože jsem nechtěla. Já hraji jen s dospělými muži.”

V této chvíli si některé ženy možná pomyslí: “Ano, ale můj muž neví, jak být mužem!” Přesně tak! Jen žena, která má vysoké požadavky a nezajímá ji nic jiného než ta nejdospělejší interakce mezi mužem a ženou, může inspirovat partnera k tomu, aby se naučil chovat se jako chlap. Muže nebude přitahovat – nebo alespoň ne dlouhodobě – žena, která se emocionálně snaží vykonat jeho práci za něj, protože to, po čem ve svém srdci nejvíce touží, je prožít pocit vlastního mužství. Podvědomě hledá zasvěcení do nových sfér mužské síly a žádná žena, která toleruje jeho dětinské chování, mu nemůže toto zasvěcení zprostředkovat.

To, co nakonec muže i ženy přitahuje nejvíce, je oheň zasvěcení, nevědomé kouzlo situace, která přestavuje další stádium našeho osobního růstu. Ale učit ostatní můžeme jedině tak, že se budeme v jejich přítomnosti snažit svědomitě pochopit své vlastní lekce. Nalézt a žít svou vlastní pravdu – ne říkat ostatním, jaká by měla být ta jejich – je ten největší dar, který můžeme druhým dát. Z psychologického hlediska je důležité, abychom se ve vztahu drželi na své straně sítě, dělali svou vlastní práci a soustředili se na to, jak sami reagujeme. Jestliže k nám ten druhý nenatáhne ruku, musíme se smířit s tím, že tu ve skutečnosti o žádnou hru nejde.

Muž, který vás právě teď nechce, pro vás právě teď není tím vhodným mužem. Snaha přetvořit ho, aby se jím stal, vytváří ve vztahu negativní smyčku. A jak se z ní dostat? Jedině tak, že se ji rozhodnete přetnout. Uvědomte si, že vaše negativní myšlenky a emoce jsou návykovými schématy, založenými spíše na dětských dramatech než na realitě nynějšího okamžiku. Nepodceňujte moc vaší sebenenávisti a její zákeřné schopnosti stáhnout vás do temnoty, od níž se tolik chcete osvobodit. Padněte na kolena. Požádejte Boha, aby vám pomohl.

Zkušený doktor dokáže rychleji diagnostikovat chorobu, se kterou se už setkal. Pokud muž ze začátku vztahu projevuje silný zájem – ale stáhne se hned, jakmile ucítí, že dostává to, co chtěl – dává najevo, že ještě není připravený na lásku. Oznamte mu, že vy připravena jste, ne tím, že mu budete nedůstojně vysvětlovat to, čemu nerozumí, nebo že se ho budete snažit znovu vzrušit a zaujmout. Dejte vesmíru najevo, že jste připravena na dospělejší vztah, ne však tak, že se budete zlobit na někoho, kdo se jako dospělý ještě nechová. Zlobit se na muže, že se ve věcech lásky chová jako chlapec, je stejně pošetilé jako se zlobit na šestileté dítě za to, že si neumí zavázat kravatu.

Nechovala jste se snad sama dětinsky, když jste přispěchala se srdcem na dlani ještě předtím, než jste si ověřila, že se jedná o duševně a citově vyspělou situaci? Vždycky je dobré uvědomit si, že naše těla dospívají velice brzy, ale naše srdce, mysl a duše mohou pokulhávat daleko za nimi. Jeden můj přítel kdysi poznamenal: “Ženy chtějí lásku jako životní styl, ale muži ji chtějí jako dovolenou.” Rozhodně si nemyslím, že to platí pro všechny muže, ale přesto je to zajímavý výrok. Mnohokrát jsou muži obviňováni z toho, že nepodnikli výlet, na který se přitom vůbec nepřihlásili.

Muži obvykle nelžou, pokud jsme jim ovšem neukázaly, že v nás pravda probouzí hysterii. Když se muže zeptáte, co od vztahu chce, nastane překvapivá věc: většinou vám to poví. A pokud to, co řekne, znamená přibližně: “Nic moc, jen se trochu pobavit,” často si pomyslíme: ” On to tak ve skutečnosti nemyslí,” nebo “To můžu změnit”.

Kdepak. Pravděpodobně to tak myslel.

Jak úžasná je to příležitost, aby se dva lidé poučili. On začne vyrůstat ze situací, v nichž se nechoval natolik dospěle, a přijme to, co sám způsobil, a postupně se vyléčí z chronického návyku něco naznačovat a pak zbaběle vyklidit pole. Ona začne přijímat zodpovědnost za svůj zlozvyk dávat srdce mužům, kteří nikdy opravdu neřekli, že o ně stojí.

Málokdy se své lekce naučíme od lidí, kteří nás kritizují nebo obviňují. Když se například muž citově přiblížil k ženě, ale nedokázal mít respekt k hloubce jejich společného prožitku, pak mu ženina zloba nijak nepomůže pochopit, v čem se zachoval špatně. Ale velmi jasně pochopí svou lekci od ženy, která jej nepovažuje ani tak za prevíta, jako spíše řekněme za slabocha. To, že je v lásce tak nezralý, jí možná přijde trochu mrzuté, ale nakonec vlastně spíš legrační. Ouvej! Taková žena může muže něco naučit – ne proto, že by se o to snažila, ale jednoduše proto, že se sama o čemsi poučila. Každý muž podvědomě hledá další fázi zasvěcení. Žena, která toleruje, nebo dokonce trestá jeho dětinské chování, mu ji zprostředkovat nemůže.

Určité lekce se naučíme jedině tak, že něco provedeme, a když pochopíme, co jsme udělali, hluboce se zastydíme. Pak začneme objevovat zcela novou úroveň pokory a posléze i dospělosti.

Marianne Williamson – z knihy Kouzelná láska

KDO A CO JE BOHYNĚ

Kdo a co je Bohyně? Kde se nachází a proč se nyní toto slovo vyskytuje kolem nás stále častěji?

Dlouho jsem nevěděla kdo a co Bohyně vlastně je.Došlo to tak daleko,že mě toto slovo začalo iritovat. Nyní se velmi mluví a píše o ženách a ženství,ale já jsem nikdy nepochopila jaká by ta žena vlastně měla být.Cítila jsem se velmi,velmi zmatená,jelikož jsem nevěděla jestli má být ta která obstarává domácnost a udržuje teplo krbu a spolupracuje s mužem nebo má být nezávislá, silná a sama měnit svět.Mé zmatení bylo o to silnější když jsem si uvědomila,že má vize ideální ženy pro mě od dětství byla žena žijící v lese nosící luk a šípy a které dělá společnost Slunce,Měsíc,Hvězdy a divoká zvěř. Nenašla jsem nikoho,kdo by mi dokázal dát věrohodnou odpověď na mé otázky.

Začala jsem se tázat sama sebe proč jsem si v této inkarnaci zvolila být ženou.A kdo je tedy Bohyně a jaká je? Zde je můj příběh pochopení toho kdo a co je Bohyně tak,jak mi byla představena.

Na mou otázku kdo je Bohyně a co představuje mi bylo odpovězeno prostřednictvím meditace. Byla jsem uprostřed louky obklopené lesem kam ráda a často chodím. Na té louce bylo velké zrcadlo v silném zlatém rámu.V tom zrcadle jako v obraze stála krásná žena v dlouhých jednoduchých šatech a dívala se na mě. Působila velmi Ketsky a není divu,protože místo kde se toto vše odehrávalo je dávným místem Keltů.

„Co vidíš?“ byla jsem otázána.

Popsala jsem tedy tuto krásnou ženu.

„A CO CÍTÍŠ?“ zněla další otázka.

Nacítila jsem se na ženu,kterou jsem viděla v obrazo-zrcadle. Oh,je velmi silná -vnitřně silná,plně ve svém středu. Je VĚDOMÁ – vědomá si své síly,vědomá a znalá vesmírných zákonů které ctí,vědomá si svého poslání.Je propojená se Zemí stejně tak jako s celým Vesmírem.Z této ženy září láska,soucit,pochopení a porozumění.Je v souladu se vším co je a to k ní přitahuje vše živé včetně divoké zvěře a dalších bytostí přírody.Tato žena je mistryně tvoření – manifestace. Nepotřebuje po svém boku muže,který by uspokojoval její touhy a vyplňoval volné chvíle. Je si ale vědomá toho,že jedním z jejích poslání je propojit muže s Božstvím.To dělá s největší láskou a pochopením.Pokud nemá vedle sebe muže který by toto chápal a využíval její energii vědomě a konstruktivním způsobem,má pocit velké marnosti.Tato žena muže-partnera nehledá. Ví,že dostatečně vyzrálý a uvědomělý muž k ní bude přiveden a Vesmír najde cestu jak toto setkání uskutečnit.Tato žena nebude podporovat muže,který bude její energii zneužívat na malichernosti. Ať už vědomě nebo nevědomě.

Ví,že dalším jejím velkým posláním je zrození nového života a k tomuto úkolu přistupuje s největší úctou.

Nenásleduje a nedodržuje omezující pravidla a zákony,které nejsou v souladu s božskou podstatou.

Toto je jedna z původní esence ženy jak ji Bůh stvořil.
Tato žena je ukrytá v buněčné paměti všech žen a začne se ozývat dosáhne-li žena jistého stupně uvědomění.Je opravdová. Je to žena, kterou lze znovu-poznat jen na cestě zpět ke své božské podstatě.Žena,kterou jsme během období úpadku na Zemi ztratily a od které jsme se odklonily.JE TO ŽIVOUCÍ ENERGIE.

Velmi rychle po tomto zážitku ale následovaly další otázky.Potkala jsem Bohyni,ale stále…..pro mě je vize opravdové ženy žena žijící v lese,která u sebe nosí luk a šípy a je obklopená divokou zvěří. Proč má tedy luk a šípy? Cítila jsem,že luk a šípy nemá k zabíjení. Bude to zřejmě nějaký symbol.

Byla noc před úplňkem v blížencích a byla velmi jasná. Ten večer mě trápila otázka, kterou ve mně probudila věta,kterou jsem slyšela v jednom videu a sice že menstruující žena je nebezpečná.Byl úplněk a já jsem zrovna měla menstruaci.

„Proč je žena v době menstruace nebezpečná? Co je ta její velká síla o které se stále mluví,ale nekonkretizuje?

„Tvoř!“ bylo mi doslova nařízeno.

Prvně jsem to nepochopila. To si mám jít malovat nebo něco tvořit takhle pozdě večer? Jak jsem ležela v posteli,dělala jsem své vizualizace toho co jsem chtěla ve svém životě manifestovat tak,jak to vždy dělám.Ale tyto vizualizace byly velmi opravdové,má mysl ohromně silná,závoje mezi dimenzemi padaly a vše bylo velmi,velmi „živé“.

„Proč je žena v době menstruace nebezpečná?“

„Uvažuj!“ slyšela jsem odpověď.

„Mám uvažovat? To bych snad neměla. Neměla bych spíš naciťovat než uvažovat?“

„Někdy je dobré taky přemýšlet.“

Ano i Vesmír má smysl pro humor.A já jsem tedy začalala uvažovat……Menstruační krev je sterilní a velmi výživná – životodárná. Odchází životodárná energie,která byla v ženě připravená k přijetí nového života. A v této životodárné – život dávající energii –etapě svého měsíčního cyklu – se žena právě při menstruaci nachází. Přidáme-li k tomu silnou tvořivou energii Měsíce kterou Měsíc v úplňku má a k tomu ženu propojenou s těmito energiemi které vědomě využije,máme tady velmi silný tvořivý potenciál.

A mně to v ten moment došlo. Proto jsou mé vizualizace včetně pocitů a emocí teď tak „živé“.Najednou jsem si začala vzpomínat na velmi, velmi stará vědění využívání menstruační krve.

Usnula jsem. Asi ve tři hodiny ráno mě probudila silná záře Měsíce,který svítil dírkou v žaluziích přímo mezi mé oči.Přestože jsem byla unavená a bolelo mě břicho, nemohla jsem spát. Měsíc docílil toho,že jsem se zvedla a šla do vedlejší místnosti otevřít okno abych se do něho podívala.Abby velmi ochotně se mnou.Skočila předníma tlapama na parapet a užívala si tu podívanou. Obloha byla jasná,tmavě modrá,Hvězdy zářily jak diamanty. Dívaly jsme se na pás Orionu a na milovaný Sirius. Nad horizontem zářil ohromný Měsíc. Zářil jako Slunce.

„Pojď do lesa“ vyzval mě.

A bylo to tady.První komunikace s Měsícem.Abby se okamžitě otočila a šla čekat ke dveřím jako že….jdeme.Vrtěla u toho nedočkavě ocasem. Cítila jsem,že nastupuji další úsek své cesty.Kdyby nebyly tři stupně pod nulou nebolelo mě břicho a nechtělo se mi spát,šla bych.Ale tentokrát jsem to odložila.

Nicméně volání temného lesa bylo tak intenzivní,že se naše vycházky lesem s Abby přesunuly do večerních hodin kdy už je tma. Hned při prvním výletu do tmy lesa jsem pochopila o čem toto je a bude.

“Musíš se naučit vidět ve tmě“ bylo mi oznámeno.

Viděním ve tmě ale nebylo myšleno vidět očima,ale probudit své hlubší cítění a instinkty,přijmout a milovat temnotu jako součást Vesmíru,která má své právoplatné místo.Vnímat jednotlivé úseky lesa energeticky. Díky mé předchozí práci se Sluncem jsem byla zbavena strachu. Díky tomu mohu chodit ve tmě lesa pohodlně jakoby to bylo ve dne.Ach,nedá se slovy popsat jak nádherné pochopení a přijetí ve tmě vzniká.Jak je krásné učit se mít pevný krok když na něj (na ten krok) není vidět.

Ve tmě v lese se toho děje mnoho. Záměrem tohoto článku není sdílet příběhy ze tmy lesa,ale jeden poznatek mě přeci jen velmi překvapil. Zjistila jsem,že v jistých úsecích v lese do čím větší tmy vstupuji,tím více se samovolně zvyšují mé vibrace.

S každým takovým výletem ve tmě cítím,že se vracím domů jako jiná bytost. To stejné sleduji na Abby. Její instinkty se zostřují a je plně pohlcena vším co kolem sebe vnímá. Vrácí se domů naprosto divoká – nezkrotná.

Přestanete-li se bát temnoty a vlastních stínů,nebojíte se ani stínů druhých.

Jedno ráno jsem cítila,že bych na facebook ráda dala nějaké indiánské přísloví. Našla jsem na internetu jedno krásné velmi rychle. Říkalo:

Myšlenky jsou jako šípy: jsou-li vystřeleny,zasáhnou svůj cíl. Hlídejte je dobře nebo jednoho dne budete svou vlastní obětí. /Navajské přísloví/

Hledala jsem k tomuto přísloví nějaký pěkný obrázek a stále jsem narážela na obrázky žen v lese s lukem a šípem okomentované jako “síla ženy“. A po chvíli jsem si uvědomila,co jsem potřebovala. Toto je ta symbolika luku a šípů. Šípy jsou vystřelené myšlenky. Tyto šípy vystřelené divokou menstruující ženou při úplňku jsou extrémně “ostré“ a nekompromisně zasahují svůj cíl.

Snažila jsem se najít souvislost mezi Bohyní a Divokou Ženou. Pochopila jsem,že nejsou jednou a tou samou. Velmi brzy se mi k nim přidala Čarodějka a Stařena. Všechny existují a při pochůzkách ve tmě lesem mi kryjí záda.Všechny jsou mou součástí.Oživit je,vyléčit je, spojit se s nimi a opět je přijmout je proces – je to cesta. Je to vývoj plný vnitřních změn. Je to něco, co se nedá naučit.

Cesta k oživení a znovuspojením se s ženskými archetypy je bolestivá a náročná.V jistém bodě na cestě k nim totiž dochází k oživení ženského kolektivního vědomí v místech,kam je velmi bolestivé a těžké vstoupit. Otevřou se veškeré újmy které byly na ženách za poslední tisíce let páchány a to v podobě hlubokých traumat.

Znovu-prožitím těchto bolestí a traumat dochází k léčení,odpuštění a opětné schopnosti přijmout a milovat muže. TO VŠE SE LÉČÍ PROSTŘEDNICTVÍM ŽENSKÉ DUŠE TĚLA A SRDCE.Je to jeden z důvodů proč jsou těla žen v dnešní době tak zničena a proč ženy podstupují operace odnětí reprodukčních orgánů a to ve velmi vysokých počtech.

Vědomá žena ovlivňuje a podporuje všechny muže ve svém okolí. Ať jsou to partneři,spolupracovníci nebo kamarádi. Jakýkoliv sebemenší milý akt muže vůči ženě je jí v této době velkou podporou. Jak se píše v jednom citátu který koluje po sociálních sítích….. žena si hluboce váží muže který se postará o to,aby mohla chodit bezpečně po Zemi.Nepotřebuje pocit materiální jistoty,ale pocit bezpečí.

Varování: Tento článek není za žádných okolností výzvou a návodem k chození v noci po lese! Rozumějte prosím,že k takové činnosti je třeba příprav a jistých znalostí a dovedností.

Autor: Martina Atiriamin Christová
www.slunecnabrana.eu

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

Prosinec 2015
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat