ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro den: 19.9.2015

Příběh o naplnění: Co ti chybí?

Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně.

Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz “Co ti chybí bratře?”.

Knihy

Poutníka zarazila přímost otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl “Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokletý, tak jsem přišel sem do kláštera světla abyste ze mě to prokletí sejmuli.” Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou. “Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu.” Když mistr uviděl na obličeji muže nechápavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu:

„Co ti chybí?“

Hledáš krásu? Tu najdeš všude okolo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vysokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyčí do nebes. Kochej se pohledem na stáda koní na nekonečných pláních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější oblečení. Všechna ta krása tu je, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

Hledáš lásku? Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že láska je něco co nemáš, dokud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdykoliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme Boha v sobě. My jsme Bůh, jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stejně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

Hledáš jistotu? Zkus na chvíli přijmout, že se věci dějí přesně tak jak se mají dít a že nikdy nebudeš vystaven takové zkoušce, kterou bys nezvládl. V tom měj jistotu a také v sobě, ujisti se, že vždy myslíš, říkáš a konáš v souladu se svou duší. Nejen z popudu zareagovat, říci to co říkáváš vždy nebo opakovat to co říkají jiní. Jednoduše buď sám sebou bratře, rozumíš? To bude tvá nová jistota. Vždyť když konáš v souladu se sebou samým pak svých činů nelituješ, udělal jsi to co jsi považoval za správné.

Nebo hledáš radost a štěstí? Dovol si být šťastný a raduj se z toho krásného pocitu být naživu, dýchat, cítit a vidět všechnu tu krásu okolo. Raduj se z té možnosti, že můžeš někomu pomoci, v někom probudit lásku, nebo třeba jen vidět ranní slunce. Pochop, nešťastným tě nečiní okolnosti ale to jak je přijímáš.

Chybí ti partner? Myslíš, že by jsi byl s někým šťastný když to nedokážeš ani sám se sebou? Nehledej si nikoho ze strachu ze samoty, byla by to jen iluze lásky a vytvořil by sis na něm závislost. Lépe řečeno závislost na tom že jej máš, takže by jsi v onom vztahu jen trpěl. Až nalezneš harmonii ve své duši a bude ti dobře i o samotě, zjistíš zda někoho opravdu chceš.

Třeba ti chybí bohatství, koupit si všechno to co chceš. Myslíš, že když si to všechno koupíš, budeš uspokojen? Na jak dlouho? Co pak? Pak přijde strach abys o to nepřišel a ten tě bude pronásledovat do smrti, nebo do té doby než o své bohatství přijdeš. Často se to rovná.

Je možné, že ti chybí dobré jméno a uznání společnosti. Vím, od mala ti říkali jak je to důležité někým být, někam to přece dotáhnout. Jenže tahle společnost, u které hledáš uznání, je přesně ta společnost která uvěřila tomu, že někdo může být víc než někdo jiný. Je to jenom hra, hra nato že třeba já jsem velmistr a ty poutník. Požadavek abys něčím byl v sobě nese hořkou pachuť nevědomí, říká ti vlastně, že teď ničím nejsi a máš život strávit honbou za přidělením nějaké falešné identity. Až přijdeš nato, že už chceš být jen sám sebou, tak už tě vůbec nebude zajímat co si kdokoliv jiný o tobě myslí, věř mi. Budeš svobodný. To je ta pozice ze které se teprve začnou sny stávat skutečností.

Hledáš bezpečí? Bojíš se zlých lidí, že ti ublíží? Kde jsou ti zlí lidé? V tvé hlavě. Až pochopíš, že neexistuje nic jako souboj dobra a zla, nebudeš se bát. Je jen jeden zdroj, zdroj světla a lásky a stejně tak jako z něj každý z nás původně pochází, tak je každý z nás od něj různě vzdálen. Když budeš plně vědomý, budeš i pozorný a vyvaruješ se situacím, kdy by jsi se setkal s hluboce nevědomým člověkem. Vždy ale měj na paměti, ten člověk není zlý, je nevědomý. Podstatou nikoho z nás není agrese nebo jiná forma konfliktu. Jsou to rány z minulosti, které si lidé nosí v sobě klidně i celý život a ona agrese či konflikt je jen jejich obranou aby zase nezažili tu bolest. Jednoduše nic jiného než tuto reakci zatím neznají. Můj mistr mi jednou řekl, lidé se dělí na zralé a ještě ne zralé.

Hledáš únik před stresem? Řekni mi bratře, co ten stres vyvolává? Ta osoba? Událost? Ta věta? Ne, ten stres vyvoláváš ty! To je tvoje práce, tvá mysl se rozhodla na daný podnět zareagovat stresem. Něco se prostě stane a ty se rozhodneš jak to přijmeš. Stejně jako mysl, tak i tělo někdy automaticky reaguje. Lidé krčí rameny když neznají odpověď, založí ruce když jsou nejistí, nebo přimhouří oči když přemýšlejí. Stejně tak mysl reaguje na situace, reaguje tak jak se naučila nebo tak jak to odkoukala u jiných. Je jen na tobě jestli to přijmeš, když dokážeš odstoupit od své mysli a přestat se s ní ztotožňovat pak pochopíš, že jediným pánem tvého vnitřního prostoru jsi ty a jen ty rozhoduješ o tom jak se budeš cítit. Dokud svou mysl neovládneš, nech ji tedy brebentit a reagovat na cokoliv, ale zaujmi od ní odstup. Mysl se bude snažit aby ses cítil špatně a bude tě stále s někým a něčím srovnávat, bude vyvolávat stres. Pokud pochopíš že nejsi svou myslí, dokážeš od ní odstoupit do role posluchače a pak je jen na tobě jestli se ti tohle přestavení líbí nebo ne. Největším nepřítelem člověka je on sám.

Trápí tě nějaký problém a budí tě v noci ze snu? Zkus někdy rozevřít okenice a pohledět do nočního nebe plného milionů hvězd a na nic nemysli, prostě jen vnímej tu nekonečnost a krásu vesmíru, jehož jsi součástí. Až pak se znovu zamysli nad tím malicherným pozemským problémem.

  • Poutník: Tvá slova jsou krásná mistře, konečně se cítím lépe. Jen nevím jak toho dosáhnout, víš cítit to opravdu tak. Nejsem tak moudrý a sečtělý jako ty.
  • Farin: Pravdu máme každý v sobě, od samého narození. Jen ji v sobě zatím mnozí neobjevili a stále žijí ve snu.
  • Poutník: Proč si ji neuvědomuje každý? Co lidem brání v poznání?
  • Farin: Možná jsi právě vyřkl jednu z nejdůležitějších otázek lidstva aniž by si lidé uvědomili, že si ji mají položit. Odpovědí je naše mysl. Od dětství se učíme v prvé řadě vše posuzovat myslí, až v dospívání téměř ztratíme sami sebe a tak se snažíme napodobovat jiné lidi v jejich konání, abychom měli nějakou identitu. Naše mysl nás ovládne a my nevíme kým jsme. Kdykoliv se pak naše duše ozve z té veliké dálky, z hlubin člověka, mysl ji okamžitě překřičí. Jednoduše protože nás stále ovládá. Naučili jsme se to tak.
  • Poutník: A jak tedy docílit toho aby to tak nebylo, čím mysl ovládnout? Vždyť to nejde, jak mám sám sebe ovládnout?
  • Farin: Ty jsi tvoje mysl? Ta která se stále identifikuje s něčím jiným a mění se?
  • Poutník: … no … to nejsem.
  • Farin: Dobře, jsi svoje tělo?
  • Poutník: No, necítím se být kostí, orgánem nebo tkání… ale…
  • Farin: Čím myslíš?
  • Poutník: Myslí
  • Farin: Jakou?
  • Poutník: Mojí myslí
  • Farin: Aha a co je toto?
  • Poutník: Tělo, moje tělo.
  • Farin: Čí?
  • Poutník: 
  • Farin: Bratře, ty jsi vědomím. Ty jsi život, bytí, díky kterému tvé tělo žije. To je to čím musíš ovládnout svou mysl. Je to něco co se dá pouze cítit, uvědomit si to. Uvědom si sám sebe. Na nic nemysli, jen se soustřeď na svůj dech a pozoruj vše okolo bez toho aniž bys to soudil.

Den pomalu přešel v noc a ti dva tam seděli na lavičce pod starým stromem. Ani jeden z nich na nic nemyslel, oba vnímali své bytí a všechnu tu nádheru okolo a nad nimi jen tiše zářil oceán hvězd.

Ráno vyšlo zlatavé slunce a ozářilo zahradu plnou života. Něco se v ní ale změnilo, už v ní neseděl mistr a poutník, ale dvě krásné bytosti, které věděly že pochází z jednoho zdroje a jsou si bratry.

Navzájem se objali a poděkovali si. Poutník měl oči plné slz, jak najednou viděl všechnu tu nádheru okolo, svět už vůbec nebyl tím škaredým místem jako předtím. Byl plný života a lásky, stejně jako on.

Vydal se tedy na svou cestu, napsat další kapitolu života. Zbytek svého pozemského života prožil tak jak mu tenkrát poradil velmistr Farin: Vždy měj na paměti že pozitivní přitahuje pozitivní a negativní zase negativní. To co vysíláš, to se ti vrací. Dávej lásku a dostaneš ji. Buď šťastný bratře….

 

Zdroj: http://www.seberizeni.cz

 

Nepopsatelná ženskost

 
Často slýcháváme, že ženy jsou dnes málo ženské, že zapomněly být ženami. Také muži už prý nejsou to, co bývali.

 

Trochu paradoxní zjištění v době, kdy nám média 24 hodin denně předkládají obraz těch nejsvůdnějších, nejdokonalejších a nejdráždivějších žen a těch nejramenatějších a nejtvrdších chlapáků s podmanivým úsměvem. Časopisy pro ženy se jen hemží různými radami jak podtrhnout svou ženskost, ženy s naprostou samozřejmostí chodí po ulicích v oděvech, které čím dál odvážněji odhalují jejich tělesné půvaby a snad nikdy v historii nebylo možné na toto téma otevřeněji komunikovat.

Kosmetika, plastická chirurgie, móda nám slibuje, že z nás udělá bohyně. A my si ani neuvědomujeme, jak snadno jsme uvěřily,  že když budeme mít hladce oholené nohy, plošší břicho, o dvě čísla větší silikonová ňadra, opálenou pleť, čelo bez vrásek a na sobě to nejmódnější oblečení správné značky budeme se cítit více ženami, budeme šťastnější a spokojenější.

Jenže nejsme. Protože ženu dělá božskou něco úplně jiného.

Ve snaze uspět v mužském světě jsme během procesu emancipace mnohé získaly a mnohé ztratily. Je logické, že ženy se po dlouhém období, kdy byly utlačovány, snažily dokázat, že dokáží totéž co muži. Aby uspěly v konkurenci mužů, nutilo je to používat jejich mužské vlastnosti – být aktivní, rychlé, bojovné, potlačovat svou citlivost a namísto intuice a emocí se řídit rozumem a logikou. Jen tímto způsobem mohla žena ve společnosti, jejíž pravidla stanovili muži, dokázat, že je plnohodnotnou bytostí, která má nárok na stejná práva jako muž..

A protože byla tato strategie pro ženy přínosná, je přirozené, že postupem času matky ve svých dcerách stále více podporovaly a rozvíjely tyto vlastnosti, které jim měly zaručit úspěch, a kvality typicky ženské přestaly být považovány za žádoucí. Tím ženy samy dovedly do smutného konce dlouhodobý proces potlačování ženství, který začal již před mnoha staletími.

Jak píše  Maitreyi D. Piontek ve své knize Ženské klenoty: „Nejsou to muži, kdo nejvíc potlačují a oslabují ženství, nejhoršími nepřáteli jsme samy sobě my ženy.“

A tak dnes, když si spousta lidí začíná uvědomovat, že se svět vychýlil z rovnováhy, že převaha mužského prvku ve světě vede lidstvo neblahým směrem, se začíná v různých obdobách ozývat volání po ženském elementu. Jenomže rovnováhu nezajistí žádné zákony, které budou určovat, jaké minimální procento žen se má na té které pozici vyskytovat. Ženství totiž není jenom záležitost pohlaví.

To, že jsem se narodila jako holčička, že mám ženské tělo, ještě neznamená, že vím, co to je být ženou, že mám automaticky ženské kvality a že je ve svém životě zcela samozřejmě vyjadřuji. Pokud se tedy do veřejného života zapojí více žen, nemusí to nutně znamenat změnu k lepšímu. Už jenom proto, že např. touhu být politicky aktivní budou mít zcela přirozeně ženy, které mají spíše mužské vlastnosti.

Jak tedy posílit ženský prvek? Jak nalézt ztracenou rovnováhu? Jak můžou ženy být silné, aniž by byly mužské?

Tyto otázky si kladu už dlouho. A protože patřím k té generaci žen, které jsou spíš mužské, jala jsem se nejdříve prozkoumat daný problém intelektuálně. Naštěstí už existuje řada knih, které se tomuto tématu věnují. Jenomže všechny informace v těchto knihách vedou až do určitého místa a pak konec. Pro další poznání fenoménu ženskosti už neexistuje cesta skrze rozumové poznání. Jediná cesta vede skrze osobní prožitek. Pravá ženskost prý je nepopsatená. Není to něco, co lze „dělat“, není to žádná forma aktivity, ale je to něco, co lze připustit a užívat. Je to něco nekontrolovatelného, nevypočitatelného. Je to svoboda a nezávislost, která vyvěrá z hloubky. Je to ochota a odvaha oddat se svým pocitům a užívat život plnými doušky.

Vzbuzují ve vás předchozí slova strach? Rozčilují vás svou mlhavostí a neuchopitelností? Pak možná chápete, proč byly v dávných dobách pořádány štvanice na ženství, proč bylo vše ženské označováno za ďábelské a proč byly upalovány čarodějnice. A taky to, proč jsme ze strachu na své ženství rezignovaly.

Ovšem pokud vám moje slova zabrnkala na dosud ukryté strunky a rozezněla ve vás jakousi hluboko ukrytou touhu, možná zatoužíte se na tu nejistou a těžko definovatelnou cestu do hlubin vydat. Píšu „do hlubin“, protože pravé ženství se nikdy nerozvine z mužsky orientované a povrchního životního stylu. Životadárné kořeny ženskosti leží v hloubce. Cesta k nim je velmi přirozená, prostá a jednoduchá.

Tady je několik orientačních bodů na cestě k ženskosti, jak je přehledně, stručně a jasně popisuje již zmiňovaná M.D.Piontek ve své knize „Ženské klenoty“:

 

Ženy potlačují ženství, když

fungují převážně podle mužského principu, tzn. orientují se navenek a jejich život je přeplněn aktivitami, plný napětí a sociálních kontaktů

chtějí být dobré, i když se přitom dobře necítí

brání svým pocitům a potlačují je a podřizují se měřítkům svého rozumu

své ženství necítí, ale analyzují je a hovoří o něm

stavějí překážky kontaktu se svou vnitřní stránkou

orientují se na cizí pravdy a vyčtené moudrosti místo na vlastní zkušenosti

žijí povrchně se zaměřením navenek

neléčí své zranění a rány, nýbrž je promítají do svého okolí

zakazují si radovat ze svého ženství

V čem spočívá umění být ženou:

otevřít se lásce

nenechat se nakazit od smutných chladných srdcí

nosit a chránit lásku v srdci jako drahocenný poklad, aby se tam mohla nerušeně množit a začít překypovat

milovat-bez ohledu na to, je-li naše láska opětována nebo ne

milovat a cenit si sama sebe

 

Co ženskost nutně potřebuje

ústraní a samotu

hodně klidu

uvolnění

dostatek spánku

lenošení

nicnedělání (opravdu nic-nedívat se ani na televizi, nečíst, nemluvit, neuklízet atd.)

pozitivní vibrace

jen tak se posaď či si lehni a spočiň sama v sobě, zhluboka dýchej, aby ses cítila dobře, odhadni, co jsi a co máš v sobě, místo aby ses soustředila, na co myslíš a co ti chybí

 

Jak prosté, že? Jen mít odvahu být sama sebou, oddat se svým pocitům, užívat si to a nenechat si to nikým a ničím pokazit!

Jenomže ono to zase tak jednoduché není. Odolat tlaku okolí a setrvačnosti vyjetých kolejí není zrovna snadný úkol. Proto doporučuji všem, které se chtějí vydat na objevnou a příjemnou cestu za vlastním ženstvím,  aby si občas dopřály podporu a povzbuzení zvenčí. Výborným pomocníkem jsou knihy, které už jsem tady několikrát zmiňovala „Ženské klenoty“ od M.D. Piontek, „Ženy, které běhaly s vlky“ od C.P.Estés nebo „Cesta ženy k Bohu“ od Joan Borysenko. Užitečná je také kniha R.Dalkeho „Tělo jako zrcadlo duše“, ve které je úžasně popsána symbolika ženského a mužského těla, i to, jak se vaše ženské či mužské kvality do vašeho těla promítají . Pomoci vám mohou i setkání v kruhu žen, např. Světlo ŽenyVnitřní Bohyně, orientální tanec nebo vykládací karty Bohyně Světla či Osho Zen Tarot.

Ovšem úplně nejdůležitější je dát co nejvíce prostor svým pocitům.

Na ženské cestě je totiž důležitější zjistit, jak se cítíš, než co si o tom myslíš.

 

(c) 2009 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

Zdroj: http://www.silna-zena.cz/

 

Láska s láskou nesoutěží…

Láska s láskou nesoutěží Partnerské vztahy jsou top tématem a zároveň top problémem dnešní doby. Každý terapeut, každá kartářka a každá dobrá „vrba“ o tom ví své. Vztahy hýbou světem a svět hýbe vztahy. Protože často slýchám četné příběhy na tohle téma a protože mě někdy trápí, jak se lidé kvůli vztahům (mnohokrát zbytečně) trápí, rozhodl jsem se napsat o tom článek a upřímně vyjádřit, co si o vztazích myslím a co mě naučila zkušenost. Aby mohl člověk najít šťastný a vyrovnaný vztah anebo se alespoň dostat na cestu, která k němu vede, musí si ujasnit pár věcí. A hned ta první a nejdůležitější je, že: Zamilování není láska Jeden z největších bludů společnosti je ten, že jsme se naučili zamilování přirovnávat k lásce. Písně, romány a filmy překypují „hlubokými“ příběhy o lásce zamilovaných. Nechci nikoho zklamat, ani znevažovat intenzitu těchto vzplanutí, ale jedno si vyjasněme: Zamilování není nic jiného než prudká erupce sexuální energie, která rozbouří chemii celého těla. Je na tom něco špatného? Vůbec ne! Je to příroda ve svém nejčistším projevu a je to krásné stejně jako je nádherná letní bouřka nebo bujarý příchod jara. Průšvih začíná tehdy, když si člověk nechce nebo neumí přiznat, že to, co právě prožívá, je výbuch jeho sexuální energie. K takovému chování mají tendenci především lidé, kteří si mysleli, že mají sexuální energii dávno zvládnutou a vyřešenou, třeba jsou už ve věku, kdy se od nich společensky čeká, že budou již vybouření, a najednou udeří tahle mohutná síla. Neochotni si přiznat holou pravdu, že se jedná „pouze“ o sexuální energii, začnou si celou věc vybarvovat do překrásných vznešených obrazů vysoké duchovní lásky, reinkarnovaných spřízněných duší či osudových setkání, na které čekali celé roky. Sexuální energie je liška mazaná a spolu s egem, které není ochotné vidět nelichotivou pravdu, je schopna nasadit do hlavy ty nejvzletnější teorie. (To samé se samozřejmě děje všem náctiletým, když vstoupí do puberty, jenže u nich se to toleruje, dokonce je potřeba, aby si tím prošli a okusili, jak ohromnou sílu má sexuální energie, a naučili se ji rozpoznat. Čím víc se člověk vybouří v mládí a čím víc zkušeností načerpá, tím menší je riziko, že ho jeho sexuální energie dostihne a přelstí v pozdějším věku.) Životnost takto započatých vztahů je přímo úměrná tomu, jak dlouho vydrží sexuální opojení, které vždy dřív nebo později opadne. Jakmile opadne, je láska v trapu. Oba zúčastnění si najednou s hořkostí v ústech uvědomí, že si nemají vůbec co říct a že k sobě nic necítí. V tom horším případě opadne sexuální zájem jen u jednoho z partnerů, zatímco u druhého trvá. Ten ze dvou, který se stále cítí silně přitahován, toho druhého pořád „miluje“, zatímco ten druhý toho prvního „už nemiluje“. Kolik psycha, hysterie a drama z takovýchto vztahů vzniká a jak dlouho jsou lidé schopni je udržovat, nechci vůbec rozebírat. Nejsmutnější a zároveň nejsměšnější na tom celém je, že se celou dobu na všechny strany háže slovem „láska“, přitom láska je to jediné, co v těchto vztazích nikdy nebylo… Znovu chci zdůraznit, že nevidím nic zlého na sexu a sexuálních vášních. Všichni je máme, váží se k fyzičnu, k tělu, kdo tvrdí, že je nikdy neměl, je pokrytec. Sexuální síla je ta nejsilnější energie v člověku, je to božskost ve svém nejhrubším (nejhmotnějším) projevu. Potlačovat ji je sebevražda! Člověk nad ní nikdy nezvítězí, pokud jde proti ní. Proto potlačovat sexuální energii jakýmkoliv způsobem je jeden z nejnebezpečnějších hazardů lidí. Následky takového počínání jsou katastrofické a zvrácená sexuální síla už zničila mnoho lidí, fyzicky i duchovně. Tak co tedy s tím? – Nic! Respektujte svojí sexuální energii a najděte si zdravý způsob, jak ji z těla vydávat, ale buďte k sobě brutálně upřímní a nedělejte z nouze cnost! Člověk na duchovní cestě se postupně naučí sexuální energii transformovat na vyšší energii. To znamená, že pokud sexuální energii nevydá sexem, přestane tato energie tlačit na jeho sexuální orgány a přesune se směrem vzhůru do vyšších čaker, přičemž sexuální chuť a vášně postupně opadnou. ALE jestliže člověk tohoto stupně ještě nedosáhl a prostě to tak nemá, musí svoji sexuální energii vydat nějakou sexuální aktivitou. Jestliže to neudělá, začne se mu sexuální energie hromadit. Tento proces může být tichý a nenápadný… A pak najednou tento člověk potká někoho, kdo rozvíří jeho sexuální energii, celá ta nahromaděná nálož praskne, zalije celé tělo a hned tu máme někoho, kdo je zamilovaný až po uši a mluví o lásce… a přitom celá ta jeho ohromná láska sídlí v oblasti genitálií, jenže je jí tolik, že mu tlačí až na hlavu. OPRAVDOVÁ PARTNERSKÁ LÁSKA Lidé, kteří si prošli již výše zmíněnou fází a prokoukli nástrahy přírody, která se v prvé řadě snaží vždy zachovat linii, a proto nutí lidi se rozmnožovat, stojí ale před další potíží. Jak najít toho pravého či tu pravou?! Dá se to, ale je třeba mít v hlavě jasno. Chci opravdu? Společnost je historicky stále ještě silně nastavená tak, že je NORMÁLNÍ, aby měl člověk od určitého věku partnera a žil v páru. U žen je pak ještě větší tlak ohledně dětí. Každá NORMÁLNÍ žena musí mít nebo alespoň musí chtít dítě. Tečka. Aha?! Opravdu? Existuje mnoho lidí, kteří nikdy necítili potřebu být v páru, vést partnerský život nebo mít děti. Je na tom něco divného? V žádném případě! Člověk se rodí sám a umírá sám. A i když je náš život jedním velkým propletencem všemožných vztahů, z určitého hlediska jsme stejně stále sami, jen my a bůh v nás a skrze něj jsme tak jako tak propojeni s každou duší ve vesmíru. Kolik žen a mužů podstupuje dobrovolně muka a utrpení tím, že se pod nátlakem společnosti vrhá do vztahů, o které nestojí, nebo se cítí méněcenně, protože je nemá, i když po nich třeba ani netouží! Člověk se rodí nesčetněkrát na Zem. V jednom životě má rodinu a kopec dětí, v druhém životě se ani dospělosti nedožije, ve třetím životě se stane mnichem nebo jeptiškou a partnerství nikdy nepozná, ve čtvrtém životě je kurevník nebo prostitutka, v pátém mít děti nemůže, tak si nějaké adoptuje, v šestém se narodí jako homosexuál, v sedmém už je z toho všeho trochu unavený, tak si dá od vztahů na chvíli úplně pokoj… Kolik existuje variací? Nesčetně! Kolik už jsme jich zažili? Nesčetně! Ještě pořád věříte, že byste něco měli (dělat)? Že je něco normální a správné, zatímco něco jiného je divné a špatné? Ale proboha! Jste v pořádku takoví, jací jste! To nejhorší, co můžete udělat, je řídit se společností, rodinou nebo okolím a popírat přitom sami sebe. Jestliže partnera nebo děti nechcete, pak je nechcete, je to vaše svaté a NEDOTKNUTELNÉ právo a jste stejně tak božští a normální jako kdokoliv jiný! Jestliže ale partnera chcete, tak čtetě dál! 🙂 Jestliže chci někoho najít, tak musím 1), 2), 3)… Lidé, kteří touží po životním partnerovi a stále ho nemají, mají většinou pocit, že aby ho našli, musí nejdříve splnit x požadavků. Ty klasické jsou, že musí zhubnout, mít lepší práci, víc peněz, hezčí auto, hezčí postavu, větší svaly, větší prsa, větší sebevědomí atd atd. Mají pocit, že pokud by byli v pohodě takoví, jací jsou, už by přece někoho našli. A vzhledem k tomu, že nikoho nenašli, dojdou k závěru, že je na nich něco špatně, a že řešením je na sobě něco změnit, vylepšit. Beznaděj těchto lidí ještě mnohonásobně zvyšují mraky zdementělých článků typu „10 věcí, které muži na ženách nesnáší“ nebo „10 zaručených triků, jak získat ženu svých snů“… Zblblí a zmatení z takovýchto článků a tisíců rad všech kamarádů a kamarádek začínájí od prvního dne nové známosti promýšlet každý tah… Zavolat teď nebo později? Ne, ne, proboha, nesmíš hned odpovědět na sms! Na to se ho/jí neptej – to by ho/jí mohlo vyděsit!!! Musíš tohle a nesmíš táhleto, tohle by vypadalo blbě, nééé, to se nehodí, pro krista, jenom nemluv o tomhletom, tohle dobře zapůsobí, takhle uděláš dojem… Nakonec je těch rad a tipů a triků tolik, že člověk už téměř neví, jak se má dívat nebo dýchat. A když se pak potenciální partner po první/druhé/třetí schůzce už neozve, tráví nešťastný hledač hodiny zpětným analyzováním svého chování a zkoumá, co udělal špatně! Po každém dalším neúspěšném pokusu o navázání nového vztahu je hledající čím dál tím vyfrustrovanější a nejistější, až často propadne dlouhodobé zoufalosti a skepsi a na vztahy buď úplně zanevře nebo zvolí cestu menšího zla a skončí s člověkem, který mu až tak nevyhovuje, ale pořád lepší než být sám… A právě tady se dostáváme ke zlomovému bodu: Chceš-li být milován takový, jaký jsi, musíš mít nejdřív odvahu být takový, jaký jsi! Pokud někdo hledá vztah, aby nebyl sám, pak hodně štěstí v takovém vztahu… Já sám jsem se mnoho let neúspěšně snažil najít „normální“ vztah. Nedokážu přesně spočítat, kolik pokusů o vztah jsem zažil, ale věřte mi, že jich bylo tolik, že si ani netroufnu sem napsat přibližné číslo. Navíc ani jeden z těchto pokusů nevyšel! Nejsem člověk, který se lehce vzdává, po každém neúspěchu jsem vstal a šel do toho znovu, a dovolte mi říct, že jsem toho zažil opravdu hodně. A po všech těch peripetiích a mnoha desítkách selhání, když už jsem dávno přestal hledat, jsem našel vztah, o kterém jsem si už upřímně ani nemyslel, že může existovat. A i když si rád hraju se slovy, nemám slova na to, abych popsal, jak nádherný, hluboký a silný vztah mi byl dán. Když se ohlédnu zpět a měl bych shrnout svoje zkušenosti do několika málo rad, zněly by takhle: 1. Abys mohl být šťastný ve vztahu, musíš být nejdřív šťastný sám. Zní to jako ošoupané klišé, ale je to svatá pravda. Nešťastný člověk, který doufá, že ve vztahu najde štěstí, najde pouze dalšího nešťastného člověka, s kterým bude mít ještě nešťastnější vztah. 2. Musíš mít jasnou, ale opravdu jasnou představu o tom, jaký má být tvůj partner, a nesmíš nikdy dělat falešné kompromisy. Chceš-li skutečně ideální partnerský vztah, pak se musíš řídit pravidlem „buď všechno nebo nic“. Ano, mnoho lidí s tímto bude silně nesouhlasit, ale dřív než jim dáš za pravdu, podívej se na kvalitu jejich vztahu! Ve většině životních oblastí není radno řídit se tímto pravidlem, protože člověk pak může skončit s ničím, namísto aby měl alespoň něco. Tohle ale v partnerských vztazích neplatí! Jestliže jsi splnil první pravidlo a jsi šťastný i sám bez vztahu, můžeš si klidně dovolit razit svoje „všechno nebo nic“, nemáš totiž co ztratit. 3. Můžeš a hlavně musíš být sám sebou. Pokud chceš ideální vztah, pak chceš někoho, kdo tě bude milovat jako člověka a ne jako kus masa. Nejsi dobytek na trhu, jsi lidská bytost, a to, co hledáš, je lidská bytost, která s tebou bude souznít. Neskrývej svoje slabosti, na nic si nehraj, nic nepředstírej. Ano, potkáš mnoho lidí, kteří tě odmítnou, kterým se na tobě nebude líbit to či ono. Je to zcela v pořádku. Nelam si s tím hlavu a neber si to osobně. Být sám sebou vyžaduje odvahu a hrdost – když tě někdo nebude chtít, uvědom si to znovu a znovu! Vesmír nás často zkouší. Pokud se po prvním odmítnutí vrátíš ke starému způsobu, tj. budeš dělat to, co si budeš myslet, že se ostatním bude líbit, nikdy se z toho bludného kruhu nevymotáš. Jestliže ale hrdě sneneš několik neúspěchů, a přesto zůstaneš sám sebou, dokážeš tím sám sobě i vesmíru, že to myslíš vážně, a vesmír tě za tvou odvahu odmění. Nikdy se nesnaž na sobě měnit něco jenom proto, že se to druhému nelíbí. Dal bys tím pouze najevo, že si sám sebe nevážíš, a ostatní by si tě vážili o to míň. Pokud se na tobě někomu něco nelíbí, pak mu ukaž dveře a cestu ven! 4. Najít opravdový vztah můžeš až tehdy, když máš svoje sexuální energie pod kontrolou. Dokud ony mají pod kontrolou tebe, jsi odsouzen k turbulentním vztahům plných zamilovaných vzletů a bolestných pádů. 5. Najít ideálního partnera neznamená, že bude dokonalý a bez chyb. Znamená to, že jeho chyby a nedokonalosti ti nebudou vůbec vadit, dokonce ti budou připadat roztomilé. A to samé bude platit i opačně. 6. Ideálního partnera nesmíš hledat. Dokud hledáš, dáváš tím najevo, že ti něco chybí. A ten, komu něco chybí, není šťastný. Pouze až budeš naplněný a šťastný, vstoupí do tvého života někdo podobný, a tvoje štěstí zdvojnásobí. Heslo „kdo hledá, ten najde“ na vztahy neplatí. 7. A poslední věc – pokud chceš najít ideálního partnera, musíš být smířený i s tím, že ho možná nikdy nenajdeš. A jestliže se s tím smířit neumíš, pak nejsi na ideálního partnera připravený… IDEÁLNÍ PARTNER je někdo, s kým můžeš být vždy sám sebou, kdo tě miluje takového, jaký jsi, kdo ti voní, i když nevoní, s kým můžeš pohodlně mluvit i mlčet, smát se i brečet, kdo se směje tvému humoru a umí tě rozesmát, kdo při tobě stojí, i když jsou všichni proti tobě, a kdo tě miluje víc, než ty sám sebe… a ještě mnohem mnohem víc… AUTOR: Jan Menděl Zdroj: http://www.janmendel.com

Září 2015
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930