ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro měsíc: Květen 2015

Jeden z největších darů, který můžete lidem dát, je otevřít se jejich lásce k vám

Jakýkoliv vztah mezi mužem a ženou, dvěma muži nebo dvěma ženami bude úspěšný jen do té míry, do jaké dokáží vzájemně přijmout lásku toho druhého. Když váš partner přijímá jen padesát procent z toho, co jste mu nebo jí dali, předali jste ve skutečnosti jen polovinu. Vrátí-li vám tuto polovinu a vy z ní dokážete přijmout zas jen polovic, máte nazpět čtvrtinu toho, co jste dali, a tak bychom mohli pokračovat. Výsledkem je, že máte jeden od druhého stále méně a méně lásky. Chcete-li mít ve svém životě více lásky, buďte ochotní přijímat dary, oběti lásky, přátelství a podporu od ostatních lidí.

Chcete-li přivést do svého každodenního života své vyšší já a více milovat sebe sama, vyberte si některou z vlastností duše, a kdykoliv budete mít chvilku času, zamyslete se nad ní. K vlastnostem duše patří: mír, úcta, pokora, harmonie, radost, velkorysost, zdraví, hojnost, svoboda, klid, síla, integrita, důstojnost, respekt, soucítění, odpuštění, vůle, světlo, tvořivost, půvab, moudrost a láska. Tím, že o těch kvalitách budete přemýšlet a meditovat, budete si je magneticky přitahovat do své aury, rozšíříte je v sobě a přivoláte si za ně uznání druhých. Na cokoliv myslíte, takoví jste. Když si každý den vyberete jednu z vlastností svého vyššího já, zahloubáte se nad ní a identifikujete se s ní, vytvoříte si ji jako prožitek sebe sama.

Milovat se předpokládá respektovat se a žít své vyšší poslání. Vážíte-li si sebe sama, svého času, lásky a vizí, budou si jich vážit také ostatní. Před schůzkou s přáteli se ptejte, jaké nejvyšší poslání můžete společně vytvořit. Váhali jste někdy na návštěvě s odchodem, protože jste nechtěli urazit hostitele, ačkoliv byste sami byli nejraději už doma? Pokud ano, vážili jste si víc jeho než sebe. Telepaticky jste k němu posílali zprávu, že nemusí mít v úctě vás ani váš čas, a neměli byste být proto překvapení, že časem bude považovat vaši přítomnost za samozřejmost. Kdykoliv si vážíte a respektujete sebe sama, mluvíte o sobě pravdivě a svým jednáním ukazujete, kdo opravdu jste, pak nejenže rozvíjíte své “já”, ale pomáhá svým příkladem také druhým. Nechopnost říci lidem “ne” odráží názor, že pocity druhých jsou důležitější než vaše, jejich práva významnější a jako taková by měla být brána v úvahu první. Když takto jednáte, vytváříte si vnitřní energetické bloky zadržující nevoli, zlobu a ublíženost, které pak sedí ve vaší auře a přitahují k vám ještě více téhož.

Milování sebe sama vychází ze srdce, z jemného jednání a z rozdávání bezpodmínečné lásky.Někteří lidé si myslí, že mít se rád znamená dávat najevo svou sílu a prosadit svou vůli agresivním způsobem popírajícím práva druhých. Setkali jste se s lidmi, kteří jdou za svým a nezajímá je, jak svým jednáním působí na ostatní. Říkáte jim nemilosrdní. Obdobně agresivní můžete být často sami k sobě, když nějaká vaše vnitřní část dominuje a vládne ostatním.

Vůle se někdy chová jako váš nepřítel; působí na vás silou, směruje vás a nutí k nejrůznějším věcem. Můžete z ní mít pocit, jako by nad vámi stál rodič a ke všemu ještě můžete mít dojem, že věci, ke kterým se vás snaží přinutit, jsou pro vaše nejvyšší dobro. Možná se na sebe neustále zlobíte, že nemáte větší pořádek, nebo že jste ještě nezačali s něčím, co dlouho odkládáte. Možná si děláte dalekosáhlé seznamy věcí, které musíte udělat, a cítíte se špatně, když je nedodržíte. Tím dáváte za pravdu své vůli a odsuzujete jiné své já – to, které se jí staví na odpor. V takovém případě jdete vůlí proti svému já. Váš vnitřní odpor mohlo vytvořit vaše vyšší já, aby vás odvedlo od určitých věcí nebo nasměrovalo do jiných dveří.

Spojíte-li svou vůli se srdcem a budete ji používat k tomu, aby vám pomohla jít cestou, kterou milujete, může vám pomoci prohloubit vaši sebelásku. Vůle dokáže směrovat vaši pozornost. Když ji zapojíte do toho, co děláte s láskou, vaše možnosti nemají hranic a není překážek, které byste nemohli překonat. Všimli jste si, že když jste se věnovali něčemu, co milujete, třeba svému oblíbenému koníčku, pracovali jste bez problémů tak dlouho, dokud jste to nedokončili, a lehce jste řekli “ne” všemu, co by vás rozptylovalo? Vůle je síla podobná řece, s níž můžete buď plynout, anebo se můžete snažit plavat proti proudu. Můžete ji využít buď k tomu, aby vás volala a zvala na vaši vyšší cestu, anebo abyste se neustále trestali za své zdánlivé přestupky. Který z těchto dvou přístupů vás motivuje? Pomáhá vám vaše vůle více milovat sebe sama tím, že obrací vaši pozornost na cestu vyššího poslání a vytváří vám záměr a motivaci k činům?

A ještě něco: Neberte sami sebe tak vážně.

Smějte se a hrajte si. Když se věci nedaří, není to konec světa. Humor je snad nejlepší branou k opravdové sebelásce. Schopnost smát se, usmívat se na lidi kolem a dívat se na potíže s nadhledem je rozvinutá dovednost. Ti, kdo vycházejí ve svém jednání z vyšší úrovně sebelásky, mají často velmi dobrý smysl pro humor, jsou vtipní a s chutí vyvolávají dětskou hravost také v ostatních. Umí být spontánní, každou chvíli najdou důvod smát se a dokáží vzbudit pocit uvolnění a štěstí také v druhých.

Až se budete příští týden dívat na lidi ve svém životě, ptejte se (bez jakéhokoli posuzování), jestli mají rádi sami sebe. Máte-li ve vztahu s nimi jakékoliv potíže, zamyslete se, čeho se tyto potíže týkají, a ptejte, jestli mají tito lidé rádi sami sebe v této oblasti jejich života. Pošlete jim své soucítění, aby je mohli použít jakýmkoli způsobem k vytvoření svého vyššího dobra, a radujte se z lásky, kterou jste právě vyslali, protože se k vám vrací a budete ji moci využít pro své nejvyšší dobro zase vy.

Sanaya Roman – Žít s radostí

 

Prevzaté z: https://cestaduse.wordpress.com/

Jedno z nejmoudřejších podobenství Šalamounových

Je v něm obsažena všechna moudrost světa…

 

Jednou, když král Šalamoun sešel dolů z hory, kde vítal východ slunce, lidé shromáždění na jejím úpatí se ho tázali:

Jsi zdrojem našeho osvícení. Tvá slova dokážou měnit lidská srdce. A tvoje moudrost zasáhne každý rozum. Dychtíme ti naslouchat. Řekni nám, pane, kdo jsme?

 

Král se usmál a řekl jim:

Jste světlem světa. Jste hvězdami. Jste chrámem pravdy. V každém z vás je celý vesmír. Usídlete rozum ve svých srdcích, ptejte se svých srdcí a naslouchejte prostřednictvím své lásky.

 

— V čem je smysl života?

Život je cesta, cíl i odměna. Život je tancem lásky. Jste předurčeni zářit. BÝT je veliký dar světu. Váš život je příběhem Vesmíru. Proto je život krásnější nade všechny teorie. Pokládejte život za svátek, neboť život je cenný sám o sobě. Život se skládá z přítomnosti. A smyslem přítomnosti je být v přítomnosti.

 

— Proč nás pronásledují neštěstí?

Co jste zasili, to také sklízíte. Neštěstí jsou vaší volbou. Bída je lidský výtvor. A žal je plodem nevědomosti. Obviňujete a ztrácíte sílu, přejete si a rozséváte štěstí. Probuďte se, neboť ubohý je ten, kdo si není vědom sám sebe. Chudý je ten, kdo nadarmo plýtvá časem. Neměňte svůj život ve zkřehlé bytí. Nedovolte davu, aby zahubil vaši duši. Ať bohatství není vaším prokletím.

 

— Jak se dá překonat neštěstí?

Neodsuzujte sami sebe. Jste božská stvoření. Nesrovnávejte a nerozdělujte. Buďte za vše vděčni. Radujte se, vždyť radost činí zázraky. Milujte se, protože kdo miluje sebe, toho milují všichni. Buďte vděčni za nebezpečenství, neboť smělí získávají blaženost. Přebývejte v radosti a neštěstí vás mine. Vyslovujte přání, ale nesmlouvejte s Bohem. A vězte, že vděčnost je nejlepší modlitbou a štěstí tou nejlepší potravou duše.

 

— Jaká je cesta ke štěstí?

Šťastni jsou milující, šťastni jsou vděční. Šťastni jsou mírumilovní. Šťastni jsou ti, kdo nalezli ráj v sobě samých. Šťastni jsou ti, kdo s radostí dávají a také ti, kdo s radostí dary přijímají. Šťastni jsou ti, kdo hledají. Šťastni jsou, kdo se probudili. Šťastni jsou ti, kdo naplňují své předurčení. Šťastni jsou ti, kdo poznali soulad. Šťastni jsou, kdo přebývají v harmonii. Šťastni jsou ti, kdo uzřeli krásy světa. Šťastni jsou ti, kdo se otevřeli slunci. Šťastni jsou, kdo plynou jako řeky. Šťastni jsou, kdo jsou připraveni přijmout štěstí. Šťastni jsou ti, kdo jsou moudří. Šťastni jsou, kdo si uvědomují sami sebe. Šťastni jsou, kdo milují sami sebe. Šťastni jsou ti, kdo chválí život. Šťastni jsou ti, kdo tvoří. Šťastni jsou ti, kdo jsou svobodní. Šťastni jsou ti, kdo odpouštějí.

— V čem je tajemství hojnosti?

Váš život je největším pokladem v klenotnici světa. Vaše vnitřní bohatství je nevyčerpatelné a hojnost kolem vás nekonečná. Svět je sdostatek bohatý, aby byl bohatý každý z vás. Proto čím více dáváte, tím více dostáváte. Štěstí stojí na prahu vašeho domu. Otevřete se hojnosti. A změňte všechno ve zlato života. Šťastní lidé nacházejí bohatství sami v sobě.

 

— Jak máme na světě žít?

Pijte z každého okamžiku svého života, vždyť neprožitý život rodí smutek. A vězte, že co je uvnitř, to je i venku. Mrak světa je zplozen mrakem v srdci. Štěstí je východem slunce. Osvícení je září tisíce sluncí. Šťastni jsou ti, kdo dychtí po světle.

 

— Jak máme získat harmonii?

Žijte prostě. Nikomu neškoďte. Nezáviďte. Pochyby ať vás očišťují a nezbavují vás síly. Zasvěťte život kráse. Tvořte kvůli tvorbě, ne kvůli uznání. K bližním se chovejte jako k pokladům. Minulost změníte, když ji zapomenete. Přinášejte světu jen nové věci. Naplňte své tělo láskou. Staňte se silou lásky, neboť láska vás oduševní nejvíce ze všeho. Kde je láska, je i štěstí.

 

— Jak dosáhnout dokonalosti života?

Šťastný člověk dokáže proměnit mnoho jiných. Nešťastní zůstanou otroky, neboť štěstí miluje svobodu. Radost je tam, kde je svoboda. Naučte se umění být šťastným. Otevřete se světu a svět se otevře vám. Kdo mu přestává čelit, stává se vládcem.

 

Poté král s láskou pohlédl na ně na všechny a dodal: Mnohé vám napoví mlčení… Jen buďte sami sebou!

Žijte v harmonii! Buďte sami sebou!

Převzato ze stránek http://www.pronaladu.cz

DESATERO RAD, JAK PŘIVOLAT SVŮJ DVOJPLAMEN

dvojplamenKaždý z nás touží najít svou párovou duši.  Mnoho lidí v to tajně doufá a čeká…je i mnoho těch, kteří se o to vědomě snaží. Tak či onak, každý si čas od času klademe otázku, zda je možné tomu nějak pomoci a co bychom pro to měli udělat.  Na základě svých vlastních zkušeností, toho co jsem četla a co hluboko ve svém srdci vím, vám povím několik užitečných rad, které vám mohou pomoci.


Neexistuje přesný návod na nalezení dokonalého partnera, jako neexistuje přesný návod na štěstí. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jste-li však na duchovní cestě a vědomě se snažíte na sobě pracovat, vězte, že váš cíl se blíží a hodně věcí jde urychlit. Zde je moje desatero:

1. BUĎ SÁM SEBOU, BUĎ UPŘÍMNÝ K SOBĚ I K OSTATNÍM.

Na nic si nehraj a nepředstírej, že jsi někým, kým ve skutečnosti nejsi. To, co vysíláš, to také přitahuješ. Chceš-li najít někoho, kdo opravdu porozumí tvému nitru, musíš nejprve odlišit sám sebe od masek, které nosíš.

Porozumět sám sobě a být schopen být sám sebou je první předpoklad k tomu, aby se vzdálenost mezi tebou a tvou druhou polovinou začala zkracovat. Je rovněž důležité si uvědomit, že ty a tvá párová duše jste nikdy nebyli zcela odděleni.

Na energetické úrovni jste stále propojeni. Když se jeden z vás vědomě snaží pracovat sám na sobě, má to vliv i na tvé dvojče. I když dosud nejste vědomě v kontaktu, i když nemusí být nutně na stejném stupni duchovní zralosti jako ty, jeho duše učiní tím větší pokroky, čím více pracuješ ty sám na sobě.

2. NEVYTVÁŘEJ SI ŽÁDNÉ RACIONÁLNÍ PŘEDPOKLADY

Jak by měl vypadat, odkud by měl být, jaké by měl mít povolání, jaké názory. Možná to může být užitečné v běžném vztahu, ale rozhodně to nefunguje pro vztah s dvojplamenem. Je dobré zhruba vědět, co hledám, ale je důležité nelpět na tom. Tvá duše ví koho hledat. Až ho potká, pozná ho.

Tvůj list preferencí může být jen jakousi mapou, vodítkem, KDE přibližně hledat. Ale jen tvůj kompas, kterým je tvé srdce, ví, KUDY jít. Buď otevřený, nesuď a důvěřuj svému srdci.

3. NEURÁŽEJ SE.  Umění neurážet se je posvátné a klíčové v kterémkoliv vztahu a je naprosto nezbytné pro vztah s dvojplamenem. Je to jeden z nejvýznamnějších způsobů, jak zkrátit cestu hledání tvé párové duše. To co jiným trvá roky (mám na mysli vybudování hlubokého, pevného a harmonického vztahu), může trvat pouhé měsíce či týdny, pokud si osvojíš schopnost zachovat si za všech okolností chladnou hlavu a držet své ego na uzdě.

Tato vlastnost je rovněž známkou skutečné vyspělosti duše.  Každý, kdo se uráží, dává ostatním najevo, že je stále pod nadvládou svého ega. Ne ty, ale tvé ego se uráží. Uráží se proto, že se bojí, aby neztratilo svou uměle vybudovanou a tudíž falešnou důstojnost, kterou si postavilo jako reakci na skutečnost, že ti tvá přirozená důstojnost byla v životě upírána. Každý z nás si v hloubi duše nepřeje nic jiného, než aby byl ostatními přijímán bez výhrad, takový, jaký ve skutečnosti je. Pokud v životě zažiješ mnoho odmítání, popírání vlastní ceny a přehlížení své skutečné hodnoty, tvé ego tuto bolest zrcadlí světu tím, že si vybuduje důstojnost vlastní a aby si toho všichni dobře všimli, dává to okatě najevo tím, že pokaždé, když má pocit, že někdo svým slovem či činem zašel za hranice této falešné důstojnosti, urazí se.

Vyšle dotyčnému signál ve smyslu: „Tak tohle jsi přehnal, takhle se ke mně chovat nebudeš, mám svou cenu!“ Problém je v tom, že dotyčný nemusí vůbec pochopit, co že to přehnal. V naprosté většině případů nic takového ani nezamýšlel a teď ho tvá reakce hluboce ranila, neboť jsi mu dal najevo, že není vítán takový, jaký je, že se chová nevhodně, je na něm něco špatného a ty mu to nehodláš tolerovat.

A tak tvou nejhlubší bolest – že tě ostatní nepřijímají bez výhrad – teď způsobuješ druhým. Dokud se vědomě nerozhodneš z tohoto koloběhu vystoupit, nikam nedospěješ. Každý to jednou pochopíme, ale čím dřív to bude, tím líp pro tebe i pro celý svět.

Nejsi jen kapkou v oceánu, jsi oceán v kapce, a změnou jedné kapky, mění se celý oceán a každá jednotlivá kapka v něm právě o tu píď, kterou jsi zvládl změnit ty. Proto kdykoliv si nejsi jistý, jak to kdo s tebou myslel, vezmi v úvahu tu nejnevinnější verzi. I v případě, že víš, že tě uráží záměrně, buď k němu slušný a odejdi. Nenech po sobě šlapat, ale buď si vědom vlastní ceny a s přirozenou nestrojenou laskavostí jednej s druhými tak, jak si přeješ, aby jednali oni s tebou.

Jakmile dáš světu signál, že není způsob, jak tě urazit, protože jsi takzvaně „nad věcí“ (respektive nad egem) začnou se dít, hotové zázraky. Lidé ti začnou otvírat svá srdce a s vděčností chodit pro uzdravení svých vlastních egem zjizvených duší. V tu chvíli pochopíš, že důstojnost se nedá vybudovat uměle. Důstojnost je každému člověku vrozená a lze ji v každém znovu probudit.

Někdy však bývá zakrytá a ušpiněná vším možným haraburdím, jež si ego natahalo na svou obrannou barikádu. Opravdová důstojnost nevyžaduje pocty, nestaví se na odiv a neuráží se. Prostě je. A ta tvá bude tím silnější a viditelnější, čím méně na ni budeš myslet a o ni dbát, a čím více ji budeš uznávat u ostatních. Pak se teprve rozzáříš jako maják a začneš přitahovat to, po čem toužíš.

4. NEHRAJ SI NA DONCHUANA ČI GURUA.

Ve chvíli, kdy objevíš vlastní hodnotu, a tvá přirozená důstojnost vypluje na povrch, začnou se dít zázraky. Nastane okamžik, kdy si uvědomíš, že máš moc přitahovat lidi jako magnet. Tvé světlo začne zářit tak oslnivě, že v tobě lidé začnou vidět někoho výjimečného. Dokonce se začnou objevovat tací, kteří se tě budou snažit přesvědčit, že jsi jejich osudový partner, popřípadě nějaký duchovní posel či vůdce.

To je jen další zkouška na cestě tvé duše. Je velkým pokušením (a zase je ve hře ego) nechat se ukolébat lichotkami a sám sebe pasovat na někoho jako je guru, anděl, zachránce či vševěd.

Ano jsi výjimečný. Ano, zasloužíš si, aby tě lidé měli rádi. Neboť každý je výjimečný a každý si to zaslouží. Respekt, jakého se ti dostává, rozdávej plnými hrstmi i všem těm, kteří k tobě vzhlížejí. Nedopusť, abys zneužil něčí důvěru nebo city. Nekrm nadějí ty, s kterými nemáš vážné úmysly, i kdyby tě denně přesvědčovali, že jsi jejich osudem.

Pokud tvé srdce říká ne, řekni jim to na rovinu a raději dříve než později. Pořád můžete být přátelé. A pokud jim to ublíží natolik, že nedokážou zůstat přáteli, nevyčítej si to. Nemůžeš být spasitelem všech.

Mnohem bolestivější je živit něčí city falešnou nadějí, i když v hloubi duše cítíš, že ji jednou budeš muset rozbít. Čím dřív budou vědět, na čem s tebou jsou, tím dříve budou moci začít hledat svůj skutečný dvojplamen někde jinde.

5. NEVZDÁVEJ SE.

Může nastat chvíle, kdy ti bude připadat, že děláš všechno možné i nemožné a pořád potkáváš jen samé nevhodné partnery. Budeš mít pocit, že všichni jsou jakoby „normální“ jen ty jsi natolik zvláštní, že nejspíš neexistuje nikdo, kdo by k tobě „pasoval“. Budeš se užírat smutkem a pocitem bezmocnosti, obzvláště ve chvílích, kdy ostatní kolem tebe prožívají lásku a souznění.  S největší pravděpodobností je to znamení, že už jsi hodně blízko. Setkání s dvojplamenem většinou předchází temná noc duše. Jak se říká, největší tma je před svítáním.

Máš-li pocit, že už ti není pomoci, nevzdávej to, možná je pomoc už za dveřmi. Dvojplamen nikdy nepřichází ve chvíli, kdy jsme na to připraveni. Přijde jako blesk z čistého nebe a rozetne tu černou tmu, do které ses zahalil. Nesnaž se být připraven, nebudeš. Snaž se nepřestat doufat a až to přijde, pochopíš, že všechno, čím jsi prošel, mělo smysl.

dvojplamen

6. VŠÍMEJ SI ZNAMENÍ.

Zpočátku ti to může připadat šílené, ale vesmír s tebou skutečně komunikuje pomocí znamení. Neznamená to, že se máš počínaje dneškem vrhnout na čtení horoskopů a neudělat ani krok bez rady kartářky nebo bez porady z I-ťingem. Buď sám sebou a dělej vše tak, jak jsi zvyklý, měj však oči, mysl a především srdce otevřené. Máš-li zvláštní sny, zapiš si je a zapiš si datum. Máš-li pocit, že by sis měl přečíst nějakou knihu nebo shlédnout film, i když k tomu nemáš nějaký zvláštní důvod, udělej to. Běž na výstavu, jeď na výlet, zavolej kamarádovi…pokud tě něco uvnitř tebe vede k tomu, abys to udělal, udělej to. Dovol vesmíru, aby tě vedl, jakkoli nesmyslné se to zpočátku bude zdát. Brzy zjistíš, že míra a počet synchronicit se zvyšuje.

Začnou se ti jednotlivé vjemy a situace propojovat, možná se objeví nějaký symbol, který pro tebe bude důležitý a který se začne pořád častěji objevovat. A v neposlední řadě se to projevuje v číslech. Budou kombinace čísel, které se budou vynořovat častěji než jiné, na účtenkách na hodinách na poznávacích značkách aut, kdekoliv. Budeš si častěji všímat souměrných dvojic jako 11:11, 22:22, 21:21, 16:16 nebo 21:12 apod. Nemusíš tomu věřit, možná si budeš myslet, že sis to jen vsugeroval. Nech to být. Neřeš to. Nesnaž se tomu porozumět. Neboť se tomu běžnou racionální myslí porozumět nedá. Prostě si toho jen všímej a věz, že se to děje proto, abys viděl, že jsi na správné cestě.

7. NEBER OSTATNÍM JEJICH SNY A NENECH SI TEN SVŮJ VYMLUVIT.

Každý jsme originál a každý máme svou cestu a své úkoly na ní. To, co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého. Měj pochopení pro rady ostatních a sám buď ochoten poradit každému, kdo o to požádá. Nevymlouvej však ostatním jejich sny, ať jsou sebepodivnější, ten tvůj se nejspíš bude druhým jevit stejně. Nenech se přesvědčit, že jsi blázen, který ztratil pojem o tom, co je reálné a co už ne.

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a pokud jsi opravdu rozhodnut sejít se v tomto životě se svým dvojplamenem (to ani tak nezáleží na tobě jako na tvé duši, která už se rozhodla předem za tebe) pak nejspíš projdeš opravdovým očistcem, který radikálně přehází tvůj řebříček hodnot, postojů a předsudků. Co je reálné a co nikoliv nebude po nějaký čas vůbec lehké určit.

Nebudeš vědět, kde je nahoře a kde dole, to čemu jsi věřil celý život, dostane tvrdou ránu a všechny knihy na tvé polici vědomostí, postojů, cílů a přesvědčení se ti najednou rozsypou po podlaze. Budeš sbírat jednu po druhé, přehodnocovat jejich význam, oprašovat to, co jsi ani nevěděl, že máš. Pochopíš jak relativní je všechno, čemu věříme a o čem druhé přesvědčujeme.

Važ si druhých pro jejich jinakost a uč se od nich. A snaž se být takový, aby se ostatní naučili od tebe jen to nejlepší, aniž bys jim cokoliv vnucoval.

8. VŠÍMEJ SI SVÝCH POCITŮ.Nauč se objektivně pozorovat, jaké pocity tebou zmítají. Co tě těší a co tě zlobí. Co na někom nemůžeš vystát a proč. Nauč se plně si uvědomit, kdy do tebe vjíždí vztek a kdy jsi tak rozněžnělý, že bys plakal. Přijímej všechny emoce jako tvé učitele, nebraň se jim, prožij je natolik vědomě, jak to jen jde a pak je propusť.

Emocím se nedá zabránit, když se o to snažíme, ukládají se v nás nevědomě a působí pak zpětně jako jed, který nás zvnitřku užírá. Tím, že si budeš své emoce uvědomovat, vezmeš jim moc ubližovat. Radost stejně jako smutek, hořkost i žal mají v životě své místo a je třeba si je prožít, abychom mnohé pochopili. Emoce jsou nejlepším učitelem. Co se naučíš s pomocí emoce, už nezapomeneš. Vryje se to do tebe jako runa do kamene. Tím, že se naučíš emoce prožívat vědomě, přemýšlet o jejich vzniku, původu a smyslu, pochopíš životní lekce mnohem rychleji a to ti otevře cestu do vyšších stupňů poznání a vyspělosti duše.

A tím blíže budeš svému dvojplameni, neboť každá duše musí dosáhnout určité úrovně vyspělosti, aby byla schopna vztah s dvojplamenem zvládnout.

9. NESNAŽ SE NIC URYCHLIT.

Tvá touha najít svou druhou polovinu duše je nekonečná a hluboká. Může být životadárnou silou posilující tvou vůli překonávat překážky na cestě životem, může být ale také tvou zkázou pokud se stane tvým pánem a ty jejím otrokem. Ty, jakožto lidská bytost jsi středem svého života, jsi samostatná jednotka, která dokáže fungovat i bez své párové duše. Tak to bylo zařízeno na počátku bytí a ty jsi prožil bezpočet životů, aniž bys vůbec tušil, že nějakou párovou duši máš.

Tím nejkrásnějším darem života je možnost být sám sebou, být plně funkčním nezávislým jedincem konajícím své skutky na základě své vůle a to je něco, čeho si ne vždy plně vážíme.

Nalezení svého dvojplamene je vskutku velká událost, není už mnoho většího, oč usilovat, pak už je jen splynutí s Bohem. Nicméně Dvojplameny se setkávají a měly by se setkávat jako dvě samostatné, dokonalé bytosti (i když v nedokonalé lidské formě), které svým sjednocením uvádějí v pohyb sílu mnohonásobně překračující naše chápání. Člověk, ať už je sebeduchovnější, který je živoucí troskou zoufale toužící najít svou druhou polovinu, která by ho konečně učinila plnohodnotnou lidskou bytostí, dosud nic nepochopil.

Každý z nás už je hotový a má všechny předpoklady pro to, být sám sebou. Smyslem spojení dvojplamenů není doplnit toho druhého, aby byl konečně šťastný. Smyslem jejich spojení je dát svůj život, schopnosti a sílu k dispozici pro něco většího, co nás všechny přesahuje.

Tento úkol, tato mise, je hlavním a jediným důvodem, proč se máš se svým dvojplamenem setkat. Všechno ostatní jsou jen vedlejší produkty, výhody nebo lekce, které váš společný život zpestří a zbaví dogmat. Netýrej sám sebe v zájmu někoho nebo něčeho, čemu z hloubi srdce nevěříš. Pokud tě to netěší, pokud máš pocit, že se pro něco, či někoho obětuješ, nejsi na správné cestě. Úděl dvojplamenů není oběť, ale pocta, i když zpočátku může mít trny. Přes všechnu bolest ale v hloubi srdce víš, že je to tak správně. Pokud tvé srdce váhá, či dokonce křičí strachy, poslechni ho, má k tomu důvod. Možná ještě nejsi připraven, možná se nutíš do něčeho, co je ve skutečnosti úplně jinak. Možná jsi potkal někoho, kdo je z racionálního hlediska „ten pravý“ přesto nemůžeš své srdce donutit, aby mu věřilo, aby tlouklo jen pro něj. Pokud ve tvé mysli visí otázka: „Co když je někde pro mě ještě někdo lepší?“ pak si můžeš být jistý, že jsi „toho pravého“ ještě nepotkal. Nenuť se do něčeho jen proto, že o tom všichni mluví, nebo se o tom píše.

To, že jsi dosud své dvojče nepotkal, neznamená, že jsi horší, méněcenný, či zbytečný a že to musíš co nejrychleji dohnat. Máš tu svůj úděl a nejlépe uděláš, když se mu budeš co nejsrdečněji věnovat. Pokud máš svůj dvojplamen potkat, stane se to, až to budeš co nejméně čekat.

10. VĚŘ V BOHA A VYŠŠÍ PRINCIP.

Nemusíš mu říkat Bůh, říkej mu, jak chceš. Nezáleží na náboženství, ale na tvé vůli uvěřit na všeobjímající lásku, kterou ve skutečnosti jsi a která jediná je smyslem vší existence.

Nevěř dogmatům a pěstuj si zdravé pochybnosti o všem kolem sebe. Kdykoliv se pro něco rozhodneš, rozhoduj se z lásky a pro dobro celku, nikoliv pouze své. S tím souvisí i poslední důležitá věc – může se stát a často se stává, že ve chvíli, kdy konečně potkáme svůj dvojplamen, je buď on, nebo my ve vztahu s někým jiným. Může být nesmírně frustrující a bolestivé překonat takovou situaci.

Jedno je však jisté, vztah dvojplamenů je v první řadě duchovní a láska mezi nimi je bezpodmínečná.

To znamená, že žádný dvojplamen plně chápající svou zodpovědnost za svůj úděl nebude nutit své dvojče, aby opustilo své stávající závazky. Pokud tě někdo podobným způsobem vydírá, není patrně ještě dostatečně duchovně vyspělý, aby chápal váš společný úděl a pokud by ses mu podřídil, nebude to stejně dělat dobrotu. Stejně tak ty nikdy nenuť druhého, aby ti dokazoval svou lásku tím, že opustí svého partnera, rodinu, kohokoliv nebo cokoliv na čem mu zrovna záleží. Pokud někoho skutečně miluješ a cítíš, že vaše pouto je víc než bys kdy čekal, budeš ho milovat za všech okolností, i kdyby se rozhodl žít ve svazku s někým jiným. Pokud je to skutečně tvůj dvojplamen, časem to pochopí a udělá všechno pro to, aby mohl být s tebou, neboť ta svíravá touha, kterou cítíš je stejná pro vás oba. Buď trpělivý a věř, že co se má stát se stane.

Buď svému dvojčeti oporou za všech okolností, ale nech ho rozhodovat sama za sebe. Jedině tak bude váš vztah vybudovaný na zdravých základech a prostý jakýchkoli pocitů viny nebo výčitek.

Hodně štěstí na tvé cestě

 

s láskou Eidheann


…Ženy….

A svému tělu jsem něžně řekla:
Chci se s tebou spřátelit.
Zhluboka se nadechlo a odpovědělo:
Na tuto chvíli čekám celý život.

~ Nayyirah Waheedová

Fotka uživatele Namaste.

Musíme meditovat?

Spousta lidí si myslí, že když je doba vzestupu vědomí, tak že musí meditovat, praktikovat jógu, držet půsty, jíst jen syrovou potravu a dělat pravidelné očisty těla i mysli. Toto vše je skvělým pomocníkem k tomu, abychom se cítili lépe a lépe a osvobozovali se od závislostí nejen fyzických, ale hlavně mentálních. Pravda je však taková, že jakákoli práce na sobě řízená z pocitu „musím“ nefunguje. Nefunguje ani z pocitu „chtěl bych“, „měl bych“ apod. A nefungují proto, že hybnou silou v těchto případech je strach. Veškerá cvičení nebo systémy řízené strachem, vytváří jen více strachu a pocitu nedostatečnosti a oddělenosti od pravé skutečnosti. Pravda je taková, že ve skutečnosti nemusíme dělat nic, protože už všechno je. Je jen potřeba si to uvědomit a nahlédnout na to z pohledu srdce. Zamilovat se. Když se nám nechce klasicky meditovat, nemeditujme, ale jděme třeba s dětmi a zvířaty do lesa, sázejme květiny, tančeme nebo umyjme nádobí nebo jen tak seďme a pozorujme život kolem. Pakliže jsme v té činnosti přítomní a dáváme ji svou plnou pozornost, je to také meditace a přinese nám stejný spokojený stav mysli. Nemusíme se ničeho na světě násilně domáhat. Právě naopak. Když necháme sebe a věci v našem světě přirozeně plynout a vstupujeme do dění kolem jemnou akcí s následným poodstoupením, vše se dává do pohybu „samo“ v náš nejlepší prospěch, v ten správný čas, když jsou věci a situace zralé a tudíž přínosné. Je umění konat nekonáním a stát se na nějaký čas pozorovatelem, když vše nám říká, že teď přeci musíme nejvíce zabrat. Ale kdo to říká…? A co je jeho/jejím záměrem…? Pokaždé, když se snažíme cokoli urychlit nebo přeskočit, zastavme se na chvíli a vnímejme, odkud toto pnutí přichází a proč. Zda-li to není forma strachu – pýcha a vzdor, které potřebují naši vědomou pozornost k tomu, aby mohly být přijaty a propuštěny a my se s novou dávkou pokorného prostoru v sobě opět osvěžili a rozšířili vnitřním klidem a důvěrou. muzNení potřeba nic složitě plánovat, o ničem se s nikým dohadovat, nikoho napravovat nebo přesvědčovat, tlačit na vizualizace svých přání, nuceně meditovat nebo se jakkoli potlačovat a formovat do stejných poloh, které zaujímá naše okolí. Pouhým bytím v přítomnosti a skutečným nasloucháním a pozorováním věcí, lidí a sebe – svých myšlenek a pocitů ve společném prostorovém tanci, získáme vše, co potřebujeme. Pouhým přijetím skutečnosti, že máme z něčeho strach, se strach postupně rozpouští a mizí a vzniká nový širší prostor pro naši lásku. Vědomým umožňováním stávání se života, dovolujeme Bohu – Vesmíru, aby nás vedl těmi nejjemnějšími cestami k našemu individuálnímu cíli. Vnímejme prostor! Vyzkoušejte nový pohled na svět. Jděte ven, zastavte se na chvíli a v tichosti pozorujte přírodu kolem – horizont, stromy, kopce, nebe, louky, domky, … a uvědomujte si ten prostor. Vnímavějším se za čas dostaví pocit Jednoty. Jakoby člověk stál ve svém vlastním stvořeném domově bez počátku a konce, jen ve svém Vesmíru, na své Zemi a jak je blízká, maličká, krásná a zevnitř. Jak je Já. Jak je venku projekcí uvnitř. Jak je na plátně nás samých a my jsme vším a vše je spojeno… To je pocit, který nás probouzí a uvědomuje, bez prodlení, bez nácviku, bez usilování, bez myšlenek. Cvičme mysl! Mysl je báječný nástroj, který zatím u většiny z nás funguje bez našeho plného vědomí a mnohdy proti nám samotným (například když v noci nemůžeme spát, …). Pakliže si ji tréninkem podmaníme a začneme ji zapojovat do obvodu se srdcem, stane se naším báječným spojencem ve hmotném světě. Je to dlouhodobý niterný trénink, který se nám může zdát zpočátku únavný a nedostižný, protože na začátku si teprve uvědomíme, jaký hluk a chaos v hlavě máme, ale jakmile mu věnujeme nějaký čas, stane se z něj hra, která nás bude bavit, ale hlavně, náš život se začne diametrálně měnit minutu od minuty. Jestliže někomu pomáhají k pozorování myšlenek různé druhy meditací, je skvělé, že našel ten pravý nástroj právě pro sebe. Jestliže někomu jinému k tomuto stavu pomáhá běh, procházky přírodou, bytí mezi přáteli nebo péče o rodinu, dům nebo zahradu, dobře pro něj, neboť se dostává do souladu prostřednictvím jemu nejbližší činnosti. Kolik miliard lidí na planetě, tolik miliard cest. Tip zenaPokusme se během dne pozorovat myšlenky v nejrůznějších situacích a když s nimi nebudeme souhlasit, vědomě je vypněme. STOP! A nalaďme se na myšlenky, které chceme ve své hlavě, kterými chceme naplnit svůj den a kterým dovolíme určovat směr našeho života. „Správné“ myšlenky pro nás poznáme podle příjemného pocitu, do kterého se ihned dostaneme – tzv. soulad. Pocit určuje naši vibraci a ta pracuje jako magnet na vše ostatní. Když jsme v souladu s tím kým jsme, co děláme a jak se cítíme, nemusíme už dělat vůbec nic navíc, vše se již děje ve svém dokonalém procesu. I námi vnímané nepříjemné situace jsou v náš prospěch a jsou součástí celého procesu. Jsou tací, kteří si myslí, že pro ně prospěšné události jsou vždy spojeny s okamžitými pocity štěstí nebo euforie a když to děsí nebo táhne, tak rychle pryč. Vše se děje ve prospěch růstu našeho i kolektivního vědomí. I věci, které vnímáme jako bolestivé, nespravedlivé, těžké nebo nezvladatelné. Pakliže jsme si vědomi toho proč se dějí, co v nás je způsobilo a jak je proměnit, mohou nás tyto složité situace velmi posílit, osvobodit a rozvinout naše vnímání. Fungují jako ochranný mechanizmus, který nám říká: „Půjdeš-li takto/tímto směrem pořád dál, nebude ti dobře, možná se i zahubíš. Učiň v sobě změnu.“ Vše máme jen ve svých rukou, vše je jen o našem rozhodnutí vidění dané situace nebo věci, nic není předem dané. Ve všem je dobro, i když ho nejsme zprvu schopni uvidět. Zůstat v rovnováze. Moudrý člověk se vzdal euforie a depresí. Zůstávat co nejblíže svému středu – ve vnitřním klidu je klíčem ke šťastnému životu. Štěstí není euforie nebo výbuchy radosti a adrenalin, štěstí je vnitřní klid a vyrovnanost. Prožívání radostných okamžiků dovnitř – plnění se radostí. Stejně jako u všeho, pakliže si sami nedokážeme poskytnout pocity, které vyžadujeme od ostatních (slyšet chválu, uznání, ukonejšit, obejmout, podržet, ocenit, …), ani ohňostroje vnějších zážitků a slov nás neuspokojí a budeme stále padat do protipólu – depresí a obviňování. To platí dvojnásob u partnerských vztahů. Nehledejme v životě žádné složitosti. Život je tu ve své plnosti pro všechny typy lidí a je připraven nás obdarovávat tím nejlepším. Rozhodněme se tedy opustit svá myšlenková schémata, která nás nutí hájit a bojovat za „svůj“ názor vůči ostatním, která nám říkají, že musíme trpět a bát se. Je jen na nás, co si zvolíme. Když jsme byli malí, nemohli jsme si vědomě zvolit to, jaké programy myšlení a schémata převezmeme od svých rodičů a okolí, ale teď, TEĎ už jsme dospělí a je jen na nás, kterých nefunkčních se vzdáme a co vědomě začneme měnit pouhou laskavostí a pochopením. „Rozhoduji se cítit se spokojeně a v míru se sebou samým i s celým světem.“ ❤ Mia ☮ Autor: Mia Weissová, www.slunecnyzivot.cz Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno autora, zdroje, aktivní odkaz na www.slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. Díky!

Read More at slunecnyzivot.cz/2014/04/musime-meditovat/ © Slunečný život

BŮH JIŽ NEDOPUSTÍ VZTAHY, KDE BY NÁSLEDNĚ VZNIKLA ZÁVISLOST

S nadcházejícím věkem Vodnáře se začnou postupně měnit i naše vztahy. Vesmír bude velice nemilosrdně vrážet klíny do všech partnerských vztahů, kde to zavání jakoukoli formou závislosti. Muži budou nuceni učit se ženským a ženy mužským činnostem.

Manželství, kde vládne despotickou rukou muž a žena plní roli služky a otrokyně, již nadále přetrvávat nebudou. Vesmír bude tyto páry rozdělovat nejrůznějšími způsoby: pracovní dobou, vstupy třetích osob, nemocemi, úmrtími… a lidé budou postupně vedeni čím dál tím více do přítomného okamžiku. Aby se zeměkoule nevychýlila odstředivou silou obrovskou rychlostí, kterou nyní nebezpečně nabírá, je zapotřebí zpomalit myšlení lidí, neboť to nejsou jen výfukové plyny, co zamořují naše ovzduší, ale především negativní emoce produkované ustaranou myslí většiny populace. Tím, že Vesmír dva navzájem závislé subjekty rozdělí, dojde k situaci, kdy každý bude muset nutně a bezodkladně zpomalit a zamyslet se nad skutečnou podstatou věcí.

Ženy by si v této souvislosti měly dát největší pozor na své ženské orgány a své ženství vůbec. To, jak neúnavně plní svoje povinnosti v podobě starání se o děti, domácnost, manžela, vykonávání svého vlastního, popřípadě i vícero zaměstnání, likviduje jejich ženskou podstatu a doslova je nutí jet na vlastní rezervy energie, které jsou skryté v ženských orgánech; vaječnících a prsních žlázách. Není proto divu, že se po čase takovéhoto způsobu fungování ženy zcela excelentně dopracovávají k rakovině prsů a vaječníků. Podstatou ženy je klid a ne pohyb. A toho je v současné době kladeno na bedra ženě více, než dost. Ženy se budou rovněž setkávat se situacemi, kdy se budou ocitat bez mužů a v nemalé míře i sami s malými dětmi. Účelem toho bude naučit se samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti.

Mužům by naopak Vesmír rád vzkázal, mají-li doma despotickou vládkyni vytvářející iluzi vlastní nepostradatelnosti, ať se nebojí vstoupit na „nebezpečnou“ půdu svobody. Vždyť přeci není nutné poslouchat neustálá slova nespokojenosti. Domácí práce Vám přeci může zastat jiná placená síla, která ale odpoledne odejde domů. A vy se můžete oddávat všem svým vášním a bez komentářů a na jídlo si můžete dojít do hospody, kde stejně trávíte času víc, než dost, a to opět především jenom proto, abyste se nemuseli doma moc zdržovat. Ptáte-li se, jakou formou lze překonat ponorkovou nemoc dlouhotrvajícího vztahu, začněte třeba jen spát na oddělených postelích, nebo nejlépe, v oddělených místnostech. Uvidíte, jak se Vám uleví. Při spánku se totiž uvolňují různé entity, které poté ovlivňují jednání toho druhého. Nehledě na to, že se i lépe vyspíte.

V budoucnu budeme žít všichni odděleně a zavládne tak i větší klid. Dětem bude dobře všude, kde budou cítit lásku a účast ostatních. Určitě pro ně bude lepší žít pouze s jedním z rodičů, ale v lásce, než dennodenně donekonečna poslouchat křik, hádky a urážky. Z tohoto důvodu je v současné době mnoho lidí, kteří jsou sami a nemůžou, ač se velice snaží, narazit na vhodného partnera. Problém tkví v tom, že Bůh již skutečně nedopustí vztahy, kde by následně vznikla závislost neboť budoucí vztahy budou založeny na vzájemné úctě a ne na potřebě cpát do toho druhého vlastní bubáky. Naučit se vážit si jeden druhého a překonat strach ze samoty, který nás drží v disharmonických vztazích, přestože máme plnou hlavu někoho jiného, je naší novou současnou povinností.

MILENKA NEMŮŽE MÍT NA MANŽELKU, ALE BUĎME ZA TO RÁDY

Do poradny často chodí ženy a dívky s otázkou, jak pro sebe získat ženatého muže. První, na co se zeptám je, proč to vůbec chtějí. Téměř pokaždé se mi dostane odpovědi: „Aby byl jen můj.“

Na začátku všeho je nezbytné si uvědomit, že nikdo nikomu nepatří. Že každý je svobodný a má právo fungovat podle své vlastní svobodné vůle a že každá potřeba vlastnit nemá ve skutečnosti s láskou nic společného. Je to jen další pokus ega, jak naplnit svoji potřebu ovládat a ukojit tak tuto závislost. Mnohé manželky ve skutečnosti plní roli matky, kterou si muži vydržují, aby se o ně starala. Z tohoto důvodu nemůže nikdy milenka očekávat, že by ji muž opustil a odešel z takto vytvořeného prostředí. Ale proč to vlastně chtít? Chceme se chytit do svých vlastních sítí a stát se tak druhou manželkou a po čase zjistit, že okolo poletují další aspirantky na roli „manželky“? Vždyť toto chtít by bylo ve skutečnosti být sami proti sobě, protože není nad kouzlo a sílu zakázaného ovoce a vidění se pouze občas, které udržuje ve vztahu nezbytné napětí. Není náhodou takovýto muž právě ta vysněná ideální partie? Pomineme-li skutečnou příčinu vzniku všech vztahů, kterou je potřeba někoho vlastnit a ovládat, naskýtá se nám tak pohled na relativně ideální formu vztahu, která představuje přípravu na vztahy opravdové, které budeme žít v budoucnosti.

Proč tedy raději nezůstat svobodné a užívat si tu již výše uvedenou nádheru napětí, kdy jeden si ve skutečnosti na druhého nemůže dělat nárok, se svým volným časem nakládáte podle vlastního uvážení, vídáte se jenom tehdy, kdy chcete a máte náladu, bez těch velkých starostí všedního dne… A že to není každý den? Vždyť v tom je přeci ta síla a kouzlo nezevšednění a už vůbec nemluvím o tom, kolik se toho tímto způsobem naučíte. Samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti, svobodě a volnosti, odnaučení touhy ovládat a být ovládán, tudíž nepodmíněné lásce. Většinou se tito muži objeví v životě ženy v okamžiku, kdy nadešel čas, abysi něco uvědomila. Tito muži totiž učí ženu naslouchat svému srdci a schopnosti jít za ním. Tím mám na mysli, uvědomit si že nadešel čas usednout do dalšího vlaku, který nás odveze do další stanice, kterou bude představovat další muž, čili další životní učitel.

ROZHODNETE-LI SE PRO HLAS SVÉHO SRDCE, ROZHODLI JSTE SE SPRÁVNĚ

V současné době se ve vztazích, které již mají delší trvání, bude objevovat následující fenomén. Ženy a muži budou postupně zjišťovat, že nejsou schopni milovat se s člověkem, ke kterému již nic necítí. Bude to ze začátku do určité míry značně frustrující.

Další učební lekcí totiž bude naučit se upřímnosti a zbavit se viktoriánského pocitu viny. Kdesi jsem četla nádherný vtip: „Víte, co je to manželství? Slib sexuální poslušnosti.“ Nesmírně mě to pobavilo. Církev v nás ve středověku vytvořila strašidelný model lidského fungování. Protože se lidem, kteří se dokáží svobodně a uvolněně oddávat sexu a tím pádem vědí, o čem je život, špatně vládne, vštípila do mysli lidí utkvělou představu, že podpisem manželské smlouvy se už nikdy v životě nesmějí podívat, natož setkávat (a nedej Bůh pohlavně) s nikým jiným. Podvěsku mozkovému jsou však takovéto nesmyslné výmysly totálně ukradené a kvůli nim z něj hormony odkapávat nepřestanou. Součástí učení nového věku bude naučit se i upřímnosti. A to především upřímnosti sami k sobě. Naše duše bude potřebovat žít v pravdě. Takže budeme-li se s někým milovat jen z povinnosti nebo ze strachu, budeme nespokojení a tato nespokojenost se projeví na našem zdraví. Budeme podráždění, nepříjemní na svoje okolí, špatně se nám bude spát a celkově to bude odnášet naše zdraví. Budeme naštvaní sami na sebe, protože to něco v nás bude vědět, že si lžeme.

Vezměme si to na příkladu. Jsou dva. Muž a žena. Velice po sobě touží, ale drží je od sebe strach a pocity viny. On, ona nebo oba se bojí, že tím, že se budou stýkat a následně se to provalí, je zavrhne nejen manželská polovička, ale i ostatní členové rodiny a jejich okolí. Mají strach ze sebe, protože mnoho z nás má v sobě zakódováno to, aby neztratili kontrolu sami nad sebou v případě, že by se jim to s tím druhým začalo až moc líbit a v jejich životě by potom nemusel zůstat kámen na kameni. Strach pociťují i v tom směru, že nás přeci nemůže mít nikdo rád, když bychom si začali žít podle svojí představy. Pocity viny se derou na povrch i v souvislosti s tím, že přeci to tomu druhému nemůžeme udělat. Buď proto, že se o nás tak „hezky stará“ anebo i proto, že nám kolikrát nedává nic jiného než „pořádný géčka“. Strach je mocná iluze a pocit viny obrovský bubák. Jak z toho ven? Pakliže se o to sami nepřičiníme, můžeme si být zcela jisti, že už se Vesmír sám postará o to, abychom uposlechli hlas svého srdce. Neboť právě za hlasem srdce vede ta správná cesta. A když se tomu budeme bránit, bude to akorát déle trvat a víc bolet.

MÁME POTŘEBU OVLÁDAT A BÝT OVLÁDÁNI

Potřeba ovládat a být ovládáni vzniká již v dětství. V dětství pro nás rodiče představovali těžko kontrolovatelné objekty a tak jsme dle své egoistické přirozenosti museli zaujmout protiofenzívu. Vždyť to vidíme i na svých dětech, jak zkouší, co mohou. Od křiku, pláče, dupání až po válení se po zemi a kdoví čeho ještě. Postupem času se pak tyto triky stávají akorát čím dál rafinovanější.

Přesuňme se ale rovnou do partnerského či manželského vztahu. Taktiky žen, stejně tak, jako mužů, se různí. Ženy mohou své partnery ovládat tím, jak vytvářejí (použiji svůj oblíbený termín) iluzi vlastní nepostradatelnosti, jakým způsobem se starají o domácnost, děti, úklid… a ve skutečnosti kolikrát manžel za celý týden ušpiní tři košile, dvoje kalhoty a jedny ponožky. V těchto vztazích mě baví pozorovat, jak člověk, který ve skutečnosti živí rodinu, má strach, že by nebyl schopný se o sebe postarat. Druhý nejčastěji vyskytující se jev je ten, že žena skutečně zastává funkci hospodyně, matky, manželky, zaměstnankyně… a manžel se doma jen válí. Je to neuvěřitelné, ale tito muži mají rovněž geniální schopnost vytvořit pocit, že by se bez nich takováto žena neobešla.

Problém tedy tkví někde jinde. Máme potřebu ovládat, ale i být ovládáni a děje se nám jen to, o co si sami říkáme. Žena, která tvrdí, že už to věčné manželovo nicnedělání nemůže vydržet a že to všechno utne nikdy nic neutne, dokud si neuvědomí, že ve skutečnosti potřebuje, aby jí někdo zneužíval. V dětství pravděpodobně prožila okamžiky, kdy jí někdo buď citově, nebo i fyzicky využíval a zneužíval. Vytvořila se v ní tudíž představa, že tímto způsobem je normální a přirozené žít, přestože vnitřní, tenký, z obrovské hloubi znějící hlas moc dobře ví, že by to mělo být jinak. Dokud si žena, ale co si budeme říkat, klidně i muž, neuvědomí, že je to jen vypěstovaná potřeba a program, který jsme v dětství obdrželi, nemůže se situace změnit. Jakmile si však vloží do mysli afirmaci: „Já jsem zbavený nebo zbavená potřeby být ovládán nebo ovládána“, začnou se dít neuvěřitelné věci. Nečekejte ale, že Váš systém tyto věty bude okamžitě přijímat. Pokud jste mu léta podvědomě posílaly informace typu: „Je normální, aby mě někdo zneužíval“, můžete si být zcela jisti, že se budete v životě setkávat pouze s lidmi, kteří se k Vám budou takto chovat. Do výše uvedeného stádia ovšem musíme dospět, neboť tento způsob myšlení, čili ovládat a být ovládán, představuje naši identitu a my nic, kromě zmíněného způsobu myšlení, neznáme. Díky Bohu ale již nastala doba, kdy se naše planeta posouvá do vyšších frekvencí a my se začneme velmi rychle jeden po druhém probouzet ze zlého snu.

ŠETŘETE SE

Na světě jsme proto, abychom se odnaučili to, co jsme se naučili v dětství. A v neposlední řadě je to i utkvělá představa, že čím víc toho budeme dělat, tím víc nás budou mít druzí rádi.

Je to samozřejmě omyl, neboť naše podstata spočívá v přítomném okamžiku. Zaměřím se nejdříve na ženy, přestože vím, že je to i problém mužů. Žena dneška je převážně a předesílám především z VLASTNÍ VOLBY (teď se budu asi už po milióntý opakovat) matka, manželka, uklízečka, kuchařka, pradlena a v neposlední řadě mnohdy i samojediná živitelka rodiny. Znovu ovšem zdůrazňuji z VLASTNÍ VOLBY. Mnohdy je to ovládací manévr, jindy prokletí představy, že čím víc toho zvládám, tím víc mě budou mít druzí rádi, jak ostatně píši ve svém jiném článku. Opak ale bývá pravdou. Zamysleme se na tím logicky. Žena přijde domů z práce, stejně jako muž, ale jí nastává druhá směna v podobě výše zmíněných funkcí, zatímco muž usedne s novinami před televizi. Pokud není kompletně nemohoucí (a to není, když chodí do práce), je přeci rovněž schopen si připravit jídlo, vyprat a vyžehlit si prádlo, jít se věnovat dětem, klidně i utřít prach, zkrátka postarat se o sebe. Proč by měla ženská dělat práci za dva? Ve skutečnosti to postrádá logiku. Vydělávají si přeci oba stejně, kolikrát žena víc. Muži ale byli takto naučeni od svých maminek a ty zase od svých, tak jim to nesmíme zazlívat. Jen je to musíme naučit. Stačí jen překonat strach, že se od nás všichni odvrátí v okamžiku, kdy se zajetému způsobu vzepřeme. No a co muži? Ti, když do úmoru od svítání do svítání pracují si rovněž tímto způsobem chtějí koupit lásku ostatních, ale tento pocit se pořád nedostavuje, přestože si pořád přihazují a přihazují… a ono pořád nic. Ono se ale nic dostavit nemůže, protože model podmiňované lásky, ,,budu tě mít rád, když…“ je tak maximálně základnou pro vznik rakoviny. Muži, ale i ženy se však můžou prací přesmíru zaobírat i z jiného důvodu. A to proto, aby se vyhnuli „manželským povinnostem“. Ale o tom je už jiná pohádka.

UČÍME SE ODPOUŠTĚT

V poslední době pozoruji, že Vesmír se zapříčiňuje o to, aby se spolu lidé naučili žít. Ti, kteří měli největší problémy s nesnášenlivostí se svými rodiči, jsou nyní nuceni s nimi žít ve společné domácnosti. Důvod je nasnadě. Vyřešit problémy vzniklé v dětství. Ani v nejmenším netušíme, jakou cestu si však tímto způsobem otevřeme. V životě totiž narážíme pouze na partnery, kteří jsou dokonalou kopií toho z rodičů, ke kterému jsme v dětství inklinovali a od kterého jsme současně postrádali lásku. Od partnerů, které si tak v životě přitahujeme očekáváme, že se od nich, jakožto od našeho suplujícího rodiče, dočkáme tolik postrádané náklonnosti a vřelé náruče. Ale vzhledem k tomu, že je takovýto člověk jen onou věrnou kopií, nedočkáme se uvedeného ani tady.

K bližší specifikaci. Muže, kteří měli v dětství problémy s matkou, v dospělosti přitahují ženy s větším poprsím a pozadím, neboť pro ně představují právě symbol matky. Ženy, které se setkávaly s nedostatkem citu od otce, převážně přitahují muže, od kterých budou chtít být ovládány a opanovány, poněvadž z honby za pohlazením učinili svoji závislost.  V disfunkčních manželstvích se většinou přesmyknou vztahy na té úrovni, že otec si vytvoří pomyslnou partnerku ze své dcery a žena partnera ze svého syna. Předesílám, nehovořím zde o incestu, pouze o psychologických vazbách. Někdy to dochází tak daleko, že mají děti svého rodiče zapsaného ve své auře takovým způsobem, že to odpuzuje i potencionální skutečné partnery, neboť ti cítí, že je tento objekt již „obsazen“. Tudíž, ocitneme-li se po létech ve společné domácnosti s daným rodičem, můžeme se již na věc dívat dospělýma očima i když to kolikrát není snadné, protože křivdy vzniklé v dětství jsou hluboce zakořeněny jak ve fyzickém, tak emočním těle. Ukládají se i v podobě tuku na jednotlivých tělesných partiích, a to kupříkladu na bocích a na stehnech. To je také důvod, proč nám nepomáhají žádné diety, i když usilovně cvičíme a přitom nejíme.

Pokud nahromaděné problémy neodstraníme v mysli, musí inkriminovaný špek někdo uříznout, abychom se ho zbavili. Ale i tehdy se vytvoří znovu, protože problém nebyl odstraněn ve vědomí, což ale platí i o všech ostatních „odstraňujících“ chirurgických zákrocích. Vyléčení tkví v odpuštění. Jakmile odpustíme všem, ale i sobě, uzdravíme se. Poradím Vám jednoduchou větičku, kterou tedy mně osobně můj systém pěkně dlouho odmítal: „Já jsem ochotná(ý) odpustit všechny křivdy, které se mi kdy přihodily.“ Jste-li schopni odpustit ostatním, odpouštíte tím současně i sami sobě.

 

Zdroj: www.isabelle-dolphin.cz

Zdroj: http://www.2012rok.sk/wp/ako-dalej/2469-buh-jiz-nedopusti-vztahy-kde-nasledne-vznikla-zavislost

 

O lásce…

Ano Láska totiž nejsou pouhá slova, ale skutečnost, kolik ji sám/a cítíš v sobě. Pokud lásku hledáš venku, připravuješ si velké zklamání. Pokud si myslíš, že tě někdo nemiluje, protože nedělá to, co by sis přál/a a chtěl/a…pak jsi nikdy skutečně nemiloval/a.
Pokud očekáváš, že ti bude někdo za tvoji  lásku vděčný a bude ti ji vracet, pak nemiluješ, ale obchoduješ… ,,něco za něco,,

Past vlastního ega.

„Lidé, kteří neumí sami sebe ani druhé milovat, budou kritizovat a soudit vždy a kohokoli. Je jedno, jak hodní a dobří jste, tito lidé vždy najdou něco ke kritizování a souzení. Neberte si to osobně. Jsou v pasti vlastního ega a negativity, cítí se špatně, jsou frustrováni vlastním chováním a tím, co si jím zpětně přivolávají do života, a tak vězte, že to nedělají proto, že byste byli špatní, ale prostě proto, že si tím ulevují od vlastních pocitů frustrace a absence vlastní lásky. Lidé, kteří očekávají naprostou dokonalost druhých, sami na sebe kladou přehnané nároky a mají panický strach z toho, že těmto nárokům nedostojí. Žijí v obrovském strachu z vlastních nedokonalostí a omylů pod neustálým nátlakem vlastního ega. Žijí jako otroci pod neustálou hrozbou trestu. Často také v dětství utrpěli traumata způsobená tresty za
„chyby“ nebo „neposlušnost“. Tito lidé neumí pochopit, že dělat něco jinak neznamená dělat to špatně. Zlobí se na druhé, že si žijí svobodně své životy, a cítí se ukřivdění, že oni za své utrpení a naprostou disciplínu nesklízejí žádnou odměnu. Myslí si, že aby mohli mít něco dobrého, musí trpět a neustále se kontrolovat, aby se nedopustili chyby. Tento neláskyplný přístup jim ale sráží ducha, zpětně v jejich životech vytváří místo odměn jen další negativní zkušenosti, a když potom vidí, že ostatní, kteří se nespoutávají a netrestají za své chyby, jsou šťastnější, připadá jim to velmi nespravedlivé. Poukazují pak na druhé a na jejich „chyby“, aby upozornili na tu strašnou nespravedlnost a alespoň částečně si tím ulevili. To je ale nikdy skutečně nenaplní a není třeba na tento druh kritiky reagovat. I když se budou rozčilovat, že vás jejich kritika nezasáhla, není to vaše věc.
Nenechte se zraňovat zraněnými. To nepomůže vám ani jim.“

* * *

– Poselství andělů pro rok 2015, Magda Techetová

Ticho a klid.

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě. Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, který je hlubší než jméno a forma.

Ticho je vaší přirozeností. Co je ticho? Vnitřní prostor či vědomí, v němž se slova na této stránce stávají myšlenkami. Bez tohoto vědomí by nebylo žádné vnímání, žádné myšlení, žádný svět. Vy jste toto vědomí vtělené do člověka. Protějškem vnějšího hluku je vnitřní hluk myšlení. Protějškem vnějšího ticha je vnitřní ticho.

Kdykoli je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte je. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává ticho ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé.

Všimněte si, že když vnímáte ticho, tak nemyslíte na nic. Uvědomujete si, ale nemyslíte. Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.

Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu. Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichem na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně. Uvědomovat si svou vlastní jednotu se vším kolem sebe je pravá láska. Ticho pomáhá, ale k nalezení klidu je nepotřebujete. I v hlučném prostředí si můžete uvědomovat ticho pod hladinou hluku, prostor, v němž hluk vzniká. To je vnitřní prostor čistého vědomí – vědomí samo.

Beautiful-Nature

Můžete si uvědomovat vědomí jako pozadí veškerého smyslového vnímání, veškerého myšlení. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu.

Jakýkoli rušivý hluk vám může být stejně nápomocný jako ticho. Jak? Přestanete-li se bránit a hluk přijmete, také dosáhnete vnitřního klidu a ticha.

Kdykoli přijímáte přítomný okamžik – ať už je jakýkoli – jste v klidu.

Vnímejte pauzy mezi jednotlivými myšlenkami, tichý prostor mezi slovy při rozhovoru, mezi tóny piana či flétny nebo pauzu mezi nadechnutím a vydechnutím.

Jestliže vnímáte tyto pauzy, vědomí „něčeho” se stane prostě vědomím. Ve vašem nitru se zrodí beztvarý rozměr čistého vědomí, které nahradí ztotožnění s formou. Pravá inteligence působí potichu. Tvůrčí sílu a řešení problémů najdete v tichu.

Je ticho pouhá nepřítomnost obsahu a hluku? Ne, ticho je inteligence sama – vědomí, z nějž se rodí veškeré formy. A jak by mohlo být toto vědomí odděleno od toho, čím jste? Forma, za kterou se považujete, vznikla právě z tohoto vědomí.

Vědomí je esencí všech galaxií a každého stébla trávy; všech květin, stromů, ptáků a vůbec všeho.

Ticho je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa.

Když se díváte v klidu na strom nebo na člověka, kdo se dívá? Něco hlubšího než člověk. Vědomí se dívá na svůj výtvor.

V bibli je psáno, že Bůh stvořil svět a viděl, že svět je dobrý. To vidíte, když se díváte na svět bez myšlení.

Potřebujete víc vědomostí? Zachrání svět víc informací, víc rychlých počítačů a víc vědecké analýzy? Nepotřebuje lidstvo spíš moudrost? Ale co je to moudrost a kde ji lze najít? Moudrost přichází se schopností být v klidu. Jen se dívejte a naslouchejte. Nic víc nedělejte. Tiché pozorování a naslouchání aktivuje neracionální inteligenci ve vašem nitru. Nechejte ticho vést vaše slova a činy.

Eckhart Tolle – Ticho promlouvá

Květen 2015
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat