ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro měsíc: Únor 2015

Co dělat, když věci nejdou tak, jak mají?

Nejlepší cesta ven vede skrz. Robert Frost

Vždycky existuje něco, za co má člověk být vděčný. A bez ohledu na to, jak dobře nebo špatně se cítím, musím být každý den po probuzení vděčný za život, protože kdosi kdesi o něj zoufale bojuje.

Pravda je taková, že štěstí neznamená nepřítomnost problémů, ale schopnost umět s nimi nakládat. Představte si všechny ty ohromující věci, které by dokázal zvládnout váš mozek, kdyby nebyl tak naprosto zaujat vaším bojem s problémy. Vždycky hleďte na to, co máte, místo na to, co jste ztratili.

Tady je několik poznámek, které by vás mohly motivovat, až to budete potřebovat nejvíc ze všeho:

1. Bolest patří k růstu.

Život před námi někdy zavře dveře čistě proto, že je čas se pohnout. A to je dobře, protože my se příliš často nehýbeme, dokud nás k tomu nedonutí okolnosti. Když přijdou těžké časy, připomínejte si, že žádná bolest nepřichází jenom tak, bez cíle. Směřujte pryč od toho, co vám bolest způsobilo, ale nikdy nezapomeňte na poučení, které vám bolest přinesla. To, že musíte bojovat, neznamená, že nejste úspěšný. Každý velký úspěch stál pořádný boj. Neztrácejte trpělivost a jistotu. Všechno bude zase v pořádku; nejspíš ne hned, ale nakonec bude…

Pamatujte, že jsou dva druhy bolesti: bolest, která působí bolest, a bolest, která vás změní. Na své cestě životem byste se bolesti neměli protivit, ale dovolit jí, aby vám pomohla růst

2. Všechno v životě je pouze dočasné.

Vždycky když prší, víme, že déšť jednou přestane. Pokaždé, když vás něco poraní, rána se nakonec zahojí. Po tmě vždycky přichází světlo – každý den nám to připomíná ráno, ale my na to často zapomínáme a propadneme víře, že noc bude trvat věčně. Nebude. Nic netrvá věčně. Proto je-li něco skvělé právě teď, užívejte si toho. Nebude to trvat věčně. Jestliže život někdy není snadný, neznamená to, že se nesmíte smát. Když vás něco znepokojuje, nevylučuje to ještě možnost se usmát. Každá chvíle nám přináší nový začátek a nový konec. Každou vteřinu dostáváme novou šanci. Dostáváte šanci a musíte ji využít.

3. Rozčilování a stížnosti nic nezmění.

Ten, kdo si ze všech nejvíc stěžuje, ze všech nejméně získává. Vždycky je lepší zkusit udělat něco opravdu velkého a utrpět nezdar, než nedělat nic a mít úspěch. Nic není skončeno, pokud jste prohráli; všechno bude u konce, pokud si  budete jenom stěžovat. Jestliže jste v něco uvěřili, zkoušejte to dál. Neodovolte, aby stíny toho, co už je za vámi, zatemňovaly to, co je teprve před vámi. Dnešní stížnosti na včerejšek neudělají zítřek zářivějším. Využijte toho, co jste poznali, ke změně svého života. Měňte věci a neohlížejte se nazpět.

A nezávisle na tom, jak to nakonec dopadne, pamatujte, že skutečné štěstí se objevuje teprve tehdy, když si přestaneme stěžovat na problémy, které máme, a začneme být vděčni za ty, které nemáme.

4. Jizvy jsou symboly vaší síly.

Nestyďte se za šrámy, které jste v životě utrpěli. Jizva znamená jen to, že rána zmizela a bolest už neexistuje. Nad bolestí jste zvítězili, vzali si své poučení, nabrali z něj sílu a pohnuli se dál. Jizva je vítězným tetováním. Nepřipusťte, abyste se stali zajatci svých životních šrámů. Nežijte ve strachu. Jizvy nemůžete přinutit, aby zmizely, můžete však změnit způsob, kterým na ně pohlížíte. Můžete ve svých jizvách spatřit znamení vlastní síly.

Rúmí kdysi napsal: „Rána je místem, kudy do vás vchází světlo“. Nic není blíže pravdě než tento výrok. Ze strádání vycházejí ty nejsilnější osobnosti. Nejvlivnější lidé celého světa jsou poznamenáni jizvami. Pohlédněte na své jizvy jako na heslo: „ANO! DOKÁZAL JSEM TO! Přežil jsem a v tom zápase jsem přišel k jizvám! Mám teď šanci být ještě silnější“.

5. Každý malý boj je krokem vpřed.

Trpělivost v životě neznamená čekání; spočívá ve schopnosti uchovat si dobrou náladu i při úporné práci na svém snu, v přesvědčení, že ta práce stojí za to. Proto hodláte-li se o něco pokusit, jděte až do konce. Jinak nemá vůbec smysl začínat. Na jistou dobu může vaše úsilí znamenat ztrátu jistoty a pohodlí a může se vám občas zdát, že snad přijdete i o rozum. Budete si možná muset odříci jídlo, na které jste byli zvyklí a možná ani nebudete moci spát tak dlouho jako dříve, a to po řadu dlouhých týdnů. Vaše pohodlí dozná velkých změn. Může to přinést nutnost obětovat vztah a vůbec všechno, co jste znali. Můžete se střetnout s posměchem. Nějakou dobu můžete prožít docela osamělí. Osamělost je však i dar, který vám mnohé umožní. Poskytne vám potřebný prostor. Vše ostatní je testem vaší výdrže, prověřením síly vašeho odhodlání dosáhnout cíle.

Jestliže jste skutečně chtěli, cíle dosáhnete přese všechny nezdary a kritiku. S každým dalším krokem vpřed se budete cítit lépe, než si dokážete představit. Pochopíte, že boj není překážkou na cestě, je to cesta sama. A stojí za to. Proto hodláte-li se o něco pokusit, dotáhněte to do konce. Na světě neexistuje lepší pocit… Není lepší pocit, než vědomí, že právě to vlastně znamená ŽÍT.

6. Špatnost jiných lidí není váš problém.

Buďte v klidu, i když budete obklopeni zlobou. Usmívejte se, když se jiní pokoušejí nad vámi zvítězit. Je to snadný způsob, jak podpořit své nadšení. Když o vás jiní budou mluvit špatně, zůstaňte sami sebou. Nikdy nedovolte, aby vás změnily řeči kohokoli jiného. Nemůžete věci brát příliš osobně, dokonce i když o osobní věci jde. Nemyslete si, že lidé něco dělají kvůli vám. Dělají to kvůli sobě.

Především se nikdy neměňte, abyste udělali dojem na někoho, kdo  o vás řekl, že nejste dost dobrý. Změňte se pouze tehdy, bude-li to pro vás změna k lepšímu a přiblíží vás to k lepší budoucnosti. Lidé budou vést řeči, ať budete dělat cokoli, bez ohledu na to, jak dobře to budete dělat. Rozčilujte se především kvůli sobě, ne kvůli tomu, co si myslí někdo jiný. Když v něco věříte, nebojte se za to bojovat. Z překonání nemožného se rodí další veliká síla.

Žerty stranou, život máte jen jeden. Proto se věnujte tomu, co vás dělá šťastným,  v blízkosti těch, kdo vám přinášejí úsměv.

7. Co se má stát, to se STANE.

Vaše reálná síla narůstá, když místo křiku a stěžování dáte přednost úsměvu a vážíte si života. Každý boj, který musíte podstoupit, má v sobě skrytý přínos, musíte mít jen oči a srdce otevřené, abyste ho viděli. Nemůžete způsobit, aby se věci staly. Můžete se o to jen pokoušet. Jsou chvíle, kdy musíte ustoupit a ponechat věcem jejich určený průběh.

Mějte život rádi, věřte vlastní intuici, riskujte, ztrácejte a nacházejte štěstí, sbírejte zkušenosti. Je to dlouhá cesta. Musíte se naučit přestat se rozčilovat, klást si otázky a každou chvíli pochybovat. Smějte se, prožijte naplno každou chvíli života a užívejte si to. I když nevíte přesně, kam vám bylo souzeno dojít, nakonec jistě dojdete tam, kam jste dojít měli.

8. To nejlepší, co můžete udělat, je jít dál.

Nebojte se rozzlobit se. Nebojte se znovu milovat. Nedovolte drobným prasklinám na svém srdci proměnit se v hluboké jizvy. Pochopte, že vaše síla vzrůstá každým dnem. Pochopte, že odvaha je krásná. Nalezněte v srdci něco, co ostatní přiměje k úsměvu. Nezapomínejte, že v životě nepotřebujete velké množství lidí – proto se nesnažte mít co nejvíce „přátel“. Buďte silní, když bude zle. Pamatujte, že vesmír podniká vždycky to, co je správné. Když nebudete mít pravdu, uznejte to a vemte si z toho ponaučení. Vždycky se ohlédněte nazpět na to, čeho jste dosáhli, a buďte na sebe hrdí. Neměňte se kvůli nikomu, pokud to nechcete vy sami.Pracujte více. Pište povídky. Fotografujte. Pamatujte si chvíle a způsob, kterým se na vás dívají ti, které milujete.

Buďte prostě dál sami SEBOU.
Pokračujte v růstu a jděte dál.

Překlad článku 8 Things to Remember When Everything Goes Wrong

Převzato z http://www.pronaladu.cz


Pro všechny…

„Ráda bych, abyste měli pochopení pro svého partnera, zvláště, abyste pochopili konkrétní bolest opačného pohlaví. Zranění či bolest je jiná u mužů a jiná u žen. Muži se odcizili své vlastní pocitové stránce, své vlastní ženské podstatě. Touží po opravdovějším spojení. Ženy se zase potřebují znovu spojit se svou vlastní sílou a sebeúctou. Ženy mohou pomoci mužům tím, že jim odpustí a převezmou sami za sebe zodpovědnost. Tak může nastat skutečně krásná spolupráce mezi muži a ženami.

Ačkoli je spirituální cesta v podstatě o léčení sebe sama, nyní je čas spojit se za ruce a postavit mosty mezi muži a ženami. Tím, že máte skutečný soucit a pochopení pro sebe navzájem, léčíte také sami sebe. Povzneste se nad staré boje a opět dovolte oblasti sexuality, aby se stala oblastí skutečné radosti a přátelství.

Když bojujete se svou vnitřní temnotou a cítíte se nehodni, žádám vás, abyste zvážili, do jaké míry je to kvůli vašim zraněním jako muže či ženy. Tím, že jste si vědomi tohoto aspektu, začínáte více chápat sami sebe a umožňujete, aby do vašeho života vstoupilo více světla. Na Nové Zemi, která se v těchto časech rodí, se muži a ženy znovu spojí v harmonii. Jejich energie se budou vzájemně přirozeně doplňovat. Právě v oblasti sexuality vaše duše, vaše spirituální energie, skutečně přichází na Zemi z nejvyššího energetického centra k nejnižšímu. Když je sexuální spojení od srdce k srdci, jste zpět v centru ráje. V té chvíli máte pocit jednoty. V této chvíli pospolitosti směřujete tu nejčistší energii na Zemi. Sexualita je původně tak vzácným darem. Skutečnost, že se zahalila temnou a bolestnou energií je pro vás všechny velkým břemenem. Je příčinou mnoha vašich emocí, osamělosti a zoufalství. V této době však existuje mnoho znamení naděje. Muži a ženy opravdově usilují o vytvoření skutečného vzájemného spojení mezi sebou. Ve vás všech je těžké břemeno, ale stejně tak ohromný potenciál pro léčení.

Opět vás vyzývám, abyste na sebe pohlíželi tak, jako já na vás z druhé strany závoje. Žádám vás, abyste se mnou byli nyní za jedno a podívali se na sebe mými očima. Vidíte sebe jako krásné a odvážné duše, kterými jste? Není na vás nic špatného. Nic! Jste dokonalé bytosti. Kéž byste to ode mě přijali.“

Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely Toto je nepatrně upravený přepis živého channelingu.Drazí přátelé, drazí bratři a sestry,Naplňuje mě radost, když jsem s vámi zde na tomto místě. Mé srdce se …
cestaduse.wordpress.com

Louise L. Hay

„Člověk, jemuž odpustit je pro vás hodně těžké, je přesně ten, koho musíte nechat jít. Odpustit znamená vzdát se něčeho, nechat dotyčnou osobu jít. Nemá to nic společného s promíjením určitých věcí. Znamená to, že celou záležitost prostě necháme být. Nemusíme vědět JAK odpouštět. Zcela postačující je OCHOTA odpouštět. A Vesmír se postará o to, jak.“

* * *

– z knihy Miluj svůj život, Louise L. Hay

„"Člověk, jemuž odpustit je pro vás hodně těžké, je přesně ten, koho musíte nechat jít. Odpustit znamená vzdát se něčeho, nechat dotyčnou osobu jít. Nemá to nic společného s promíjením určitých věcí. Znamená to, že celou záležitost prostě necháme být. Nemusíme vědět JAK odpouštět. Zcela postačující je OCHOTA odpouštět. A Vesmír se postará o to, jak."

* * *

- z knihy Miluj svůj život, Louise L. Hay“

O nevyváženém dávání a přijímání

Rádi bychom vám připomněli, jak je důležité veškeré posvátné dávání vyvážit stejně tak posvátným přijímáním. Mnozí z vás dávají a dávají, obětují se pro druhé, dělají všechno, co jim na očích vidí, ale sami na sebe zapomínají a zanedbávají se. Nedovolí si nic přijímat. Nedovolí si těšit se z něčeho jiného než z dávání druhým. Nad komplimenty či poděkováním ze strany druhých jen mávnou rukou a považují za samozřejmé, že pomohli. Ale tím, že si nedovolí zpětně něco přijmout, shazují svou vlastní hodnotu. A to není dobré.

Nejprve se zamyslete, proč vlastně tolik dáváte, i když jste kolikrát až vyčerpaní a jdete až za své limity. Děláte to, protože to opravdu dělat chcete a protože vás to těší, a nebo proto, že máte strach, co by tomu druzí řekli, kdybyste to neudělali, a jak byste se cítili, kdybyste nedostali jejich uznání a ocenění? Děláte to opravdu z lásky a nebo se někde uvnitř vaší mysli ozývá hlásek, který vás straší tím, že budete špatní lidé, když nebudete dávat druhým? Uvědomte si, že v těchto dvou věcech je velký rozdíl. Pomáháte-li z lásky a z radosti, protože sami cítíte, že jí máte na rozdávání, je to skvělé. Taková pomoc a dávání jsou v souladu s vaším životním posláním a přinášejí mnoho dobrého druhým lidem i vám samým. Avšak pokud pomáháte druhým ze strachu, že budete v opačném případě odsouzeni a označeni za špatného člověka, nepřinesete nic dobrého jim ani sobě. Zavděčíte se pouze svému egu, v němž je uložen program, který jste kdysi od někoho přijali.

Kdo vás naučil, že druzí jsou cennější a důležitější než vy? Kdo vám namluvil, že se musíte rozdávat a obětovat až za hranice svých možností, „abyste byli dobří lidé“? Kdo vás strašil odsudky a pohrdáním, aby vám vnutil takový program?

Někteří z vás mají strach, že když si dovolí mít radost ze sebe samých a ze svých schopností, nebo přijímat komplimenty, stanou se z nich sebestřední a namyšlení lidé. Je však velký rozdíl mezi namyšleností a zdravým uctíváním sebe sama. Vážíte si druhých a oceňujete na nich jejich schopnosti? Mnozí z vás určitě ano. Ani by vás nenapadlo nemít úctu k druhým a nevážit si jejich pomoci. Tak proč to děláte sami sobě? Proč znevažujete sami sebe a své schopnosti a odmítáte si připustit upřímné ocenění? Proč se bojíte ctít sebe samé?

Většinou myslíte hned na ten nejhorší scénář – co by se mohlo stát nejhoršího, kdybych si dovolil/a uznat a ocenit své schopnosti a svou dobrotu? Hned vidíte před očima, jak byste byli namyšlení, jak by vás ostatní soudili, jak byste byli sobečtí (tak jako tamten člověk, kterého znáte a který se stal sebestředným) atd. Vybavíte si hned všechny možné negativní příklady, kterými se necháte odradit a kterými si odůvodníte správnost svého nepřijímajícího postoje. Uvědomte si však prosím, že toto jsou velmi extrémní příklady. Proč byste měli hned skončit jako sebestřední sobci, kdybyste si dopřáli trochu své vlastní lásky? To je přece hloupost. Není důvod mít strach z lásky. Máte-li se opravdu upřímně rádi a vážíte-li si svého života, pak máte také zdravou úctu k druhým a všechny vaše činy včetně dávání vycházejí z této zdravé úcty a lásky. A to je mnohem lepší než přehnaně dávat kvůli strachu z následků opačného extrému.

Někteří druhým přehnaně pomáháte, protože jste závislí na jejich uznání a ocenění. Cítíte, že za něco stojíte, jen tehdy, když někomu pomáháte. To také není zdravé. Pomáhat druhým je skvělé, avšak pokud je to pro vás zdroj pocitu vlastní hodnoty, upadáte do závislosti a stáváte se obětí, která MUSÍ pomáhat, jinak by nestála za nic. Máte-li skutečně konat své životní poslání a přinášet světu dobro, je třeba, abyste závislí nebyli. Potřebujete být sebevědomí, svobodní a uvědomělí. K tomu se však nedopracujete tím, že se budete rozdávat druhým a hledat u nich uznání. Když vás druzí neocení, připadáte si pak bezcenní a ponížení. O to více se pak snažíte dělat pro ně všechno, co chtějí. Tím jim však ve skutečnosti nepomáháte. Když dáváte druhým na úkor sebe samých, svého času, své energie, svých peněz atd., pak to není skutečná pomoc. Skutečně dobrá pomoc je jen taková, kterou druhým prokazujete s vědomím vlastní hodnoty, s veškerou láskou a potěšením a s pocitem, že jim skutečně pomáháte ke změně.

Ne vždy druhým pomůže, když uděláte to, co po vás chtějí. Zdvořilé a láskyplné odmítnutí z vaší strany jim může v některých případech velmi pomoci, protože si uvědomí, že i oni mají moc nad svým životem a že i oni jsou sami schopni naplnit své potřeby. Když si zvyknou na to, že vás mají po ruce a že vždy uděláte to, co po vás chtějí, přestanou spoléhat sami na sebe. Tím se vzdávají své vlastní odpovědnosti a stávají se závislými na vaší pomoci. Myslíte, že je to pro ně a pro jejich život dobré? A co víc, přestanou si vás vážit. Budou po vás chtít víc a víc a vy budete dělat víc a víc, jen abyste nepřišli o jejich přízeň. Vznikne mezi vámi nezdravá spoluzávislost, ve které je štěstí jednoho závislé na druhém.

Nebojte se, že byste tím, že si dovolíte sami přijímat, někomu něco vzali nebo způsobili. Zdroj lásky i hojnosti poskytuje Vesmír každému z vás. Nikdy nejste zodpovědní za následky cizích rozhodnutí. Když odmítnete pomoci někomu, kdo by se očividně měl začít spoléhat sám na sebe a převzít odpovědnost za svůj život, prokazujete mu tím velkou službu. Také mu tím dáváte najevo: „Věřím, že jsi silný a schopný a že to dokážeš.“, což je jistě mnohem pozitivnější než „Vím, že jsi slabý a že to nedokážeš, tak to udělám za tebe.“ I když si to daná osoba možná neuvědomuje, hluboko uvnitř ví, že je za svůj život zodpovědná sama a že když její žádost neodmítnete a řešíte její problémy za ni, přichází o možnost se rozvíjet. A pak se kvůli tomu zlobí.

Nebojte se odmítnout, když to tak cítíte. Nemějte strach z reakce druhého člověka, který je možná jen vystrašený a nejistý a který si příliš nevěří. Potřebuje se to přece naučit. Prokážete mu tak mnohem lepší službu než kdybyste mu vzali příležitost k růstu, která mu do života přišla s jistým účelem.

Stejně tak program „Dávej, abys byl dobrý člověk“ působí ve vašem životě nezdravou nerovnováhu. Možná jste prošli výchovou (rodinnou, náboženskou či společenskou), která vám do mysli vštípila pocit, že vaše hodnota je závislá na míře dávání druhým – což pak vede k výše popsaným jevům spoluzávislosti – a že dovolit si přijímat a chtít něco pro sebe je známkou sobectví a sebestřednosti. Takový program říká: „Na mně nezáleží. Jsem tu proto, abych pomáhal/a druhým. Já nesmím nic chtít, protože jinak bych byl/a sobec. Když dávám, jsem správný člověk. Když pomáhám druhým, musí mi to stačit ke štěstí. Já mohu strádat, ale nesmím dopustit, aby strádali druzí. Když jim nepomůže nikdo jiný, musím to udělat já. Byl/a bych zodpovědný/á za jejich problémy, kdybych jim nepomohl/a. Byl/a bych špatný člověk, kdybych to pro ně neudělal/a. Když jsou druzí šťastní, jsem šťastný/á i já (bez ohledu na to, jak moc sám/sama strádám). Druzí jsou důležitější než já. Na mně nesejde. Kdybych se staral/a o sebe, byl/a bych sebestředný/á.“ apod.

Tento program je sám o sobě silně nezdravý a nevyvážený. Ponižovat a zanedbávat sebe je stejně tak nezdravé jako ponižovat a zanedbávat druhého člověka. Tento program vůbec nebere v úvahu tu nejdůležitější věc – sebelásku. Místo toho vás zastrašuje řečmi o sobectví. Je ohromný rozdíl mezi sobectvím a zdravou sebeláskou! Sebeláska je léčivá síla. Je to stejná síla, kterou dáváte druhým, když je upřímně milujete a od srdce jim něco dáváte. Sebeláska je láska, kterou dáváte sobě samým. Sobectví naopak vychází ze strachu, že sami nebudete mít něčeho dost, a tak musíte chtít co nejvíce a co nejméně druhým dávat, abyste neměli málo. Sobectví vychází z myšlení na nedostatek, sebeláska vychází z víry v dostatek pro všechny.

Sobectví říká: „JEN na mně záleží.“

Sebeláska říká: „I na mně záleží.“

Sobectví říká: „Jsem VÍCE důležitý/á NEŽ ostatní.“

Sebeláska říká: „Jsem STEJNĚ důležitý/á JAKO ostatní.“

Přílišné dávání, kterým se tolik pyšníte, je stejně tak škodlivé jako přílišné přijímání. Přitom však přehnané dávání berete jako ctnost, ne-li samozřejmost. Možná vás učili, že rozdávání se a obětování se je velmi žádoucí a budete tak společností dobře přijímáni a oceňováni. Naučili jste se, že za něco stojíte, jen když vaši cenu uzná někdo jiný. Nastal však čas, abyste se tohoto starého přesvědčení zbavili a nahradili ho mnohem zdravějším přístupem, který je ohleduplný nejen vůči druhým lidem, ale i vůči vám.

Strach, že skončíte stejně jako někteří jedinci a ztratíte pokoru, může být velkou překážkou. Kvůli obavě, že ztratíte pokoru a úctu k druhým lidem, můžete setrvávat v onom starém programu, jen proto, že vám připadá přijatelnější být neohleduplní vůči sobě než být neohleduplný vůči někomu jinému. Je ale velký rozdíl mezi pokorou a ponižováním se.

Ponižování se říká: „Nejsem důležitý/á.“

Pokora říká: „Jsem důležitý/á, ale mám na paměti i hodnotu druhých lidí.“

„Dovolit si přijímat“ neznamená automaticky „ztratit pokoru“. Některým lidem ve vašem životě se to možná stalo, a tak máte strach, abyste nedopadli jako oni. My vám však ručíme za to, že pokud budete věrní svým hodnotám, budete mít nadále rádi druhé lidi a pouze se začnete stejným dílem starat i o sebe samé, vůbec vám nehrozí, že byste o pokoru přišli. Můžeme na vás také dohlédnout, pokud byste si to přáli, a v případě potřeby vám připomenout nutnost zdravé rovnováhy. Nemáte se čeho bát. Je-li vaším záměrem láska ke všem lidem, tedy k sobě stejně jako k druhým, je to zcela zdravý záměr a není důvod se bát sobectví nebo ztráty pokory.

„Dovolit si přijímat“ neznamená „začít všechno škudlit pro sebe“. Když máte sami k sobě úctu a dovolíte si přijímat, neuzavíráte se sami ve svém světě a nebráníte se tím druhým lidem. Víte sami, že jste s druhými lidmi rádi a pomáháte jim rádi. Je naprosto v pořádku dopřát si chvíli v klidu a dát si potřebnou péči. Tím také někomu pomáháte – sami sobě. Možná si říkáte: „Když se budu starat o sebe, zanedbám tím někoho jiného.“ Ale pokud se staráte o jiné, když to přitom sami potřebujete, zanedbáváte tím sebe. Vy jste přece také člověk 🙂 Dovolíte-li si načerpat novou energii, oprostit se od věcí, vztahů a situací, které vás jen vyčerpávají a nemají žádný větší smysl, a dávat si tolik potřebnou lásku, prospějete tím každému mnohem více než nezdravým sebeobětováním. Naučíte se rozlišovat, kdy je vaše pomoc skutečně potřebná a kdy je to jen nezdravá oběť, která nikomu neprospívá.

„Dovolit si přijímat“ neznamená „dát najevo, že jste slabí a neschopní.“ Když něco potřebujete, je to zcela lidské a přirozené. Když potřebuje pomoci někdo druhý, také si o něm přece nemyslíte, že je jen slabý nebo neschopný. Pomůžete mu, on se postaví zpátky na nohy, projeví vám svou vděčnost a oba pokračujete dál. Na tom není vůbec nic špatného. A pokud jste vy sami v pozici člověka, který potřebuje pomoc, je třeba vzdát se pocitu přehnané hrdosti a neporazitelnosti a potřebnou pomoc také přijmout.
Setkali jste se někdy s člověkem, který zcela očividně potřeboval pomoc a stál o ni, ale když jste mu ji nabídli, tak pouze statečně mávl rukou a řekl: „To je dobrý…“ s hrdým úsměvem na tváři? Jak jste se cítili? Přesně tak se cítí Vesmír, když vám přináší pomoc, o kterou jste prosili, ale kterou pak statečně odmítáte s postojem „To je dobrý.“ Když si nedovolíte přijímat, nemůže vám nikdo pomoci. A nemůžete se pak ani divit, když vám nikdo nepomáhá. Pokud odmítáte pomoc ze strachu, že se projevíte jako slabí nebo neschopní, a s přesvědčením, že musíte zůstat silní, hrdí a neporazitelní, pak budete nadále zbytečně ztrácet energii a budete se cítit opuštění a bezcenní. Komu tohle pomůže? Byli byste vy rádi, kdyby někdo odmítl vaši pomoc, která by mu zcela jistě pomohla posunout se v životě dál, jen kvůli pocitu hrdosti? Asi moc ne, viďte?

„Dovolit si přijímat“ neznamená „někomu brát“. Pokud máte strach, že byste někoho připravili o energii nebo čas, vzpomeňte si na chvíle, kdy jste sami někomu pomáhali a kdy jste cítili úžasný pocit naplnění. Uškodil vám nějak ten člověk tím, že přijal vaši pomoc? Ne. A stejně tak ani vy nikomu neškodíte, když přijímáte jeho pomoc. Je to naprosto zdravé a prospěšné pro obě strany. Pokud někdo nemá dost energie nebo času na to, aby se vám věnoval, může vám to říci a třeba vám doporučit někoho jiného. I to je v pořádku. Nikomu neubližujete ani sami sebe neponižujete, když přijímáte pomoc, kterou potřebujete.

„Dovolit si přijímat“ neznamená „začít POUZE přijímat.“ Je dobré mít na paměti, že abyste mohli přijímat, je třeba i něco dávat, tak aby byla zachována zdravá rovnováha. Ale stejně tak to platí i obráceně. Abyste mohli dávat, potřebujete také přijímat. POUZE dávat a POUZE přijímat je stejným dílem nezdravé. Jsou to extrémy celé nerovnováhy. Když se naučíte stejným dílem dávat i přijímat, zajistíte si tak dostatek všeho potřebného pro svůj život. Když víte, že jste schopni dávat a pomáhat, a stejně tak víte, že umíte přijímat a nechat si pomoci, máte jistotu, že vždy bude ve vašich silách zajistit vše potřebné pro zdravou rovnováhu ve svém životě, a tím také dát příklad dalším lidem, kteří se vámi mohou inspirovat a mohou rovněž nastolit zdravou rovnováhu ve svých životech.

Rozhodněte se teď, že si budete cenit druhýchisebe samých. Rozhodněte se pro lásku, která je tady pro všechny, včetně vás. Rozhodněte se, že si vážíte všech lidí, a právě proto nebudete už pokračovat v tomto nezdravém postoji, který vám ubližuje. Pomůže to vám a pomůže to i všem ostatním, protože jim ukážete, že existuje jiná a mnohem zdravější cesta. Vzdejte se svých omezujících přesvědčení, která vám bránila v přijímání lásky a hojnosti. Dovolit si přijímat stejně tak jako dávat znamená mít úctu k rovnováze a k životu samému. Pro život sám je tato rovnováha naprosto nezbytná. Je to jedna z lekcí, které se v tomto životě učíte. Není třeba si něco vyčítat nebo něčeho litovat. Otevřete se této lekci a naučte se něco nového. Procvičte si to a aplikujte to na svůj vlastní život. Posunete se o mnoho dál, váš život bude oplývat láskou a hojností, a stejně tak budete inspirací pro všechny ostatní, s nimiž svá nová poznání můžete dále sdílet.

Mějte se rádi stejně tak jako máte rádi druhé. Mějte k sobě stejnou úctu, jakou máte k druhým. Když pomáháte druhým, dovolte i sobě samým přijmout pomoc. Když najdete tuto zdravou rovnováhu a naučíte se ji udržovat, získáte tím další pevný základ pro své úžasné životní poslání. A to je jistě velmi krásný cíl.


* * *

(M.T.)

Prevzaté z:  http://andelskydenik.blogspot.cz/

 

Sebeláska…mějte se OPRAVDU rády/i

Sebeláska – alfa a omega spokojeného života

Na toto téma pořádám Webinář 12.3.2015 v 20.15. Registrujte se zde >>>

Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat „ne“ je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.

Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde myslet v prvé řadě na sebe a ještě si za tím hrdě stát bylo jako říkat ta nejhorší sprostá slova. A přitom se dítě narodí přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se dokonalé, nádherné, grandiózní. Automaticky ví, že si zaslouží pozornost a péči svých blízkých.

Pokud by v něm rodina podporovala tuto přirozenost, jeho potřeby a odlišnosti respektovala, přirozeně mu dávala lásku a jeho hodnotu nezpochybňovala, pak by z tohoto dítěte vyrostl jedinec plný sebedůvěry, sebevědomí a sebeúcty. V životě by byl úspěšný, znal by a uplatňoval svůj talent, jeho sebedůvěra ve své schopnosti by se odrážela v dostatku peněz, netoleroval by si nevyhovující vztahy a byl by zdravý a plný síly.

Protože však těmito vlastnostmi neoplývají často sami rodiče, nemohou být jednak pro dítě vzorem, jednak se jej v rámci společenských dogmat snaží přesvědčit, že jeho přirozená sebeláska je něco nedobrého, nepřístojného a sobeckého. Jeho potřeby začnou potlačovat, trestají jej za projevy jeho jedinečnosti a jeho vlastní čisté názory na svět mu nahrazují svými. Pod záštitou alibistických důvodů, že přece chtějí pro své dítě to nejlepší, můžeme často slyšet sebelásku devastující výroky typu:

  • „My s tatínkem nejlíp víme, co je pro tebe dobré!“
  • „To ani nezkoušej, nabiješ si tak akorát nos!“
  • „Ty mě jednou zničíš!“
  • „No vidíš! A máš to! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal? Teď mi tu neřvi, když mě neumíš poslechnout!“
  • „No dělej, jak myslíš! Ale pak za mnou s brekem nechoď! Já tě varovala!“
  • „Na to nemáš!“
  • „Cos to provedl? To nemyslíš vážně! Teď tě maminka nemá ráda!“
  • „Zkazíš, na co sáhneš!“
  • „Mám s tebou jenom trápení!“
  • „Proč mi to děláš? Proč nemůžeš být hodný a poslušný chlapec?“
  • „Teď jsi mě opravdu zklamala. Běž ode mě pryč!“

 

Úžasné a originální dítě dříve či později uvěří, že není dost dobré, že není hodno lásky, že je všem akorát na obtíž, že to, co dělá, nemá žádnou hodnotu, že takové, jaké je, není v pořádku, že druzí mají lepší názory a větší vědomosti, a možná taky že kdyby tu nebylo, druhým je na světě lépe.

 

Co je sebeláska?

Sebeláska je vědomí:

  • že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
  • že mám právo na svůj názor
  • že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
  • že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby
  • že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
  • že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
  • že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím
  • že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
  • že jako člověk jsem jedinečný a originální
  • že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
  • že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
  • že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
  • že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala

Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.

Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit. Zasloužíte si být pro sebe vždy na prvním místě! Začněte se řídit vašimi pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Říkejte druhým „ne“ i s vědomím, že je tím můžete zklamat. Nenechte se ovlivňovat. Nenechte se manipulovat. Jděte si za svými sny, i když je nikdo ve vašem okolí nechápe. Převezměte plnou moc nad svým životem a vším, co k tomu patří! Jen díky tomu může být váš život plný radosti a štěstí!

 

„Staňte se pro sebe člověkem, se kterým je vám nejlépe, kterého uznáváte, respektujete a ctíte jeho potřeby. Ostatní se k vám přidají!“

 

Buďte opravdoví…ať nemusíte v životě ničeho litovat…

5 věcí, jichž nejčastěji litují umírající

 

umirajici-big

 

Dokud jsme mladí, zdraví a plní sil, zřídka kdy něčeho litujeme, vždyť budeme mít dostatek času, abychom věci napravili. Ale co když ne?

Když už pracovala mnoho let v zaměstnání, které ji nijak nenaplňovalo ani neuspokojovalo, vytýčila si Američanka Bronnie Ware cíl – najít práci, která by vzbudila odezvu v její duši. A věnovala svůj život péči o nemocné bez šance na uzdravení.

Každý den byla ve styku s pacienty, kteří svůj život již prožili. Naslouchala jejich příběhům, jejich vyprávění o životních příhodách. Došla k několika zajímavým postřehům a podělila se o ně ve svém blogu. Mluví tam o pěti nejčastěji vyslovených lítostech pacientů, o které se starala:

1.Lituji, že jsem neměl dost odvahy, abych svůj život prožil tak, jak jsem chtěl já a ne jak to chtěli jiní.

To je vůbec nejrozšířenější důvod lítosti umírajících. Uvědomují si, že život už prožili, a když se ohlédnou zpět, vidí své sny a plány, které zůstaly jenom sny a plány. Většině se nepodařilo zrealizovat ani polovinu toho, o čem tak toužebně snili. U jedněch byla důvodem snaha vyjít vstříc přáním svých blízkých nebo známých, u jiných prostě obyčejná pasivita. Zdraví dává lidem svobodu. K pochopení této pravdy však bohužel u lidí dochází teprve tehdy, když už to neplatí.

2. Lituji, že jsem příliš mnoho pracoval

Nejrozšířenější lítost u mužských pacientů, kteří byli svěřeni do mé péče. Ponořeni do víru fádní každodenní práce vůbec nevnímali, jak dospěly jejich děti, jak oni sami zestárli, jak se vytratily jejich vztahy s nejlepšími přáteli. Podobnou lítost vyslovovaly i některé ze ženských pacientek. Protože však mé pacientky patřily většinou ke starší generaci, nevyskytoval se tento druh lítosti mezi nimi často. Nemusely pracovat tolik, jako většina žen dnes. Muži však času, který takto nenávratně uplynul, litovali opravdu hluboce.
3. Lituji, že jsem neměl dost odvahy, abych přiznal své city

Mnozí z pacientů skrývali své skutečné city, jen aby zachovali přátelské vztahy k jiným lidem. V důsledku toho změnili svůj život ve zprostředkovanou existenci a nikdy se nestali tím, kým by ve skutečnosti mohli být. Mnohá onemocnění, která se u nich později objevila, byla důsledkem právě té hořkosti a pocitu ublíženosti, které se rozhodli raději nedat najevo.

4. Lituji, že jsem neudržoval vztahy s přáteli

Mnozí až v posledních dnech, hodinách a minutách svého života pochopili, jak důležití jsou pro ně přátelé. Bohužel však velmi často k tomuto poznání došli příliš pozdě, kdy už se nedařilo přátele vyhledat. V řadě případů si uvědomili, že šňůra drobných všedních záležitostí je natolik omotala, že nedokázali najít ani chvilku pro ty, s nimiž se původně nechtěli rozejít až do konce života. Většina litovala, že nevyvinuli dost úsilí a nevěnovali dost času udržování vztahů se svými přáteli. Když teď byli na odchodu, tesknili všichni po starých kamarádech.

5. Lituji, že jsem si nedovolil být více šťastný

Je to zvláštní, ale právě to je velmi častá příčina lítosti. Mnozí lidé  si až na samém konci svého života uvědomí a přijmou fakt, že štěstí je volba. Celý život se přizpůsobovali bůhví kým vymyšleným šablonám a žili v zajetí svých starých zvyků. Už zažitý emocionální a fyzický stav se jim zdál pohodlný – a tím se stávali jeho otroky. Strach ze změny je nutil tvářit se sami před sebou i před jinými jako se vším spokojení lidé a přitom si v hloubi duše přáli se na celé kolo rozesmát a pustit do svého života jistou dávku bláznění a hloupostí.

Asi jen těžko se může člověk žijící dnes a tady, s vědomím, že celý život má před sebou, zamyslet nad podobnými věcmi. Zapamatujte si tedy tuto pozdní lítost a snažte se prožít každý den tak, abyste nebyli ničemu podobnému vystaveni.

Únor 2015
Po Út St Čt So Ne
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
232425262728  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat