Žádný člověk se nemůže osvobodit od sobectví, aniž by dokonale obětoval sebe sama.
Nejhlubší a nejzkrystalizovanější formou sobectví je sobectví bezcitného egoisty, který od kolébky až po hrob vidí pouze a jedině své vlastní já a své vlastní zájmy.
Existují ale i vyšší formy sobectví, které kromě sebe sama jakožto hlavního činitele zahrnuje také rodinu. Péče a aktivity podporující rodinné vztahy patrně působí v přirozeném smyslu jako sebeuskutečňující a sebeposilující. V životě takových lidí vysvítá sobectví ještě zřetelněji, jsou-li dvě rodiny nasměrovány na jeden a tentýž cíl a touží po tomtéž. Potom se rozvine prudký boj, jakkoli můžeme rodinný život, sounáležitost a stupeň kultury nazývat dobrými a vysokými. Formy boje mohou být různé, ale podstata a výsledek zůstávají tytéž: boj a porážka.
Nejvyšší příčka žebříku vývoje člověka tedy znamená obětovat se a rozvinout společné jednání, sjednocení, splynutí celého lidstva. Nejprve jednotlivců, pak rodin, pak kmenů, národů, ras, a nakonec celého lidstva.
J.van Rijckenborgh, Čínská Gnóze
Napsat komentář