ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

Archiv pro měsíc: Červenec 2014

Pravda o tom, že něco nejde…

PRAVDA O TOM, ŽE NĚCO NEJDE

Tak si pojďme moji drazí přátelé – čtenáři PRAVDIČEK, nalít čistého vína a trošku si hrábnout do svědomí…a odhalit jednu velkou a podstatnou pravdu.

Často slýchám a nebo čtu ve vašich dotazech jednu holou větu „ALE ONO TO FAKT NEJDE“…. A já si dovoluji tvrdit, že jde téměř vše. Ano ano ano….vím to, …jsou věci, které opravdu nejdou…např. nejde vrátit čas, nejdou vrátit slova, kterými jsme ublížily, nejde přeskočit některé etapy našeho života… některé věci opravdu nejdou…. Ale je jich jen hrstka….oproti tomu, co všechno jde a přitom tvrdíme, že to nejde.

Nejsem vyjímkou a tak občas mi to taky ujede a řeknu to začarované, naučené…NEJDE TO. Jenže pak se zamyslím, proč to nejde….a když se zamyslím a sáhnu si do svědomí….tak zjišťuji jednu velkou pravdu….

NEJDE TO = LENOST = neochota s tím stavem něco udělat, neochota podívat se na to z jiného úhlu pohledu, neochota hledat cestu – kudy by to mohlo jít…. Kolikrát se nám nechce jen převzít odpovědnost za sebe samu a čekám na zázrak.

Ono to opravdu jde…. Ale je třeba hledat ty cesty kudy by to jít mohlo a hlavně si uvědomit, že je někdy třeba pro to něco udělat….někdy stačí tak málo…jindy nás to už nějaké úsilí stojí…..ale fakt, že TO JDE…. ten zkrátka EXISTUJE.

Zkusme si pohlídat naše myšlenky a nářky,  když budeme sobě, nebo někomu jinému tvrdit že to nejde.

Pokud budeme mít v hlavě NEJDE TO…. tak si začněme klást otázky.

Proč to nejde?

Co pro to můžu udělat?

Proč to není v mých silách?

Existuje někdo kdo by to za mě vyřešil?  (neexistuje :o) na to vám odpovím rovnou…někdo vám může poradit, ale krok k řešení je jen a jen na vás)

Zkuste někomu svůj problém s tím, že to nejde povyprávět a pak se ho zeptejte, jestli vidí východisko jak z toho ven….

Já vás ubezpečuju, že to co od něj uslyšíte nebude to co budete chtít slyšet….protože ten dotyčný vám vysype z rukávu jak by to šlo….jenže, vy, v tom budete zase jen vidět to….PROČ TO NEJDE.  A  když si role vyměníte a dotyčný (á) bude mít taky problém, že to nejde… a vy v tom uvidíte obraz, jak by to šlo…. a ten obraz jí popíšete…tak uslyšíte opět několik důvodů, proč ten váš obraz nejde realizovat. :o)

Zkrátka je to jen a jen o nás…. je to jen a jen o tom našem pohodlí….radši budeme žít v něčem co nám nevyhovuje, než abychom zariskovali a šli někam do neznáma….abychom udělali krok, který by nás nastartoval za něčím, po čem toužíme….věřte mi…JDE TO.

A CO S TÍM CO OPRAVDU NEJDE?

Tak tady to…. to je třeba přijmout jako skutečnost, jako součást našeho života, smířit se s tím a najít hloubku toho, že to tak má být, že je to důležité pro náš život, pro naše naplnění možné karmy …. Celý život, co tady budeme žít se budeme učit ze svých chyb, ze zkušeností, které nás bolí….ale právě ony nás posunují k pochopení. Kdyby se nám celou dobu jen a jen dařilo a nezakopávali bychom… asi by bylo zbytečné tady žít…protože by to pro nás bylo zbytečné.

Takže moji drazí přátelé…navrhuju společně…pojďme omezit ta slova NEJDE TO…. a začněme hledat možné cesty JAK BY BYLO MOŽNÉ ABY TO ŠLO…a hlavně…začněme na ty možné cesty vkračovat.

Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili nářky a sebebičováním se….

Život, který tady žijeme může být podle našich představ…jen pro to něco musíme udělat… a první krok je ten …změnit dosavadní myšlení.

Život je dar…a proto tvrdím, že tady nejsme za trest…. To by byl dost drsný dáreček.

Miluju svůj život, byť mi přinesl také spoustu nástrah a bolestí…. ale nacházím v něm čím dál víc radostí a je pro mě velkou ctí a výzvou měnit sebe i svůj život…. tak se ke mně přidejte…shoďte ze svých očí černé brýle…a nechte se oslnit světlem života… jen až ty brýle sundáte… tak mějte oči přivřené, aby vás to světlo neosvítilo natolik, že by vás na nějakou dobu oslepilo.

Mějte se a smějte se…. a prožijte si každičkou chviličku…i tu bolavou… ta je pro nás možná tou nejdůležitější… nejdůležitější pro chvilku,  kdy se rozhodneme skončit s tím co nás tolik bolí ……..

Osudový partner.

OSUDOVÝ PARTNER

Ukázka z knihy „Osudový partner aneb proč nám přichází do života“……….

náhled obrázku

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu …

Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést …

Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

 

Někdo se mě zeptal, zda existuje člověk, se kterým je nám osudem dáno žít celý život. Přišla tato odpověď z vesmíru:

Ten, koho potkáte vás učí a když pochopíte, odchází. Není tam natrvalo a záleží jen na vás, zda ho budete chtít mít a držet se starého, či pojmete něco nového. Vše je o učení. Takže se nedá říci, že některý vztah je trvalý. Je to o mně, zda chci, aby byl trvalý nebo chci, aby

se změnil v přátelství. Vše je v prožitku touhy člověka a podle toho se mu mění svět. Čím více opouští sny a touhy, tím více si vystačí sám a neprahne po přízni toho druhého.

Každý hledáme v životě toho „pravého partnera.“.Ptáme se: „Kdy už přijde ten pravý?“ Chceme spojit svůj život s někým, s kým se shodneme úplně ve všem a bude nám připadat jako součást nás samých. Ale kdo to vlastně ten pravý partner je? Většinou to bývá naše osudová láska.

Přijde někdo, kdo nás tak hluboko zasáhne, že si myslíme, že s nikým jiným nedokážeme být tak šťastni jako právě s tímto člověkem, a tak se tomuto partnerovi úplně odevzdáme.

Potkáme osudovou lásku a zdá se nám jako bychom splynuli s tím druhým, ale naopak, časem se vše dostane do protiváhy a nás najednou tato osudová láska trápí. Když totiž přijde osudový partner, je to jako by přišla druhá část nás samých, ale časem v nás tato druhá část nás samých vyvolává nepříjemné pocity. Rány, které se špatně hojí. Ale protože milujeme, odpouštíme a znovu se vrháme do tohoto vztahu. A znovu jsme zraněni a ono se to opakuje tak dlouho, dokud nemáme své srdce úplně nadranc, že si řekneme a dost, už nemůžu, musím z toho pryč. Ale když odejdete, zase vás tato osudová láska stále pronásleduje a vy, protože máte srdce obsazené právě tímto člověkem, nepustíte do svého srdce nikoho jiného a jen se trápíte pro člověka, kterého máte v srdci.

Pokud zůstaneme s člověkem, kterého milujeme tak dlouho, až naše srdce je natolik zlomené, že spíše začneme toho druhého nenávidět, jsme schopni se uzdravit. Naše srdce, aby se mohlo uzdravit, musí být tolikrát zraněno, že už mu to ani nevadí. Už ví, že to lepší nebude.

Pak teprve člověk může dojít k uvědomění, a nalézt nový životní směr k sobě.

Říkáme si: „Proč mě můj partner zraňuje, když ho tolik miluji?“ Ale on vás nezraňuje, vy se zraňujete sami. Vše, co vás zraňuje, jsou jen vaše témata, která nemáte zpracována a tato druhá polovina vás samých, vám přišla vaše stíny ukázat a učit vás s nimi zacházet. Takže osudový partner nás může hodně naučit a většinou na něho vzpomínáme jako na

člověka, který nám dal velkou lekci.

Nejdříve žijeme ve společnosti a hledáme partnera, se kterým bychom mohli žít, nakonec ho najdeme a já slyším: „Já s ním ani nežiju, musím chodit od něho i pryč do společnosti, tam teprve žiju.“ Sníme o tom, že vše budeme dělat spolu a nakonec spolu neděláme nic. My ženy jsme romantičky a tak chceme stále s partnerem něco hezkého prožívat.

Naplánujeme hezký výlet a snažíme se o pohodu, ale partner je otrávený, že musel jet s námi. Jeden známý mi povídá: „Už mi to slovo „výlet“ leze krkem.“

A my si myslíme, že partner musí být stejně nadšený jako já, že spolu někam jedeme. Partner jede jen z povinnosti, proto je žena otrávená, když mu třeba poví: „To je hezký, viď?“ A on k tomu dá nějakou nemístnou poznámku. Žena si řekne: „Kdybych ho nevnímala nebo kdybych

si ho nevšímala, bylo by mi líp.“ Ale proč si ho všímá, když on o to nestojí? Proto, aby mohla vše prožívat s ním, ale jemu je to jedno.

Ona je celý výlet u jeho pocitů. Stále jí jde o to, aby se mu výlet líbil a ani si ho nemůže vychutnat. Kdyby jen vnímala věci okolo sebe a nevnímala jeho a jeho nálady, cítila by se dobře. Na to mi žena řekne: „Ale to můžu jet na výlet sama.“ A proč ne?

Dnes, když jedu na výlet, je mi jedno, zda jedu sama nebo s někým. Prožívám to totiž stejně. Již nevnímám toho druhého, ale vnímám věci okolo sebe, proto se budu cítit stejně ať už sama nebo s někým. Již mi nezáleží na jeho prožitcích, ale na mých prožitcích.

Pamatuji si, když mi přišel do života, jak jsem si myslela „osudový partner.“ Dívali jsme se spolu na film, který se týkal vztahu. Můj partner se na mě podíval až mě zamrazilo a povídá: „Ale já ti nechci ubližovat, já musím odejít“ a začal plakat. Jako by mi někdo vrazil nůž do břicha, říkala jsem si, co mi to povídá za nesmysly, prostě jsem to nechápala. Vesmír mi však stále říkal, že se s tímto mužem budu muset rozejít, že naše cesty jsou rozdílné. Nechtěla jsem to připustit, vždyť jsem teď konečně našla partnera svých snů.

Jednou v noci, když jsem spala, slyším: „Mami, mami.“ Bylo to tak přítomné, že mě to probudilo. Před postelí stál duch mé dcery v kostkované košili bez hlavy a bez rukou. Za chvíli tento přízrak zmizel, přitom ale moje dcera klidně spala na posteli vedle mě. Byl to

pro mě tak silný zážitek, že jsem šla meditovat do obýváku. Medituji a najednou jasně cítím, že mi někdo 3x klepe na koleno. Proberu se, abych viděla, kdo tam se mnou je a vidím před sebou anděla, který mi říká: „Neboj se, je o tebe postaráno.“ A ihned zmizel. Bylo to pro mne

silné kafe. Druhý den jsem se sešla se svým přítelem a on mne po čtyřech letech od informace, že mi nechce ubližovat, napadl. A na pomoc mi přišla moje dcera v kostkované košili, kterou nosila zřídka.

Uvědomila jsem si, že i životní lekce jsou nám již předurčeny. Ale andělé jsou stále s námi a ví, že i taková lekce je pro nás důležitá, abychom pochopili: A bez této zkoušky neumíme k poznání dojít. Můj přítel mi před touto situací říkal: „Kdy už se ti konečně rozsvítí.“

Po této situaci se mi opravdu rozsvítilo. Když jsem si dříve vykládala karty na náš vztah, nechápala jsem, že nám oběma vychází boží oko, když se mi jevil negativní. Myslela jsem si, že já jsem ta lepší a on ten horší, ale on mi jen ukazoval mé horší já, které bylo ukryto ve

mně – strachy, závislosti, lpění, vlastnictví.

Oba jsme pod ochranou vesmíru a vzájemně se spolu něco učíme.

Žádná duše není špatná, každá se jen učí. Vesmír mě stále upozorňoval na to, že se budu muset s tímto člověkem rozloučit, protože každý máme jinou cestu. On musí ještě probouzet další duše a i já musím učit další duše, každý však jiným způsobem. On v podvědomí cítil, že mi bude muset ublížit a i když se tomu rozumově bránil, stejně ta situace nastala a já zase i když se mi nechtělo, musela jsem touto situací projít. Učení pro nás pro oba. Pro mě kam až může vztah zajít, když nedávám hranice a on, že násilím nic nezmůže.

Přišel mě naučit vážit si sama sebe a mít se ráda. Ať se to zdá jakkoliv nelogické, konal zde pro mě pozitivní úlohu.

Osudový partner přichází hlavně proto, aby nás naučil rovnováze rozumu a citu, nezávislosti, mít se ráda a prostě u každého, aby odkryl to, co ještě neumí a co se má naučit, aby byl celistvý. Takže osudový partner je opravdu naší druhou polovinou, ale tou stinnou. Odkrývá

ještě naše stíny, strachy, závislosti.

Jsou to většinou osudové vztahy z minulosti a vztahy, na kterých se daní jedinci domluvili ještě před vstupem na tento svět. Jeden řekl tomu druhému:

„Tohle se máš ještě naučit, tak já přijdu a pomůžu ti s tím.“ A když se to naučíme, většinou tento osudový partner odchází nebo zůstaneme jen dobrými přáteli.

Takže se nedá říci, že je někdo negativní. I negativní člověk v této společnosti má svou roli, aby rozhýbal toho druhého ke změně a když se mu to podaří, odchází učit podobnou bytost stejné roli jako tu předchozí.

Např. sebevědomý nebo agresivní muž si vždy bude hledat ženy, které nebudou mít příliš velké sebevědomí a většinou právě v těchto typech mužů vidí oporu v životě a kolikrát si ani neuvědomují za jakou cenu.

Tím, že je tento typ osobnosti muže ničí, musí si žena stále více uvědomovat, že oporu musí najít v sobě a tím sílí. Nakonec zjistí, že tento muž jí žádnou oporou není a tam končí role dotyčného muže. A on jde učit zase jinam. Takto se učíme jeden od druhého.

Smyslem toho všeho je, abychom našli ne toho pravého partnera – tu druhou polovičku, ale abychom našli sami sebe, svou druhou polovinu.

Když se v nás konečně spojí cit a rozum, jsme v harmonii a rovnováze, nemáme zapotřebí hledat někoho k sobě, neboť my jsme spokojení sami se sebou, my se máme rádi a nepotřebujeme nikoho, aby nám ke spokojenosti mazal med okolo úst, dokazoval nám, jak nás miluje, kupoval si nás dárky a byl nám oporou.

Když se nemáme rádi, snadno si nás někdo tímto koupí, snadno naletíme na pěkná slova, dary, přesvědčování a pomocnou ruku. Myslíme si, že to tak bude stále, ale nic netrvá věčně a proto se časem divíme, že ten druhý už není to, co býval. Dosáhl svého, nebo si zvykl na zaběhnutý stav věcí, tak proč by se dál snažil.

Když se máme rádi, již nehledáme toho pravého, protože víme, že ten pravý je v nás a nikde okolo nás. Vše, co hledáme, máme v sobě. Jak klady tak i zápory a pokud se ještě potřebujeme zbavit některých záporů, aby mohlo umřít naše ego, neboť ego – náš rozum – nám brání v tom, abychom prožívali klid a lásku, přitáhneme si do života vždy

takového partnera, který nám pomůže odkrýt naše nitro, aby nám pomohl poprat se s vlastními zápory.

Když duše najde sama sebe, nepotřebuje se již na nikoho vázat a dokáže být jak sama, tak s každým. Nedělá rozdíly, protože ona má vše v sobě zpracováno, jak klady tak i zápory a proto nerozlišuje zda tento je lepší a ten horší, bere každého takového, jaký je.

Duše již pochopila, že vše se vyvíjí stále stejně a pokud jsem zpočátku zamilovaná a vztah je krásný, je jen otázkou času, kdy to bude jinak a proto už nehledá krásu v jiných, ale v sobě.

Každá duše je zde z nějakého důvodu, má něco pochopit, něco se naučit.

A kdo nás učí? Ti ostatní, se kterými se setkáváme. Naše osobnost se formuje přes mezilidské vztahy, ty nás zkušenostmi učí měnit přístup k okolí, mění nám myšlení. A protože chceme být šťastni, stále štěstí hledáme a myslíme si, že ho nalezneme v podobě nalezení svého druhého já – partnera. Naše druhé já nás v životě může hodně naučit a proto

tolik toužíme nalézt tu naši druhou polovičku.

Ale pravda je jiná. Všechno co se učíme, a nejvíce se můžeme naučit právě prostřednictvím našeho osudového partnera, nás vede k naší vlastní druhé polovině naší osobnosti. Vede nás to cestou domů, k sobě. Pokud nemilujeme, nesnažíme se tolik. Pokud milujeme, snažíme se

o naše štěstí ještě více a tak si hlouběji dokážeme sáhnout do svého nitra, i když to bolí.

Nejvíce hledáme štěstí ve středním věku a tam se také nejvíce učíme. Může to být doba od našich 18 let do 50 let nebo 60 let. Dle toho, jak rychle se učíme. Proto se člověk ve stáří cítí mnohdy spokojenější než dříve. On totiž už nic nehledá, už prošel životními zkušenostmi, které ho zdokonalily, a ví, že není co hledat, že vše má uvnitř sebe. Je to dáno i poklesem sexuální aktivity a proto se člověk vrací k přírodě a jejímu bohatství.

Sexuální aktivita nás obtěžuje a neustále vrhá do dalších a dalších vztahů. Ale právě jejím prostřednictvím hledáme sami sebe. Kdyby nás neobtěžovalo naše libido, nesnažili bychom se tolik s někým splynout a to by nás nevedlo do dalších vztahů s někým, s kým se máme učit. Ale protože se máme něco naučit a pokud to ještě neumíme, bude na nás tlačit naše touha s někým splynout, abychom se co nejvíce ze vztahu naučili.

Jedna žena mi napsala: „Chybí mi ještě muž fyzicky, neumím přeměnit tuto energii a sama to není ono. A když se s ním vyspím, tak se hned zamiluji a je zle.“ Tato žena potřebuje ještě k tomu, aby se cítila dobře, pohlazení od druhých, ještě si ho neumí dát sama.

Jiná žena mi napsala: „Když jsem jednomu muži vytkla: Proč, když se mu to se mnou tak líbilo, se vrhl k jiné ženě, napsal mi, že neumím prohrávat! To mě dostalo. Netušila jsem, že vztah je boj.“ Tato žena si začíná uvědomovat, že vztah není jen o odevzdání se druhému, že může být i o zradě. Tudíž tu důvěru musím hledat v sobě a ne v druhém.

Střední věk, je věk, ve kterém se máme naučit to, proč jsme sem přišli. Po přechodu již odpočíváme a zklidňujeme se.

Člověk, který nachází stále více sám sebe, bude mít stále menší chuť na sex a stále menší chuť s někým splynout. Vždyť on je spokojený sám se sebou, se svojí volností a tak se už nechce na někoho vázat a být jím vázán. Už je svobodný a to ve všem i po stránce sexuální. Tato stránka již pro něho nehraje tak velkou roli a proto se nemusí chtít na nikoho vázat. Bude se cítit dobře sám, protože ví, že není co hledat. On totiž našel svoji druhou polovinu sebe a proto se cítí dobře.

V životě hledáme tuto druhou polovinu sebe mimo sebe a proto ji v žádném vztahu nemůžeme nalézt. Teprve, když toto pochopíme, můžeme být štastni.

Zdroj: Zdenka Blechová „Osudový partner aneb proč nám přichází do života“

Stránky Zdeňky Blechové www.zdenkablechova.cz

Přitahování hojnosti.

Vzorce, které nám brání v přitahování hojnosti

moneyProč se některým lidem stále finančně nedaří? Čím si nejčastěji brzdíme finanční prosperitu? Pokud nechcete uvíznout v tomto negativním systému, je v prvé řadě důležité zbavit se strachu. Uvědomte si, jak silně lpíte na určitých věcech, jak velká je neochota udělat ve Vašem životě jakoukoliv změnu. Možná už tušíte, že čas od času je dobré přehodnotit své staré systémy v životě, změnit své zkostnatělé postoje, názory a přizpůsobit se plynoucímu času.

Stojíte příliš dlouho ve stojatých vodách materiálních vzorců, které Vám vložili do podvědomí Vaši rodiče, prarodiče, a vlastně všichni, kdo se jakýmkoliv způsobem dostali do Vašeho života a ovlivnili Vaše myšlení. Pak je nejvyšší čas udělat změnu.

Nejčastější chybné vzorce, které máme v podvědomí o penězích:

PENÍZE KAZÍ CHARAKTER

Tento vzorec slyšíme poměrně často. Není tomu tak. Peníze a jejich stoupající množství, pouze náš charakter prověří. Člověk, který zbohatne,má nové možnosti, které předtím neměl. Je postaven do nových situací, ve kterých se doposud neocitl. Proto se jeho charakter v těchto nových životních situacích ukáže buď v plné kráse, nebo ve své negativitě. Podstata člověka však zůstává stejná. Znám bohaté lidi, kteří mají ryzí charakter a konají dobro ve všech směrech. Zrušme proto tento vzorec z našeho podvědomí.

BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE

Ani toto pravidlo, které naši předkové považovali za moudré, neplatí. Hojnost můžeme přitahovat, aniž bychom vyvinuli jakékoliv pracovní úsilí. Zákon přitažlivosti není podmíněn prací, ovlivňuje ho především naše nastavení. To, co vyzařujeme. Stačí, abychom měli pevnou víru a dokázali věřit tomu, že to, po čem toužíme, skutečně přijde a abychom si tuto hojnost zasloužili, abychom se z ní dokázali upřímně radovat. Mojí kamarádce nedávno vzdálená teta odkázala dům. Tato hojnost k ní přišla zcela nečekaně a bez práce. Jiné známé nabídl bohatý sponzor, zaplatit její dost vysoké pohledávky ve firmě vůči bance, aby jí pomohl rozjet nové podnikaní. Další kamarádce daroval movitý přítel její dcery, téměř nový vůz. I takové věci se stávají. Ani jedna z těchto jmenovaných žen, nemusela vyvíjet žádné zvláštní pracovní úsilí, aby hojnost přišla. Je tedy pro nás dobré, zrušit tento vzorec z podvědomí.

ODKLÁDÁME SI FINANČNÍ REZERVU NA ZLÉ ČASY

Už víme, že svými myšlenkami si tvoříme budoucnost. Tento postoj přímo vyvolává představu, že zlé časy opravdu přijdou. Dostáváme se do přímého rozporu se svým podvědomím. Na jednu stranu chceme přitahovat hojnost a na stranu druhou, očekáváme, že se nám dařit nebude. Dáváme své intenzivní představě dokonce fyzickou podobu. Naše ušetřená finanční hotovost čeká, až přijdou zlé časy. Přímo očekáváme, že bude hůř a přestane se nám dařit. Tento vzor změňte ihned. Už si nikdy neodkládejte své peníze na horší časy. Tvořte si takovou finanční rezervu, jakou jen chcete, ale na LEPŠÍ ČASY, na DOVOLENOU, ODDYCH V LÁZNÍCH, NA SVÉ ZÁLIBY, KONÍČKY, nazvěte to například FINANČNÍ REZERVA NA REALIZACI MÝCH SNŮ. Vy si přece zasloužíte splnit si své sny. A že ještě žádné nemáte? Změňte to a začněte snít.

JSTE POSEDLÍ SLEVAMI, MÁTE RADOST, ŽE JSTE LEVNĚ NAKOUPILI?

Českým pravidlem se stalo, nakoupit co nejvíc, co nejlevněji a nehledět na kvalitu. Naše země se stala smetištěm pro levné prodeje. Naše potraviny stejné značky jsou horší kvality než v Německu, Rakousku, protože u nás se vše odvíjí od ceny. A tyto firmy nám své výrobky na rozdíl od distribuce do výše jmenovaných zemí dodávají levněji, ale zato s mnohem menší kvalitou. Jsme tak nastaveni na slevy, že nakupujeme i to, co vlastně nepotřebujeme, ale za to LEVNĚ. Pozorujte chvíli lidi v supermarketech, ráno, když je zboží ve výrazné slevě. Jsou tak nasupeni, když se na ně nedostane, jsou vztekem bez sebe, že nedostanou slevněné mléko, na kterém ušetří 3 Kč. S nevraživými pohledy tlačí své košíky a snaží se urvat co nejvíc, a pak spokojeně počítat kolik ušetřili. A přivezou si domů tekutinu, která jejich tělu stejně nijak neprospívá, protože je určená mláďatům úplně jiného druhu. Pokud jsou velké slevy, jsou lidi schopní se ušlapat před supermarkety. Pokud Vy nechcete stále počítat peníze a mít finanční problémy – PŘESTAŇTE LOVIT ZBOŽÍ VE SLEVĚ. Protože jinak si nastavíte program – Mohu si dovolit nakupovat jen, když je to levné. A tímto dáváte najevo své finanční omezení a počítáte s ním. Změňte ihned tento program. Radujte se z toho, že jste svým nákupem podpořili i hojnost jiných lidí.

PŘEJI VÁM HOJNOST VE SMĚRECH FINANCÍ, ZDRAVÍ I VZTAHŮ. (Zdroj : Duchovní pomoc)

Spřízněná duše…

„Lidé si myslí, že spřízněná duše je někdo dokonalý, a to je přesně to, co všichni chtějí. Ale pravdou je, že spřízněná duše je zrcadlo, osoba, která vám ukáže vše, co vás drží zpátky. Osoba, která vám přináší zaměření na sebe a která vám v tu chvíli mění celý váš dosavadní život. Pravdou je, že spřízněná duše je pravděpodobně nejdůležitější osobou, se kterou se kdy setkáte, protože strhne vaše nepropustné zdi, propleskne vás a vy můžete jít vzhůru. Ale žít se spřízněnou duši navždy? Ne. Příliš bolestivé. Spřízněné duše, které přijdou do vašeho života jen odhalují další vrstvu vás samotných, a pak odejdou. Cílem spřízněné duše je, aby vámi otřásla, trochu potrhala vaše ego, ukázala vám vaše překážky a závislosti, zlomila vaše otevřené srdce, aby se do vašeho života mohlo dostat nové světlo, aby jste mohli být natolik zoufalí a mimo kontrolu, že vám nezbude, než změnit svůj život… pak vám právě život představil svého duchovního mistra … “
Elizabeth Gilbert

O pravdě…

Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?
Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.
1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.
Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.
3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.
Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…
Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…
Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.
Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

..a prosím..buďte v pravdě….

Jen tak…

Jóga je cesta, na jejímž konci je nový začátek.

Červenec 2014
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat