Mému drahému muži.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj…
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí; který je dost statečný na to, aby se bál
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce,
kde může ucítit tvé teplo a spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních.
Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá.
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství, které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase…
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu…
A nechej to vše odejít…
Vciť se do bříměte jeho předků…
a věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště.
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu…
a věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv,
neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány…
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj…
Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti,
v hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti…
Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže,
aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce, plula v lůně Země.
A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně… Shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich mouder.
Naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce
a přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat.
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu smí být ukonejšen.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj…
Nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce
pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu
jen abys jej vlákala do sítě destrukce,
kde vládne chaos a nenávist…
Horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři.
To není ženské, to je pomsta!
Je to jed překroucených linií!
Jed zneužívání po celé věky, znásilňování našeho světa.
A to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule
a zabíjí nás to všechny
a ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala.
Nyní mu ukaž pravou matku.
Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce
doutnající v jádru Země…
Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš, že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria.
Plač pro něj sladké řeky.
Krvácej to vše zpátky domů.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj…
Miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný…
Miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti…
A děkuj mu za příležitost
když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy.
Měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti.
Dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě.
Klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí,
i když tě předtím tisíckrát pustil…
Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama…
A splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa.
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj…
Povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho
a na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována
silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy,
neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš.
Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce,
miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera; od prvního chlapce, kterého jsi políbila,
až po toho posledního, kterého jsi oplakala…
Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést…
Dar muže, který stojí před tebou teď…
a najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící…
Semínko, kterému můžete dávat vláhu
a nechat tak spolu vyrůst novému světu…
nádherné