ZDRAVÍ – LÁSKA – JÓGA
Motto týdne:

Dnešní generace je tak zaneprázdněná dokazováním, že ženy můžou dělat všechno, co dělají muži…že ženy tím ztrácí svoji jedinečnost.

Žena nebyla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co umí muž. Byla stvořena k tomu, aby uměla všechno, co muž neumí.

 

….kéž jsou všechny bytosti této planety šťastny….

 

Nezapomínejte si naplňovat život tím, co máte rádi. Dívejte se na oblíbené filmy, poslouchejte oblíbenou hudbu, noste svetr, který máte nejraději a vařte si svůj nejmilejší čaj. Obklopte se milými věcmi a milujte každou chvilku svého života…

O lásce.

O lásce

„Život není dům, který bychom si mohli navrhnout a zkonstruovat, a stejně tak není ani vztah konstrukcí. Vztah vzniká a roste a následuje při tom vnitřní, nám utajenou logiku. Život je růst. Nejdůležitější věci v životě se nedějí podle plánu. Dost často dokonce všechny plány otočí vzhůru nohama. Stanou se, dějí se! Nikde to nezažíváme markantněji, než v milostných vztazích. Toto označení (milostné vztahy jsou německy „Liebesbeziehungen“, tedy doslovně „vztahy lásky“ – pozn.překl.) si zasluhují jedině tehdy, pokud jsou otevřené a neuzavírají se před nevypočitatelností života. Protože nevypočitatelnost a otevřenost jsou povahou lásky. Pozná se to hlavně na začátku – přichází vždy nečekaně a neplánovaně a vždy se děje sama od sebe, neděláme ji.
Když se člověku „děje láska“, když jej potká, přichází z neznáma, ve svůj čas, za svých vlastních podmínek. Ne, že by vždycky muselo jít o lásku na první pohled, může to být i druhý nebo třetí, může se to stát i s ženou či mužem, kterou nebo kterého známe léta – najednou se na sebe podívají a něco je jinak, stalo nebo děje se něco, co se za celá ta léta nestalo a co by nikdy nečekali.
(…)
Skutečnost je taková, že láska přichází, kdy chce, s kým a skrze koho chce a jak chce. Jsme jí vydáni napospas. Tak tomu bylo odjakživa a tak to i zůstane.
To my ale nechceme. Nechceme být vydáni napospas. To, co nám chybí, co bychom chtěli, chceme dostat, možná se o to i zasloužit nebo si to vybojovat; a to, co už jednou máme, si pak chceme za každou cenu udržet. A v tu chvíli už začíná boj a mohlo by to znamenat začátek konce. Protože to, co si můžeme udržet, je pouhá skořápka.
Láska samotná je svobodnější než pták. Pěst, která se ji pokouší zadržet, ji rozmačká, pokud jí láska v posledním okamžiku neunikne. Ale touha po přesně tomto partnerovi, potřeba propojenosti a vazby, potěšení ze splynutí a přání věčného trvání jsou také součástí lásky, přicházejí k nám spolu s ní. Ještě včera jsi nechtěl nic jiného než být volný, nesvázaný a nezávislý a dneska na to kašleš, jen když můžeš být se svou milou nebo milým. A tak se otvíráš vztahu. Někdy se z něj stane manželství a láska se tím takříkajíc úředně stvrdí. Stane se z ní slib se závazným účinkem, jak navenek, tak uvnitř.
Někteří se domnívají, že s pevným vztahem nebo dokonce manželstvím toho druhého vlastní a vlastní i lásku, možná dokonce nárok na ni. Není nic nesprávnějšího a pro lásku destruktivnějšího. Je a vždy bude svobodná, ať už jsme jakkoli úředně svázáni. Je svobodná, protože nám nikdy nepatřila.
Jiné to zase jiné vede k domněnce, že láska je volná a člověk s ní může zacházet a disponovat podle libosti. To je stejně chybná představa jako když se domnívám, že ji nebo partnera mohu vlastnit – kdo takhle uvažuje nebo jedná, nikdy skutečnou lásku nezažije. Láska je volná, ano, ale není volná jako nějaké zboží, které si koupíme, chvíli vlastníme a konzumujeme a pak je zase můžeme prodat, nýbrž je volná, protože nikdy nikomu nepatřila a ani patřit nebude.
Je silou, která existuje sama o sobě, silou, která se může zmocnit nás, které se ale my nikdy zmocnit nemůžeme, ba nemůžeme ji ani vlastnit. Můžeme být v ní – pak je i v nás, ale nikdy ji nemůžeme mít. Ona má nás. A svazuje nás, zavazuje, přemáhá. Ačkoli je svobodná, ty, kteří se jí poddají, svazuje. Protože to víme, nebo přinejmenším tušíme, je pro nás tak těžké se lásce naplno poddat, klesnout do její náruče.
Co potom znamená vztah, partnerství, láska? Nic více a nic méně než společné oddání se této síle, která oba ovládla, zanítila a svedla dohromady. Přitakání tomu, že se svěřuji této síle, nechávám se jí ovládat, vést, možná i trápit, pálit a pročišťovat.“

WILFRIED NELLES: MUŽI, ŽENY A LÁSKA (2011 nakl. JEŽEK)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Červenec 2013
Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031